Lenka Bobková Books

Doprovodná publikace ke stejnojmenné trvalé expozici v Husově domě v německé Kostnici. Publikace přináší katalogový přehled exponátů stejnojmenné stálé výstavy v Husově domě v německé Kostnici, která byla instalována k 600. výročí upálení Jana Husa, a v textové části se v rozšířené podobě věnuje tématům souvisejícím s vystavenými předměty. Texty jsou uspořádány do dvou tematických okruhů: Husův život a dílo a Husův odkaz a tradice. Knihu uzavírá krátká antologie teologických textů a dopisů Jana Husa.

Die Herrscher aus dem Hause Luxemburg, die über ein Jahrhundert in der europäischen Politik aktiv waren, sind beliebte Themen der Historiografie. Besonders der römische Kaiser und böhmische König Karl IV. zieht Aufmerksamkeit auf sich. Seine Söhne, Wenzel IV. und Sigismund, sind bekannt, während Johann, der dritte Sohn, weitgehend in Vergessenheit geraten ist. Dies ist teilweise auf seine kurze Lebenszeit zurückzuführen; Johann starb kurz vor seinem 26. Geburtstag. Er erhielt von seinem Vater den Titel Herzog von Görlitz und trat in der politischen Arena in den späten 1380er Jahren auf. Während des folgenden Jahrzehnts war er sowohl in seinen Herrschaftsgebieten als auch am Hof König Wenzels IV. aktiv. Sein Einfluss geriet jedoch in Vergessenheit, da er in eine turbulente Zeit fiel, geprägt von Wenzels Absetzung und den aufkommenden Reformationsbewegungen, die zur hussitischen Revolution führten. Johanns Rolle in der Geschichte von Görlitz und Umgebung wurde erst von Historikern der Aufklärungszeit wiederentdeckt. Diese Publikation zielt darauf ab, Johanns Schicksal und seinen Einfluss in den ersten zwei Jahrzehnten von Wenzels Herrschaft zu beleuchten. Der Fokus liegt auf der Machtgestaltung, dem Görlitzer Hof und seinem Auftreten am Prager Hof, sowie auf den Beziehungen zwischen den Söhnen Karls IV. Eine Übersicht über die heute noch vorhandenen Schriftstücke Johanns ist ein wesentlicher Bestandteil des Textes.

První svazek čtvrtého dílu velké historiografické práce. Tento díl je věnován 14. století (1310-1402), které bychom mohli s jistou nadsázkou nazvat stoletím lucemburským, dobou vlády Jana Slepého, Karla I. (IV.) a první polovinu panování Václava IV. Byla to doba největšího mocenského a územního rozmachu v dějinách zemí Koruny české. Politický, ale i kulturní a společenský význam této epochy si vyžádal mimořádný rozsah tohoto dílu, který přiměl nakladatele vydat jej v podobě dvou svazků.

Výročí sedmi set let od nastoupení Lucemburků na český trůn se nedávno stalo příležitostí k mnoha připomínkám této druhé vládnoucí dynastie našich dějin. Dalším příspěvkem je nový životopis prvního Lucemburka na českém trůně. Král Jan Lucemburský se v českých dějinách netěší zvláštní přízni. Stále se traduje přesvědčení, že se k Českému království choval jako cizinec, že nebyl dobrým manželem ani milujícím otcem. Lenka Bobková, profesorka českých dějin na Karlově univerzitě v Praze, se pokouší o vyvážené hodnocení osoby a vlády Jana Lucemburského, svetlých i stinných stránek tohoto významného českého panovníka. Jan přinesl do českého prostředí i politického myšlení několik nových momentů. Současné panování nad Českým královstvím a lucemburským hrabstvím pro něj znamenalo důležitý potenciál, který mu dovolil rozvinout jak politickou aktivitu v říši směřující k získání římského trůnu pro Lucemburky, tak zároveň udržovat intenzivní vazby k francouzské královské rodině a pařížskému dvoru. Janova západní kulturní orientace postupně pronikala i do české společnosti a významně ji ovlivnila. Podstatné zvětšení území Českého království (o Chebsko, Horní Lužici a Slezsko) představovalo Janův trvalý odkaz do budoucnosti, s nímž se naše dějepisectví dosud zcela nevyrovnalo. Stranou nezůstane ani Janův osobní život, jeho dvůr a kulturní zájmy.

