Josef Mlejnek Books

Židovský spisovatel zachycuje prostřednictvím krátkých, mistrovsky psaných a hluboce lidských povídek vlastní tragický osud neoddělitelně spjatý s údělem židovského národa.

Kniha dvojice známých publicistů přibližuje ve více než 40 kapitolách uzlové historické události a trendy, ilustrující skutečnou povahu komunistických režimů – od Pařížské komuny a Říjnové revoluce přes stalinismus, přes jejich četné válečné výboje a zločiny, potlačování vzpour i disentu až k normalizaci, perestrojce a rusko-gruzínské válce.Vznikl tak informačně bohatý a čtivý soubor textů pro široký okruh čtenářů, který by bylo možno charakterizovat i jako studijní materiál občanské nauky. První vydání.

Klasyka literatury światowej XX wieku.„Na nieludzkiej ziemi to mrożąca krew w żyłach relacja z życia i śmierci w gułagu. Napisał ją obdarzony niezwykłym zmysłem obserwacji, wielkim talentem i wyjątkową wrażliwością artysta. Książka Józefa Czapskiego to klasyk, który należy stawiać obok Archipelagu GUŁag Sołżenicyna czy Innego Świata Herlinga-Grudzińskiego”.Norman DaviesNa nieludzkiej ziemi należy do kanonu najbardziej wstrząsających książek o cierpieniach zgotowanych światu przez komunistyczną utopię, jakie realizował sowiecki aparat przemocy i wyzysku. Józef Czapski oddaje głos zamordowanym i wyraża w ich imieniu niezgodę na dokonujący się horror. Jednymi z pierwszych, którzy docenili znaczenie i siłę zawartych tu tekstów, byli Arthur Koestler i George Orwell. Ten ostatni, zainspirowany przeżyciami Czapskiego, planował napisać książkę o Katyniu.Posłowie do nowego wydania dzieła Józefa Czapskiego napisała prof. Natalia Lebiediewa, historyk, jedna z najwybitniejszych znawczyń tematyki katyńskiej.

Kniha 13 povídek vypráví o osudech židovského obyvatelstva na rusko-polském pomezí v době 2. světové války a po ní. Národnostní a rasová nesnášenlivost, nucené přesuny a stěhování, transporty, razie, koncentráky, osiřelé děti-válka a její důsledky v celé šíři - to je neradostné téma těchto povídek polské autorky.

Politické systémy postkomunistických zemí (či jejich společnosti) nabývají nejen pozitivní rysy západních demokracií, ale jsou čím dál tím víc zasahovány i typicky západními krizovými jevy – například oslabováním tradičních stran, rostoucí nedůvěrou veřejnosti v politickou scénu, korupcí spojenou s veřejnými zakázkami, stárnutím populace nebo bobtnajícím veřejným zadlužením. Rozšířené vysvětlení problémů české politiky spočívá v tvrzení, že jsme se ještě plně nevyrovnali s dědictvím minulosti a od vyspělého Západu se stále máme co učit. To je sice pravda, ale jen zčásti. Kniha se snaží doložit, že hlavní potíže české společnosti již nesouvisejí s dědictvím komunismu a nedostatečnou adaptací na západní poměry, neboť jde o zásadní problémy západní civilizace jako takové. Civilizace až příliš zaměřené na „kuře v hrnci“ a uvězněné v pasti vlastního úspěchu, která jedince uvrhuje do postavení, jež se podobá křečkovi běhajícímu v kole.

Zatím nejobsáhlejší český výbor esejí francouzského básníka, prozaika a esejisty. Podstatou jeho esejistiky je "řeč křesťana a zároveň vášnivého revolucionáře".

From 1935 until his death, Albert Camus kept a series of notebooks to sketch out ideas for future works, record snatches of conversations and excerpts from books he was reading, and jot down his reflections on death and the horror of war, his feelings about women and loneliness and art, and his appreciations for the Algerian sun and sea. These three volumes, now available together for the first time in paperback, include all entries made from the time when Camus was still completely unknown in Europe, until he was killed in an automobile accident in 1960, at the height of his creative powers. In 1957 he had been awarded the Nobel Prize for Literature. A spiritual and intellectual autobiography, Camus' Notebooks are invariably more concerned with what he felt than with what he did. It is intriguing for the reader to watch him seize and develop certain themes and ideas, discard others that at first seemed promising, and explore different types of experience. Although the Notebooks may have served Camus as a practice ground, the prose is of superior quality, which makes a short spontaneous vignette or a moment of sensuous beauty quickly captured on the page a small work of art.Here is a record of one of the most unusual minds of our time.

