Výbor z díla Františka Vrhela (1943–2023), původně zamýšlený jako sborník k životnímu jubileu, nyní vychází jako pocta tomuto doyenovi české iberoamerikanistiky a lingvistické etnologie, kulturnímu antropologovi a legendární postavě pražské...
Publikace sleduje dvojí cíl. Na straně jedné je výsledkem snahy o vytvoření souboru textů, který by – v rámci široce pojatého etnologicko-historického diskursu – reflektoval aktuální dění na poli studia Čechů v Bulharsku, na té druhé bylo cílem postihnout danou problematiku (časově) takříkajíc od začátku do konce. Knihu tak zahajují kapitoly věnované příchodu Čechů do Bulharska v době po jeho Osvobození (1878) a uzavírá ji studie věnovaná reemigračním procesům let 1946–1950, které výrazně a nenávratně mění parametry české přítomnosti v zemi, která má od té doby radikálně jiný, s předchozím obdobím nesrovnatelný charakter. Kniha jistě nepokrývá veškerá témata, která by si zasluhovala naši pozornost, ani nezaplňuje všechna bílá místa, která se na mapě české přítomnosti v Bulharsku nacházejí. Co však ukazuje poměrně zřetelně, je skutečnost, že tuzemský diskurz studia působení českých krajanů v Bulharsku je živý, že v jeho rámci probíhá čilá diskuse a že tato oblast studia ustála jak změnu režimu, tak generační obměnu, a na prahu třetí dekády nového tisíciletí představuje poměrně rozvinutou, tradici bádání udržující, nosnou a snad i atraktivní oblast historických a etnologických věd.
Publikace „V Bulharsku nám s hrdostí říkali ,Češi‘, tady s pohrdáním ,Bulhaři‘?“ se zaměřuje na historii Vojvodova, jediné české vesnice v Bulharsku, založené v roce 1900 českými přesídlenci ze Svaté Heleny v rumunském Banátu. Díky úsilí místní komunity se Vojvodov stal vzorovou obcí, uznávanou místními i celostátními autoritami. Obyvatelé však usilovali především o život v souladu s křesťanskými hodnotami a Boží přízní, nikoli o světské úspěchy. Po druhé světové válce, po pouhém půlstoletí existence, se obyvatelé rozhodli vrátit do Československa, kde se usadili v několika obcích jižní Moravy. Tato publikace rozšiřuje dosavadní výzkum, který se soustředil na život Vojvodovčanů v Bulharsku v letech 1900-1950, a zkoumá také okolnosti jejich přesídlení do ČSR a následný, často obtížný život v novoosídleneckých obcích jižní Moravy, kde dodnes žijí poslední rodáci a jejich potomci.
Kniha se zaměřuje na etnické skupiny a identity, což je klíčové téma sociálních věd. Etnické fenomény a procesy zůstávají zásadními determinanty lidského světa, přičemž jejich význam přetrvává i dnes, ačkoliv se před sto lety předpovídal jejich zánik. Etnicita se projevuje nejen v hnutích původních obyvatel a menšin, ale také v jádru mnoha destruktivních válečných konfliktů posledních dekád. Tyto fenomény ovlivňují společnosti od každodenních interakcí na lokální úrovni až po mezinárodní vztahy. Pochopení etnických identit a skupin je klíčové pro porozumění současnému světu. Publikace představuje vývoj studia etnicity a aktuální diskurzy v této oblasti, přičemž se odkazuje na přelomovou práci „Ethnic Groups and Boundaries: The Social Organization of Culture Difference“ (ed. F. Barth 1969). V autorském týmu se nachází jeden z posledních žijících spoluautorů této práce, Gunnar Haaland, a významné postavy jako Thomas Hylland Eriksen a Miroslav Hroch, který je klíčovou osobností v oblasti nacionalismu. Dále přispívají mladší generace českých antropologů, Marek Jakoubek a Lenka J. Budilová.
Ethnic Groups and Boundaries Today demonstrates the enduring significance of Barth's work, identifying its shortcomings and showcasing the state of the art today, fifty years after the publication of the ground-breaking original.
Kniha Teorie etnicity (čítanka textů) se zaměřuje na důležitost etnicity v českém sociálněvědním diskurzu, přičemž vyplňuje mezeru v dostupnosti klíčových textů, které formovaly debatu o etnicitě v západním světě. I více než čtvrtstoletí po otevření hranic neměli čeští čtenáři k dispozici reprezentativní soubor zásadních prací. Publikace přináší překlady 24 klíčových textů od poloviny 20. století až po současnost, které pokrývají základní teoretické přístupy k etnicitě a souvisejícím fenoménům, jako jsou kultura a multikulturalismus. Tyto pojmy jsou zásadní pro diskusi o současném světě, a porozumění jejich vzniku a různým kontextům použití je pro čtenáře cenné. S více než 700 tiskovými stranami nabízí kniha přehled hlavních linií a hranic relevantních diskusí o etnicitě. Zkoumá otázky jako původ etnicity, definice etnické skupiny, vrozenost versus získanost etnické příslušnosti, a vztah mezi kulturou, rasou a etnicitou. Také se dotýká konceptu sociální konstrukce etnicity a kritizuje primordialismus, čímž přispívá k hlubšímu porozumění této problematice.
