Marie Majerová Books

Bídníci III. (Marius). Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho ale chytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů.

Fejetony, které si všímají typických míst staré Prahy (Uhelný trh, Nový Svět, Císařská louka), také však její periférie (Podskalí, Libeň, Vysočany) pozorují život rázovitých postaviček, popelářů, služek, domovníků, brojí protijejich sociálnimu útisku a nakonec se zamýšlejí naddnešním moderním rozvojem města.

Devět povídek sloučených ze dvou sbírek (z r. 1908 -1917), v nichž autorka vypráví o ženách a jejich osudech. Zároveň dokumentuje dobu a kritisuje společnot, v jejímž světě se tyto příběhy dějí. "Plané milování neznamená opravdovou, hlubokou lásku. Pravá láska je základem společnosti, plané milování velkým omylem. Velká část příčin těchto omylů je dědictvím staré společnosti, kdy žena v blahobytném měšťanském prostředí, žijící bez práce, měla nadbytek času pro svou nudu. Tehdy se snažila zaplnit prázdnotu nitra umělými vzněty a v milování, nikoli v lásce, nacházela obsah svého života." (M. Majerová)

"Les Miserables" is a magisterial work which is rich in both character portrayal and meticulous historical description. site accessed 03/06/2013 http://www.booktopia.com.au/les-miserables-victor-hugo/prod9781853260858.html.

Praktický průvodce pohlavním životem a manželstvím

Kniha zajímavě zobrazuje obrovskou změnu tváře a života severní Afriky, především Alžírska. Staví vedle sebe reportážní črty národní umělkyně, napsané před třiceti lety, a redaktora Rudého práva, který přímo na místě prožil

Dielo národnej umelkyne Marie Majerovej (1882—1967) je u nás dobre známe zo slovenských prekladov, filmových a televíznych adaptácií. Námestie republiky, ktoré napísala v Paríži roku 1909, vyšlo časopisecky roku 1911 v mesačníku Květy, knižne na jar roku 1914, odvtedy v Čechách sedem ráz. V slovenčine je to prvé vydanie. Román bol dlhý čas ojedinelým dielom, ktoré sa naširoko zaoberalo problematikou spoločenského vývoja. Marie Majerová v ňom zachycuje kus vlastnej mladosti revolucionárov na začiatku nášho storočia. Hlavný hrdina Luka Veršinin prichádza do Paríža ako sídla revolúcií, na vlastnej koži spoznáva, že zem rovnosti, voľnosti a bratstva je naozaj typicky buržoáznou republikou, kde sa zásady Veľkej francúzskej revolúcie stali iba vonkajšou dekoráciou. Stretáva sa tu s anarchistami, nespokojnými s vtedajším zriadením. Luka trpko spoznáva, že ciele a formy boja anarchistov neriešia podstatu proletárskej revolúcie, sklame sa v anarchistoch aj morálne. Je to román poznania a sebauvedomenia hrdinu, podčiarkuje anomálie a rozpory buržoáznej spoločnosti, strháva masku z anarchistov i z formálnej demokracie. Na otázky, ktoré zaujímali mladú Mariu Majerovú a Luku Veršinina, dáva najlepšiu odpoveď Veľký Október a náš dnešný život.

Román, po prvé vydaný před čtyřiceti lety, vznikl z autorčiných zážitků v Paříži 1906-1907. Typisuje tehdejší oportunistickou mdlobu socialistickéno hnutí, z níž dělnická mládež toužila jakkoli uniknout, i anarchistickými činy. Hrdinou je polský revoluční nadšenec, zlákaný Paříží jakožto městem komunardů a generálních stávek. Krok za krokem zde prohlédá, jak se volnost proměnila ve svobodu umírat hlady a spát pod mostem, jak heslo rovnosti je usvědčováno ze lži fysickou a mravní bídou mas a jak absurdní je představa bratrství mezi vykořisťovatelem a vykořisťovaným. Ohlíží se po hnutí, které by odpovídalo jeho touze účtovat s buržoasií, zapadá mezi montmartreské hlasatele anarchismu, poznává jejich povrchnost a ideovou neplodnost, a po zoufale beznadějném anarchistickém výstřelu dochází k poznání, že není naděje na nápravu, dokud se nesáhne až na kořen zla, na samy podmínky kapitalistického řádu

Pozoruhodný výběr a nádherné překlady skvostů francouzské lidové poezie, která se skrývá v šansonech většinou neznámých autorů, rozhodně nesmí chybět v knihovně milovníků francouzské literatury. Některé jen málo známé písně, stejně jako písně, které můžeme slyšet zpívat i dnes nejen ve Francii, nás provázejí událostmi francouzské historie, životem a cítěním někdejšího francouzského venkova, ale jsou i básnickým vhledem do duše Francie.