Černobílé fotografie Jindřicha Štreita zobrazují důležité okamžiky života člověka - od narození do smrti.// Fotografie, jež zachycují duchovní rozměr lidského údělu, jsou doprovázeny texty básníka Josefa Mlejnka.//Publikace byla vydána při příležitosti Světových dnů mládeže v Madridu v r. 201.// Česko-anglicko-španělská verze.

Nástin struktury a výklad obsahu definic křesťanské metafyziky vychází důsledně z textů ekumenických koncilů a dokumentů pontifikálních.

Výbor z esejistické tvorby polského básníka je pokusem vytvořit nepřímý portrét Czeslawa Milosze jako původního myslitele vyrůstajícího z polských a litevských duchovních kořenů, který se originálně zamýšlel nad zneklidňujícími otázkami naší epochy a usiloval o pojmenování příčiny takových jevů jako novodobá eroze náboženského vědomí. V tomto světle jsou objevné a nadčasové i jeho texty o Dostojevském a Šestovovi, které napsal jako profesor slovanských literatur na americké univerzitě v Berkley a které přesahují rámec standartních akademických výkladů.... celý text

Kniha vyšla ve Francii poprvé před dvaceti lety a dočkala se už několika vydání. Nejde o romantickou projekci sbližování mezi křesťanským myšlením a judaismem do doby, kdy došlo k zásadní roztržce v souvislosti s osobou hebrejského učitele, „jehož jméno je Spása“, ale o místy až drsnou demytologizační práci. Její výsledky jsou ovšem paradoxní: evangelia nejsou pozdějšími produkty zhelénizovaných křesťanských společenství napsanými v řečtině, ale vznikla nedlouho po událostech na základě přímo pořizovaných záznamů. Původní hebrejské texty byly přeloženy do řečtiny. Čteme-li evangelia v našich národních jazycích, jde o „překlad překladu“ spojený často s fatální ztrátou informace. Kniha přináší také novou časovou posloupnost evangelií – nejstaršími jsou Janovo a Matoušovo, Lukášovo a především Markovo vznikla později.

Kromě přírodních motivů vyjadřuje autor i pocity z dobového společenského klimatu, které ho nutí uzavírat se před ním a unikat do vlastního světa duchovních rozměrů. V této poloze se básník cítí nejjistější, neboť tento postoj mu umožňuje nacházet tradiční a trvalé lidské hodnoty. Verše jsou psány kultivovaným stylem, který respektuje pravidla básnického jazyka. Sbírka veršů obsahuje reflexe, které většinou vycházejí z atmosféry sedmdesátých a osmdesátých let.

Kniha rozhovorů Josefa Mlejnka s režisérem Davidem Vondráčkem o pozadí vzniku dokumentárního filmu Zabíjení po česku o poválečných etnických čistkách páchaných na civilním starousedlém německém obyvatelstvu, který po svém uvedení v ČT vyvolal rozporuplné reakce a kterému se už dostalo i mezinárodního ocenění. V rozhovorech se dozvídáme také o dosavadní Vondráčkově tvorbě, i o jeho rodových kořenech a životních peripetiích. Rozhovory doplňuje komentovaný přepis nejvýraznějších pasáží Vondráčkova reportážního dokumentu. O filmu odvysílaném v květnu Českou televizí (oceněném cenou Respektu za nejlepší audiovizuální dílo roku 2010 a Mezinárodní cenou lidských práv Franze Werfela) prohlásila předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková, že „rozvrací českou státnost“.

O ohrožení lidské legitimity O tom, že je člověk jakožto biologický druh ohrožen, není pochyb: tři největší hrozby představují zbraně hromadného ničení, znečišťování životního prostředí a demografické vymírání. Ohrožení pro člověka však přichází i z oblasti myšlení. V jakém smyslu? Na to se pokouší Rémi Brague odpovědět v této knize tím, že se podrobně věnuje myšlence humanismu a jejím proměnám. Ukazuje, že idea humanismu, která měla legitimizovat hodnotu člověka a lidství, se ve 20. století vyprázdnila, nebo se dokonce obrátila proti člověku, a že modernímu (ateistickému) myšlení scházejí argumenty pro ospravedlnění lidské existence. Proti vyprázdněnému humanismu staví autor myšlenkovou alternativu, která vychází z řecké filosofie a biblické antropologie.

