Jana Nechutová Books

Edice nejstaršího listinného materiálu k českým dějinám do roku 1310 představuje základní badatelskou pomůcku pro zpracování starších českých dějin. Šestý díl navazuje metodologicky na předchozí svazky edice založené na počátku 20. století a přináší zpracování veškerého listinného materiálu z období interregna (1278–1283), to znamená od smrti českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli do návratu mladého Václava II. z braniborského zajetí. Svazek obsahuje kromě otisků listin také rejstříky, umožňující orientaci po vydaném materiálu, dále diplomatický rozbor písemností a paleografickou i sfragistickou přílohu.

Latinská vzdělanost a písemnictví významně spoluutvářely podstatu evropské vzdělanosti.. Literatura psaná latinsky nezanikla s pádem římské říše, ale rozvíjela se dál v duchovním prostředí klášterů a později ve vzdělaneckém prostředí univerzit. Odtud se šířila do světských kruhů a prosakovala do jazyků evropských národů,aby plodně ovlivnila vznik jejich národních literatur až do novověku.

Česká latinsky psaná literatura nebyla dosud samostatně zpracována a ve vyšlých publikacích o starší české literatuře je latinsky psaným výtvorům věnováno nezaslouženě málo pozornosti. Jana Nechutová, profesorka latinské medievalistiky, přednáší na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na základě mnohaletého vedení přednášek a seminářů středověké latiny na brněnské univerzitě vznikl její podrobný a systematický výbor. Předkládaná publikace vychází z velmi rychle rozebrané práce, která byla zamýšlena jako učebnice středověké latiny pro studenty humanitních oborů. Text je nyní rozšířen a výklad doprovází ukázky v jazyce latinském i českém. Kniha je určena všem zájemcům o literární historii a středověk vůbec a dále studentům všech humanitních oborů.

Edice Reflexe. Česká latinsky psaná literatura nebyla dosud samostatně zprcovaná a ve vyšlých publikacích o starší čeké literatuře je latinsky psaným výtvorům věnováno nezaslouženě málo pozornosti. Jana Nechutová, prof. latinské medievalistiky, přednáší na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na základě mnohaletého vedení přednášek a seminářů středověké latiny na brněnské univerzitě vznikl její podrobný a systematický výbor. Předkládaná publikace vychází z velmi rychle rozebrané práce, která byla zamýšlena jako učebnice středověké latiny pro studenty humanitních oborů. Text je nyní rozšířen a výklad doprovází ukázky v jazyce latinském i českém. Kniha je určena všem zájemcům o literární historii a středověk vůbec, dále studentům všech humanitních oborů.

V rozsáhlých portrétech nejvýznačnějších osobností jednotlivých staletí předvádí známý autor hlavní myšlenkové proudy dané doby a provádí jejich typologizaci. Každé století je tak osvětleno skrze několik málo osobností, což umožňuje věnovat dostatečně velký prostor zevrubné charakterizaci jejich díla, východisek a směřování. Každou studii navíc následuje krátká antologie z nejdůležitějších textů, které jsou mnohdy do češtiny přeloženy poprvé. Díky této koncepci mohou přijít ke slovu nejen autoři notoricky známí, ale též „outsideři“, kteří se v učebnicích obvykle neobjevují, jejichž dílo však naznačilo některé další cesty evropského myšlení. Předkládaná ediční řada Cesty evropského myšlení představuje základní typy myšlení, jak se v průběhu staletí rozvinuly u význačných osobností evropských duchovních dějin. Jednotlivé portréty jsou doplněny antologií.

Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia Papežská lateránská universita Řím, 15.-18.12. 1999

Kniha obsahuje veršovanou skladbu napsanou ve 14. stol. Ukázka z knihy: (88) SVĚTLUŠKA Světluška je malý létavec o mnoha nohách s křídly – proto se počítá mezi létavce. Ve tmě svítí jako svíce, nejvíce svou zadní částí. Na světle je ale nevzhledná a tmavá. Když se dotkne ruky, zbarví ji. Je velká jako včelka. Přízniv jí není svit denní, tam svítí však, světlo kde není: kdo se zle ve světě mají, ti září pak v nebeském ráji. Světlušky o mnoha nohou se v temnotě rozzářit mohou: pro svět kdo posledním je, má první být v radostech ráje. (Klaret, 1991, s. 47)... celý text

Smuteční a útěšné skladby a elegie starověkých a středověkých autorů vyjadřující soustrast a útěchu při úmrtí blízkých lidí.

Nová překladová publikace přináší další české překlady latinských spisů Jana Husa a navazuje tak na předchozí svazek (M. Jan Hus v polemice a za katedrou, 2015). Přináší české znění dvou dalších polemických spisů českého reformátora a drobné spisky, které Hus sepsal v kostnickém vězení; dva z nich byly převedeny do raně novověké češtiny, i tyto starší překlady podává kniha v podobě čtenářské edice. Dále je zde kritický traktát (Husovo autorství je nejisté) proti vícehlasu v církevním zpěvu, svazek uzavírají překlady básnických skladeb k Husově poctě ze 16. století.

Epická skladba o 536 daktylských hexametrech především panegyricky oslavuje Karla Velikého jako obnovitele římského impéria císaře Augusta, ve své dějové části vypráví o panovníkově setkání s papežem Lvem III. v Paderbornu v létě roku 799; zde básník využil příležitosti k vylíčení Karla v roli ochránce církve a garanta křesťanské víry. Máme před sebou pravděpodobně jedinou zachovanou knihu většího eposu, jehož finále popisovalo Karlovu korunovaci v Římě o Vánocích roku 800. Autor skladby není znám, literární bádání ji připisuje několika významnějším autorům tzv. karolinské renesance. Epos je pozoruhodný také svou antikizující formou a obratným využitím i nápodobou římských básníků. Vychází v roce výročí úmrtí Karla Velikého (28. leden 814). Obsah: Úvodem Carolus Magnus et Leone Papa – Král Karel a papež Lev Fotokopie rukopisu Ms. C 78, Zürich, Zentralbibliothek, f. 104r-114v De Carolo rege et Leone papa – Epos o Karlu Velikém 1. Dochování, edice, překlady, prezentace 2. Rozdělení básně, její struktura a žánr 3. Literární vzory (Vergilius, Venantius Fortunatus) 4. Kdo je autor? 5. Celek nebo fragment? 6. Doba vzniku 7. Žánrové zařazení skladby, její funkce 8. Okolnosti a prameny 9. Kdo a jaký je Karel eposu 10. K poetice Karlova eposu Překladatelská poznámka Prameny a literatura

Ústředním tématem Augustinova díla je biblická exegeze a její vztah k pohanské učenosti, která se rozvíjí vedle výkladu teorie znaku a metody homiletiky, kazatelského umění. V teorii znaku navazuje Augustin na platonismus a helénistickou filozofii, původ hermeneutiky nachází v exegetických metodách alexandrijských gramatiků, jeho homiletika vychází z antické rétoriky, jejíž teorii i praxi se Augustin jako všichni vzdělanci jeho doby povinně učil. Předkládaný spis hluboce ovlivnil vývoj křesťanské kultury a vzdělanosti, jakož i teologického myšlení ve středověku. Největšího porozumění se v některých obdobích dostávalo právě poslední, spíše praktické části, pročež bylo dílo známo také pod názvem De arte predicandi, „O kazatelském umění“. Spis, který vychází česky poprvé, přeložila a úvodem a poznámkami opatřila prof. Jana Nechutová.

As private secretary to the Emperor Hadrian, Suetonius gained access to the imperial archives and used them (along with carefully gathered eye-witness accounts) to produce one of the most colourful biographical works in history. "The Twelve Caesars" chronicles the public careers and private lives of the men who wielded absolute power over Rome, from the foundation of the empire under Julius Caesar and Augustus, to the decline into depravity and civil war under Nero, and the recovery and stability that came with his successors. A masterpiece of anecdote, wry observation and detailed physical description, "The Twelve Caesars" presents us with a gallery of vividly drawn - and all too human - individuals. This translation, by the noted classicist Robert Graves, serves the ancient chronicler very well indeed.

