Martin Machovec Books

Paperback in very good condition, with clean, sound pages. TS

Výbor ze studií literárního historika a editora Martina Machovce, které vznikaly v posledních dvou dekádách (2000–2018), představuje celou řadu faset uvažování o fenoménu undegroundu. V jednotlivých studiích se zabývá zejména undergroundovou literaturou z okruhu I. M. Jirouse a rockové skupiny The Plastic People of the Universe, ale věnuje pozornost i širším souvislostem této literatury – jejím předchůdcům z 50. let (okruh Egona Bondyho a Ivo Vodseďálka), roli ve společenství Charty 77, vazbám na angloamerické prostředí nebo hudebním a scénickým realizacím a způsobu, jakým byly tyto texty v samizdatu šířeny.

Výbor z básnického díla, 1950–1994. Obsáhlý výbor z Bondyho básnického díla sestavený předním znalcem a editorem toho díla Martinem Machovcem je rozdělen do čtyř chronologicky uspořádaných oddílů, reprezentujících zhruba čtyři dekády Bondyho tvůrčí práce: 1950–59, 1960–70, 1971–82, 1983–94. Připojena je též obsáhlá ediční poznámka a blok O Egonu Bondym napsali nebo řekli, dokumentující často velmi rozporuplné a příznačně protichůdné reflexe Bondyho poezie. Výbor se opírá o souborné vydání Bondyho veršů z let 1990–1995 (devět svazků Básnického díla E. B., tři následující publikace nových sbírek) a jeho smyslem je připomenout dnešnímu čtenáři to nejlepší z tohoto díla, jež je dnes neprávem poněkud zastíněno Bondyho texty prozaickými či filozofickými. Děje se tak pokud možno vyváženě jak z hlediska chronologického, tak z hlediska rozmanitých básníkových tvůrčích způsobů: jsou zde verše „totálně realistické“, „trapné“, „primitivistické“, neosurrealistické, agitační, filosoficky-meditační, příklady poesie deníkové, detabuizační i důkazy občasných Bondyho návratů k tradičnějším básnickým formám. Nechybějí ani ukázky příležitostných experimentů s texty psanými v cizích jazycích. Tento výbor je tedy v jistém smyslu syntézou dosavadních publikací Bondyho básnického díla.

Úplný soubor básnicko-deníkových knih Pavla Zajíčka, jedné z nejvýznamnějších osobností českého literárního, hudebního a výtvarného undergroundu 70. let. Pavel Zajíček (* 15. 4. 1951 v Praze) odešel v roce 1980 do exilu a v letech 1980–90 žil ve Švédsku a Spojených státech. Ve svých dvaadvaceti letech založil spolu s Milanem Hlavsou experimentální hudební soubor DG 307, pro nějž psal texty a společně s Hlavsou komponoval hudbu. Tento soubor působil v letech 1973–75, poté byl Zajíčkem dvakrát obnoven: poprvé v roce 1979 (hrál do roku 1980), podruhé v roce 1992. DG 307 – s mnoha personálními obměnami – vystupují koncertně dodnes. Své texty ze 70. let, které nebyly určeny pro soubor DG 307, vydával Zajíček v letech 1977–80 v řadě autorských samizdatů, které se vyznačovaly unikátní grafickou koncepcí a výtvarnou výzdobou. V jediném exempláři byla vydána například tzv. Mařenická kniha (1977) a jen v několika kopiích se dochovaly samizdaty Dopisy (Tok okamžiků) (1977), Vyslov sám sebe i svuj svět (1977), Úlomky skal (1979), Roztrhanej film (1980), Šedej sen (1980) a Listy k čemukoliv (1980). Tyto soubory jsou shrnuty do přítomného svazku.