Jednotlivé kapitoly této knihy vznikly z pořadů jejich autorů, které v letech 2009–2013 vysílal Český rozhlas. Přesněji řečeno z těch pořadů, jejichž tématem byl komunismus, některé jeho fenomény a způsob, jakým se komunistický režim vyrovnával s různými situacemi. Autoři zastávají názor, že je nebezpečné příliš rychle zapomínat, a že i v dnešní poněkud klipovité době má smysl se zamýšlet nad příčinami již zaniklých jevů a průběhem a vyústěním dávných událostí. Ne proto, aby se neopakovaly – historie se nikdy přesně neopakuje – ale proto, abychom si všímali podobností a dokázali z nich vyvodit patřičné závěry a důsledky.

Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to –⁠ lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.

"Podpaměti" Josefa Mlejnka nazvané Nelegendy o malých inkvizitorech líčí šedesátá až osmdesátá léta minulého století z pohledu člověka, který je - vinou politické situace, ale i kvůli rodinným poměrům prožíval na malém městě, ve zdánlivém závětří, ale také v izolaci, vydán na,milost a nemilost nejrůznějším „malým inkvizitorům". Vzpomínky českého básníka a překladatele vyprávějí hlavně o době normalizace, kterou autor prožíval v Havlíčkově Brodě.

Po sbírkách Pastvina, Naprosté motivy a Zcestymluv se autor ve své čtvrté knize vrací k prvotním iniciacím, ke krajině dětství (Žatecko), k postavám a situacím, které básnicky "prosvětluje" jako filmový negativ. Nejde však o zveršované vzpomínky. Sklepní okénko je průhled suterénů, k punkevní paměti, ke zdánlivě zasypaným místům.

Pro potomky volyňských Čechů, kteří se podobně jako původce knihy Volyň tam v dáli narodili už v Čechách, se Volyň pozvolna stala zaklínadlem, jak přiznává Jiří Olič, „pohádkovým slůvkem“ otevírající vstup do neobvyklého světa, který si dlouho uchovával – a někde po téměř sedmdesáti letech dosud uchovává – zvláštní vůni a ráz přeneseného volyňského domova projevující se nejen ve víře nebo zděděných obyčejích, ve slovech nebo slovních spojeních, ale třeba také ve zvláštnostech kuchyně. Knihu tvoří šest rozhovorů s žijícími volyňskými rodáky nebo potomky volyňských Čechů, kteří svým dílem přispěli k obohacení české kultury. S malířem Rostislavem Zárybnickým, s fotografem Bohdanem Holomíčkem, s teologem Milanem Balabánem, s básníkem a esejistou Jiřím Oličem, s divadelním režisérem Andrejem Krobem a s koreanistkou Miriam Löwensteinovou o životě a díle její matky, spisovatelky Marie Stryjové. Rozhovory doprovázejí a doplňují příběhy svědčící často také o tom, že Volyň byla ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století součástí „krvavých zemí“, o nichž píše současný americký historik Timothy Snyder ve své stejnojmenné knize. I z tohoto důvodu lidé jako Anna Butová, Ludmila Rambousková, Anna Umlaufová, Miroslav Němec, Viktor Haken nebo Jaromíra Němcová Ničová, nedokáží o Volyni hovořit jen jako o něčem, co mají za sebou, ale jako o něčem, co si jako živý nerv nesou v sobě.

Otázka autokefality ukrajinské pravoslavné církve daleko přesahuje církevní život a byla charakterizována prezidentem Petrem Porošenkem jako klíčová pro nezávislost a národní bezpečnost Ukrajiny, stejně jako pro světovou geopolitiku. Porošenko tvrdil, že tento krok by mohl znamenat „pád třetího Říma“, což by oslabilo ruskou koncepci světovlády. Pravoslavná církev Ukrajiny (PCU), která získala autokefalitu v roce 2019 od konstantinopolského patriarchátu, pouze přeskupila rozdělení ukrajinského pravoslaví, protože církev podřízená moskevskému patriarchátu na Ukrajině nadále existuje a vznik PCU odmítá. Přesto PCU významně ovlivnila ukrajinskou náboženskou scénu a dlouhodobý rusko-ukrajinský konflikt, neboť se dotýká identit obou národů. Snahy o uznání autokefality pro ukrajinskou pravoslavnou církev nejsou jen církevním nebo náboženským jevem, ale zasahují do národního vědomí a politiky v celém východoevropském prostoru. Spor má historické kořeny, které sahají až do konce desátého století, a vychází z různých interpretací odkazu Kyjevské Rusi a jejího křtitele, knížete Vladimíra I. Velikého. Publikace nabízí detailní analýzu ukrajinské náboženské a politicko-náboženské reality, hlavních aktérů a jejich koncepcí.

