Jan Odnykud Books

Reálnému taji kryptozoologie se říká obvykle MGVA. V třídílné, s nadsázkou vyprávěné próze pátrají po obří šelmě opakovaně oddíly vedené Samuelem Rockefellerem: ale kde o takřka rovnocenný, krvavý boj. Autor vyšel z faktů v knihách L. Součka, J. Mareše, V. Slámy..., ale víc z legend kolujících centrální Afrikou, a vytvořil notně krvavé dobrodružství, jehož děj uhání kupředu i navzdory některým nepravděpodobnostem a nejasnému zasazení do času. Ve výpravách jsou i Češi, především Jakub Pašek ze Starého Plzence, který většinu knihy vypráví.

14 esejů o spisovatelích včetně Astrid Lindgrenové a Jamese Hiltona. Na konci knihu doplňuje bibliografie článků autora ve hmotných médiích (novinách a časopisech).

Kniha je zcela přepracovaným debutem Iva Fencla "Smí zůstat, Kynžvart" proloženým pohádkami.

Sbírka 21 povídek a divadelní hry, jednoaktovky Wolf tu bednu zatluče (podle sekvence filmu Pulp Fiction). V obsahu je jedna z povídek opomenuta (Dívka v masce a centrum palačinky, str. 127), ale v důsledku opomenutí při tisku ji lze regulérně mít za závěr předchozí povídky Myška (str. 125). Většina textů už vyšla v různých antologiích, Literárních novinách (např. právě Myška, 23. 12. 2011), v Plzeňském literárním životě (západočeský měsíčník) atp. Některé povídky zveřejněny dosud nebyly. Texty byly vesměs pro knižní vydání přepracovány. Právě v "Plži", respektive jeho vnitřní příloze Listy Ason-klubu byl pak v čísle 9/2021 zveřejněn fiktivní rozhovor Columba s "múzou", jenž osvětluje obsah knihy Columbo a já, původ textů, genezi jejich vzniku a údaje o jejich předchozím zveřejňování. Virtuální verzi - jinak hmotného - Plže včetně Listů Ason-klubu lze najít na stránkách Knihovny města Plzně.

Biografické eseje o spisovatelích navazují, jak je úvodem připomenuto, na autorovy cykly v měsíčníku Plž Triko paní Ivany a Svetr MUDr. Zuzany. Jsou teď o Barriem, Blochovi, Dickensovi, Lerouxovi, Machenovi, Souvestrovi a Allainovi.

Ivo Fencl je občanem Starého Plzence a ve své nové knize nás provází nejen tímto malebným městem, ale především svým dětstvím a dospíváním.

Jan Kameníček, pokračovatel Franze Kafky a Ladislava Fukse, i v druhém dílu Zdánlivých maličkostech, vzpomíná a pokorně radí, jak psát. Tato kniha je totiž neformální učebnicí pro začínající spisovatele. Je také sbírkou povídek a obsahuje ukázky klasických děl, jejich rozbory a analýzy. Autor píše o mnohých osobnostech české kultury. Zvláště pak o svém vzoru Karlu Čapkovi a Franzi Kafkovi, ale kupodivu také o zakladateli literatury pro mládež Jaroslavu Foglarovi, a znovu a dost upřímně se vrací ke svému učiteli Ladislavu Fuksovi.

Hrdiny strašidelné romance Ochránci morčete jsou mladí milenci na útěku. Ukryli by se rádi před světem plným viru, války a vlezlých, otravných čumilů. Ale nejde to a asi umřou. Ukryli by se klidně i do bedny, anebo raději do Žanetiny útulné chatky zapomenuté v houštinách u ŘEKY „až na konci světa“, jenže smůla smůlovatá: a zapovězeno božími zákony. Konečnému zúčtování se nemůže nikdo vyhnout, ani Sandy Stilbury a ani jeho krásná múza. Realitu nelze ignorovat a nejen to, i nestvůry SURREALITY vás dostanou na lopatky, a jak se říká, „jste-li paranoidní, ještě to neznamená, že po vás nejdou“.