Pro svazek K interpretaci české podzemní a undergroundové literatury 1948–1989 vybral Martin Machovec jednadvacet svých studií z posledních dvaceti let. Soustřeďuje svou pozornost na okruh českého kulturního undergroundu 70. a 80. let, zabývá se však i jeho předchůdci a inspirátory z 50. a 60. let a přirozeně i způsobem, jímž mohla být ve vymezeném časovém období literární díla šířena, a také jeho společensko-politickým kontextem. Mimořádně objevné a přínosné jsou Machovcovy postřehy týkající se díla Egona Bondyho a Ivana M. Jirouse, jejichž dílo, tedy jeho převážnou většinu, po roce 1989 také edičně připravoval k vydání, ale věnuje pozornost i autorům v dějinách české literatury zatím zcela neprávem považovaným za okrajové (Vladimír Boudník, Ivo Vodseďálek, Jana Krejcarová, Pavel Zajíček, František Pánek, Milan Kozelka, Josef Vondruška aj.). Machovcova kniha podstatně přispívá k lepšímu poznání kulturní, zejména literární produkce autorů, kteří nejsou považováni za součást kulturního mainstreamu, a to ani mainstreamu zakázané literatury 70. a 80. let.

Ze sbírek Collected Poems 1947-1980, White Shroud, Poems 1980-1985 a časopiseckých vydání uspořádal převážně sám A. Ginsberg za své návštěvy v Praze roku 1990. Ediční poznámka Cílem tohoto výboru z Ginsbergovy poezie bylo navázat na souborné vydání ginsbergovských překladů Jana Zábrany (Kvílení, Odeon 1990), jež je ohraničeno lety 1950 – 1965, a pokusit se tak doplnit a ucelit obraz díla tohoto předního představitele americké beat generation. Doporučující výbor ze svého díla provedl při své poslední návštěvě v Praze (v dubnu 1990) sám autor; jeho výbor byl sice (především z důvodů rozsahu textů) zkrácen, avšak zároveň byl i (především z důvodů možností překladu a předpokládané srozumitelnosti českému čtenáři) rozšířen o několik dalších básnických textů z let 1965 – 1985, a také o pár čísel z pětiletí následujícího, tj. z posledního období básníkovy tvorby. Výbor je symbolicky ukončen loňským Návratem krále Majáles. Při uspořádání výboru jsme také přihlíželi ke studii Protestní, prorocké a elegické zpěvy Allena Ginsberga od prof. Josefa Jařaba (otištěné v odeonském svazku Kvílení), která pojednává i o posledních desítiletích básníkovy tvorby a která nám pomohla se v básníkově rozsáhlém díle zorientovat. Martin Machovec leden 1991

Vladislav Merhaut (nar. 1938) byl jedním z nejvěrnějších přátel Vladimíra Boudníka a dnes patří mezi klíčové znalce jeho díla. Své zápisky o Vladimíru Boudníkovi si vedl od roku 1960 až do umělcovy tragické smrti. Jeho deníkové záznamy jsou velice cenné především pro svou faktografičnost a nestrojenost a rovněž nestylizovanou autentičnost výpovědi. Údaje o umělcově životě a o jeho tvůrčích aktivitách Merhaut zaznamenával až s maniakální pečlivostí, a tak se o poslední, pro Boudníka tolik tragické dekádě jeho života může čtenář z knihy dozvědět velice mnoho. Najde v ní vyprávění o Boudníkově práci v továrně i o osobách z řad výtvarníků, kunsthistoriků, literátů, sběratelů či psychiatrů. Mnoho místa je v Zápiscích věnováno také Boudníkovu rozporuplnému vztahu k ženám. Merhautův dokumentární text do značné míry opravuje Hrabalovu legendu o "něžném barbarovi".

Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně připravil Martin Machovec, který jej opatřil zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, soupisem inciptů básní i rozsáhlým jmenným rejstříkem. Oproti prvnímu vydání jsou v knize zahrnuty i tři sbírky, které autor napsal v době po prvním vydání své Summy: Magorova vanitas, Ubíječ labutí a Rattus norvegicus. Jirousova poezie patří k nejvýznamnějším a čtenářsky nejvyhledávanějším hodnotám současné české literatury. Kniha roku 1998 podle ankety Lidových novin.

