Ktož jsú boží bojovníci : čtení o Táboře v husitském revolučním hnutí. Výbor ukázek ze soudobých projevů, kronikářských zpráv, listů a jiných pramenů. Knížka má podobu montáže ukázek, proložených spojovacím textem, "... je určena všem, kdo se nespokojují výčtem a popisem vrcholné epochy našich dějin, nýbrž chtějí se dotknout a přímo cítit odkaz naší minulosti. Není tu na světlo vydáváno pro odborníka nic nového. Jen z nejrůznějších - leckdy nepřístupných, dávno rozebraných a i zapadlých - edic byla vybrána a přeložena hrst pramenů, splétajících se dohromady v živou představu Tábora. Zvláštní pozornost byla věnována dosud opomíjenému hospodářskému a sociálnímu pozadí tohoto vývoje, proto také traktátová, náboženská literatura ustupuje poměrně do pozadí." Výboru je předeslána úvodní kapitola o hospodářské a sociální situaci v Čechách na počátku 15. století. Snahou vydavatele bylo především, "aby čtenáři mohli v jedné knížce pohodlně sledovat nejdůležitější události, vojevůdce, politiky, kněze a vůbec život a vývoj na Táboře od bouřlivých počátků až k tragickému rozmezí lipanskému". Sestavil, k tisku připravil, předmluvu a poznámky napsal Josef Macek. Latinské texty přeložila Anna Pavlů.
Anna Pavlů Books



Knižnice Odkaz minulosti české, svazek 15. Kronika Zbraslavská začíná své vypravování stručným pojednáváním o vládě a tragickém konci největšího Přemyslovce. Dosti značnou pozornost věnuje pak rozbouřeným letům, která přišla v Čechách po smrti Přemysla II. Latinská kronika staročeská je dílo dvou příslušníků feudálního duchovenstva, bývalého opata Oty, a Petra Žitavského, od r. 1316 rovněž opata kláštera zbraslavského. Líčí dobu od r. 1260 do r. 1338, t. j. sklonek vlády Přemysla Otakara II., kralování Václava II., Václava III., Rudolfa, Jindřicha Korutanského a zvláště Jana Lucemburského. Otou původně zamýšlená apoteosa života zakladatele zbraslav. kláštera Václava II., se dík Petrovi rozrostla ve skutečnou kroniku, pro nás nejdůležitější historický vyprávěcí pramen stol. 14., neomezující se jen na věci zbraslavské a české. Její cenu jako historického pramene zvyšuje výhodné a význačné postavení autora, který věděl o událostech z vlastní zkušenosti a měl dokonce i osobní zpravodaje o těch událostech, jimž nebyl přítomen. Po stránce slovesné je to dílo vzdělaného a učeného autora, který dovedl vyprávění proložit čtyřmi tisíci leoninských hexametrů, mnohdy i velmi vyumělkovaných. Toto vydání je druhý český překlad, nahrazující dnes již neuspokojující překlad J.V. Nováka z r. 1905, uvedený cennou histor. předmluvou V. Novotného.