Boris Polevoj Books

The inspirational story of World War Two-era Soviet fighter pilot Alexey Petrovich Maresyev (May 20, 1916–May 19, 2001). On April 4, 1942, Maresyev's Polikarpov I-16 was shot down near Staraya Russa, then occupied by Nazi Germany. Maresyev survives the crash but is badly wounded. Despite his injuries, and after a grueling 18-day struggle to return to Soviet-controlled territory, he is rescued and cared for by villagers from a collective farm before being transferred to a hospital. Eventually both his legs are amputated below the knee. Desperate to return to his career as a fighter pilot, Maresyev undergoes nearly a year of therapy and exercise to master the control of his prosthetic devices, and returns to flying in June 1943. During his recovery, he is inspired by the thought of his girlfriend and the support of his fellow patients. By the war's end, Maresyev had completed 86 combat flights and shot down 11 German warplanes. In 1943 he was awarded the Golden Star of the Hero of the Soviet Union, the highest military decoration of the USSR. In 1944, Maresyev joined the Communist Party and two years later retired from the army. Eventually he became a member of Supreme Soviet. On a side note, the book was made into an opera by the Russian composer Sergei Prokofiev and premiered in Leningrad (now Saint Petersburg) on December 3, 1948.

Člen sovietskej delegácie na norimberskom procese s nemeckými vojnovými zločincami sa podrobne rozpisuje o priebehu pojednávania so zvláštnym ohľadom na výpovede a reakcie obžalovaných. Hoci čitateľovi predstavuje mnoho hlavných nacistických pohlavárov, tým najvýznamnejším z odsúdených venuje najväčšiu pozornosť. Patrí k nim H. Göring, J. von Ribbentrop, W. Keitel, A. Jodl, K. Dönitz, E. Raeder, E. Kaltenbrunner a H. Schacht.

V doslovu mladým čtenářům autor píše: "Za války jsem byl vojenským dopisovatelem Pravdy. Když jsem jezdil po frontách a létal za frontovou linii do partyzánských krajů, setkával jsem se s mnoha sovětskými lidmi, kteří ukázali v bojích nevídanou statečnost, odvahu a vytrvalost. Vysoká bolševická ideovost vysvětlovala jejich boj. Láska k naší socialistické vlasti je podněcovala k neobyčejnému hrdinství. Když jsem se setkal s takovými lidmi nebo s jejich spolubojovníky, zapisoval jsem si za čerstvé paměti podrobně jejich vyprávění a do této knihy jsem sebral povídky o těch, jejich válečný osud se mi zdál nejzajímavější. Všichni lidé, kteří v knize vystupují, žijí nebo žili. Je to kniha o sovětských lidech za Velké vlastenecké války, kteří hájili svou vlast, o prostých lidech, malých, a přece velikých, kteří se nedají ani ohnout, ani zlomit."

Vzpomínky sovětského spisovatele, který byl v době norimberského tribunálu dopisovatelem Pravdy.

Životopisná reportáž o osvoboditeli Prahy, maršálu Ivanu Stěpanovičovi Koněvovi.

Boris Polevoj píše v předmluvě: "Nemusel jsem hledat námět, vymýšlet charaktery. Jako vojenský dopisovatel "Pravdy" jsem po čtyři roky Velké vlast. války se toulal po frontách a seznámil se se stovkami nejrůznějších sovět. lidí, kteří projevili bezpříkladnou chrabrost, statečnost, sílu vůle s velkou duševní nezdolností. Vysoká bolševická morálka vedla jejich práci, láska k socialist. státu je rozněcovala k nepřekonatelnému hrdinství, pomáhala jim v nejtěžších zkouškách a dodávala jim sil. V této knize jsem shrnul povídky o těch, jejichž osud se mi zdál nejzajímavější. Je to kniha o prostých, drobných, o velikých sovětských lidech, které nelze ani zlomit, ani pokořit."

Román o mladé lékařce Věře Trešnikové, která musí zůstat v okupovaném městě s raněnými, kteří nemohli být evakuováni a je během německé okupace přinucena převzít vedoucí pozici v malé nemocnici. Jako lékařka se nesmí zpronevěřit svému slibu a zachraňuje životy mnoha civilistů iněmeckých vojáků, ale musí se přitom stýkat a jednat s gestapem. Přestože se podle svých možností snaží podporovat i podzemní odboj, je po osvobození městečka nařčena z kolaborace s nacisty a dostává se do vězení. V této situaci se za ni postaví pacienti; je rehabilitována a vrací se ke své práci...

První rozsáhlejší literární práce Borise Polevého z roku 1939, nově přepracovaná v roce 1954, zobrazuje život v sovětském závodě na výrobu železničních vozů v prvních letech rozvoje novátorského hnutí. Hrdina vyprávění, mladý kovář Jevgenij Sizov, se v knize přerodí z opilce a chuligána na předního stachanovce závodu. Thema, jež svou jednoduchostí a průhlednou tendencí hrozí zabřednutím do schematičnosti, zvládl autor mistrovsky tím, že se mu podařilo přesvědčivě zachytit vnitřní život jednajících postav.

Reportáže ze setkání B. Polevoje s vynikajícími lidmi z politického a kulturního života.

Poslední rozsáhlé dílo B. Polevého je jeho román Na divokém břehu. Námětově čerpá ze stavby velké sibiřské elektrárny. Střetávají se tu různí hrdinové, různé charaktery lidí, které autor sám z delšího pobytu na sibiřských stavbách poznal. Nechybí tu ani střetnutí s kariéristy akriminálními živly. Drsné životní prostředí a střetání hrdinů v zápase o uskutečnění grandiózního podniku odehrávají se na pozadí romantické sibiřské přírody, která ještě akcentuje dramatičnost tohoto čtivého příběhu.

Cyklus povídek, jejichž jádrem jsou drobné i významné události ze stavby Volžsko-donského průplavu V.I. Lenina, a jejichž hlavními postavami jsou stachanovci, novátoři a úderníci této stavby. Jsou zde však i povídky na př. o textilačce M. Rožňovové a soustružníku P. Bykovovi, které ukazují, že autor rozšiřuje svůj záměr a zabývá se literárním ztvárněním výstavby komunismu v celé šíři a na mnoha pracovištích, že kniha je "přípravou k velkému románovému obrazu ze života dnešního Sovětského svazu, kterým autor vybuduje velkolepý literární památník o této slavné době výstavby"

Soubor uměleckých portrétů významných osobností politického a kulturního života přibližuje V. Pudovkina, F. Panfjorova, I. Andronikova, N. Guilléna, A. Surkova, A. Tvardovského, K. Simonova, J. Fučíka, A. Zápotockého, V. Muchinovou, S. Maršaka, V. Višněvského a I. Erenburga.

povídky inspirované autorovými zážitky z války, z pobytu na frontě

Sedm povídek z Velké vlastenecké války, jejichž dějištěm jsou nejslavnější bojiště (m. j. Stalingrad a Banská Bystrica). Spisovatel v nich vylíčil podle vlastních zkušeností z frontového života řadu typů sovětských vojáků a partyzánů, a na jejich bojových příbězích ukázal nejen důmyslné bojové metody, ale oslavil především jejich vysokou morálku, jež umožňovala sovětským lidem, aby na frontě stejně jako v míru na pracovišti konali divy statečnosti, obětavosti a dovednosti. - Svazek obsahuje povídky: Hrst země, Přátelé, Pobratimové, Tarakulova bašta, Krajan, Pan Tiuchin a pan Telejev, Ženista Nikolaj Charitonov.