Kapitoly z básnické poetiky Egona Bondyho. Práce mladého ostravského literárního vědce má podtitul Kapitoly z básnické poetiky Egona Bondyho a pokouší se postihnout v jednotlivých interpretačních kapitolách základní konstanty a proměny Bondyho básnického díla, přičemž autor studie považuje za největší přínos Bondyho poetiky objev metody totálního realismu. Kniha obsahuje jako studijní materiál tři doposud nepublikované sbírky básníka Egona Bondyha připravené edičně Martinem Machovcem. Jde o Fragmenty prvotin (básně z let 1947-48), Churavý výtvor (básně z let 1948-50) a dále Druhá sbírečka (Mí přátelé), texty z února 1975. Publikace obsahuje rovněž fotopřílohu.

Kniha přináší v pěti literárních dokumentech svědectví předních představitelů kultury českého undergroundu. Stavem hudebního undergroundu se zabývají Ivan Martin Jirous a Paul Wilson, ke kořenům literárního undergroundu na přelomu 40. a 50. let se vrací Egon Bondy. Oblast samizdatové literární produkce 80. let mapuje ve své zprávě o Revolver revue Jáchym Topol a undergroundová literatura 70. a 80. let je rovněž tématem druhé studie Ivana Martina Jirouse. Celkový obraz českého undergroundu interpretovaný v těchto pěti autentických dokumentech nakonec rámcuje teoretická studie editora Martina Machovce, která zachycuje vývoj tohoto hnutí od vzniku edice Půlnoc na konci 40. let, přes éru Plastic People of the Universe v 70. letech, až po Sametovou revoluci v roce 1989. Kniha je doplněna rozsáhlou bibliografií, filmografií a diskografií.

Unikátní legendární surrealistický sborník rozvíjí nespoutanou básnickou imaginaci.

Kniha osvětluje bouřlivou minulost Berlína od prvního markraběte Albrechta Medvěda až k sjednocení Německa.

První kompletní vydání textů Knížákovy skupiny Aktual převážně z let 1968 - 72. Doplněno předmluvou Milana Knížáka a ediční poznámkou Martina Machovce a Jaroslava Riedela.

Při letmém pohledu na titulní stránku svých oblíbených novin 21. srpna 1968 běžný čtenář sovětské Pravdy patrně přeskočil tak důvěrně mu známé heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ v hlavičce listu, ale zpráva, která znenadání přidala tomuto heslu na žhavé aktuálnosti, mu rozhodně uniknout nemohla: „TASS je zplnomocněn prohlásit,“ sdělovalo oficiální komuniké typicky sovětským newspeakem, „že straničtí a vládní činitelé Československé socialistické republiky se obrátili na Sovětský svaz a další spojenecké vlády s prosbou o poskytnutí neodkladné pomoci našemu bratrskému lidu Československa, včetně pomoci ozbrojenými silami. Tato žádost byla vznesena, protože existující socialistický řád a ústavou dané právní uspořádání v Československu jsou ohroženy kontrarevolučními silami, které se spolčily s vnějšími silami nepřátelskými socialismu.“ O nějakých třicet pět let později se na ohlasové stránce jiných novin — jejichž světonázorová orientace je v tom nejpříkřejším rozporu s tou, k níž se kdysi hlásila stará dobrá Pravda — objevil dopis, který si svým tónem morálního povýšenectví a agresivity s tím prvním nikterak nezadal. 30. ledna 2003 jej s podpisy osmi evropských státníků otiskl The Wall Street Journal pod titulem „United We Stand“ („Jsme sjednoceni“).

Kniha autorových klíčových filozofických esejů z let 1974 až 1981.

Dějiny Nového Zélandu vyprávěné patnácti renomovanými novozélandskými historiky přibližují českému čtenáři dějiny tohoto vzdáleného státu vůbec poprvé. Kniha sleduje vývoj země od příchodu Maorů ve 14. století, podrobně se zabývá jejich zvyky, kulturou i nesnadným sžíváním se s bílými osadníky, kteří se začali objevovat na Novém Zélandě v průběhu 17. a 18.