Styky s Jorikou aneb Obvyklý případ doktora Jekylla a pana Hyda. Styky s Jorikou by mohly být špionážním románem, pokud je špionáž metaforou lásky, zamilovaným románem, pokud je nutkavé sledování dvou milenců formou lásky, jsou však i kavárenským románkem, pokud vycházíme z autorovy posedlosti studentkou hotelové školy, která pracuje jako servírka. Kde končí snění a kde začíná realita odmítání? Jakou roli hraje Hapkova a Rytířova Píseň pro Joriku?

Hororová fantasy Třinácti milionů způsobů jak zemřít pátrá po obrovském pokladu, snad po lásce, a vede nás s kordem krajinami, kde je cesta k bohatství rafinovaně zašifrována do lidové písně o drakovi. Hrdinu Rinaldiniho čekají nástrahy, nebezpečný hrad a dva milenci. Jen se modleme, aby to nebyli také upíři. V titulech kapitol autor vtipně využívá názvy krvavých románů ze sbírky grafika Josefa Váchala. 1. vydání.

Beletrizovaná vyprávění o životě Edgara Allana Poea s doslovem od Martina Petišky. Publikace začíná v tisku už předtím zveřejněným esejem Edgar Poe a dutá Země.

„Bylo nás pět? Ne, dva,“ vzpomíná Domek pana Stilburyho na dětství žité s mladší sestrou v rodině herečky a spisovatele. Zčásti stylem Škvoreckého humoristické knihy Ze života lepší společnosti si hoch vede deník, což je první částí Domku. Teprve druhá osvětlí, co idylu umožnilo. Kdo osaměle, oddaně a právě uvnitř magického domku píše naše životy. Ano, pan Stilbury...

Ondřej Neff (1945) náleží k podstatným evropským autorům sci-fi a přes dvacet let komentuje politiku. Novinář, spisovatel, fotograf a pedagog publikuje nejvíce v denících Lidové noviny a Neviditelný pes, druhý z nichž sám vymyslel a založil. Krom toho vydal okolo sedmdesáti knižních titulů,je překládán do cizích jazyků a jeho prózy vycházejí v zahraničních i našich antologiích, zatímco on sám stačí se zamilovanou činorodostí adaptovat klasické verneovky. Neff, známý na síti i jako Aston, stvořil rovněž ceněné komiksy, mj. s Kájou Saudkem, psal pilně pro rozhlas a televizi, láká ho divadlo. Maluje. Zkouší stále něco nového, umí živě a názorně vyprávět a vysvětlovat, přednáší o fotografii a píše o ní do dalšího vlastního deníku Digineff. Internetový deník Neviditelný pes založil už roku 1996, a jelikož mu je hyperaktivita vrozenou samozřejmostí, opětovně se musí smiřovat s tím, že irituje lidi bez téhle možná i pošetilé potřeby stále tvořit. Pragmaticky racionálním přístupem k světu možná rozčaruje nejednu poetičtější povahu. Může však jinak? I vědecká fantazie je koneckonců básní a syn velkého vypravěče Vladimíra Neffa umí taky vyprávět; jinak a po svém. To dokazuje i knižní rozhovor s touto takřka renesanční osobností, která předkládá nové vize i prognózy, a přece ví, že psaní je jen královskou zábavou. Svazek doprovází bibliografie knižních prací a životopis.

Soubor povídek s kriminální, někdy až hororovou zápletkou.

Fantasy příběh tří dětí rámovaný jako pohádka předčítaná střídavě otcem a matkou jiným dětem. Podrobněji viz autorův text "Jak jsem psal pohádkovou poctu Foglarovi o živém ježku v kleci" ve vnitřní příloze dvojčísla Plzeňského literárního života 7-8/2021 (tj. v Listech Ason-klubu pro září 2021, které jsou virtuálně na stránkám Městské knihovny Plzeň). Jde o přepracování knihy "Žiju. Ježek v kleci."

