František Koukolík Books

Kniha vznikla jako rozšířené vydání monografie Lidský mozek (2000, 2002), protože vědecký vývoj obsah předchozích vydání již z valné části překonal. Nové vydání, poprvé bohatě ilustrované, popisuje funkční systémy lidského mozku obecně, zrakové, sluchové a taktilní poznávání, paměť, jazyk, praxii, lateralitu, emoce, vědomí a pozornost; závěrečnou kapitolou jsou řídicí funkce. Monografie vznikla na základě autorových přednášek o vztahu mozku a chování, které již téměř dvacet let probíhají na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Kniha je adresována především lékařům, psychologům, filozofům zajímajícím se o vývoj kognitivní a afektivní neurovědy, se zájmem ji jistě budou číst i vzdělaní lidé z jiných oborů. Autor v předmluvě upozorňuje, že kniha je náročná, text hutný, četba namáhavá. Určitě se však vyplatí pochopit nejsložitější systém ve vesmíru - lidský mozek.

Knížka nabízí nové, neuropatologické odpovědi na prastaré otázky, které stály v centru pozornosti snad všech náboženství či filozofických škol. Koukolík v textech pojednává o problematice svobodné vůle, právního rozhodování, povaze lásky, kulturních rozdílech (pohled na kulturu z hlediska genetiky a neurovědy), transcendenci, spiritualitě a otázce času. Každou z kapitol uzavírá seznam literatury, z níž autor vycházel. Základní filozofické otázky a témata v pohledu poznatků moderní neurovědy. Soubor esejů význačného českého neuropatologa, spisovatele a publicisty.

Trénujte svůj mozek se světovými šampiony Jsou lidé se „zázračnou pamětí“ hříčkou přírody, nebo jde o kombinaci talentu a tvrdé práce? Co se děje v jejich mozku? Dá se z jejich zkušenosti užít něco v každodenním životě? A kdo by se nebál oslabování paměti ve stáří. Na tyto otázky vám mohou odpovědět lidé, kteří mají s problematikou zkušenosti – například autoři této knihy Michaela a Gunther Karsten, několikanásobní šampioni soutěží v paměťových schopnostech. V knize Úspěšná paměť poskytují návod, jak na sobě pracovat v mládí i jak se bránit stárnutí. Nemějte obavu z náročnosti, povedou vás krok za krokem.

Častá námitka, že v každodennosti lidé vědecká fakta a souvislosti znát nepotřebují, je lichá. Kromě toho, že se o ně každodenní život opírá a bude opírat stále víc, je život daleko víc než pouhá každodennost. Nevědomí lidé jsou snadněji manipulovatelní a zneužitelní. Otázka tedy nezní, zda lidé mají nebo nemají vědecká fakta a souvislosti znát, ale spíš kolik jich mají znát a jakých, a zejména jak se s nimi zachází. A co vy? Co je nejvýznamnější objev a vynález posledních 2000 let pro vás? Jistá paní, která přivedla na svět a dokázala dobře vychovat houfeček dětí, sdělila, stejně jako několik účastnic a účastníků Brockmanovy ankety, že za nejvýznamnější vynález posledních dvou tisíciletí považuje hormonální antikoncepci. Navíc přidala automatickou pračku...

Rozsáhlá monografie věnovaná funkcím mozku ve zdraví i nemoci. Autor se věnuje jednotlivým psychologickým funkcím (poznání, paměť, řeč, hybnost, emoce atd.) a jejich vztahu k fungování mozku. Jedna kapitola je věnována i funkcím hemisfér a psychobiologii. Připojeny důležité URL adresy.

Dvoudílná kniha Život s deprivanty (I. Zlo na každý den, II. Základy stupidologie) navazuje navazuje na knihu Vzpoura deprivantů z roku 1996, která vyvolala mimořádný a překvapivý ohlas. Vytrvalé žádosti o nové vydání vedly autory k jejímu novému zpracování - kniha Život s deprivanty informace obsažené ve Vzpouře deprivantů rozšiřuje, prohlubuje, proměňuje i opouští úměrně vývoji vědeckého poznání v pěti letech, které od vydání Vzpoury uplynuly. Autoři se i nyní pokoušejí odpovědět na otázku, proč příslušníci druhu života, jenž sám sebe pojmenoval Homo sapiens sapiens (Člověk moudrý moudrý), dokáží být tak patologicky destruktivní a s veškerou, někdy geniální inteligencí tak stupidní a iracionální.