Sbírka známého básníka, novináře a překladatele mapuje autorovu tvorbu posledních let. „Chtěl jsem ovšem tuto poezii určit ještě blíže a při hledání přívlastku jsem přišel na slovo křesťanská, a polekal jsem se, neboť jsem si uvědomil, že básník (jakož i křesťan) je ten, kdo nezná hodiny ani dne a zcela pohlcen přítomností ani nevnímá, a neví tedy, že rafije na jeho hodinkách se pohybují dozadu do noci času andělského. Jako by nevěděl o špetce ironie, která je básnickou solí, a slovech, která jsou ještě ve hvězdách.“ z doslovu Jiřího Oliče

Popis dějin židovského národa počínaje vznikem sjednoceného království (asi 1030 př.Kr.) a konče pádem Jeruzaléma v roce 70 po Kr.

Die Frage nach dem Absoluten, nach dem Metaphysischen ist so alt wie die Philosophie selbst. Erst der empirisch geprägte Rationalismus der Moderne hat sich aus dem Denken des Absoluten verabschiedet und das Ende der Metaphysik herbeigeführt. Leszek Kolakowski zeigt in seinem Essay, daß die metaphysische Neugier gleichwohl zu den Grundbedingungen der Kultur und des menschlichen Geistes gehört. Mit der Eleganz eines philosophischen Flaneurs führt er dabei durch die Grundpositionen des metaphysischen Denkens von der Antike bis zur Gegenwart.

Kniha je souborem sedmi přednášek z let 1977–1985: Experimentální vědy a východisko filozofické analýzy, Křesťanství a rozum, Otázka Boží existence, Experimentální vědy a teologie, Hebrejské proroctví, Dějiny vesmíru a smysl stvoření, Kristus ve vesmíru. V dodatku je pak uveden rozhovor Roberta Découta s Claudem Tresmontantem.

Básnická sbírka v bilingválním česko - polském vydání. Lusterko wsteczne přeložil z polštiny Josef Mlejnek, oddíl Celý život je v českém original.

Básnická sbírka, uspořádaná do tří oddílů: Zářijové noci, Podélný řez a Zcestymluv. Kdo zná Mlejnkovy básně z jeho předchozích knih, ten ví, že jde o poezii nekonečného tázání, nezodpovězených otázek, přesně vykonturovaných děsů z nicoty a z prázdna a ostrých záseků nezvratitelných konstatování, přecházejících tu a tam do ironického štípavého šlehu. Jako by právě o těchto končinách jeho poetiky platila známá slova francouzského filozofa Gabriela Marcela: „Dalo by se říci, že život mi najednou ukázal děsivou tvář medúzy, a zdá se, že tato fascinující moc přinutila mou vůli k přímočarosti, tedy k tomu, abych si nedal nic nalhávat.“ Miloš Doležal

Od roku 1989 ještě neuplynulo ani čtvrt století a období tzv. husákovské normalizace se už mnoha lidem začíná jevit takřka v růžových barvách. Zrodila se spousta legend: všechno bylo levnější, školství bylo kvalitnější, zdravotnictví nám záviděl celý svět, společnost byla sociálně spravedlivější… Kniha ukazuje, že realita 70. a 80. let vypadala jinak. Mýty o socialistických časech nejsou odbornou historickou prací a jejich cílem nebylo podat vyčerpávající pohled na socialistickou každodennost. Autorské texty publicistů Adama Drdy, Stanislava Škody a Josefa Mlejnka by ale mohly vyvolat diskusi a mohly by čtenáři posloužit jako korektiv, aby si obraz o životě za normalizace nevytvářel jen na základě růžově zabarvených vzpomínek, tendenčních dobových komedií či seriálů a nostalgicko-nekritické populární filmové tvorby, která se objevila po roce 1989 a většinou se vyznačuje „laskavým humorem“, ale postrádá jakoukoli reflexi. Autory doprovodných fotografií jsou Luboš Kotek, Karel Cudlín a Jan Pohribný. Vytaženy ze šuplíků, v nichž byly desítky let uloženy, nás tyto fotky vrací v čase nazpátek. Možná to nebude úplně příjemné ohlédnutí, ale je ho potřeba.

