Bärenreiter Praha s.r.o Books

nové urtextové vydání „Amerického“ kvartetu standardní notace violoncellového partu trojjazyčná předmluva (n/č/a) a kritická zpráva (a) od editora „must- have“ pro všechny profesionály První měsíce Dvořákova pobytu v Americe se nesly ve znamení inspirace a tvůrčí erupce. Vznikla trojice děl s charakteristickým „americkým“ tónem – Symfonie e moll op. 95, Smyčcový kvartet F dur op. 96 a Smyčcový kvintet Es dur op. 97. Sám skladatel se o nich vyjádřil: „… vím, že tyto skladby nikdy bych tak nenapsal, kdybych byl Ameriku neuviděl!“ Svůj dvanáctý smyčcový kvartet, přezdívaný „Americký“, napsal Dvořák během letního prázdninového pobytu ve Spillville v Iowě za pouhých dvanáct červnových dní roku 1893. Kvartet se stal pro svou muzikantskou bezprostřednost, chytlavá témata a formální čistotu zdaleka nejhranějším skladatelovým smyčcovým kvartetem a jedním z nejpopulárnějších Dvořákových děl vůbec. Tiskem vyšla skladba v roce 1894 u Simrocka v Berlíně, korektury četl Johannes Brahms, tiskové předlohy se ale nezachovaly. Editor předkládaného vydání pracoval s autografní partiturou a prvním tiskem partitury a hlasů. Podle dnešního úzu upouští toto vydání od užití houslového klíče ve violoncellovém partu o oktávu výš a nahrazuje jej klíčem tenorovým.

Jedna z nejslavnějších českých skladeb 19. století vznikla za pouhých 19 dní. Smetana komponoval Vltavu od 20. listopadu a na konec partitury napsal: „Ukončeno dne 8. prosince 1874 za 19 dní jsa úplně hluchým.“ Následujícího roku vznikly ještě další dvě básně, Šárka a Z českých luhů a hájů, a... číst celé

Dalším významným opusem Otakara Ševčíka (1852–1934) je publikace Výměny poloh a průprava ke cvičení stupnic. Tak jako v řadě dalších studií, které navazují na Ševčíkův stěžejní Opus 1 (Škola houslové techniky), zabývá se Opus 8 dílčími problémy techniky houslové hry. Opus 8 tvoří 56 krátkých cvičení: ve 4–6 taktových sekvencích se procvičují výměny poloh na každé struně, vždy od 1. polohy do poloh vyšších. Oproti starším technikám houslové hry, které fixovaly ruku v jednotlivých polohách, klade Ševčík důraz na pohyb po hmatníku. Cvičení Opusu 8 umožňují studentům tyto pohyby dobře vnímat, a je to zároveň cesta k intonační jistotě a tónové kvalitě. V závěru sešitu připojil Ševčík ještě tři přípravné studie ke hře stupnic v rozsahu tří oktáv ve všech tóninách. Předkládané nové vydání vychází v zásadě z prvního tištěného vydání z počátku 20. století, ale pracuje i s dalšími prameny ze Ševčíkovy pozůstalosti. Cenným vkladem jsou metodické komentáře editora Jaroslava Foltýna, dlouholetého významného houslového pedagoga Pražské konzervatoře.

V předmluvě ke svému prvnímu dílu Jazzových klavírních etud sám autor možná trochu netakticky, nicméně velmi trefně poznamenal, že ten, kdo není jazzovým klavíristou a nastuduje pečlivě všechny etudy, nestane se jím ani pak. Tato poznámka už není pro druhý sešit tak podstatná, protože žánrový a stylový záběr je oproti prvnímu sešitu širší - postihuje i různá odvětví soudobé populární hudby, související s jazzem jen okrajově. Výběr 20 etud si klade za cíl sloužit nejen k technickému a stylovému zdokonalování zejména amatérských (ale také profesionálních) klavíristů, věnujících se jazzové a populární hudbě, poskytuje jim však i potřebnou průpravu k vlastní improvizaci.