Libeňští psychici - především Vladimír a Stanislav Vávrové, Jan Šmoranc a Zdeněk Buřil - v nejplodnějším společném období souzněli v básnickém, surrealismu blízkém, vidění. Proměnlivé tvary (např. oblaka), barvy a sny pronikající verši i automatickými texty svědčí o citlivém směřování akademicky neškolených tvůrců: "Čekám od nás, že přibitím na letící touhu pavučiny obejmeme umění a náš problém nebude vznešeně tragický", stojí v jedné z volných programových variant datované rokem 1951. Radiomechanik, knihař, lakýrník a knihovník srostlí libeňskou periferií se v dalších desetiletích vydali každý svou cestou; jemnost jejich uměleckého vyzrávání by se dnešku mohla stát zlatým dolem. Krátké ukázky z textů vyšly v 90. letech v periodikách Haňťa Press a Iniciály. Sborník tvorby neformálního seskupení avantgardních básníků přelomu 40. a 50. let 20. stol. vychází s více než padesátiletým zpožděním.

Materiály z archivů StB vybrali, edičně uspořádali a komentovali Pavel Navrátil a František Stárek Čuňas. Na konci roku 1976 byl samizdatově vydán soubor dokumentů, který zachycuje klíčové události českého undergroundu, zejména soudní řízení s jeho představiteli a jejich reakce ve veřejných sdělovacích prostředcích a mezi disidenty. Tento samizdat, původně bez názvu, se podle barvy obálky nazývá "hnědá kniha". Byla to ojedinělá edice, která se rychle začala opisovat a existuje ve třech postupně rozšiřovaných verzích. První vydání shromáždilo dokumenty a zprávy ze dvou procesů, označovaných jako "případ Plastic People", a pozdější verze obsahují i soudní proces s Janem Princem z roku 1977. Současná tištěná edice vychází z nejširšího, třetího samizdatového vydání z roku 1980, obohaceného o dříve nedostupné dokumenty, které byly blokovány železnou oponou nebo utajeny archivy Ministerstva vnitra ČSR. Tyto materiály výstižně ilustrují fungování totalitního režimu. Edice také obsahuje ukázky zahraničního tisku, které informují o kampani na podporu vězněných. Rozsáhlý poznámkový aparát přináší cenné nové informace.

Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi jedna z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického" státu. Na osudech stárnoucího „šamana", tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: „ďáblův svět", v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi „didaktickou" epikou a „autokonfesní" lyrikou. Dílo vychází poprvé v nezkrácené, necenzurované podobě. Ediční příprava Martin Machovec.

Svazek Tesilová verbež (básně a písně z let 1972-2003) obsahuje veškerou známou literární tvorbu Miroslava "Skaláka" Skalického z uvedeného období. Jádro ovšem tvoří Skalákova tvorba ze 70. let, tedy před jeho odchodem do rakouského exilu. Jde o sbírky The Hever and vazelína (1977; 1979), Básně žvásty moudrosti and jiný blbosti (1977), Sněhurka and 15 000 000 trpaslíků (1977) a dále o soubor textů z let 1976-1979, které sice vyšly v různých sami-zdatech v různém uspořádání, ale nebyly nikdy součástí žádné z výše jmenovaných sbírek (poslední text z tohoto oddílu, próza Cihla, vyšel v samizdatovém časopise Vokno, č. 1, červenec 1979). Druhý oddíl svazku tvoří tři Skalického texty z 80. let, které nebyly nikdy dříve publikovány a byly sepsány k "jednorázovému využití" u příležitosti různých performancí a koncertů (např. text Jseš spokojenej? přednesl Skalický na jednom setkání přátel na "zámku" u Zdeňka "Londýna" Vokatého v obci Klement v Dolních Rakousích, přičemž doprovodem jeho přednesu byl experimentální hudební projev, zakončený uměle vyvolaným požárem, jenž posléze přiměl k zásahu rakouskou policii). Třetí oddíl svazku tvoří soubor nikdy nevydaných textů napsaných u příležitosti revivalu Skalického skupiny Hever and Vazelína Band z let 2002-2003. Tento textový konvolut, pocházející z autorova archivu, nese nadpis Polízanice.

