Michal Jareš Books

V posledních letech se tuzemský komiks a obrázkový seriál těší zvýšené přízni čtenářů, kritiků i odborníků. Dlouho opomíjený žánr nyní získává pozornost díky publikacím a výstavám, avšak celistvější historický přehled dosud chyběl. Kniha přináší první komplexní a odborně fundované pojednání o komiksovém 20. století v českém a slovenském kulturním prostoru. Nabízí pohled na proměny a tendence, připomíná slavné osobnosti jako Lada, Sekora, Saudek a Němeček, a představuje známé i méně známé komiksové hrdiny. Neopomíjí ani zapomenuté tvůrce, časopisy a knihy. Důraz je kladen na sledování vývojových linií formálních, žánrových a motivických, včetně komiksové tvorby překladové. Kniha se věnuje také společenské pozici komiksu a obrázkového seriálu. Dva svazky (I: 1900–1964; II: 1964–2000) jsou doplněny bohatým ilustračním materiálem, detailními rejstříky a medailony domácích komiksových tvůrců. Publikaci připravil autorský kolektiv z Ústavu pro českou literaturu AV ČR a Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury ČR a hlavního města Prahy.

Komentovaný soupis sešitových románových edic 30. a 40. let 20. století Kniha o české populární literatuře ve 30. a 40. letech 20. století. První část publikace je věnována kulturně historické charakteristice jednotlivých sešitových edic. Obsahuje informace o jejich vzniku a vývoji, rozsahu a čtenářském ohlasu, literární povaze a žánru i o jednotlivých autorech. Druhá rozsáhlejší část publikace obsahuje komentovaný soupis všech českých románových edic uvedeného období, jakož i seznamy přispěvatelů - autorů či ilustrátorů. Kniha je oživena obrazovou přílohou a završena kompletním jmenným rejstříkem.

Rudolf Jurolek patří mezi nejzásadnější a nejzajímavější současné slovenské básníky. Krátké glosy, pozorování světa, s přijetím údělu žít a být v souladu s tím vším, co je kolem. Jeho poezie si někdy rozumí víc s živly a se zvířaty než s lidmi. Čas prochází a plyne, aby pomáhal i stárnoucímu nadhledu, aby harmonizoval, ale nezjednodušoval. Někde v tom čase zachyceném navždy do slov jako do malé skleněné koule trvá neustále proměnlivé hledání klidu a smyslu. Křišťálově čistá, minimalistická a trochu duchovní cesta krajinou…

Ústředním tématem Šafaříkových textů je situace člověka a umění ve světě vědy a techniky. Vybrané eseje, přednášky a studie byly napsány v 60. a 70. letech. Myslitel a básník, ojedinělé myšlenkové kvality a hloubky. Dosud neobjevený autor příčící se zařazení do jakéhokoli systému povyšující myšlení na svébytnou kategorii mimo jakýkoli filosofický systém. Svou originalitou, básnickou stavbou textu a zároveň ne-známostí a ne-uchopitelností se nabízí srovnání například s Ladislavem Klímou či Jakubem Demlem, ne však s filosofy školních škamen, kteří ho až doposud nebyli schopni ani reflektovat.

Cliftonka (nebo také „kliftonka“) je pojmenování, které se stalo podobně jako označení „rodokaps“ – zástupným pro sešitové řady s uzavřeným obsahem a hlavním hrdinou Léonem Cliftonem. Již od svého vzniku byly přitom cliftonky (sešity jinak označené titulem Detektivní novelly) chápany jako četba velmi nízká, proti které by se mělo neustále bojovat. O oblibě sešitů ovšem svědčí to, že v mnoha reedicích vyšlo 275 sešitů. Kniha se věnuje nejen vzniku a popisu celého fenoménu detektivních sešitů u nás, ale přináší i zcela nepostradatelný a velmi podrobný katalog všech dostupných případů našeho prvního českého seriálového detektiva.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Sborník příspěvků ze sympozia pořádaného oddělením pro výzkum literární kultury ÚČL AV ČR v Praze 13.–14. října 2004