Książka niniejsza traktuje o podobieństwach między komunizmem i socjalizmem a liberalną demokracją. Człowiek socjalistyczny i liberalno-demokratyczny nie tylko nie mają pamięci, lecz z nią walczą, relatywizują jej przekaz. Oba ustroje wytwarzają ? przynajmniej w warstwie oficjalnej wykładni ideologicznej - takie nastawienie do świata, dzięki kt�remu człowiek czuje się znacznie swobodniej niż kiedykolwiek w przeszłości. Zrzuca z siebie ogromną część związk�w lojalnościowych i zobowiązań, jakie go do tej pory pętały: religijne, obyczajowe, narodowe, środowiskowe, tradycyjne, autorytetowe. We wsp�łczesnym świecie w coraz większym stopniu bierze się w obronę rzeczy wulgarne, brzydkie i oburzające, kt�re naturalnie określają aspiracje człowieka liberalno- demokratycznego, co ten coraz śmielej i z coraz mniejszym wstydem potwierdza.

Jósef Maria Bocheński, světově známý polský filozof a politolog, ve své originální knize poukazuje na řadu předsudků, lží a pověr, jež si u nás donedávna činily nárok na výsadní postavení. Některé pověry podle jeho výkladu vznikají následkem popírání faktů, jiné, jako například astrologie, vyplývají z nerespektování elementárních metodologických zásad, a ještě jiné vznikají v důsledku matení pojmů. Odpovědnost za tento stav nese podle Bocheńského přístup převážné většiny novověkých filozofů, kteří na rozdíl od starších filozofů podceňují jazykovou analýzu a zapomínají, že za filozofickými pojmy se neskrývá nic jiného než prosté významy slov. Autor připomíná, že posláním filozofa není nic menšího, než být „obrazoborcem z povolání”. Nemíní tím žádný laciný skepticismus, ale především umění říkat v pravou chvíli pravdu, jež jde často světu proti srsti. Vzhledem k autorově vtipu a erudici tak může Slovník filozofických pověr splnit pro mnohé čtenáře poslání malého úvodu do filozofie. Vydání v tomto překladu 3., v nakladatelství Academia 1. - jako reprint druhého vydání v českém jazyce (Nakladatelství AETERNA, Praha 1993)... celý text

Kolektivní práce autorů z katedry politologie IPS FSV UK zaplňuje mezeru v české odborné literatuře a vzhledem k občasně probíhajícím politickým debatám o změně či úpravě volebního systému ČR poskytuje důležitý komparativní kontext. V úvodní studii autoři charakterizují a definují teoretický koncept smíšených volebních systémů, aby v následujících případových studiích problematiku dále rozvedli na příkladech jednotlivých evropských zemí. Práce tak poslouží jako základní faktografický přehled i kvalitní teoretická analýza.

Pátá sbírka básníka a kritika Josefa Mlejnka (1946) Nechráněný přejezd navazuje svou poetikou i tématy na jeho předchozí knihy. I zde autor ve verších od kratinkých haiku po básně v próze (či dokonce v eseji) čelí naléhavým otázkám spjatým s přebýváním člověka víry v současném světě a vydává hluboce osobní svědectví o zvláštní nechráněnosti lidské existence

Ukrajinské dějiny jsou z významné části dějinami ruskými i polskými a naopak. Ukrajinská identita se rodila a stále vlastně rodí ze stýkání a bohužel často i z krvavého potýkání se dvěma mocenskými centry, dvěma civilizačními, ba přímo imperiálními koncepcemi či projekty – s polským a ruským. S polským se tak dělo hlavně v minulosti, s tím ruským se tak děje dodnes. Kniha se zaměřuje na vybrané klíčové události, postavy, rysy a tendence ukrajinských dějin, a sice z perspektivy jejich uměleckého (literárního i filmového) uchopení a rozporuplného přijímání této umělecké reflexe. Ať už na Ukrajině nebo u jejích sousedů, hlavně u Rusů a Poláků. Činí tak pomocí analýzy konkrétních vybraných polských, ruských a ukrajinských uměleckých děl a jejich kulturního a historického kontextu. Všímá si například Gogolova Tarase Bulby, Puškinovy poémy Poltava, Sienkiewiczova románu Ohněm a mečem a jeho filmové adaptace z roku 1999, Bulgakovova románu Bílá garda či dvou ukrajinských románů o stalinském hladomoru z třicátých let (Ulas Samčuk: Marija a Vasyl Barka: Žlutý kníže). Každá z kapitol analyzuje jednak určité umělecké dílo, ale skrze jeho recepci i konkrétní historický spor, střet narací, který zásadně ovlivňuje kolektivní paměť a národní identitu, a tedy i politiku.

Sborník textů a divadelních kritik z 90. let 20. stol.