Autoři této kolektivní monografie se snaží na základě terénních výzkumu u krajanů z Bulharska, Srbska, Spojených států amerických, Ukrajiny a Chorvatska upozornit na nové rozměry bádání krajanské problematiky. Cílem monografie není nahlížet na krajany skrze tradiční přístupy integrace nebo asimilace, ale upozornit na transnacionální vztahy krajanů. Cílem knihy není zkoumat krajanské enklávy v rámci tradičního nacionálního diskurzu, ale demaskovat nacionalistickou politiku uplatňovanou vůči krajanům. Uváděná publikace rovněž nepřehlíží ústně předávané vzpomínky krajanů na úkor archivních záznamů, jak se často děje, ale uvádí význam narací pro samotné krajany. Také není cílem knihy nekriticky sledovat politiku identit u krajanů, ale upozorňovat na její úskalí.
Předmětem knihy je dnes již neexistující společenství českých evangelíků ve vesnici Vojvodovo v severozápadním Bulharsku. Tato obec byla založena v roce 1900 asi dvaceti rodinami, které z důvodu náboženských rozporů a nedostatku půdy opustily českou vesnici Svatá Helena v (dnes rumunské části) Banátu. Ve Vojvodovu se pak v letech 1900-1950 utvářelo a vzkvétalo specifické společenství, charakteristické relativním ekonomickým blahobytem a vypjatou protestantskou morálkou, které se v mnoha ohledech odlišovalo od bulharského okolí. Vojvodovo coby česká obec existovalo až do konce 2. světové války. Bulharská historie tohoto společenství pak končí v letech 1949-1950, kdy se naprostá většina zdejších Čechů v rámci poválečných přesunů obyvatelstva vystěhovala do řady obcí na jižní Moravě.
Tématem sborníku „Romové a cikáni - neznámí i známí. Interdisciplinární pohled" editorů Marka Jakoubka a Lenky Budilové Romové a cikáni neznámí i známí (Interdisciplinární pohled) je „romská problematika“ ve velice širokém záběru. Vedle prací antropologických zde čtenář nalezne i studie z per sociologů, etnologů, historiků, lingvistů, romistů, demografů či politologů, a to jak zahraničních, tak tuzemských. Tematicky se tedy sborník dotýká celé řady oblastí: od (romské) identity a etnicity, přes výuku (romského) jazyka či otázky velikosti romské populace a jejího růstu v budoucnosti, až po problematiku soužití romské menšiny s majoritní společností v multikulturní perspektivě.
Sborník se zaměřuje na problematiku příbuzenských vztahů a sociální organizace romských skupin. Problematika vzájemných vztahů cikánských skupin a jejího vnitřního uspořádání je v ciganologických bádáních považována zcela po právu za problematiku klíčovou. Vedle těchto obecných témat se studie dále dotýkají také celé řady přilehlých oblastí jako je příbuzenství, rituální nečistota či vůdcovství v cikánských skupinách. Do knihy byly zařazeny studie zabývající cikánskými skupinami žijícími v rozmanitých částech světa, od Čech a Slovenska, přes Polsko, Maďarsko, Bulharsko a Španělsko, až po Norsko a Kanadu, takže výsledný soubor představuje poměrně reprezentativní vzorek. Cílem tohoto souboru je pak, mimo jiné, také snaha uvést české ciganologické bádání do celosvětového kontextu.
Zborník vybraných výsledkov projektu Monitoring situácie rómskych osád na Slovensku 1999-2005
Publikace zahrnuje 11 statí (z toho 10 překladů) věnovaných problematice etnicity, resp. nacionalizmu ve vztahu k Cikánům/Romům. Výbor je uspořádán jako určité the best of z toho, co na dané téma napsali přední společenskovědní badatelé ve světě za posledních 25 let. Vzhledem k diskuzi o „romské problematice“ v ČR a SR představuje výbor zajímavou a výrazně kritickou alternativu.