Deníky Josefa Kocourka (1909–1933) z let 1927–1932, z nichž byla dosud veřejnosti představena pouze část ve výboru Extáze (1971), jsou podle znalců Kocourkova díla jedním z vrcholů jeho tvorby. Jak ostatně napsal literární vědec Jiří Skalička: „Extáze (...) otřásla i znalci a ctiteli Kocourkova díla. Autor tu byl odhalen (...) v celé nahotě svého tragického životního, uměleckého i milostného osudu, s otevřeností, jaká nemá v naší literatuře obdoby. Snad jenom Máchovy deníky a listy jsou mu v tomto směru adekvátní.“ Josef Kocourek je, přestože zemřel velmi mladý, výraznou postavou české meziválečné literatury, v mnohém předbíhající svou dobu fascinací erotikou či předjímáním existenciálních tónů v literatuře. Excentrik, v počátcích ovlivněný poetismem i expresionismem, doplňoval své erotické vize motivy zmaru a bezvýchodnosti, později v jeho díle převažovaly náměty sociální a politické. V tomto vydání přinášíme poprvé úplný přetisk všech dochovaných Kocourkových deníků, které jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Šumperku, bez úprav, doplňků či vynechávek.

Knížka obsahuje to nejlepší ze současné české poezie pro děti od slavných i méně slavných básníků (Emanuel Frynta, Jan Skácel, Ivan Martin Jirous, Karel Šiktanc, Pavel Šrut, Vít Janota a další). Druhé rozšířené vydání veleúspěšného titulu všech dětských knihovniček.

Výbor z detektivních povídek českých spisovatelů 19. a počátku 20. století. Devět povídek známých i méně známých českých spisovatelů 19. a počátku 20. století patří k prvním ukázkám detektivního žánru u nás a představuje zajímavou směs přístupů a stylů, z nichž se postupně vyvinul dosud oblíbený detektivní žánr.

Detektivka byla po celé dvacáté století nejoblíbenějším oddechovým žánrem českých čtenářů a její popularita neklesá ani v současnosti. Čeští literární detektivové se přitom dost liší od anglosaských suverénů: bývají nenápadní, skromní, neohromují okolí svými dedukcemi ani tvrdými pěstmi či přesnou muškou. Typické je pro ně ironizování, parodování a obecně podvracení autority takzvaného velkého detektiva. Mnohdy jejich příběhy psali uznávaní spisovatelé, knížka předních znalců však představuje i málo prozkoumané a temné uličky detektivní literatury. První podrobné shrnutí dějin kriminálního žánru v českých zemích ukazuje, kdy se poprvé objevil český detektivní román, kde má česká detektivka kořeny nebo jak se za poslední století vyvíjela. V monografii, která se čte jedním dechem jako detektivka, se potkávají Emil Vachek, Edgar Collins, Eduard Fiker, Josef Škvorecký, Hana Prošková, Václav Erben, Jaroslav Velinský, Pavel Frýbort, Michal Sýkora, Michaela Klevisová a další.

Osudy některých českých básníků jsou dobrodružnější než leckteré akční filmy. K těm opravdu pozoruhodným patří i životní příběh zapomenutého Jana Tumlíře… Stěží bys u něho našel zakolísání hlasu, prozrazující nějaké slzy. Přirovnal bych ho k chladnému, tvrdému chirurgovi, který skalpelem rozumu kaleného trpkými zkušenostmi provádí vivisekci současnosti a ví předem, že najde v jejích útrobách hořké nic. (…) Je zřejmě názoru, že do brutálního světa patří brutální, nezhýčkaná poezie. Tumlířova poezie si žádá zvýšené pozornosti, musí být spíše čtena než poslouchána.

