Jiří Karásek ze Lvovic stands as a prominent representative of decadence in Czech literature, excelling as a poet, writer, and literary critic. His work, influenced by naturalistic and impressionistic styles, delves into the darker aspects of the human psyche and the social conditions of his era. Karásek's writing is characterized by profound introspection and a suggestive atmosphere that draws readers into a world rich with symbolism and melancholy. His contribution to Czech literature lies in his unique capture of the moods and thoughts of the turn of the century.
Jaroslavem Medem připravený výbor z Karáskovy prozaické tvorby. Obsahuje román Gotická duše: Hlavním hrdinou je aristokratický mládenec, který byl sice vychováván jako věřící (chtěl se stát knězem), ale toho času svou víru zkoumá a dochází k přesvědčení, že v Boha nevěří. Je to pro něj velmi trýznivá otázka - chce poznat sebe sama a dojít k něčemu vyššímu. Uzavře se sám doma a věnuje se svým fantaziím a snům. A jedenáct dalších povídek.
Vzpomínky básníka, prozaika, literárního a výtvarného kritika, bibliofila a sběratele Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951), až dosud rozptýlené v těžce dostupných časopisech a denících, přinášejí neobvyklý pohled na známé i zapomenuté osobnosti českého literárního života přelomu 19. a 20. století (Karel Hlaváček, Josef Klička, Hugo Kosterka, Stanislav K. Neumann, Arnošt Procházka, Růžena Svobodová, F. X. Šalda a další). Autor zachytil kulturní atmosféru devadesátých let 19. století, zejména vznik a první období časopisu české dekadence Moderní revue, seznamujícího českou kulturu se světovými uměleckými proudy a jejich představiteli (Edvard Munch, Stanislaw Przybyszewski, Oscar Wilde). – Vybrali, uspořádali, k vydání připravili a rejstříkem opatřili Gabriela Dupačová a Aleš Zach. 1. vydání.
Podtitul: Dopisy adresované Marii Kalašové z let 1903–1907. První vydání souboru korespondence významného představitele české dekadence adresované překladatelce Marii Kalašové, s kterou se pro její rozhled, nadání a citlivého ducha přátelilo mnoho uměleckých osobností domácí i evropské scény. Dopisy se vyznačují vytříbeným literárním stylem a reflektují soudobé poměry v umělecké komunitě i osamělý život svého autora. Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951), básník, prozaik, dramatik, významný představitel české literární dekadence (básn. sbírky Zazděná okna 1894, Sodoma 1895, prózy Gotická duše 1900 a Román Manfreda Macmillena 1907, drama Sen o říši krásy 1907). S Arnoštem Procházkou založil časopis Moderní revue, prosazoval pojetí kritiky jako uměleckého žánru (Impresionisté a ironikové 1903, Tvůrcové a epigoni 1927).
Soubor dopisů Jiřího Karáska ze Lvovic Edvardu Klasovi. Dopisy byly psány mezi lety 1901 a 1907. Edvard Klas, vlastním jménem Vladimíra Jedličková, zaujal Karáska svými nedějovými povídkami, které zasílal do Moderní revue. Karásek nadšen náladovými obrázky a skicami uvítal, když mu autorka sama napsala v prosinci 1901 první dopis. Bylo to po smrti jejího manžela, filologa Jaromíra Jedličky. Senzitivní a křehká Jedličková se upnula na Karáska, tehdy jednu z person literárního života. Sice hned na začátku zřejmě prozradila, že je žena, ale Karásek reagoval po svém: „Promiňte mi, že podržuji i po posledním Vašem dopise fikci Eduarda Klase. Zdá se mi, že k němu snáze a důvěrněji hovořím. A konečně — také já jsem dlužen malým odhalením a je nutno, abych upřímnost splatil upřímností. Není-li Eduard Klas mužem, nejsem jím já také," napsal 11. prosince 1901. K vydání připravili Libuše Heczková, Aleš Zach a Gabriela M. Zemanová. Doslov napsala Libuše Heczková. U 20 výtisků černá varianta obálky.
Smrt sábské královny - Tříkrálová legenda - Košíček Dorothein
Básně a novela Jiřího Karáska ze Lvovic, které napsal do knih věnovaných důvěrnému příteli (z let 1902 až 1932). Mimo obyčejné vydání vyšlo 5 číslovaných výtisků v autorské celopapírové vazbě na ručním papíru "Jitřenka" z Letů pod lesem.
Básnická sbírka kritika, básníka, prozaika a autora divadelních her, jednoho z nejtypičtějších představitelů české dekadence.
Tento svazek je věnován žánru, který se na přelomu 19. a 20. století na několika textech vyhranil ve vývojově podstatný soubor se specifickým místem v dějinách českého dramatu a divadla. Vedle novoromantické pohádky Zeyerovy s rysy lumírovské poetiky je prezentován text Jiráskův, v němž se prolínají tradiční obrozenské způsoby výstavby sentimentálního dramatu s impulzy divadelní moderny konce 19. století, a konečně text Kvapilův a posléze i Karáskův, blížící se nejvíce soudobé modernistické větvi evropské divadelní kultury. Edice Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč, komentář Dalibor Tureček, Martina Sendlerová a Jiří Kudrnáč.