Poetický příběh dětských her v letní zahradě, jichž se nedobrovolně účastní i malý králík.

Lyrika, vyznání lásky k české přírodě. Má vlast - O české přírodě: Lípa, Lesy, Na houbách, Skřivan, Zelený chlum u Prahy, Prameny a proudy, Z luhů a hájů, Na Karlštejně, Hornický Betlém, Tryskající vody, Horská ves, Dítě hvězd, Cesta Husova, Čerchov. Naši - O českých lidech: Panímáma, Hromadilové, Mladšinka, S růží na ňadrech, Hlídačka ohně, Hledání domova.

Povídky "Zázračné hodinky" jsou určeny již odrostlejším dětem. Sedm z nich vypráví o chudých dětech a jejich smutném, zakřiknutém životě, ve kterém je čeká málo radostí, ale který žijí s takovou odvahou a silou, že se jim musí i dospělí obdivovat. Tři další příběhy ukazují život a práci dospělých lidí a poslední dva s připojenou povídkou "Nespokojený králíček" vyprávějí o zvířátkách. O malé běličce putující řekou Vltavou, o kočce Fátě a o divokém králíčkovi, smutném v zajetí dvou roztomilých dětí, kterým nakonec upláchne. "Zázračná hodinka" vyšla po prvé v r. 1923, "Nespokojený králíček" byl napsán na sklonku okupace.

Šestnáct povídek z předválečných sbírek autorky dokazuje, jak dovedla postihnout smysl skutečnosti a života. Vedle mistrovských studií psychologických stojí kresba satirická, vedle sociální balady až turgeněvovské okouzlení krajem, přírodou, rodnou zemí. Není jediné z těchto povídek, která by nesměřovala k vážnějšímu cíli, než jen zachycení atmosféry, životního pocitu, seance.

Soubor povídek, nazvaný podle povídky vstupní, nejnovější autorčiny práce, která vychází knižně. Jejich námětem je vesměs život a tvrdá práce příslušníků Pohraniční stráže, kteří svým hrdinstvím, obětavostí a uvědomělostí tvoří neproniknutelný val proti nepříteli a jeho snahám narušit budování socialismu v naší vlasti.

Sborník hornických povídek a reportáží určený mládeži: Všem chlapcům a děvčatům naší země, kteří se rozhodli stát se havíři, chce kniha ukázat, jaké boje a strádání musili v uplynulém půlstoletí naši horníci podstoupit, než jejich věc zvítězila.

Pohádkový příběh o nenasytném kohoutkovi a jeho obětavé přítelkyni. Vydání 3.

Román sestavený z pásma novelistických příběhů vypráví o osudech potomků dvou českých hereckých rodin od počátku minulého století do r. 1932, přičemž děj je v pohledu jednotlivých postav prolínán historickými informacemi o vývoji našeho dramatického umění a úvahami o jeho poslání.

Čtyři dívky prožívají své mládí v internátní škole umístěné v starém zámku. Nacházejí lásku, přátelství, uskutečňují své velké sny a pomalu se proměňují v ženy.

Leporelo o príhodách sliepočky a kohútika na dvore.

Povídka z roku 1930 o dobrodružství německého chlapce v české vesnici.

Realistické psychologické povídky, kterými vrcholí a zároveň se uzavírá spisovatelčino starší vývojové období. V knize se zabývá typy žen minulosti, které jsou tragicky bezbranými obětmi svého buržoasního prostředí, výchovy a buržoasního názoru na ženu vůbec. Ukazuje, jak ženy, trpně citově připoutané jen k svému nejužšímu biologickému a rodinnému údělu chřadnou na tajná citová poranění v isolaci od života společnosti, bez vědomí vlastní funkce v něm, a jsou neschopny bránit se proti svému pohanění a zklamání z mužovy nevěry, protože v nich měšťácké manželství udusilo vědomí lidské důstojnosti a všechnu samostatnou aktivitu. (Podle J. Hájka: "Národní umělkyně Marie Majerová".)

