Výbor z proslulé sbírky Ďábelské novely Julesa Barbey d'Aurevillyho, francouzského spisovatele 19. století, o jehož tvorbě Albert Thibaudet ve svých Dějinách francouzské literatury píše: "S podmínkou, že se budeme držet v uctivé vzdálenosti, je to krásná podívaná". Výbor obsahuje: Nejkrásnější láska Dona Juana, Rub karet whistové partie, Pomsta ženy
One of the world's first best-sellers, this tragic masterpiece attained an instant and lasting success upon its 1774 publication. A sensitive exploration of the mind of a young artist, the tale addresses age-old questions — the meaning of love, of death, and the possibility of redemption — in the form of Werther's alternately joyful and despairing letters about his unrequited love. Goethe's portrayal of a character who struggles to reconcile his artistic sensibilities with the demands of the objective world proved tremendously influential to subsequent writers and continues to speak to modern readers.
Jedna z nejznámějších novel německé literatury předminulého století, jež proslavila svého autora téměř v celém světě. Chamisso v ní líčí osudy muže, jenž prodal ďáblovi za zlato vlastní stín a vyřadil se tak navždy z lidské společnosti. Je nucen bloudit osaměle v pološeru, střežit se světla i slunce a pokaždé, když se chce připojit k lidem, setká se s někým, kdo mu jeho neštěstí připomene. Ztratí přátele, lásku i radost a podléhá již téměř smutku opuštěnosti, z něhož mu žoky zlaťáků nemohou pomoci, když si konečně uvědomí, že jeho jedinou záchranou je připoutat se k přírodě.
Výbor z próz (Mimy, 1893; Křížová výprava dětí, 1896; Podvojné srdce, 1891; Král se zlatou maskou, 1892; Knížka o Monelle, 1894; Smyšlené životy, 1896) francouzského prozaika, kritika a esejisty, nejtypičtějšího představitele francouzské symbolistické prózy. V básnických prózách sugestivně evokuje a básnickou vizí dotváří příběhy ze starých dob i současnosti, ukazuje tragiku událostí, vyjadřuje hrůzu z osudové nevyhnutelnosti a završuje vše lidsky soucitným pohledem.
Láska indiánské dvojice v pustinách
Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (1801), příběh o lásce indiánského náčelníka Šakty k dívce z vlastního kmene Atale, bytosti zmítané rozporem mezi city a povinností, kterou na ni vložila umírající matka, je umístěn do nádherné scenérie divoké severoamerické přírody. To, co nám dnes – po působení několika generací romantických – připadá v líčení duševních stavů dvojice mladých milenců zcela přirozené, zaznělo spisovatelovým současníkům až revolučně novým tónem: zarážela je subjektivní osobitost autorského „já“, kterou předchozí klasicisté vůbec neznali. Chateaubriandovo nové vidění a cítění skutečnosti pomohlo literatuře z počátku století vymanit se z dosavadní akademické vyumělkovanosti a umělecké sterility. René (1802) je podobně tragicky laděný příběh citového sblížení dvou mladých lidí, vnitřně rozervaného Francouze Renéa a jeho nebesky krásné a vlídné sestry Amálie. V duševních stavech svého hrdiny vylíčil autor nálady mnoha svých vrstevníků – celé mladé generace trpící „nemocí století“.
