V knize bývalý východoněmecký historik rozebírá tabuizovanou německo-sovětskou vojenskou spolupráci v letech 1920-1941. Po první světové válce se Německo i Sovětský svaz ocitly v izolaci, což vedlo k jejich spolupráci. Velitel reichswehru Hans von Seeckt byl příznivcem této spolupráce, která začala v dvacátých letech a rozvíjela se po uzavření rapallské smlouvy v roce 1922. Vznikly tři hlavní projekty: letecká základna v Lipecku, tanková škola v Kazani a základna pro testování chemických zbraní v Tomce. Lipeck byla klíčová pro výcvik německých pilotů a testování nových letadel, zatímco Kazan cvičila tankové posádky a instruktory. Po nástupu Hitlera v roce 1933 byla spolupráce utlumena, ale osobní kontakty přetrvávaly až do Stalinovy čistky po roce 1937. Obnovení vztahů nastalo po podepsání paktu v srpnu 1939, kdy se dohodli na rozdělení Polska. Závěrečná část knihy se zaměřuje na spolupráci po polském tažení, kdy byly hospodářské vztahy nejintenzivnější. Autor také analyzuje příčiny podcenění sovětské armády Německem, přičemž odmítá tvrzení o preventivní válce v roce 1941.