Román pro ženy. Tragický příběh mladé služky. 4. vydání.

Poté, co při porodu Blážina bratříčka umírá jeho maminka, musí se Bláža najednou postarat sama o sebe i o svého tatínka, taxikáře. Pomyšlení na odvahu a důvtip Robinsona Crusoe z její oblíbené knihy pomáhá patnáctiletému děvčeti, aby se vypořádalo se starostmi všedního dne od obyčejného úklidu až k problematickému vaření..

Nové vydání knihy nár. umělkyně M. Majerové obsahuje celkem 12 povídek a novel, z nichž prvních pět příběhů je z doby našeho největšího útlaku a ponížení (1938-1945) a ostatních sedm jsou z dalších let vítězství, osvobození a zápasu za dovršení socialistické revoluce.

Marie Majerová je jednou z největších osobností české meziválečné literatury. Do povědomí širokých vrstev čtenářů vstoupila svými vynikajícími, dnes již klasickými díly Siréna, Nejkrásnější svět, Náměstí republiky. Do této řady patří i Havířská balada, volně na Sirénu navazující. Na postavě Rudly Hudce, nejmladšího člena Hudcovy rozvětvené rodiny (kterou dobře známe ze Sirény), a několika dalších postavách ukazuje Majerová charakter a rozpornost doby na přelomu 19. a 20. století, doby neobyčejně tvrdé a necitlivé k prostému člověku a jeho tužbám. Mistrovsky a v básnické zkratce líčí Majerová vztahy mezi havíři, pevnost jejich kamarádství, solidaritu a věrnost sobě samým.

Pročtete-li po deseti letech opět Sirénu, v níž Marie Majerová nakreslila velmi dokumentovaný obraz přerodu celého Kladenska ze zemědělského kraje v průmyslový gigant, zahrnujíc do něho čtyři lidské generace v době od poloviny 19. století do prvé světové války, uvědomíte si znovu, že vnitřní síla tohoto díla tkví ve šťastném spojení české realistické tradice, kotvící v kresbě celých krajinných celků, s formou širokého románového genru... I když se její postavy nemohou plně rozvinouti na malé ploše jako individuality, všude tu proniká přímé vidění konkretní lidské osobnosti. Starý Hudec - vynálezce, v němž kvasí samotářská touha po širokém obzoru, má zvlášť pravdivý základ, je v něm podobný neklid a vášnivá touha jako v Gantu v pozdějším románě Thomase Wolfa K domovu se dívej, anděle. " Jeho syn Pepek, do něhož se slila matčina smyslnost s otcovým duchovým neklidem, je znamenitě načrtnutý typ člověka, jenž planě uhoří v citové anarchii. A zvlášť pozoruhodně je vržen typ policajta " Hudce, unikajícího do Ameriky, ale protože dovede jen dělat, tvořit hodnoty přímou prací, ale nikoliv s nimi kupčit, nemůže zakotvit... je to vzdálený bratr Vančurova Marhoula. I v menších typech je mnoho živého... Schopností široké kresby celého kraje v rozhodující chvíli jeho historie, kdy se tu odehrává velké sociální drama, řadí se Majerová k největším epickým plastikům českým. " Čtvrté vydání.

Na Vltavě je vybudována přehrada. Po Praze záměrné šíření pověsti o vadném betonu a nebezpečí záplavy vylidní v den odevzdání přehrady město, úřady ztratí hlavu a podzemní organisace proletářské revoluce se snadno zmocňuje vlády. Pevná přehrada však pak slouží socialistickému státu. Utopický příběh je vtěsnán do čtyřiadvaceti hodin a složen z mnoha záběrů nejrozmanitějších pražských prostředí. Mimo svět revoluce jsou "svět techniky a svět přírodní, podávány s živou názorností a velikou láskou

Románový, třídně pojatý obraz českého života na vsi a v Praze před první světovou válkou až po prosincové události r. 1920. Hrdinka románu, jedna ze tří dcer despotického venkovského mlynáře, se nechce spokojit s neradostným a nedůstojným údělem venkovské ženy - služky a prchá ve chvíli vzniku první světové války z domova. Vedena spolužákem, socialistickým redaktorem, dochází k socialistickému uvědomění, stává se přesvědčenou komunistkou, organizuje vesnickou zemědělskou chudinu a posléze se v prosincových bouřích r. 1920 účastní boje za nejkrásnější svět, za svět socialistických idejí.