Flautíkův sešit pro děti je jednou ze dvou částí Flautoškolky, obrázkové publikace, která doplňuje hudební aktivity dětí během vyučování. Příběhy kouzelného skřítka Flautíka a jeho přátel vytvářejí situace potřebné pro výuku. Flautoškolka představuje nový metodický koncept flétnové výuky pro předškolní děti (5-6 let) v mateřských školách a flétnových kroužcích, zaměřený na hru bez not a s fantazijními ilustracemi Andrey Tachezy pro dětskou pětidírkovou zobcovou flétnu. Tento koncept je revoluční, protože respektuje možnosti dětí daného věku jak v metodě výuky, tak ve volbě nástroje. Cílem je prožitek, nikoliv výkon. Autoři, profesionální hráči a zkušení pedagogové, navazují na kreativní koncepty „škola hrou“, přičemž Flautoškolka je zcela jedinečná. Používá pětidírkovou flétnu, která je pro předškolní děti vhodnější než sopránová flétna, a umožňuje jim hrát krásně a nenásilně formou her, bez not. Děti se tak vyhnou hráčským zlozvykům díky osvědčeným metodickým principům. Flautoškolka otevírá dětem dveře do světa hudby zábavnou formou a prostřednictvím radosti z muzicírování.

Novinkou Petera Grahama získává instruktivní klavírní literatura nevšední přírůstek. V autorově osobitém přístupu se etudy stávají něčím jiným (Jinakosti), než bývá zvykem. V hudebně vtipných přednesových miniaturách se nenásilně procvičuje nejen prstová technika a rytmus, ale také zvuková představivost. Melodie jsou výrazné, netuctové a rytmické myšlení při své jednoduchosti originální. Skladbičky nenápadně vedou žáka k rozvíjení polyfonního myšlení, plasticitě klavírní hry a ve svém účinku rozšiřují výrazové spektrum o polohy, které nejsou v instruktivní klavírní literatuře zcela běžné. Jednoduché žánrové obrázky otevírají dětem pestrý hudební svět různých kultur (Na lovu v Maďarsku, Gamelan, Balkánský tanec, Africké hry), historie (Středověká slavnost levorukých) nebo žánrů (Hudba k filmu, Poprvé v opeře). - See more at: http://vydavatel.sk/kniha/jinakosti-subversive- etudes#sthash.wy29meZv.dpuf

Kytarová extra třída navazuje na 1. díl + CD dlouho očekávané a v loňském roce vydané učebnice hry na kytaru s názvem Kytarová první třída. Autorkou této moderní, úspěšné kytarové školy je polská skladatelka a kytaristka Tatiana Stachak. Vedle klasického kytarového repertoáru (F. Sor, M. Carcassi, F. Carulli, N. Coste aj.) se zde žáci prostřednictvím mnoha originálních skladeb přitažlivým a zábavným způsobem seznámí s dalšími kytarovými technikami (např. barré, trelomo, Bártok-pizzicato atd.), s tvorbou kytarového doprovodu a se základy improvizace. V poslední části učebnice jsou obsaženy komorní skladby s variabilním obsazením, určené pro společné muzicírování s kamarády. Škola je doplněna kompaktním diskem s nahrávkou 23 v ní obsažených skladeb pro sólovou kytaru a kytarové duo. Vychází dvojjazyčně, v češtině a ve slovenštině.

Výběr etud pro třetí stupeň technické vyspělosti provedly naše osvědčené klavírní pedagožky. Svazek obsahuje 37 cvičení autorů jako Czerny, Lemoine či Duvernoy včetně etud z klavírní školy Zdeňka Fibicha a Jana Maláta.

Škola hry na příčnou flétnu pro začátečníky, text v jazyce českém a německém.

Jiří Jirmal (1925) - česká kytarová legenda 20.století. Na kytaru hrál od mládí, a to především jazzovou hudbu. Odborné klasické hudební vzdělání získal na Státní hudební konzervatoři v Praze, kde také později sám učil. Svou úspěšnou koncertní činnost musel ukončit v roce 1965 po těžké autonehodě a od té doby se věnoval především pedagogické činnosti. Škola hry na kytaru pro začátečníky Jiřího Jirmala se hned od svého prvního vydání před třiceti lety stala jednoznačně nejužívanějším pedagogickým materiálem pro výuku kytarové hry u nás. Na základě kombinací technických cvičení a skladeb hudebního klasicizmu probírá všechny základní technické postupy nutné pro zvládnutí tzv. klasické hry na kytaru. Velmi povedená dvojjazyčná česko-německá škola hry na kytaru.