Výpravná kniha Lucemburkové zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie.Syntetický pohled na vládu Lucemburků v českých zemích je součástí vícesvazkové ediční řady, jejíž základní podobu určilo monumentálně pojaté dílo „Přemyslovci“. Zahrnuje úsek zhruba 130 let, během něhož se vystřídali na českém trůně čtyři panovníci, Jan, Karel IV., Václav IV. a Zikmund. Náležitá pozornost je v knize věnována i dalším příslušníkům rodu, zejména jeho moravské linie. Velký důraz autoři rovněž kladou na vzdělanost a umění, vázané bezprostředně na lucemburskou dynastii.

Výpravná publikace poprvé zachycuje celých 1100 let dějin Pražského hradu a přináší řadu nových historických a uměleckohistorických interpretací. Editoři Jan Novák a Petr Kroupa soustředili odborné příspěvky 23 autorů do čtyř oddílů – Hrad knížecí, Hrad královský, Hrad císařský a Hrad republikánský. Reprezentativnost dodávají publikaci četné barevné fotografie a kresby, včetně rekonstrukcí podoby sv. Václava. Samostatnou přílohu tvoří kreslené rekonstrukce Hradu v průběhu dějin.

Korunní země v dějinách českého státu VII. Kolektivní monografie věnovaná poněkud pozapomenuté postavě českých a středoevropských středověkých dějin, nejmladšímu synovi českého krále a římského císaře Karla IV, Janu Zhořeleckému. Jednotlivé studie ho představují jako muže, který se už v poměrně mladém věku stal aktérem řady politických událostí, prostředkoval různá jednání, snažil se pomáhat svému bratrovi, českému králi Václavu IV. Sledují komplikované vztahy uvnitř lucemburského rodu a bouřlivý kontext konce 14. století. Prezentují ho také jako výkonného politika (zastával funkci zemského hejtmana), který byl neustále v pohybu. Sám jako nejmladší člen přímé linie nemohl pomýšlet na velké tituly a musel se spokojit s uměle vytvořeným titulem zhořeleckého vévody. Jeho životní cesta skončila dříve, než stačil prokázat své další schopnosti, když zemřel ve věku 26 let za podezřelých okolností v klášteře Neuzelle.

Studie o počátcích města a jeho středověké historii s překlady nejdůležitějších královských listin. Slavnostní tisk k 750. výročí první písemné zmínky Ústí nad Labem jako královského města.

Devátý díl série konferenčních sborníků z řady „Korunních zemí“ je zaměřen na zemské stavy a pokusy o kodifikaci jejich vztahu k panovníkovi, který vyvrcholil schválením prvního zemského zákoníku, kodexu šlechtického práva – Vladislavského zřízení zemského – v roce 1500. Právě k vladislavské době, kdy byla moc panovníka omezena a následně v českých zemích oslabena i jeho nepřítomností a kdy si zemské stavy budují pozici reprezentantů zájmů celé země, je vztažena většina studií obsažených v knize. Jednotlivé kapitoly se věnují jak právě zmíněnému Vladislavskému zřízení, tak roli Karlštejna jako místa uchování nejdůležitějších státoprávních písemností (detailní pohled je věnován Registru desíti truhlic). Další kapitoly se zabývají vývojem a stavem zemských privilegií v jednotlivých zemích Koruny – na Moravě, ve Slezsku, Dolní a Horní Lužici.

Sborník příspěvků z konference konané 6.-8. září 1994 v Ústí nad Labem.

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Ucelená kolektivní monografie je výsledkem několikaletého výzkumu pracovníků Ústavu českých dějin při Filozofické fakultě UK, vedeného prof. Lenku Bobkovou, zaměřeného na vývoj vztahů mezi „pražským centrem“ a vedlejšími zeměmi v rámci České koruny na přelomu 15. a 16. století. Studie se soustředí na dějiny civilní a církevní správy, vztahy panovníků s jednotlivými zeměmi a vývoj církevních institucí. Tento unikátní výzkumný projekt přináší dosud neprobádané kapitoly českých dějin. Mezi příspěvky se nachází analýzy jako Česká koruna na sklonku středověku, Dolní Lužice a úřad zemského fojta, a integrační tendence ve správě Slezska za Matyáše Korvína. Další studie se zaměřují na holdovací cesty českých králů ve slezské Vratislavi, Míšeňské biskupství, a vztah cisterciáckých klášterů k českým králům. Zkoumá se také duchovní život a zbožnost měšťanů v pozdním středověku a příběh vratislavského opata Mikuláše Schönborna v turbulentních časech krále Jiřího z Poděbrad. Tato monografie tak poskytuje cenné poznatky o složitém historickém kontextu a vzájemných vztazích v regionu.

podtitul: výstava k 700. výročí narození Karla IV. : 6.5.-30.10.2016, Jízdárna teplického zámku

Exil v českých dějinách raného novověku: sborník z konference konané v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 5.-6. listopadu 1998.