Jsou to pohádky nové, moderní, psané s velkým smyslem pro humor a vtip. Učí dětského čtenáře správnému pohledu na svět, odvaze, úctě k lidskému rozumu a lidské práci. K vítězství dobra nad zlem nepomáhají nadpřirozené síly, ale hrdinové ho dosahují sami, vlastním přičiněním, díky svým vlastnostem.

"Město ve znamení ohně" napsala M.M. za okupace těsně před zákazem všech svých knih. Podnět ke vzniku této knihy dali kladenští dělníci a osvětoví pracovníci, kteří se na M.M. v r. 1940 obrátili s přáním, aby napsala propagač. spisek o Kladnu. Z tohoto podnětu zrodila se knížka, podstatně přesahující svůj původ. úkol. Byla to básnická oslava Kladna, celých jeho dějin, jeho bouřlivého rozmachu, vyvolaného objevem uhlí a vznikem moderních průmyslových závodů; byla to však především básnická oslava kladenského dělnictva, jeho statečnosti a věrnosti, vyznání víry v sílu celé naší dělnické třídy. Tehdy tato knížka vyšla v omezeném nákladu a zůstala širší veřejnosti nepřístupná. Po revoluci se M. k "Městu ve znamení ohně" vrátila, dopsala je a rozšířila o nejpřevratnější události celých dosavadních dějin Kladna - osvobození naší země Sovětskou armádou a vznik lidově demokratického státu, v němž vládnou pracující. Rozvinula v závěrečné části knihy obraz prvních velkých úspěchů kladenských pracujících v budování nového společenského řádu, vylíčila jejich boj proti buržoasní reakci, vrcholící v únoru 1948, a svůj nadšený obraz svobodné historie revolučního Kladna dovedla až do počátku Gottwaldovy první pětiletky. (Podle J. Hájka.)

Na Vltavě je vybudována přehrada. Po Praze záměrně šířené pověsti o vadném betonu a nebezpečí záplavy vylidní v den odevzdání přehrady město, úřady ztratí hlavu a podzemní organisace proletářské revoluce se snadno zmocňuje vlády. Pevná přehrada potom slouží socialistickému státu.Utopický příběh je vtěsnán do čtyřiadvaceti hodin a složen z mnoha záběrů nejrozmanitějších pražských prostředí. Mimo svět revoluce jsou "svět techniky a svět přírodní podány s živou názorností a velikou láskou" (B. Václavek.) - Státní cena r. 1932.

Dětské povídky, jak zní autorčino označení obsahu této knihy, jsou určeny již dětem větším, odrostlejším. Sedm povídek vypráví o chudých dětech a jejich smutném, zakřiknutém životě, ve kterém je nečekají žádné nebo skoro žádné radosti, ale ve kterém projevují tolik odvahy a síly, že se jim musí i dospělí obdivovat, tři další příběhy ukazují život a práci dospělých lidí a v posledních dvou povídkách jsou hrdiny malá bělička, putující Vltavou a kočka Fáťa. Kniha nutí čtenáře srovnávat vlastní radostný život, v němž nehrozí bída, hlad, zima a nedostatek, se smutným životem v minulých dobách a tím učí děti tento nový život opravdu oceňovat.

Marie Majerová je jednou z největších osobností české meziválečné literatury. Do povědomí širokých vrstev čtenářů vstoupila svými vynikajícími, dnes již klasickými díly Siréna, Nejkrásnější svět, Náměstí republiky. Do této řady patří i Havířská balada, volně na Sirénu navazující. Na postavě Rudly Hudce, nejmladšího člena Hudcovy rozvětvené rodiny (kterou dobře známe ze Sirény), a několika dalších postavách ukazuje Majerová charakter a rozpornost doby na přelomu 19. a 20. století, doby neobyčejně tvrdé a necitlivé k prostému člověku a jeho tužbám. Mistrovsky a v básnické zkratce líčí Majerová vztahy mezi havíři, pevnost jejich kamarádství, solidaritu a věrnost sobě samým.