Vybrané eseje ze stejnojmenného pořadu České televize Jádro. Podkladem jsou současné vědecké práce ze špičkových pramenů.

V této knize se autoři pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje. Lidskou skupinu, o které je řeč, autoři popisují v první části publikace nazvané Nestvůry. Druhá část knihy s názvem Nástroje a sociální prostředí pojednává o nástrojích užívaných deprivanty k ovlivňování lidských skupin, zejména o skupinové hlouposti, iracionalitě, propagandě, absurditě a antivědě, dále o sociálním prostředí, které se na vzniku, vývoji a činnosti deprivantů podílí. Poslední, třetí část, pojmenovaná Obrana, popisuje mechanismy snižující pravděpodobnost vzniku a omezující vliv deprivantů. Kniha je určena všem lidem zajímajícím se o zlo ve společnosti - autoři se snažili napsat ji co nejsrozumitelněji, aby byla přístupná i středoškolákům.

Třetí vydání knihy z pera oblíbeného popularizátora vědy a odborníka v oboru patologické anatomie a neuropatologie MUDr. Františka Koukolíka pojednává o vztahu mozku a chování, který je jedním z klíčových směrů jak základního, tak užitého výzkumu. Od prvního vydání knížky uplynulodeset let. Od vydání druhého, rozšířeného, téměř osm. Vědy o mozku se v jejich průběhu rozvíjely znamenitě a nevídaně, a to ve všech úrovních, které zkoumají. O lidském mozku se právem říká, že je nejsložitějším systémem ve známém vesmíru. Studenti medicíny se jím zabývají v řadě oborů pět roků. Často je považují za velmi náročné a někdy málo srozumitelné. Autor se proto snažil, aby knížka byla srozumitelná lidem, kteří nejsou profesionálové, a aby motivovanému čtenáři poskytla představu, jak a z čeho je mozek postavený i jak funguje ve zdraví a při některých onemocněních. Publikace se tedy zabývá smyslovým vnímáním a poznáváním, pamětí, řečí a jazykem, vědomím a orientovanou pozorností, emotivitou, řídicími funkcemi i vědomím ve smyslu sebeuvědomování, včetně jejich poruch. Součástí jsou i kapitoly o tak častých a těžkých onemocněních, jako jsou Alzheimerova nemoc, schizofrenie a deprese.

Kniha Františka Koukolíka Krása je určena širšímu okruhu čtenářů a pokouší se najít odpověď na otázku, proč je něco krásné. Autor sám přiznává, že publikace je osobní, neúplná a je v ní jistě mnoho sporného. Kamínky patřící do její mozaiky sbíral v průběhu své celoživotní snahy porozumět lidské nátuře. Schopnost chápat i tvořit krásu do ní patří.Proč se nám některé objekty a události líbí, máme je rádi, toužíme po nich, chceme je mít a jiné naopak, do jaké míry je hodnocení objektivní nebo subjektivní, jsou staleté otázky.V textu se pozorný čtenář dozví například o estetické senzitivitě a vztahu krásy a pravdy, může najít odpovědi na otázky, co je politický kýč, co aktivují krásné rovnice v mozku matematiků a proč pozornost přitahují hezké ženské tváře. Nechybí ani věčné téma: je krásné zároveň dobré?

Nová kniha Františka Koukolíka se zaměřuje na stupiditu jako klíčový prvek lidského chování, který je často ignorován a znevažován. Stupidita není synonymem hlouposti, nevědomosti nebo omylu; je to projev zhroucení zpětné vazby mezi chováním a prostředím. Představte si, že úspěšně řešíte problém podle určitého návodu, ale jakmile se situace změní, tento návod se stává neúčinným. Přesto pokračujete v jeho používání, což může vést k vážným problémům. Koukolík upozorňuje na to, že jako hierarchicky organizovaný druh jsme zvyklí soutěžit o zdroje, a historicky se válka ukázala jako adaptivní strategie. Nicméně s příchodem jaderných zbraní se tato strategie stala maladaptivní, což mocenské elity ignorují. Stupidita je normálním způsobem, jak lidská mysl vyrovnává informace z fyzického a sociálního prostředí. Elity si jsou vědomy rizik spojených s neomezeným růstem, klimatickou změnou a devastací životního prostředí, ale potlačují zpětnou vazbu, aby udržely svou moc. Na rozdíl od hlouposti, stupidita není opakem inteligence, ale moudrosti. Může být dokonce geniální a v současnosti hrozí, že naše technologicky geniální stupidita povede k našemu zániku. Koukolík se ptá, zda se uvnitř mocenských elit mohou objevit moudřejší skupiny, ale naznačuje, že to bude náročný úkol, neboť stupidita je zakódována v našich genech již od prvních obratlovců.