Jaroslav Havlíček neměl smysl pro romantičnost, vždy ho přitahoval jen člověk chybující a nikoli dokonalý, poněvadž jen takový je opravdu lidský. Byl neotřesně přesvědčený pesimistický fatalista. Věřil však i ve vůli, proti osudu třeba beznadějnou, zrovna proto však i ve svém pádu velkou. Vše je někdy až příliš klinické, zkoumané a možná trochu až úřednicky konstruované, aby nad tím vším byl zobecněn řád a pořádek světa. Nějak v něm zůstal střep dekadence, do které se narodil, spojený s určitou depresivní a pesimistickou linkou…

Po reflexii detektívneho žánru, ktorý bol témou konferencie Vražda v zasadačke. Podoby detektívneho žánru (2009), sa konalo podujatie o horore. Jeho iniciátorov a účastníkov viedlo pri ich úvahách aj podozrenie, že príjemné zimomriavky, ktoré nám žáner hororu ponúka v bezpečí nášho zabývaného domáckeho sveta, sú umožnené jednou zo základných naladeností nášho bytia vo svete - naladením úzkosti - a že nám horor takto oznamuje aj niečo podstatné o našej vlastnej existencii: o tom, pred čím zväčša zatvárame oči. Zborník prináša materiály z rovnomennej konferencie Ústavu slovenskej literatúry SAV. Podujatie bolo súčasťou pravidelného cyklu podujatí k problematike žánrov populárnej kultúry a ich presahov a styčných bodov s tzv. vysokou kultúrou. Ich zámerom je preskúmať v domácom kontexte bádateľsky dodnes marginalizované oblasti, ktoré si zaslúžia seriózny výskum.

„Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.“. V letech 2002 až 2015 spásala zadní stránku Tvaru, od roku 2016 je na internetu a také jednou měsíčně exkluzivně tančí v Týneckých listech (Velký Týnec).

Superhrdinové, kteří se nebojí menšího zla! Authority jsou hrdinové pouze v nejužším významu slova. Nejsou dokonalí, nejsou neomylní a mají víc slabostí, než by správní superhrdinové měli mít. Jenže tahle nemilosrdná skupina šíleně mocných nadlidí je bohužel tím jediným, co stojí mezi Zemí a totální zkázou. Tým Authority čelí nespočtu hrozeb. A ví, že někdy je možné čelit násilí pouze ještě větším násilím. Což se hodí, protože jejich denním chlebem jsou záležitosti jako národ teroristů, který má v plánu zničit svět čistě pro zábavu, invaze z alternativní Země, které stále vládne Británie, nebo nepřátelský mimozemský tvor, který je v podstatě Bohem. TOTO JE AUTHORITY. PROKAŽTE JÍ VĚRNOST. NEBO VÁM JENNY ROZKOPE HLAVY. Komiks obsahuje celý první run série Authority (sešity Authority 1-12 a Planetary/The Authority: Rulling The World 1) s uzavřeným příběhovým obloukem a 20 stran bonusového materiálu.

Domácímu zájemci o teorii komiksu se v českém jazyce dosud nabízelo jen málo příležitostí k seznámení se s aktuálními otázkami a přetrvávajícími koncepty „myšlení o komiksu“. Publikace si klade za cíl přehledně představit různé koncepty a přístupy, jimiž lze komiksové texty novými způsoby číst a analyzovat. Zaměřuje se na vztahy komiksu k různým charakterizačně-stratifikačním systémům v kultuře (komiks jako médium, žánr, umění) a tematizuje komiksovou vícekódovost (obraz a text) či specifické formální prostředky narace a seriality. Samostatné kapitoly se věnují produkčně-prezentačním aspektům (publikační tvar) a participantům (autor, produkce, čtenář) komiksového kulturního pole. Závěrečná kapitola zachycuje historii odborného zkoumání komiksu od jeho počátků až k dnešnímu rozmachu comics studies. Svazek, složený z dvanácti kapitol a drobnějších exkurzů, se nesnaží být kompilačním shrnutím ani komplexní teorií, ale spíše iniciuje diskusi a popisuje charakteristické rysy komiksu z různých perspektiv. Publikace, doplněná o slovníček pojmů a doporučenou literaturu, je určena teoretikům, studentům humanitních oborů a zájemcům o komiks. Rukopis vytvořila trojice autorů z ÚČL AV ČR a FF UP s podporou grantového projektu GA ČR a Ministerstva kultury ČR.