Tento sborník je primárně zaměřen na problematiku rodiny, příbuzenství a sociální organizace v tzv. romských/cikánských skupinách. Narozdíl od dosavadních prací se pokouší nahlédnout daný předmět v celoevropském, potažmo celosvětovém kontextu. Prostřednictvím statí od renomovaných autorů zabývajících se romskými/cikánskými skupinami v různých evropských zemích (Velká Británie, Španělsko, Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Francie, Rusko) i v USA se autoři sborníku pokouší složit mozaiku rozmanitých sociálních skupin žijících v různých geografických i socioekonomických podmínkách, které se různými způsoby adaptovaly na okolní prostředí, nadíle však fungují podle vlastních specifických hodnot a norem. Přestože je mezi těmito skupinami řada odlišností, zejména v oblasti rodiny a příbuzenství vykazují pozoruhodné podrobnosti. Cílem publiklace je však nejen podat přehled o rozličných formách příbuzenských systémů a podob rodiny u RomůúCikánů v různých zamích Evropy i v USA, ale také pozastavit se nad charakterem sociální organizace těchto skupin a její odlišnosti od sociální organizace společnosti ne-romské/ne-cikánské. Cílem sborníku je tedy mimo jiné také snaha položit otázku, mají-li tyto skupiny kromě určitých obdobných kulturních rysů něco společného, existuje-li mezi nimi povědomí jednotného původu, sdílené historie a společného jazyka, a je-li tedy (například v současné Evropě) možné hovořit o vše-romské identitě.
Sborník obsahuje deset studií, přepisy dvou přednášek a dva doplňující texty. Zabývá se právními aspekty sociální exkluze, kriminalitou související se sociálním vyloučením, sférou příbuzenství v kontextu českých příměstských ghett, vyloučením z trhu práce a z toho plynoucími alternativními strategiemi obživy, mediální konstrukcí sociálně vyloučených, charakterem a účinností dosavadních „integračních“ politik a praxí, terénní sociální prací či reflexí konceptů sociálního vyloučení a tzv. kultury chudoby. Z důvodu omezené kapacity této recenze není možné věnovat se všem textům s takovou pozorností, jakou by bezesporu zasloužily, zaměříme proto pozornost na stěžejní problematiku celé publikace, totiž na ony Romy v uvozovkách a na problematiku sociálního vyloučení.
Kniha analyzuje tradiční romskou kulturu, způsob života a uspořádání sociálních vztahů, polemizuje s dosavadními přístupy a ukazuje na faktory, které mohly způsobit, že se v této oblasti nedaří dosáhnout větších úspěchů.
Myšlenkovou páteř této publikace, jejíž autoři jsou badatelé působící na poli sociální antropologie a příbuzných společenskovědních oborů, tvoří zejména snaha o kritické přezkoumání a znovupromyšlení ideových východisek multikulturalismu ve světle aktuálních teoretických koncepcí, které se hojně uplatňují v kontextu akademických i politických diskusí, jež na dané téma akcelerovaly v poslední dekádě. Sborník představuje tuzemský zdroj pro ty, které v debatách o identitě, kultuře, minoritách či politice uznání chtějí zaujmout teoreticky fundované stanovisko.... celý text
Oproti sborníku Romské osady v kulturologické perspektivě, na který přítomný soubor textů programově navazuje, bylo cílem editorů nastavený diskurz rozšířit a to na jedné straně uvedením nových kontextů a na straně druhé extenzí tematického záběru. Vedle antropologických příspěvků tak stojí články vedené z pozic dalších společenskovědních disciplín (ekonomie, sociální práce, lingvistika, historie a etnografie) a kromě kultury romských osad na východním Slovensku je předmětem zájmu i evropské etnoemancipační hnutí, či sociálně vyloučené enklávy obývané převážně romskými populacemi v ČR. Zároveň se snažíme stati psané teoretiky s ambicí rozšířit teoretické zázemí sledované problematiky kontrastovat příspěvky z per ”praktiků” orientovaných na oblast aplikace. A protože vydání předchozího sborníku je mnoha zainteresovanými často interpretováno jako podnět založení polarity mezi ”romistikou” a ”antropologií”, je dalším z našich záměrů i zařazení příspěvků autorů z obou těchto (domnělých) táborů.
Studie obsažené v tomto sborníku vzešly z diskuzí vedených na přelomu let 2001/2002 v seminářích na Katedře kulturologie FF UK v Praze, které byly teoretickou reflexí předchozích terénních výzkumů jejich účastníků, prováděných v uplynulých letech v romských osadách východního Slovenska. Autory příspěvků jsou studenti a absolventi FF UK (obor kulturologie a etnologie) a FHS UK (antropologie). Předkládáme zde čtenáři devět různých studií, tři převyprávěné příběhy a jednu divadelní hru - etnodrama, které mají společné téma: kulturu romských osad. Základním rámcem jednotlivých příspěvků jsou teoretické přístupy sociální a kulturní antropologie, sociologie a příbuzných vědních disciplín. V závěrečné literární části se autoři pokusili přiblížit čtenáři narativní formou prostředí romských osad.
