Hana Bořkovcová Book order

Proč jsem jen nepsala všemi směry přináší druhý výbor z pozůstalosti Hany Bořkovcové. Svým charakterem navazuje na první svazek vycházející z jejích deníků, nazvaný Píšu a sešit mi leží na kolenou, který v soutěži Zlatá stuha získal v roce 2009 ocenění za ediční počin.

Deníky, které si v letech 1940–1946 vedla Hana Bořkovcová, zaznamenávají události od doby nástupu protižidovských opatření, přes lágry, osvobození až k návratu zpět do „běžného“ poválečného života. Zápisy z doby před transportem do Terezína podávají obraz života v zužujícím se prostoru „ghetta beze zdí“, života poznamenaného hrozbou transportů, jimiž postupně odcházejí příbuzní a přátelé; záznamy zachycují prostředí pražské židovské školy, fungování Židovské obce i okruh mladých sionistů, scházejících se na Hagiboru. Rok a dva měsíce prožila Hana v Terezíně. Její život je zde rozprostřen mezi péči o děti a terezínské kulturní dění, četbu a mnohdy určující přátelství.

Táta, máma a dvě děti, rodina podobná mnoha ostatním. Jenže v roce, ve kterém mladší ze sourozenců slaví své třetí narozeniny, dostává se v Německu k moci Hitler a malému Davidovi zbývá deset let života. Jeho starší sestra přežila a ve stáří vzpomíná na minulost a na dlouhou řadu těch, s kterými ji sdílela, ale které už žádná budoucnost nečekala. Knížka má formu rozmluvy mezi starou ženou a dítětem, kterým kdysi byla a před nímž se snaží obhájit svůj život i víru, ale pod jehož užaslým, nesmiřitelným a nechápajícím pohledem se jí to nedaří.

Končí léto roku 1940 a gymnázistka Jana se těší, že po prázdninách zase uvidí svou nerozlučnou kamarádku Dinu. Jenomže Dina se ve škole neobjevuje, a co je zvláštní, ani profesoři se po ní neshánějí. Konečně se Jana dovídá pravdu: Dina už do školy nepřijde, nepřijde ani k nim domů, nesmí totiž studovat ani chodit ven a stýkat se s ostatními, nesmí spoustu úplně normálních věcí, a to podle jakýchsi norimberských zákonů... Tak začíná vyprávění Hany Bořkovcové, které není smutné ani beznadějné, třebaže se odehrává ve smutné době. Je to moudrý příběh jednoho velkého přátelství, obětavosti i rodinné pohody. Je to vyprávění o lidech, dětech i dospělých, kteří i v těžkých dobách, kdy šlo o všechno, neztratili svou tvář, neztratili fantazii a smysl pro humor.

Dívčí příběh 18 leté hrdinky, která hledá svou cestu za životními hodnotami.

Kniha obsahuje dva příběhy, jak už je patrné z názvu. První, s názvem Tři cvoci, je příběhem tří sourozenců. Pipa, Marjány a Danky. Pro spolužáky jsou to prostě "cvoci". Když se však Pipovi podaří objasnit záhadu ukradeného kola, vše se změní. Druhý příběh, nazvaný Cizí holka, vypráví o děvčeti jménem Katka neboli Káča. Kačky matka se o ni nechce starat a nechá ji samotnou. Kačka se dostane do dětského domova. Shodou okolností se jí ujímá rodina Šafaříkových. Katka s pomocí svého nového bratra, Petra, vyřeší krádež v samoobsluze a pomůže Petrovi znovu získat téměř ztraceného kamaráda.

Novela zachycuje událostmi nabitý den dospívajícího chlapce.