Bídníci V. (Žan Valžan). Tento román zachycuje život francouzského lidu v 1. třetině 19. století. Ústřední postavou je Jean Valjean. Je to bývalý galejník, který se na galeje dostal za krádež chleba. Když se mu podařilo uprchnout, okradl starého kněze, který mu nabídl nocleh. Když ho alechytli četníci, kněz jim řekl, že stříbrné příbory Jeanu Valjeanovi dal darem, přidal mu ještě stříbrné svícny a tím ho zachránil od galejí. Tím Jeana ovlivnil a ten se poté stal dobrodincem a ochráncem těch nejbídnějších. Jeho protihráčem je policejní prefekt Javert, který ho pronásleduje. Zastává názor, že galejník zůstane galejníkem, a považuje dopadení Valjeana za své životní poslání. Ženskými hrdinkami románu jsou Fantine, mladá žena, kterou bída dohnala k prostituci a její dcera Cosette, které se ujal Jean Valjean a vychovává ji. Román vyznívá jako obžaloba tehdejší společnosti a mravů.

Národní umělkyně předkládá veřejnosti novou knihu reportáží, v nichž zachycuje dojmy z putování po Gottwaldovsku, Kladensku, Sokolovsku, okolo Čech po hranicích a ze setkání s lidmi, kteří svou prací a novým postojem k ní i celé společnosti vytvářejí radostnou přítomnost a zajišťují lepší budoucnost své zemi.

Tři vojenské povídky, jež zachycují události, které jsou významnými mezníky v dějinách naší armády. První - titulní - popisuje průběh slavné i když tragicky zakončené rumburské vzpoury v roce 1918, před samým koncem první světové války. V druhé povídce "Tři vojáci" líčí autorkanapjatou vojenskou situaci v roce 1938, nedobrovolný a ponižující odchod našich vojáků z českých hranic. Poslední povídka má za námět osvobození Prahy Sovětskou armádou v slavném květnu 1945, kdy řada našich drobných, poctivých lidí projevila odvahu a statečnost.

Je to básnický doplněk k učebnicím vlastivědy i občanské nauky, ale je to hlavně krásná oslava silného vlasteneckého citu, který podléhá skutečnému dojetí, když si uvědomujeme všechno kouzlo a bohatství rodné země. Kniha je vytištěna na křídovém papíře a obohacena více než 60 fotografiemi v úpravě Slavoboje Tusara.

Soubor povídek, nazvaný podle povídky vstupní, nejnovější autorčiny práce, která vychází knižně. Jejich námětem je vesměs život a tvrdá práce příslušníků Pohraniční stráže, kteří svým hrdinstvím, obětavostí a uvědomělostí tvoří neproniknutelný val proti nepříteli a jeho snahám narušit budování socialismu v naší vlasti.

Výber z kratších próz Marie Majerovej. Nájdete tu hrdinky, ktorým túžba po láske a porozumení prináša skôr sklamanie a smútok než potešenie a radosť. Ale ani trpké osobné sklamania ich nezrážajú na kolená tak, aby sa nemohli pozerať s nádejou do lepšej budúcnosti. Lebo samy zistili, žeaj tú môžu mať v rukách.

Z básní českých moderních lyriků vybrala pro české děti Marie Majerová. Jaroslav Seifert, Josef Hora, Vilém Závada, Jiří Wolker, Konstantin Biebel, František Hrubín a další.

Románový, třídně pojatý obraz českého života na vsi a v Praze před první světovou válkou až po prosincové události r. 1920. Hrdinka románu, jedna ze tří dcer despotického venkovského mlynáře, se nechce spokojit s neradostným a nedůstojným údělem venkovské ženy - služky a prchá ve chvíli vzniku první světové války z domova. Vedena spolužákem, socialistickým redaktorem, dochází k socialistickému uvědomění, stává se přesvědčenou komunistkou, organizuje vesnickou zemědělskou chudinu a posléze se v prosincových bouřích r. 1920 účastní boje za nejkrásnější svět, za svět socialistických idejí.