Uherské legendy a kroniky náležejí k nejcennějším výtvorům latinského písemnictví v Uhrách 11. až 14. století. V 1. polovině 11. století byla sepsána Knížka mravních naučení krále Štěpána následníku trůnu kralevici Imrichovi. V letech 1064-1116 vznikl cyklus štěpánských legend o zakladateli raně středověkého uherského státu sv. Štěpánovi. Ke slovenskému prostředí se váže nejstarší uherská legenda o svatých poustevnících Svoradovi a Benediktovi. Cyklus nejstarších literárních památek doplňuje legenda o mučedníku sv. Gerardovi a druhém uherském králi Ladislavovi I.. Svět rozvinutého středověku přiblíží čtenářům legenda o sv. Markétě ze 70. let 13. století. Románové vyprávění o příchodu Maďarů do Karpatské kotliny je předmětem nejstarší dochované uherské kroniky Anonymovy z počátku 13. století. O Juliánově cestě do oblasti Velkých Uher v Povolží napsal zprávu pro papežskou stolici dominikán bratr Richard. O vpádu Tatarů do Uher v letech 1241-1242 píše kanovník Rogerius. Kronika Šimona z Kézy přináší teorii hunsko-maďarského příbuzenství a najdeme v ní i popis bitvy na Moravském poli v roce 1278. Poslední ukázku tohoto souboru tvoří Vídeňská obrázková kronika z roku 1358, jejíž autor Márk Kálti patřil k nejvýznamnějším uherským kronikářům.

Obsahem knihy jsou komentované české překlady 14 rekomendací (promočních řečí) M. Jana Husa, pronesených v letech 1398–1410 na artistické fakultě pražské univerzity. Doprovodné studie jsou věnovány rukopisnému dochování těchto textů, jejich argumentační výbavě a dále výuce na pražské artistické fakultě v daném období, zejména v oblasti filozofie a gramatiky.

Sborník ze stejnojmenné konference pořádané Centrem pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. Kniha přináší poutavé statě o roli mýtu v pohanské i křesťanské antice (R. Dostálová, M. Pardyová, L. Chvátal, M. Šedina, M. Havrda, J. Šubrt, V. Němec), o literárním a filosofickém zpracování antické mytologické látky ve středověku (K. Smolak, L. Karfíková, A. Vidmanová, W. Engelbrecht), o podivuhodné návaznosti renesančního myšlení na křesťanský starověk ve způsobu interpretace mýtů (T. Nejeschleba, Filip Karfík), o raně novověkém pohledu na antické bohy (J. Engelbrechtová, J. Bouzek), o mýtu jako nástroji manýristického ztvárnění politické reality (J. Bažant, M. Štědroň) a dalších aspektech druhého života antického mýtu v novější době (D. Kšicová, M. Franková, I. Pospíšil, J. Kudrnáč).

Každoroční výroční přednáška k poctě prvního rektora olomoucké univerzity prof. PhDr. Josefa Ludvíka Fischera, tato je v pořadí 14.

Publikace vychází u příležitosti stého výročí založení Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jejíž nedílnou součástí byl od samých počátků seminář pro klasická studia. Její první část přináší pohled na dějiny klasických studií v Brně v širším kontextu historie fakulty a společenského dění vůbec, a to zejména prostřednictvím přímého svědectví archivních pramenů a vzpomínek pamětníků. Druhou část publikace tvoří reedice studie Františka Novotného, prvního ředitele semináře, Gymnasion aneb úvahy o řecké kultuře. Tato studie byla tiskem vydána naposledy v roce 1922. Odbornou i laickou veřejnost seznamuje s pojmy, na nichž, aniž si to uvědomujeme, stojí celá naše civilizace.