"Elle, quinze ans et quelques poussières de semaines. Moi, pas loin des soixante-dix-huit. Je pourrais être son grand-père et même son arrière-grand-père : un drôle d'attelage que nous formons tous les deux". Tous les jours, Andres Soriano, perclus d'arthrose, se poste sur le banc de l'abribus de la ligne numéro 15. C'est là qu'il rencontre Milush, une adolescente au drôle de prénom. Malgré la disparité de leurs âges, les lourds secrets de famille, les peurs et les peines, une amitié hors du commun va naître entre la gamine impertinente et le vieil homme - une complicité qui illuminera leurs existences.
Ce matin de rentrée scolaire, Laura Stocklin se réveille tard, trop tard pour conduire Guillaume et Bénédicte au collège. Elle appelle un taxi dans lequel les enfants s'engouffrent et le regarde s'éloigner. Pendant ce temps, Thomas Ferréol écrit une lettre difficile à son fils ainé qui vit en en Amérique. Pendant ce temps, Irène Lunaut téléphone à des inconnus. L'amour de son mari, le beau linge, le vison n'y font rien : depuis qu'on lui a coupé les seins, elle est un peu braque ..
Tajemná dáma v srdci první světové války.
Tak dlouho o sobě spřádala legendy, až se sama stala legendou… Mata Hari… jméno, které se stalo synonymem špionky. Osud tak neuvěřitelný, že prostý životopis působí fantastičtěji než vymyšlený příběh.
„Rychle mě obejměte, polibte a nechte mě. Stoupněte si po mé pravici. Budu se na vás dívat. Sbohem.“ To jsou poslední slova, která Mata Hari pronesla, když 15. října 1917 stanula před popravčí četou.
Co tomu ale předcházelo? Kde začala a kudy vedla její spletitá, neuvěřitelná cesta? Jak se z chudého nizozemského děvčátka s obyčejným jménem Margaretha Zelleová stala mysteriózní tanečnice Mata Hari, milenka mnoha významných mužů, špionka a nakonec odsouzenkyně na smrt?
Ve zlaté éře, belle époque, pobláznila celou Paříž, zlomila mnohá srdce a její jméno letělo od úst k ústům. Všichni uvěřili, že je Orientálka a chrámová služebnice bohů, všichni podlehli jejím barvitým mystifikacím.
Autorce se podařilo napsat životopisný román s nejvyšším respektem k historickým faktům, ale současně nesmírně niterný a strhující. Vyprávění v přítomném čase, překrásným, lehce archaickým jazykem, působí dojmem, jako bychom se vskutku ocitli na počátku minulého století a jako by se to všechno – události bizarní, komické i tragické – odehrávalo přímo teď, přímo před námi…