Básnická sbírka Michala Jareše „Začátek eposu" prostupuje napříč časem: přináší útržky zpráv z předvěkých dob a zároveň zpřítomňuje běžné, zdánlivě banální situace, v nichž se čas na okamžik zastaví. Takto vzniklými průzory se k nám dere vesmír a spolu s ním reálno a věčnost – neúprosné, neosobní, a přece skýtající útěchu a hluboký mír. Jareš je básník originálního vidění s přirozeným citem pro rytmus a zvuk slov. Jeho básnické gesto je sympaticky odosobněné, soudržné a hutné.

Třetí vydání prozaického debutu oceňované autorky Jurodivý, groteskně napínavý příběh jedné vraždy a osudového propojení muže a ženy, utopených v pochybnostech samoty, se mohl odehrát kdekoli. Prostředí divadla však otevírá jedinečný prostor pro hlubší vášně i hysterie, v němž navíc jednoho dne spadne opona definitivně: energickým účinkujícím, pasivním čumilům i zákulisním manipulátorům.

„Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.“ Konečně se ovce vybarvila — poprvé vychází v barvě.

„Jsou ovce blbé i černé, ale zlá je jenom jedna. Možná intelektuálka, možná nácek, možná zen buddhistka, ovšem vždy pravdařka.“. V letech 2002 až 2015 spásala zadní stránku Tvaru, od roku 2016 je na internetu a také jednou měsíčně exkluzivně tančí v Týneckých listech (Velký Týnec).

Edice současné poezie Cesty představuje významnou knižní edici, kterou vydávalo nakladatelství Mladá fronta v letech 1957–1968. Vyšlo zde celkem 100 číslovaných svazků seznamující čtenáře se současnou českou a v menší míře i překladovou básnickou tvorbou. Na mimořádné grafické podobě edice se postupně podíleli Zdeněk Sklenář, Milan Hegar, Sylvie Vodáková a Václav Sivko.

Medailóny českých osobností, jejichž život nebo práce byla či je spojena s pražskou čtvrtí Spořilovem.V krátkém úvodu je shrnuta charakteristika Spořilova jako zahradního města s živým společenským životem. V této specifické komunitě vyrostli, žili a tvořili významní lidé ze všech oblastí kultury (spisovatelé, herci, architekti). Do knihy bylo vybráno 140 z nich, aby reprezentovali Spořilov. Každé osobnosti je věnován medailón s fotografií a stručným shrnutím životní a profesní dráhy. Mezi nejznámější tváře, spojené s touto čtvrtí, patří herec J. Kačer, herec J. Suchý, spisovatel A. Branald nebo fotograf F. Drtikol. Osobnosti jsou řazeny abecedně. V závěru jmenný rejstřík.

Evropská fascinace vším japonským se na konci 19. a počátku 20. století nepropisovala jen do výtvarného umění či prózy, ale našla si cestu i do prací českých básníků a básnířek. Oslepeni závějemi okvětních lístků sakury zpívali o záblescích slunce na samurajských mečích i tragických osudech zrazovaných gejš, pokoušeli se napodobovat tradiční básnickou formu haiku anebo si naopak z toho všeho dělali trochu legraci. Antologie Je ještě někde jiný svět, která vychází jako druhý svazek edice Struny šamisenu, soustřeďuje na osmdesát básnických žaponerií, časových skladeb či populárních písní vytvořených před rokem 1945 a je doprovozena kontextovými výklady a cyklem původních ilustrací Evy Sakumy. Struny šamisenu se rozeznívají představami o daleké „zemi vycházejícího slunce“, jak tyto zaznamenávali čeští spisovatelé a spisovatelky, cestovatelky a cestovatelé let minulých. Pro poutavé i patetické, zábavné i zajímavé, naučné i naivní psaní o Japonsku, jaké se v Čechách a na Moravě začalo rozvíjet od konce 19. století, se zažilo dnes už s lehce ironizujícím přídechem skloňované označení „žaponerie“. Naše ediční řada chce tyto leckdy i pozapomenuté, desítky let nevydávané texty nabídnout novému publiku. Předkládá mu je s nově pořízeným ilustračním doprovodem od současných českých výtvarníků a výtvarnic.