Havlík Vlastimil Book order (chronological)

Kniha Ne islámu! Protiislámská politika v České republice se věnuje aktuálnímu jevu s dopadem na domácí politickou situaci. Agenda zaměřená na kritiku islamizace a islámu je důležitou součástí politiky mnoha politických stran, hnutí a uskupení. Autoři objasňují základní politické a právní aspekty existence protiislámských skupin. Publikace je rozdělena podle ideových směrů v antiislámském spektru – monotematické skupiny, pravicový extremismus, pravicový populismus, konzervatismus, levicový patriotismus apod. Tato monografie je doposud nejúplnější vědeckou analýzou tohoto fenoménu.Vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury - (978-80-7325-397-4) a Masarykova univerzita (MU) - (978-80-210-8288-5).

Jak využívá Česká republika své členství v Evropské unii? Jsou české politické elity dobře obeznámeny s tím, jak Unie funguje, jaké jsou její strategické politické priority a jaké jsou cesty k jejich naplnění? Na tyto otázky odpovídá předkládaná monografie. Na základě výzkumu implementace agendy a cílů strategie Evropa 2020 v České republice analyzovali přední odborníci na problematiku vztahů mezi politickým systémem Evropské unie a členskými státy schopnost českých politických stran, zájmových skupin a vlády České republiky využít strategii Evropa 2020 k podpoře rozvoje české ekonomiky a společnosti. Zkoumali také, jak je česká politika schopna vyrovnat se s podněty a reakcemi ze strany EU. Kniha je určena všem čtenářům, kteří se zajímají o problematiku evropské integrace a přemýšlejí o roli České republiky v Evropské unii a otázkách evropské integrace v české politice. Kolektiv autorů z Masarykovy univerzity přináší řadu originálních informací o vztahu české a evropské politiky.

Snahou autorů je přiblížit různé aspekty skandinávské politiky. Vedle tradičních objektů komparativní politologie se zajímají i o sociálně-ekonomická témata, která jsou pro tento region typická a podílejí se na formování specifické podoby skandinávské politiky. V šesti kapitolách autoři představují Skandinávii jako politický region Evropy, věnují se problematice sociálního státu a (neo)korporativismu, politickým systémům ve Skandinávii se zaměřením na ústavní systémy a postihují i hlavní rysy soudní moci, neopomíjejí ani otázku referend a ombudsmanů, objasňují vývoj a současnou podobu volebních systémů, přibližují pozici severských států v mezinárodních vztazích.

Dílčí pozornost je věnována nejen procesu vzniku vlád a jejich stranickému složení, ale i distribuci vládních postů mezi politické strany, analyzována je také stabilita vlád a důvody, které vedly k jejich zániku. Publikace tak navazuje na podobné výzkumy realizované v prostředí západní Evropy a doplňuje řadu studií soustřeďujících se na podobu politických a stranických systému středoevropských zemích.

Politické strany a stranický systém v České republice prošly po roce 1989 dynamickým vývojem. Jednu z největších výzev pro (nejen) stranické aktéry představoval a nadále představuje evropský integrační proces ztělesněný v Evropské unii. Součástí politologické reflexe vzájemného působení evropské a domácí (národní) politiky se stal termín evropeizace. Publikace navazuje na dosavadní badatelské počiny na poli evropeizace a pokouší se objasnit, jakým způsobem se odráží evropská integrace ve vybraných aspektech činnosti relevantních politických stran v České republice. Primárně se zaměřuje na proměnu volební programatiky, podobu a vývoj postojů politických stran k evropskému integračnímu procesu a vliv evropského tématu na fungování a dynamiku systému politických stran v České republice.

Kniha se věnuje krajským volbám v roce 2008 z několika pohledů. Jednotlivékapitoly přibližují předvolební kampaň, pojednávají o volebních výsledcíchnovou technikou, tzv. indexem úspěšnosti a nechybí ani reflexe povolebníhovyjednávání a vzniku jednotlivých koalic v čele krajských samospráv. V závěru knihy je volební soutěž zhodnocena za pomocí teorie druhořadých voleb. Cílem knihy je za pomoci ověřených metod a postupů politické vědy zmapovat volební dění na podzim roku 2008 a současně se pokusit o nevšedníinterpretaci volebních výsledků za pomocí nových postupů.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006 je možné popisovat a zkoumat z mnoha možných perspektiv, jedno je pro ně nicméně příznačné – jejich průběh, organizace volební kampaně, výsledky a následná koaliční vyjednání, to vše bylo překvapivé, nečekané, často i „šokující“. Publikace Volby do Poslanecké sněmovny 2006 postupně analyzuje rozsáhlou volební problematiku v jedenácti kapitolách: vývoj stranickopolitického systému v letech 2002–2006, význam „evropského“ tématu v identitě a volebních programech politických stran, problematika výzkumů veřejného mínění, role médií v kampani a vliv politického marketingu na způsob organizování volebních kampaní, personální stránka voleb a způsob sestavování kandidátních listin, volební geografie, dopady volebního systému na samotné výsledky, mechanické účinky volebního systému a povolební vývoj z perspektivy teorie koalic.

Předložený sborník není apologetikou euroskepticismu. Hlavním cílem je představit různé podoby opozice vůči EU ve vybraných zemích střední a východní Evropy. Případové studie Slovenska, Polska, České republiky a Maďarska jsou stěžejní částí sborníku. Termín euroskepticismus patří k často skloňovaným slovům nejen v politologickém, ale také v politickém diskurzu. Mnohdy přitom označuje nesouvisející a protikladné jevy, bývá často spíše zneužíván a celkově je jeho užívání vágní, nepřesné a zavádějící. Bylo by iluzorní domnívat se, že sborník, který je sestaven z textů studentů oborů politologie a evropská studia Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, bude nositelem zásadní změny. Rád by k ní ale přispěl, a to zejména v souvislosti s regionem střední Evropy. Středoevropskému prostoru jsou věnovány 4 případové studie euroskeptických stran, předchází jim teoretická stať o zkoumání stranického euroskepticismu a obecném vymezení euroskepticismu.

Krajská politika se v průběhu let uplynulých od roku 2000 stala plnohodnotnou součástí české politiky. Političtí aktéři během této doby pochopili, že je platformou, odkud lze realizovat vlastní program, aniž by bylo nutné být součástí celorepublikové vlády. Krajské volby 2004 se tak nestaly ospalým střetem o velikost sítě cyklostezek či rozvoj turistického ruchu. Bez ohledu na výši volební účasti šlo o relativně důležité hlasování s dopadem na radu oblastí veřejného života. Členové a studenti Katedry politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, stejně jako pracovníci Institutu pro srovnávací politologický výzkum téže fakulty zaměřili v této publikaci svou pozornost na krajské volby 2004, a to metodou případových studií jednotlivých krajů. Kapitoly věnované všem třinácti krajům (s výjimkou hlavního města Prahy) mají jednotnou strukturu, kdy kromě samotných výsledku voleb 2004 a jejich srovnání s rokem 2000 neopomíjejí ani konkrétní kroky krajských samospráv v předchozím funkčním období. Publikace Krajské volby v České republice 2004 je rovněž doplněna o kapitolu analyzující proces ustavení krajů a samotnou institucionální stránku krajské politiky a o kapitolu zasazující výsledky zjištěné v jednotlivých krajích do celostátní perspektivy.