Jindřiška Bártová Books

Publikace navazuje na první díl z roku 2017 vydaný k 70. výročí založení JAMU. Zájem o něj podnítil vytvoření druhého svazku, jenž je podstatně obsáhlejší: participovalo na něm tentokrát 15 autorů, z toho jeden zahraniční. Z uměleckých osobností je věnována pozornost třem skladatelům (Ištvan, Kohoutek, Zouhar) a řadě interpretů, z nichž mnozí působili ve více uměleckých oblastech a velmi často byli rovněž čelnými představiteli školy. Jednotlivé studie jsou věnovány pianistům Inesse Janíčkové, Milanu Mášovi, Vlastimilu Lejskovi, Jiřímu Skovajsovi a Otakaru Vondrovicovi, sbormistrům Břetislavu Bakalovi a Janu Šoupalovi, dramaturgovi a dirigentu Václavu Noskovi, muzikologovi Janu Trojanovi, pěvkyni Anně Barové a lingvistce Evě Horové. Činnost brněnských kvartetních souborů je nahlížena skrze jejich členy – violisty Jiřího Kratochvíla a Bedřicha Havlíka, složité osobnosti Ludvíka Kundery je věnována studie zahraničního přispěvatele Horsta Meyera.

Skriptum o dějinách hudby představuje základní přehledné systematické poučení o hudebním vývoji od jeho počátku do konce 19. století, s nutným přesahem do 20. století. Soustředí se na hlavní otázky dějin hudby, tj. na nutné biografické údaje ze života skladatelů a na jejich díla, na vývoj základních hudebních druhů a forem, na vývoj hudebních nástrojů, případně interpretaci. Z textu je patrná vývojová linie hudby jako intelektuálního humanitního procesu hudebního myšlení s návazností na ostatní umělecké druhy, filozofii, estetiku, vědecké objevy, náboženství, tedy v kontextu s širšími společenskými jevy, jichž je hudba neoddiskutovatelnou součástí.

Určeno posluchačům studia učitelství základních škol pedagogických fakult, posluchačům herectví na vysokých školách a studentům konzervatoří v 1.- 4. roč. studia.

Kniha pojednává o janáčkovských režiích Václava Věžníka. Vytvářel je především na scéně brněnské opery v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století a jeho režie měly nelíčený úspěch a desítky repríz. Václav Věžník zásadně ctil partituru, kterou znal do nejmenších detailů, a nikdy nešel proti záměru skladatele. Proto měly jeho režie velkou emocionální hloubku a přesvědčivost. Václav Věžník vytvořil režie všech Janáčkových oper s jedinou výjimkou, jíž byla Šárka, ale nejen to: v roce 1958 byl dokonce režisérem premiéry Janáčkovy dosud nikdy neuvedené opery Osud. Kniha sleduje vývoj Věžníkových režijních názorů a ohlasy na jeho inscenace v tisku u nás i v cizině a dává rovněž prostor pro vyjádření předních brněnských umělců, kteří s Václavem Věžníkem na jeho režijních počinech spolupracovali.

Publikace je pojata jako soubor esejů, věnovaných Hudební fakultě JAMU, její bohaté historii, osobnostem s ní spojeným, její významné pozici v kulturním životě (nejen) města Brna, kontaktům národním i mezinárodním. Autorka zvolila originální literární formu souboru esejů, pojatých jako vyprávění příběhů Hudební fakulty karyatidami, tj. sochami ženských postav, typických pro antické paláce, v případě daného textu pak situovaných do budovy Hudební fakulty. V literárním uchopení J. Bártové tyto karyatidy ožívají a vyprávějí příběh této budovy. V tomto vyprávění budova fakulty má svou duši, ožívá a žije svou historii, bohatou na významné události, nejen hudební; díky autorkou zvolenému literárnímu jazyku přináší její četba čtenáři nejen bohatý soubor dat a informací, ale především živý prožitek.