Nová kniha Františka Koukolíka Odolnost je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o chronickém psychosociálním stresu, s nímž se v životě setká každý. Jeho příčiny mohou být objektivní: bída, válka nebo přírodní katastrofa. Ze subjektivních příčin stresu u dětí lze uvést rozpad rodiny, zneužívání nebo šikanu. V dospělosti může kdykoli a kohokoli z nás potkat vážné onemocnění, ztráta zaměstnání či bydlení, rozvod nebo smrt člověka, kterého jsme milovali. Ve stáří roste pravděpodobnost onemocnění a navíc je nutné se vyrovnat s nevyhnutelným závěrem života. Část populace chronickému stresu podléhá, jak dokládá spotřeba cigaret, alkoholu, drog, psychofarmak, obezita, prevalence deprese a sebevražd. Vyrovnat se s chronickým psychosociálním stresem, jehož míra v současnosti rychle roste, je nutné a nesnadné. Klíčová je odolnost. Svoji genetickou výbavu ovlivnit nemůžeme, vše ostatní lze pochopit a snažit se při velkém a velmi dlouhodobém úsilí alespoň korigovat tak, abychom o stres denně nezakopávali. Tato knížka pojednává o odolnosti a o tom, jak se dá zvyšovat. Budeme ji potřebovat.

Sternberg's text balances accessible writing, practical applications and research scholarship, including biologically oriented information. It explores the basics of cognitive psychology through its coverage of cognitive neuroscience.

Vědecké eseje z vysílání Českého rozhlasu Leonardo. Otázka v názvu nové knihy známého neuropatologa a vědeckého esejisty MUDr. Františka Koukolíka je postavena na nadsázce a ironii. Autor v tomto duchu – tedy přístupně, avšak s využitím veškerého svého odborného zázemí – pojednává o zásadních tématech lidské existence, jako je stárnutí, vztah k náboženství, násilné řešení konfliktů, deprivace, absurdita, iracionalita. Východiskem publikace jsou texty, které zazněly v pořadu stanice Český rozhlas Leonardo Vstupte!

Eseje ze třetí kultury v roce 2000. Žijeme v době, která oprávněně probouzí hromadnou úzkost. Jak známo, strach je jedním z největších a nejúčinnějších nepřátel zdravého rozumu, Dějiny se neopakují, ale některé jejich okamžiky si jsou podobné. Kdo si dnes uvědomuje, že antičtí teoretici stáli před objevem bakteriálních původců epidemií a principu parního stroje již kolem počátku našeho letopočtu? Přesto se poté evropská civilizace zhroutila do barbarských staletí, jimž se oprávněně říká temné doby. Kolik lidí si dnes může být jisto, že se něco podobného nestane znovu? Lidská paměť je krátká. Kolik lidí si ve své každodennosti uvědomuje, že trvalo tisíc let než evropskou kulturu začali renesanční humanisté vyprošťovat z trosek, znovu ji učili číst, psát, počítat, myslet, zbavovat se nesmyslných pověr? Eseje ze třetí kultury by měly vyvolat potřebu dozvídat se nové a nečekané skutečnosti a souvislosti. Některé eseje tvoří volný řetěz, jiné jsou samostatnější. Přál bych si, aby se mi povedlo předat jak nové skutečnosti, tak jejich smysl, pocity a myšlenky, které z nich mohou plynout. Zdaleka není nutné číst všechno. Čtěte, co vás zaujme. Pro čtenáře, kteří by chtěli jít do větší hloubky, je uveden seznam užité odborné literatury.