Druhé, podstatně rozšířené a přepracované vydání slovníku fixovaných dvojic a dalších entic je jednak seriózním příspěvkem k české lexikografii, jednak zdrojem poučení a inteligentní zábavy. Ke knize, která je výsledkem mnohaleté lingvistické práce tří autorů, přispěla i celá řada jmenovitě uvedených externích spolupracovníků.

První syntetizující práce o alternativní kultuře v českých zemích v letech 1945–1989, vedená prof. Josefem Alanem, zkoumá fenomén neoficiální kultury. Dílo vzniklo kombinací odborných studií a zaměřuje se na sociologickou a kulturně-historickou interpretaci. Autoři definují alternativní kulturu jako část kulturní scény, která byla za totality buď vytlačena na okraj společenského dění, nebo se sama vzdala integrace do kontrolovaného „hlavního proudu“. Tato kultura zahrnuje významné oblasti české literatury, výtvarného umění, fotografie, divadla a filmu, které se projevovaly v pololegálních sférách. V hudební oblasti vznikl český underground v sedmdesátých letech a hudební alternativa v osmdesátých letech, jako reakce na kulturní politiku ČSSR. Obsah zahrnuje témata jako sociologické aspekty alternativní kultury, hodnoty hudby, český postsurrealismus, undergroundové skupiny, hudební scény, nezávislé písemnictví, výtvarné umění, alternativní film, alternativní divadlo a samizdatovou literaturu.

Toto nové vydání textového souboru Sebedudy je nejen oproti výchozímu samizdatu (Sebedudy 1981), ale i ve srovnání s prvním knižním vydáním (Sebedudy, Vokno, Praha 1992) podstatně rozšířené a navíc doplněné o původně samostatnou sbírku Jedna dvě a o další Brabencovy texty ze 60., 70. a 80. let, takže obsahuje naprostou většinu Brabencova literárního díla vzniknuvšího před r. 1989. Tak jako v případě literárního, tedy především básnického díla Jirousova, Bondyho, Pánkova, Zajíčkova, Quidova, Benýškova, Plíškové či Stankovičova, je i Brabencův samizdatový a exilový literární odkaz možno vnímat jako svého druhu kroniku života v undergroundovém "ghettu" 70. a 80. let: za mnoha jmény se skrývají konkrétní osoby v konkrétních situacích a událostech.

Pravdivé příšerné příběhy pro Lopatkovic holky od Egona Bondyho na tři krále 1976.

Básnická sbírka Egona Bondyho z let 1989 a 1990.

Poslední básnická sbírka českého básníka, esejisty, uměleckého publicisty a kulturního organizátora, jedné z nejvýznamnějších osobností poválečné české kultury. Přestože autor knihu nedokončil, sbírka má všechny vlastnosti svrchovaného literárního díla. Jemná a jímavá pozdní Jirousova poezie se zde skrývá pod pozměněným názvem skutečné slovenské vsi Uloža, kde se Magor scházel se svým slovenským přítelem, básníkem Erikem Jakubem Grochem. Knihu edičně připravil a poznámkou opatřil Martin Machovec.

Příběhy oblíbeného brutálního detektiva, který po boku se svým věrným společníkem, detektivem čekatelem Stulíkem bojuje se zločinem. V boji se zločinci, zejména však s obávaným Démonem zločinu, používá stejných prostředků jako oni.

Svazek se skládá z 2.a 3.dílu autorem zamýšlené tetralogie, obsahuje životopisy, paměti, autobiografie, korespondence. Doslov napsal Martin Machovec.