Škola houslových etud I. a II. je komplexní výukový materiál, který je výsledkem celoživotní práce houslisty a vynikajícího pedagoga Václava Krůčka. Progresivně řazené etudy řeší postupně všechny disciplíny techniky levé a pravé ruky (pohyblivost prstů, dvojhmaty, intervaly, chromatika, melodické ozdoby, výcvik paže, předloktí i zápěstí, základní druhy smyků atd.). Etudy jsou vybrány z mnoha sbírek a houslových škol s přihlédnutím k fyziologickým i psychologickým možnostem žáků určitého věku. Jsou řazeny podle stupně obtížnosti a studijního účelu a zpracovávají technické a výrazové prvky houslové hry od prvních počátků až po dosažení technické vyspělosti. Škola je rozdělena do dvou dílů I.(první poloha) a II.(hra v polohách) a každý díl obsahuje dva samostatné sešity. V celém svém rozsahu je tato Škola houslových etud určena pro 1. až 7. ročník základních uměleckých škol.

Dvoudílná moderní učebnice, doplněná přednesovými skladbami různých stylů i řadou metodických materiálů v samostatných sešitech je určená určená především žákům ZUŠ od 6 let a jejich pedagogům. Kromě nápadů a zkušeností z praxe autorů čerpá inspiraci ze zkušeností předních světových pedagogů a z osvědčených zahraničních škol vydávaných v zemích s významnou tradicí hry na zobcovou flétnu (Nizozemí, Německo, Anglie). Hravou formou a za pomoci písniček, her, neobvyklých zvuků, rozmanitých cvičení a dětských ilustrací seznamuje malé hráče se základními technickými i hudebními návyky.Metodické sešity pro učitele přinášejí podrobný popis práce s učebnicí a mnoho podnětů a nápadů pro výuku hry na zobcovou flétnu v malých skupinách.Jan Kvapil studoval hru na zobcovou flétnu u C. van Heerden na konzervatoři v Linci a u P. Holtslaga na Royal Academy of Music v Londýně, svá studia završil získáním pedagogického diplomu Licenciate of the Royal Schools of Music (Londýn, 2001). Vystupoval a nahrával s předními českými ansámbly staré hudby. Intenzivně se věnuje pedagogické práci - vyučuje na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, První víkendové škole hry na zobcovou flétnu, jejímž je ředitelem, a na kursech a seminářích po celé naší vlasti (Zlín, Olomouc ad.).

Pracovní sešit 2 navazuje na Pracovní sešit 1. Podle našich zkušeností zabere jeho probrání jeden a půl až dva roky - na ZUŠ přibližně 2. a část 3. ročníku. Je obsažnější než předchozí díly Klavihrátek, protože v tomto období děti potřebují, i když jen v jednodušší formě, pochopit základy většiny oblastí teorie. Zaměřujeme se na základní poznatky z oblasti akordů a stupnic, dále prohlubujeme znalost intervalů, not, rytmu, tonálního cítění a malých forem. Se stoupající hudební úrovní žáka je třeba stále více vycházet z jeho individuálních schopností, z jeho způsobu prožívání hudby a uvažování - to se týká jak výuky hry na nástroj, tak práce s Klavihrátkami. Proto jsme se rozhodly v tomto dílu, na rozdíl od sešitů předešlých, řadit strany podle oblastí. Pro rychlou orientaci jsou oblasti odlišeny barevnými růžky a písmenem. Uvnitř jednotlivých oblastí doporučujeme již daný pořádek stran dodržet. Oblasti tedy probíráme s žákem paralelně! Než se se sešitem blíže seznámíte, můžete postupovat podle navrženého chronologického sledu stran, který značíme v obsahu šedými čísly. Pro jednoduchost najdete i na každém listu dole šedé číslo následující strany, ke které se máte podle navrženého sledu přesunout. Ovšem nejvýhodnější je reagovat na konkrétní potřeby konkrétního žáka, avšak při zachování posloupnosti stran v dané oblasti.

Tradiční česká škola hry na trubku významného pedagoga Jaroslava Koláře je tvořena osmi sešity. První sešit obsahuje poučení o tvoření tónu, elementární technická cvičení a nezbytné základy hudební teorie. Škola vychází od roku 1960 již v 16. vydání.

Závěrečný díl oblíbené stejnojmenné série učebnic hry na sopránovou zobcovou flétnu. Přímo navazuje na Flautoškolu 2 a stejně jako předchozí díly má podobu žákovského sešitu s bohatými ilustracemi a detailně zpracovaného metodického sešitu pro učitele. Učebnice je určena zejména pro individuální výuku s učitelem v počátečních ročnících ZUŠ. Učebnice vychází ze zkušeností špičkových světových pedagogů a osvědčených zahraničních škol.