Moc lze jednoduše definovat jako schopnost přinutit někoho jednat proti své vůli. Tento výkon moci je součástí sociálního chování, avšak problém nastává, když se moc stává patologickou a projevuje se syndromem mocenské pýchy. Zatímco mnozí lidé konzumují alkohol, závislost na něm se vyvine jen u některých, což lze přirovnat k závislosti na moci. Kombinace mocenské pýchy a závislosti, spolu se skupinovou hloupostí, může vést k mocenské posedlosti. Členové mocenských elit mohou být závislí a posedlí, což zvyšuje potřebu omezit vliv jiných elit a populace s malým podílem na moci. Tento proces debilizace, který omezuje kognitivní disonanci, vytváří iluzorní pocit harmonie. Evoluce však pokračuje, i když o ní nevíme. V současnosti, kdy mocenské elity disponují jadernými zbraněmi, se soutěž o zdroje, jako jsou energie a voda, zostřuje. Lidský druh čelí zlomovému období, kdy se mocenské elity budou muset rozhodnout mezi paleolitickým mocenským schématem a humanitním potenciálem. Vysoká míra mocenské posedlosti a debilizace populace zvyšuje riziko konfliktu, který by mohl vést k sebezničení lidstva, přestože máme dost informací, abychom se tomu vyhnuli.

Kniha Františka Koukolíka je určena tentokrát širšímu okruhu čtenářů. Tak to naznačuje i její pro přísnou vědu netradiční, trochu symbolický název. Je souborem padesáti drobných zamyšlení inspirovaných statěmi a články z významných světových časopiseckých zdrojů. Přístupnou formou zprostředkovává i obtížnější poznatky o lidském mozku, o vztahu mozku a mysli, vědomí a sebeuvědomění, a také zjištění vypovídající o nikoli snadno a přesně oddělitelné hranici mezi člověkem a jinými živými tvory, mezi člověkem a neuronálním objemem i těch nejnižších živočichů. Zasazuje člověka do celku evoluce přírody a evoluce kosmu.

Nová kniha Františka Koukolíka MOUDROST je určena širšímu okruhu čtenářů a pokouší se najít odpověď na otázku, co je moudrost. Hned v úvodu najdeme celou řadu definic moudrosti. Všechny se shodují v tom, že to není něco jednotného. Vnímání a pochopení moudrosti ovlivňují věk, zkušenosti, jinak ji vnímají ženy a jinak muži, rozdílné úhly pohledů mají umělci, filozofové nebo ekonomové. Rovněž moudrost jednotlivce se liší od moudrosti davu. Jasnou odpověď nepřináší ani písemnictví, vždyť dějiny zaznamenané moudrosti jsou stejně staré jako dějiny civilizace. Máme sice k dispozici moudré výroky a úvahy Sumeru, Egypta, antického Řecka, Bible, Koránu, Talmudu i výsledky diskusí dnešních dnů. Jistotu máme ale jedinou: studovat tyto prameny znamená práci na celý život. V knize nechybí ani autorův návrh na definici moudrosti, do níž vsunul naději. Považuje moudrost za cestu, která - dokud budou lidé lidmi - neskončí. Ani vrchol ta cesta nemá, protože svět se trvale mění

Soubor padesáti esejů s podtitulem „Lidé v roce 2022“ nápadem a strukturou volně navazuje na předešlou knížku Chlap kousl psa (2021). Společným tématem je mapovat „mozaiky lidské nátury, jak ji skládají špičkové vědecké časopisy“. Eseje i tentokrát vycházejí z aktuálních poznatků a trendů soudobé vědy, především kognitivních neurověd, se širokým záběrem do dalších oborů od psychologie přes sociologii a kulturní antropologii až po neuroekonomii či neurogenetiku. Citované zdroje jsou vysoce kvalitní, autor rozvíjí nastolené otázky mnohdy překvapivým směrem. Znovu tak potvrzuje svou pověst popularizátora vědy par excellence.

Z úvodu: Nejrozšířenější mytologie v našem kulturním okruhu říká, že první člověk se jmenoval Adam. Z prachu země ho stvořil bůh, jenž mu vdechl duši. Ve stejném mýtu bůh stvořil z Adamova žebra Evu. Poté ji dal Adamovi za ženu. Proč jsem v názvu knížky obrátil pořadí lidských jmen? Prvních pětatřicet dní svého nitroděložního vývoje jsme totiž Evami všichni. Bez ohledu na to, zda jsme geneticky založeni jako ženy nebo jako muži. V šestatřicátém dni vývoje změní u budoucích Adamů polohu genetický vypínač. Jediný atom uhlíku spojený s třemi atomy vodíku určí, že plod se nadále bude vyvíjet jako muž. Základy ženských orgánů, které se vyvinuly do této chvíle, zmizí... Evini a Adamovi potomci označili sami sebe vědeckým pojmem Homo sapiens sapiens, což se překládá slovy člověk moudrý moudrý, z čehož plyne, že jsme vrozeně skromné bytosti. Někteří z potomků jsou nemytologicky přesvědčení, že se vyvinuli během posledních 5 až 10 miliónů let - poté, co se vývojová větev jejich nejstarších předků oddělila od vývojové větve směřující k dnešním šimpanzům. Potomky s mytologickou vírou takové přesvědčení někdy zlobí. Připadají si jako něco lepšího... Obojí potomci se ptají starými otázkami: Jak jsme se stali a jak se stáváme lidmi? autor