Jorika je femme fatale spisovatele Ivo Fencla. Nenaplněný (a nenaplnitelný) cit k ní pronikl do všech textů jeho nové knihy, vydané Galerií města Plzně, jméno obdivované ženy čteme i v jejím titulu - Rok Joriky. Fencl v knize zkoumá mravy a rozličné podoby lásky současnosti. Kromě inspirace Jorikou tu ovšem najdeme i další (přiznané) vlivy - například Hiltonova románu Ztracený obzor či Horníčkovy novely Dobře utajené housle. V pijácky burleskní povídce Nápojový lístek také krátce vystupuje Vladimír Páral.

Novinka západočeského prozaika nás vrací do doby nedlouho před listopadovým převratem - na geodetické pracoviště ve středních Čechách i do Prahy, která zažívala jedny z posledních protirežimních demonstrací. Existuje bestseller Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku. Ten titul symbolizuje otřes, kterým dáma prošla. Ale otřes byl i rok 1989 a už jeho Palachův týden. Ivo Fencl zpracoval vzpomínky na tu dobu a svou práci kartografa v autobiografickém románu psaném stylem magického realismu a záhadně dodává: „I Dracula je mrtev, má se dobře a bydlí v Londýně.“

Osm příběhů nejen s kriminální tematikou, nejdelší je ryzí horor Hvízdající chatrč (roku 2021 reeditovaný v knize Columbo a já). Američan zemře v Brdech je sbírkou povídek týkajících se i radaru, ale spíše v surreálně snové poloze (Hvízdající chatrč i titulní povídka). Jinak tu zavadíme o velmi různorodé práce kriminálního ladění, i když pojem kriminální autor interpretuje dosti svobodně, takže se končí až cituplnou prózou Za mámou, fiktivním výňatkem z deníku osamělého hocha mířícího deštěm na festival v Hrádku u Rokycan. S touto črtou autor vystoupil na setkání spisovatelů v Maďarsku a rozhlasově ji zpracoval i načetl Miroslav Buriánek. V knize ale objevíme i klasickou námořnickou historku o kanibalismu v opuštěném člunu (Sedm korun) anebo další Fenclovu variantu na horor z panoptika voskových figurín (Sešla jsem se s Lorencem). Konečně nechybí humor: Zločinný život Ellery Harkinse je parodie na důstojná líčení spiritistických sedánek, a pokud se v titulu předešlé autorovy knihy mihl sám Vladimír Putin, tentokrát dojde i na Rasputina. Ale nechybí ani obří a hnusně žabí mimozemšťané ničící matičku Prahu či zevrubné vylíčení tzv. stalkingu ve skvrňanské próze Pronásledování paní Ivany, která postoupila do semifinále soutěže Literárních novin.

Fantaskní román je příběhem jedenatřicetiletého spisovatele, který je zavražděn v průběhu svého autorského čtení. Zavražděný spisovatel Lorenc však nezemře, avšak stává se duchem, pohybujícím se na rozhraní života a smrti. Do tohoto základního dějového rámce se pak promítá i motiv jeho nenaplněné lásky. Právě tento platonický cit Lorencovi umožňuje, že zcela nezemře, ale přetrvává v podobě jakéhosi nehmotného pozorovatele, který sleduje osudy svých bližních, hlavně však své milované Ivany a její rodiny. Autorův "duchařský" text se odehrává ve světě, v němž jsou hlavními prvky magické prostředky, mnohdy ústící do doslova "záhrobních" mystérií.

Na Zemi kolotá asi bilion vampýřích příběhů, nebo víc; ale autor pojal jejich svět nově. Vznikla humoristická próza, kde ovšem úsměv místy tuhne. Nekráčí o parodii, ale k nadsázce dojde a upíří "sága" je vklíněna v dužině milostných štrapácí hlavního hrdiny, hrajícího si marněna Abrahama Van Helsinga. A notný čas nám o tom vypráví praktická lékařka Zuzana. Upírství chápejme doslova i jako metaforu erotických vztahů a mnohého dalšího - a citujme autora: "Nemá cenu vysvětlovat, jaké niterné motivy mě vedly k odvyprávění tak neuvěřitelných příběhů o Betlémě a ohrožení světa, a kdo byl předobraz kardinála Vlka a ,doktora Kimbla‘ a zda ti borci přežili. Nakolik jsme se stýkali. Zda už jsem upír. Někdy se to tak semele."

