Adolf Heyduk (1835—1923) byl nesmírně plodný básník. Ve více než šedesáti sbírkách často reflexivní lyriky se věnoval přírodě, rodině i vlasteneckým tématům. Nikdy nepsal poezii přímo pro děti, ale spíše o dětech, a i ta je často smutná. Není divu, vždyť mu zemřely dvě dcery. Editor výboru Petr Šrámek však v jeho verších akcentuje především radost z prostých, obyčejných věcí. Kniha je čtvrtým svazkem edice Stoletý kalendář.
Sbírka Adolfa Heyduka, náležícího k májovské generaci, obsahuje básně z let 1889-1900. Objevuje se zde pro autora typická písňová forma a přírodní tematika. Básně již nejsou laděny veskrze optimisticky, jak tomu bylo v počátečních autorových dílech. Do Černých růží je také zařazena báseň Loretánské zvonky, věnovaná vzpomínce na Jana Nerudu.
Sbírka Adolfa Heyduka, náležícího k májovské generaci, obsahuje básně z let 1889-1900. Objevuje se zde pro autora typická písňová forma a přírodní tematika. Básně již nejsou laděny veskrze optimisticky, jak tomu bylo v počátečních autorových dílech. Do Černých růží je také zařazena báseň Loretánské zvonky, věnovaná vzpomínce na Jana Nerudu.
Verše a vzpomínková próza jsou rozděleny do oddílů Cikánské melodie, Slovenské motivy, Bohatýři, Zpěvy pošumavského dudáka, Jihočeské obrázky, Dumy a dojmy a Vzpomínky písecké.
Melodická poezie, která má příznačný název - písně.
Sbírka básní inspirovaná přírodními krásami básníkova rodného kraje.
Výbor z díla básníka kruhu májového, nejvěrnějšího přítele Nerudova, zahrnuje v pěti oddílech, odpovídajících základním thematickým okruhům Hejdukovy tvorby, přes dvě stě básní z nejvýznačnějších sbírek. Do oddílu "Za volnost lidskou" jsou pojaty nejlepší básně z "Cigánskýchmelodií" a "Nových cigánských melodií", jež patří k vrcholům básníkovy tvorby. Básně druhého a třetího oddílu jsou prodchnuty vlasteneckým citem a myšlenkou československé vzájemnosti ("Cymbál a husle"). Těžiště Heydukovy tvorby je v lyrice přírodní, která v nejlepších číslech, zařazených do čtvrtého oddílu, působí citovou upřímností, vroucí melodií a zpěvným rytmem i na dnešního čtenáře. Nejcennější verše poesie občanské, jimiž se výbor uzavírá, jsou naplněny vírou ve vítězství svobody a lidskosti a odporem k sobecky lhostejnému měšťáctví.
Sbírka 25, autorem přebásněných, baladických lidových pověstí, až s hororovým nádechem. Každá z nich obsahuje nějaký etický prvek, jak říká Heyduk sám: "nalezl jsem (v nich) hluboký podklad mravní"