V porovnání s vývojem kognitivní neurovědy byla v uplynulém půlstoletí afektivní neurověda dlouho popelkou. V posledních přibližně 10-15 letech se situace zásadně změnila. V publikaci Citový mozek se snažíme popsat kapitoly vývoje soudobé afektivní neurovědy, které považujeme za klíčové. Pokusili jsme se zachytit vývoj terminologie, neurobiologii homeostatických emocí, bolesti, vegetativních a základních emocí i neurobiologii vztahu mezi emocemi a kognitivními funkcemi. Kniha je určena teoretikům i klinickým pracovníkům, lékařům a psychologům, některé kapitoly jsou přístupné i širší vzdělané veřejnosti. Její součástí je proto kromě neurobiologických kapitol i popis klinického obrazu a terapie závislostí na psychoaktivních látkách, úzkostných a afektivních poruch včetně sebevražedného chování. (Z předmluvy)

Nejnovější informace o objevech a výzkumu ve vesmíru spolu s novinkami z dalších vědních oborů.

Z úvodu: Nejrozšířenější mytologie v našem kulturním okruhu říká, že první člověk se jmenoval Adam. Z prachu země ho stvořil bůh, jenž mu vdechl duši. Ve stejném mýtu bůh stvořil z Adamova žebra Evu. Poté ji dal Adamovi za ženu. Proč jsem v názvu knížky obrátil pořadí lidských jmen? Prvních pětatřicet dní svého nitroděložního vývoje jsme totiž Evami všichni. Bez ohledu na to, zda jsme geneticky založeni jako ženy nebo jako muži. V šestatřicátém dni vývoje změní u budoucích Adamů polohu genetický vypínač. Jediný atom uhlíku spojený s třemi atomy vodíku určí, že plod se nadále bude vyvíjet jako muž. Základy ženských orgánů, které se vyvinuly do této chvíle, zmizí... Evini a Adamovi potomci označili sami sebe vědeckým pojmem Homo sapiens sapiens, což se překládá slovy člověk moudrý moudrý, z čehož plyne, že jsme vrozeně skromné bytosti. Někteří z potomků jsou nemytologicky přesvědčení, že se vyvinuli během posledních 5 až 10 miliónů let - poté, co se vývojová větev jejich nejstarších předků oddělila od vývojové větve směřující k dnešním šimpanzům. Potomky s mytologickou vírou takové přesvědčení někdy zlobí. Připadají si jako něco lepšího... Obojí potomci se ptají starými otázkami: Jak jsme se stali a jak se stáváme lidmi? autor

Kniha je určena neurologům, psychiatrům a všem dalším lékařům, kteří se v praxi setkávají s projevy demence ve stáří a jejich vývojem. Vydání 1.

Neuropatologa MUDr. Františka Koukolíka jistě není nutno představovat. Skoro třicet let je primářem patologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Jeho život je v zajetí vědy, která ho okouzluje, vzrušuje a stále překvapuje. Svoje vědecké poznatky přiblížil čtenářům velice přístupnou formou v mnoha publikacích. V rozhovoru s novinářkou Libuší Koubskou se zpovídá ze svého vztahu k medicíně, hovoří o povaze a evoluci života na Zemi, o lidském mozku a o povaze lidských společností. Tedy o všem, co považuje za nejpodstatnější. Kniha rozhovorů vychází k 70. výročí narození autora