Anglická literatura, bohatá na pohádky a veselá vyprávění ze zvířecího života, inspirovala Marii Majerovou, aby z ní upravila tři rozsáhlé pohádky (Noemova zvířata, Dům U delfína, Jenda v kočičím království), jejichž děj umístila do českého prostředí, do světa našich dětí. Tyto tři pohádky z prvního vydání v roce 1933 přešly později v zkrácené a podstatně upravené verzi do „Veselé knihy pohádek“ pod názvy Lodní pohádka, Veselé návštěvy a Kočičí pohádka.

Osm povídek (Pardálí drápky, Zpozdilá, Zlato, Babí léto, Zavátá láska, Medailónek, Královna krásy, Divoký západ) z různých období autorčina vývoje, převážně však z doby kolem první světové války. Příběhy zachycujínejprotikladnější podoby milostného citu a velmi různé sociální, místní i dobové prostředí. Výbor byl pořízen ze sbírek Mučenky, Královna krásy, Plané milování a Divoký západ.

Pět sociálních povídek z prostředí moravské vesnice, ve kterých se zrcadlí třídní rozvrstvení venkova před první světovou válkou.

Vydáno se souhlasem ministerstva školství ČSR jako četba pro žáky středních škol. Doslov napsala Hana Hrzalová. Ediční poznámka redakce – Naše vydání beze změny přejímá text Siréna a Havířské balady z roku 1975 (Národní knihovna – svazek 90), připravený Marií Píšovou. Provádíme pouze ojedinělé pravopisné úpravy ve shodě se současnou spisovnou normou. Siréna - Epos kladenských dolů a hutí , vyprávěný v rámci rodinné kroniky, obsáhl dějiny čtyř generací. Havířská balada - Majerová líčí vztahy mezi havíři, pevnost jejich kamarádství, solidaritu a věrnost sobě samým.

Jak se dělají romány. Prosloveno v cyklu přednášek Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze dne 23. února 1929

Monografie podává obraz a genezi díla a hodnotí jeho společenský smysl, druhá část doplňuje obraz o autorce (1882-1967), obsahuje též ukázky z díla a korespondence. 270 stran, 44 stran obrazové přílohy. 1. vydání.

Soubor statí a úvah z knižních publikací, časopiseckých prací, rozhlasových projevů i rukopisných materiálů o poslání i významu literárního díla a tvůrčích problémech literární práce, doplněný výběrem kritik a medailonů, věnovaných čelným zjevům naší i cizí literatury, a několika statěmi o vlastním díl

Knížka o dvou z oblíbených postav Bídníků, o malém chudém chlapci Gavrošovi, jenž bojoval s pařížskými dělníky na barikádě a tam padl, ubit vládním vojákem, a povídku o malé Kozetce.

Pásmo krátkých záběrů z autorčiny cesty napříč severní Afrikou v době, kdy země, jež navštívila, byly ještě koloniálním panstvím, kdy však již autorka dovedla dohlédnout do dneška. Obraz Tuniska, Alžírska a Maroka, vykresleny před lety, umožňuje pochopit události doby zcela nedávnéi současné.

Souborné vydání cestopisných črt o spisovatelčiných pobytech v Paříži i v jiných místech Francie, z britské "ostrovní říše", Irska, Itálie, Spojených států a Sicílie.

Devět povídek sloučených ze dvou sbírek (z r. 1908 -1917), v nichž autorka vypráví o ženách a jejich osudech. Zároveň dokumentuje dobu a kritisuje společnot, v jejímž světě se tyto příběhy dějí. "Plané milování neznamená opravdovou, hlubokou lásku. Pravá láska je základem společnosti, plané milování velkým omylem. Velká část příčin těchto omylů je dědictvím staré společnosti, kdy žena v blahobytném měšťanském prostředí, žijící bez práce, měla nadbytek času pro svou nudu. Tehdy se snažila zaplnit prázdnotu nitra umělými vzněty a v milování, nikoli v lásce, nacházela obsah svého života." (M. Majerová)