Sborník příspěvků z mezinárodní konference na pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem 30.-31. října 1991 s tématikou šlechtických sídel v 16. - 18. století.

Edice historických soupisů, které jsou uloženy v Saském archivu v Drážďanech.

Za vlády prvních Lucemburků na českém trůně došlo k velkému teritoriálnímu rozmachu českého království. Karel IV. se poté věnoval zajištění nově vzniklého územního celku po stránce dynastické posloupnosti i z hlediska státoprávního. Na počátku tohoto úsilí stojí soubor čtrnácti listin, jež vydal dne 7. dubna 1348. A právě v těchto dokumentech se objevuje pojem Koruna království českého, který pak Karel důsledně užíval ve svých ustanoveních. Česká koruna jím byla myšlena jako „věčná“ instituce stojící nad konkrétním králem. Podoba tohoto středověkého „státu“ se v následujících staletích proměňovala, postupně odpadly některé državy, Česká koruna však zrušena nebyla a definitivně zanikla až vytvořením Československé republiky v roce 1918.

Hejtmanská správa ve Slezsku na pozadí specifické územně správní struktury země. Hejtmanský úřad v politice posledních Přemyslovců. Hejtmanský úřad v politických aspiracích pozdně středověké Vratislavy. Úřad zemského hejtmana v proměnách středověkého Opavska. Dolnolužický zemský fojt mezi králem a stavy na prahu novověku (1490-1620). Úřad moravského zemského hejtmana v 15.-17.století.

Předkládaný svazek se snaží především z českého pohledu nastínit poměrně komplikované dějiny tohoto teritoria. Těžiště výkladu tkví ve středověku a raném novověku (14.–17. století), kdy markrabství Horní a Dolní Lužice podléhala České koruně a kvetly kontakty a vztahy s českým územím v oblasti státoprávní, diplomatické, kulturní, církevní i hospodářské. Upozorňuje na rozdíly mezi oběma markrabstvími, která sice sdílejí název, ale ne vždy i historické osudy. Lužice navíc nesplývá jen s Lužickými Srby, jak je často vnímáno v českém povědomí. Kontakty mezi Lužicemi a Čechy udržovalo ve sledovaném období i zdejší německé obyvatelstvo. Na druhou stranu lužickosrbská kultura dříve i v současnosti inklinuje k Čechám (mj. Lužický seminář) a Lužičtí Srbové „ku Praze“ stále intenzivně vzhlížejí.

Sborník příspěvků ze stejnojmenného mezinárodního kolokvia, konaného 23.-25. 4. 2008 v budově Archivu hl. města Prahy. Soubor textů, které zkoumají různé stránky náboženského života v pozdním středověku a raném novověku na území Koruny české (klášterní život, každodenní zbožnost, poutě, husitství, reformace, náboženský exil atd.).

Obrazová publikace o Kadani s historií města.

Sborník příspěvků ze stejnojmenného mezinárodního kolokvia, konaného 23.-25. 4. 2008 v budově Archivu hl. města Prahy. Soubor textů, které zkoumají různé stránky náboženského života v pozdním středověku a raném novověku na území Koruny české (klášterní život, každodenní zbožnost, poutě, husitství, reformace, náboženský exil atd.).

Královský majestát se uplatňoval při různých příležitostech a rozličnými způsoby, z nichž některé se svým opakováním ritualizovaly (korunovace, přijímání lenních slibů a holdů, slavnostní vjezdy do města, pohřby apod.). Škála reprezentace panovnické důstojnosti a moci však byla mnohem širší a pestřejší. A právě některým jevům či okamžikům, kdy se splendor maiestatis uplatnil, je věnována tato kniha. Publikace obsahuje 26 příspěvků, které se dané problematiky dotýkají z různých hledisek a v odlišných časových úsecích. Nejvíce studií se zabývá dobou vlády Lucemburků, která tvoří též stěžejní díla profesora Františka Kafky, k jehož poctě byla celá kniha napsána.

Sborník vzniklý z mezinárodní konference konané v Chebu u příležitosti 700 let od zástavy Chebu a Chebska přináší nové pohledy na klíčový okamžik středoevropských dějin. Přední historici z Čech i německých zemí se zde ptají, co zástava Chebu znamenala pro město, region i České království — a jak se promítla do dobových pramenů. Publikace nabízí odborné studie, archivní souvislosti i inspiraci k dalšímu bádání o bohaté historii Chebska.