Myslíte si, že umělá inteligence je jen dalším technologickým pokrokem, nebo se nacházíme na prahu něčeho převratného? Lékař a neurovědec František Koukolík ve své nové knize rozvíjí myšlenku, že umělá inteligence může být mnohem víc než pouhý nástroj lidstva. Její vývoj probíhá rychle, zatímco evoluce života trvala miliardy let. Co to znamená pro naši budoucnost? Kniha je psána srozumitelným jazykem a nabízí komplexní pohled na umělou inteligenci, spojující biologické a humanitní aspekty. Autor se nezaměřuje pouze na pozitivní přínosy, ale také na potenciální rizika. Dne 30. května 2023 vydalo Centrum pro bezpečnost umělé inteligence prohlášení, které podepsalo přes šest set odborníků, včetně Billa Gatese, varující, že „snížení rizika vyhynutí v důsledku umělé inteligence by mělo být celosvětovou prioritou.“ Toto varování staví rizika umělé inteligence vedle globálních hrozeb, jako jsou pandemie a jaderná válka. Koukolíkova kniha se ptá: Jsme připraveni na možnost, že biologická inteligence a vědomí budou nahrazeny digitálními alternativami? A co můžeme udělat, abychom zajistili, že umělá inteligence bude sloužit k dobru lidstva? Budeme svědky revoluce, nebo jen pasivním záznamem v digitálním vědomí?

Kniha Františka Koukolíka Drby je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nejčastější a nejrozšířenější lidské činnosti ve všech dobách a místech. Společnost, v níž by si lidé nepovídali o jiných lidech, kteří u toho nejsou nebo nevědí, že se vypráví o nich, dosud nebyla nalezena. Co jsou drby, začínají v plném rozsahu chápat děti ve věkovém rozmezí osm až dvanáct let. Ženy a muži drbou stejně často, odlišné jsou však náměty jejich sdělení. V textu knihy se dozvíme, jak drby vznikají, jaký mají vztah k našim emocím, jak a kdy začínají drbat děti, jaké jsou rozdíly v ženském a mužském drbání, jaké drby žijí v organizacích, jak drbou vědci a jak se do drbání zapojují sociální sítě, mezi jejichž temné stránky patří šíření záporných, stigmatizujících a nepravdivých drbů. Závěr knihy patří celebritám, které z drbů žijí stejně jako média, která tyto celebrity vyrábějí i ničí. Obrana neexistuje. Jen jedna prastará moudrost: Mlčeti zlato.

Nová kniha Františka Koukolíka je osobním záznamem autorových životních zkušeností, určeným jeho vnoučatům. Sestavil zde svá tradiční témata, stručně zformulovaná a seřazená abecedně, čímž vytvořil mapu cesty k pochopení lidské nátury. Obsahuje množství faktů a souvislostí, přičemž autor v úvodu uvádí, že hlavním tématem je svoboda. I když čtení není vždy radostné, autor se snaží být věcný, neboť ví, že historie často přináší nepříjemné události. Současné mocenské elity umějí manipulovat s lidmi, kteří se snadno poddávají. Závislost na moci může být silnější než na drogách, což může vést k civilizačnímu kolapsu. Nové války se rýsují, a to i v Evropě, kde je kultura ohrožena fundamentalismy. Autor vyjadřuje naději, že lidstvo nepřestane racionálně uvažovat, i když vynález jaderných zbraní může mít fatální důsledky. Na celém světě stojí tři klíčové otázky: Přežijeme? Dokážeme být dobrými lidmi s rozumem? A dokážeme být sami sebou? Autor na ně odpovídá optimisticky: „V první doufám. Druhému bych rád věřil. Třetí bych vám přál.“

Dvoudílná kniha Život s deprivanty (I. Zlo na každý den, II. Základy stupidologie) navazuje na knihu Vzpoura deprivantů z roku 1996, která vyvolala mimořádný a překvapivý ohlas. Vytrvalé žádosti o nové vydání vedly autory k jejímu novému zpracování - kniha Život s deprivanty informace obsažené ve Vzpouře deprivantů rozšiřuje, prohlubuje, proměňuje i opouští úměrně vývoji vědeckého poznání v pěti letech, které od vydání Vzpoury uplynuly.Autoři se i nyní pokoušejí odpovědět na otázku, proč příslušníci druhu života, jenž sám sebe pojmenoval Homo sapiens sapiens (Člověk moudrý moudrý), dokáží být tak patologicky destruktivní a s veškerou, někdy geniální inteligencí tak stupidní a iracionální...