Beletrizovaný průvodce Lázněmi Kynžvart, jež autor opět vidí očima čtyřletého až pětiletého chlapce. Příběh, kde se hrdina - už dospělý - stává stejně jako jeho dívka znovu dítětem, aby putovali různými místy Kynžvartu, je v tomto poetizujícím líčení méně významný.

Ivo Václav Fencl v závěrečné poznámce podotýká, že základem této publikace je deníkový zápis jeho syna Iva Fencla, v němž zachytil dojmy a prožitky při putování obou protagonistů Českým rájem. Druhým inspiračním zdrojem se pak staly rozhovory, které vedl otec se synem roku 2013. Z obou těchto podnětů pak vzniklo souvislé pásmo, které si vzalo za úkol přiblížit synovy názory a prožitky zhruba z doby, kdy mu bylo asi dvanáct let. Podle I. V. Fencla je právě tato věková hranice rozhodujícím mezníkem, kdy se utváří komplexní charakter dítěte. Použil proto synovy postřehy, kresby i texty, jež v některých případech dále rozvinul a pokusil se touto formou vytvořit netradiční literární kompozici se zcela originálním výtvarným dopovodem, volně navazující na jeho předcházející knihu Básnické mezisvěty otců a jejich dcer.

Podle editorovy poznámky vznikly verše už v letech 1985-1986 pod názvem "Pokus o suicidum (Prosba Hříšníkova)" a je u nich poznámka "Věnovat týmu chirurgů ve FN Plzeň-Bory..."

Milostná novela agilního západočeského autora vypráví příběh lásky vypravěče-spisovatele k půvabné extravagantní lektorce, ale zamýšlí se i nad smyslem a podstatou samotné literární tvorby.

V letošním roce slaví naše republika sté výročí. Západočeští spisovatelé se rozhodli při této příležitosti vydat almanach historicko-beletristických textů, v nichž vzpomínají na první světovou válku, vznik republiky, legionářské boje a události, které ovlivnily jejich rodiny. Ve formě povídek, deníků, vyprávění či zamyšlení oživuje jedenáct spisovatelů a básníků (Jiří Hlobil, Karla Erbová, Václav Engler, Markéta Čekanová, Radovan Lovčí, Václav Gruber, Daniela Kovářová, Peggy Kýrová, Stanislav Bukovský, Bohumil Jirásek a Ivo Fencl) své předky, rodinné tradice a osudy, které se skutečně staly na Plzeňsku i v krajích vzdálenějších a dodnes se v jednotlivých rodinách vyprávějí. Texty doplněné fotografiemi tak plasticky ukazují, co je v životě nejdůležitější: rodina, láska, přátelství a dobré mezilidské vztahy. Kniha „Moje republika 1918-2018“, jejíž editorkou je Daniela Kovářová, naznačuje, že se na světě během uplynulé stovky let nic podstatného nezměnilo.

Příběh Joriky Betlachové a jejího manžela Jakuba, do kterého se vnořují záhady a dobrodružství vystupující z pohádek, které předčítají svým dvěma synům

Příspěvek k morfologii české literatury po druhé světové válce

Navzdory obálce, kresbě Ivo Fencla, jde fakticky o dovětek ta jeho vzpomínkami Občan Starého Plzence. Po krátkých vzpomínkách na studia na gymnáziu, záměrně stavěných jako zápisky z třídní kroniky, následuje snad až příliš rychlý průlet životem s akcentací práce u kartografie v letech okolo převratu. Příčinou jisté strohosti a mezer v knize je,l že byla původně psána pro edici Ulita, která má omezený počet stran.

Esej pojednávající o spisovateli R. L. Stevensonovi a novoromantismu ve skotské literatuře 19. století.