Jakub Hlaváček Book order

It is a widespread prejudice of modern, scientific society that "magic" is merely a ludicrous amalgam of recipes and methods derived from primitive and erroneous notions about nature. Eros and Magic in the Renaissance challenges this view, providing an in-depth scholarly explanation of the workings of magic and showing that magic continues to exist in an altered form even today.Renaissance magic, according to Ioan Couliano, was a scientifically plausible attempt to manipulate individuals and groups based on a knowledge of motivations, particularly erotic motivations. Its key principle was that everyone (and in a sense everything) could be influenced by appeal to sexual desire. In addition, the magician relied on a profound knowledge of the art of memory to manipulate the imaginations of his subjects. In these respects, Couliano suggests, magic is the precursor of the modern psychological and sociological sciences, and the magician is the distant ancestor of the psychoanalyst and the advertising and publicity agent.In the course of his study, Couliano examines in detail the ideas of such writers as Giordano Bruno, Marsilio Ficino, and Pico della Mirandola and illuminates many aspects of Renaissance culture, including heresy, medicine, astrology, alchemy, courtly love, the influence of classical mythology, and even the role of fashion in clothing.Just as science gives the present age its ruling myth, so magic gave a ruling myth to the Renaissance. Because magic relied upon the use of images, and images were repressed and banned in the Reformation and subsequent history, magic was replaced by exact science and modern technology and eventually forgotten.Couliano's remarkable scholarship helps us to recover much of its original significance and will interest a wide audience in the humanities and social sciences.

Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem „Zelených mužů“ nejenom ve středověkých plastikách středověké sakrální architektury a jejich výskytem na našem území. Interpretace těchto lidí-rostlin se zdaleka neomezuje na archetyp přírodní plodivé síly...

Titul Služba duchovního člověka (1802) je posledním Saint-Martinovým dílem. Je skutečným breviářem duchovního člověka, který touží dosáhnout vnitřní proměny a odložit zbytečný balast informací, jimiž ho zahrnuje dnešní svět. Inspirace hledal v pracích Martinése de Pasquallyho a Jacoba Böhmeho.

Během setkání se svámím Rámanandou se Lucifer Jáon prostřednictvím madame Extatiky seznámí s mladou ženou jménem Corinne, která "nedělá všecko".. Půvabná erotická novela, v nichž se mísí milostné scény s úvahami Lucifera Jáona o psaní, profesi pornografa a stavu současné kultury.

Charles Duits v této knize zkoumá své zkušenosti s peyotlem a zdůrazňuje význam jazyka pro utváření našeho vztahu ke světu. Podle Duitse rozum vytváří clonu mezi realitou a naším vnímáním; slova nikdy plně nepostihnou skutečnost. Peyotl naplňuje příslib jazyka tím, že nám umožňuje splynout se světem, kde je každá věc jedinečná a přitom universální. Smrt se mění z propasti na noc, ženskou bohyni, která nás na konci života přijímá. Duits však nejde jen o blahodárné účinky peyotlu. Ten rozbíjí naše vnímání a přináší zjevení, konfrontuje nás s absurditou lidského stavu a úzkostí z odosobněného vztahu k přírodě. Tragédie spojené s psychotropními drogami, jako je meskalin či LSD, pramení z neschopnosti čelit tomu, co droga odhaluje, a to s brutalitou, na kterou nejsme připraveni. Potlačené úzkosti se náhle promítají v děsivých scénách našich nevědomých impulsů. Škodlivá není droga sama, ale šok z reality, který odhaluje. Pouze dlouhým učením se můžeme naučit ovládat její účinky. Duitsova kniha je víc než esej o peyotlu; je to příběh žáka, který popisuje síly mistra a překážky na cestě k osvícení, uzavřený dvěma povídkami, které přibližují jinakost vztahu ke světu odhalenému peyotlem.

