V českém a slovenském prostředí chybí platforma pro reflexi zakázkové fotografie architektury, přestože její vliv na obraz současné architektury je klíčový. Fotografie vytvořené na podnět architekta jsou dominantním zdrojem vizuálního materiálu pro prezentaci soudobé architektury. Tyto obrazy odrážejí naše myšlení o architektuře a vyvstává otázka, do jaké míry jsou považovány za náhražku fyzického setkání či za sdílení idejí. Výpovědní hodnota fotografií se obvykle hodnotí podle jejich věrnosti realitě a architektonickému návrhu. Cílem této studie není potvrzení pravdivosti konkrétních fotografií, ale zkoumání, jak je obrazová realita utvářena vizuálním jazykem z různých perspektiv, a jak fotografie architektury formuje smysl a význam objektů. Případové studie představují různé přístupy k architektuře prostřednictvím jejího obrazu, odhalují autorské koncepty a prezentační potřeby, které jsou základem každé vizuální zprávy o architektuře. Reflexe principů zakázkové fotografie nám ukazuje, že jde o komunikační nástroj, jehož cílem je vizuálně sdělit podstatu. Zakázková fotografie architektury tedy není jen o dokonalých snímcích, ale o vědomé konstrukci obrazu, která reaguje na konkrétní prezentační záměr zadavatele.