Francouzský badatel v oblasti alchymie Eugene Canseliet (1899–1982) byl již českému čtenáři představen jak editor a autor rozsáhlých a zasvěcených úvodů ke dvěma stěžejním dílům alchymie 20. století, Fulcanelliho Tajemství katedrál (česky 1992) a Příbytkům filosofů (česky 1996). Před čtyřmi lety vydalo nakladatelství Malvern Canselietovo samostatné dílo nazvané Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů, které sepsal a publikoval jako své opus finalis. Uvedené práce představily Canselieta především jako zkušeného i originálního exegetu tradičních textů, ať již starých, nebo relativně moderních. Kniha, kterou nyní českému čtenáři předkládáme, vhodně dokumentuje další Canselietův interpretační dar, kterým byla jeho schopnost vykládat alchymickou ikonografii. K jejímu prokázání představuje MUTUS LIBER, kniha sestávající pouze z obrazů, více než vhodný námět. Canseliet se tohoto úkolu ujal zasvěceně i s nadhledem, jak odpovídá jeho rozsáhlým znalostem alchymické teorie a symboliky i zkušenostem při ověřování těchto poznatků při vlastní laboratorní práci, která – jak Canseliet sám často zdůrazňoval – byla a je pro pochopení skutečné hloubky a smyslu alchymické nauky nezbytná.

Dialog Asklépios bývá řazen mezi tzv. filosofická hermetika. Podobně jako texty tzv. Corpus Hermeticum, které autor prokazatelně znal, netvoří jednotný myšlenkový celek, ale shrnuje v podstatě všechny aspekty antického hermetismu. Tato publikace obsahuje překlad dochované latinské verze a úvodní studii, která se zabývá recepcí tohoto dialogu. Mezi ostatními hermetickými texty totiž Asklépios vyniká zejména svým vlivem, který sahá od pozdní antiky přes středověk až po renesanci a raný novověk. Text byl znám již církevním Otcům, včetně Augustina, kteří k němu zaujali nejednotný postoj: byl jak kritizován pro svou bezbožnost, tak vyzdvihován coby proroctví příchodu křesťanství a trojiční teologie. Významným způsobem ovlivnil filosoficko-teologickou diskusi v tzv. chartreské škole ve 12. století, v tzv. Albertově škole ve 13. a 14. století a samozřejmě v renesanci 15. a 16. století, která byla dobou nového intenzivního zájmu o hermetika.

Druhé číslo sborníku vydávané společností Člověk a tradice spolu s nakladatelstvím Malvern. Z obsahu: Jakub Hlaváček: Úvodník Ivan Štampach: Perennialismus jako pokus znovu navázat na tradici Martin Žemla: Huston Smith a jednota náboženství Huston Smith: Univerzální gramatika světonázorů Jan Ziebiker: Tradice slovy René Guénona René Guénon: Tradice a tradicionalismus Ivo Chmelař: Henry Corbin čili O poselství a cestě… Henry Corbin: Theologie na břehu jezera Titus Burckhardt: Trvalé hodnoty v islámském umění Milan Nakonečný: Filosof esoterní iniciace Julius Evola Julius Evola: O "čistotě" jako metafyzické hodnotě Jan Sušer: Perennialismus ruské duše aneb Sofia v kožichu Alexandr Dugin: Pět tezí o smyslu života Andrés Ortiz-Osés: Interpretace smyslu a hudby Christopher Bamford: Mytí nohou Peter Macsovszky: Philosophia normalis aneb Konec geniality Peter Macsovszky & Péter Müller: Člověk dneška se chová nedůstojně především k sobě Valentin Tomberg: Spravedlnost, Arkánum rovnováhy O. V. Lubicz de Milosz: Lumen

Dílo, jež slouží coby úvod ke studiu křesťansky interpretované alchymie, představuje a vykládá stěžejní alchymické texty v nichž se propojení alchymie a křesťanské ikonografie a symboliky představuje ve své nejvyhraněnější podobě.

Sborník básní a poetických povídek známého nakladatele Jakuba Hlaváčka je sympatickým počinem, byť jenom útlým. Jsme rádi, že vedle vážné práce na alchymických spisech nám nechává nahlédnout amalgam své mysli.