František Koukolík je lékař, neuropatolog, jenž se zabývá vztahem mozku a chování. Ve své nové knize Já (O vztahu mozku, vědomí a sebeuvědomování) se zaměřil na starou a otevřenou otázku – jak a proč mozek tvoří vědomí a jaký je vztah mozku vědomí a sebeuvědomování. Kniha je založena jak na praktických klinických zkušenostech, tak na současné zkušenosti kognitivní a výpočetní neurovědy. Autor chápe vědomí i sebeuvědomování jako funkční systémy mozku. Kniha, kterou obohacuje velký počet klinických pozorování a obrázků, je určena lékařům, psychologům, filosofům, odborníkům počítačové vědy, zvláště pak široké vzdělané veřejnosti.

"Člověk – zvíře politické“ je Aristotelův výrok. Nemohl mít ponětí o tom, že se za třiadvacet století budou lidé dívat jiným lidem do hlavy, co se jim tam v průběhu politického rozhodování děje, ani o tom, proč se to děje. Proč jsou lidé političtí živočiši? Je člověk ekonomicky racionální bytost nebo spíše bytost sociální? Co odlišuje levičáky od pravičáků? Co se nám děje v hlavě, rozhodujeme-li se v průběhu volebního cirkusu? Proč někteří lidé tolik touží po moci a jiní se tak důsledně rozhodují proti svým nejlepším zájmům, že to dělá dojem černého humoru? Proč je nutné mít v průběhu jednání a rozhodování lidských skupin vždy hůl v ruce? Co se děje v hlavě lidí, kteří závidí, nenávidí, jsou přátelští, rozhodují se ekonomicky? Tato kniha shrnuje posledních patnáct let nejmodernějšího výzkumu otázek, jimiž se do této doby věnovali psychologové, politologové, ekonomové a filozofové. Jejich úvahy se totiž díky pokroku vyšetřování činnosti mozku začínají měnit na vědecky ověřitelná fakta.

Odlišné děti zná každý učitel, rodiče z nich bývají nešťastní. Nadání těchto dětí může být snížené i mimořádné, mohou být plaché, smutné, útočné, mít kriminální sklony, být závislé na alkoholu a drogách. Mohou za sebou mít sebevražedné pokusy nebo o něm uvažovat. K potížím někdy stačí, jsou-li leváky nebo mají-li vývojovou poruchu čtení. Autoři přinášejí část výsledků světové vývojové psychologie a neuropsychologie posledních patnácti let spolu s rozsáhlými klinickými zkušenostmi. Knížka není učebnicí ani příručkou. Je myšlena jako setkání mezi vědeckou teorií a dětskou psychiatrií na straně jedné a někdy velmi tvrdou každodenností dětí, rodičů i učitelů na druhé straně.

Od chvíle předání prvního vydání Sociálního mozku do tisku (Karolinum 2006) ubíhá desátý rok. Počet vědeckých prací zabývajících se sociální neurovědou a uveřejněných v průběhu této doby jen v těch časopisech, které lze považovat za nejkvalitnější, mimořádně vzrostl. Řada poznatků starých pouze několik let je zejména díky novým technologiím a velkému počtu vyšetřovaných lidí nepřesná nebo překonaná. Rozsáhlé soubory studií na stejné téma umožňují vytvářet databáze a výsledky metaanalyzovat. Poznatky jsou spolehlivější, nicméně v trvalém vývoji. Současné vydání je proto zásadně přepracované. Podobně jako vydání předchozí se zabývá evolucí sociálního mozku, empatií, mentalizací, poznáváním tváří, jazykem a rozhodováním. Cíleněji se soustřeďuje na lidské skupiny a na patologii sociálního mozku na příkladech onemocnění a poruch z okruhu autismu, demencí, deprese, psychopatie a schizofrenie. Nová kapitola je věnována neuronálním sítím velkého rozsahu – konektomům sociálního mozku. Každou kapitolu uzavírá stručný souhrn, užitá literatura není a ani nemůže být vyčerpávající. Koncepce současného vydání neumožnila věnovat se morálnímu, náboženskému a estetickému rozhodování. Kniha je náročná. Je určena všem zájemcům o neurovědecké aspekty sociálního poznávání, prožívání a chování: lékařům, psychologům, právníkům, sociálním pracovníkům, případně i filosofům.

Když v roce 1996 vyšla kniha Vzpoura deprivantů, vyvolala zaslouženou pozornost jako první český příspěvek k tématu lidí s odchylkami citového a sociálního života, jejichž smyslem je dosažení a udržení moci. Od té doby se svět změnil rychle a převratně, přičemž sociální úspěch dnes spočívá v podílu na moci a majetku získaném jakýmkoli způsobem. V populaci přetrvává vysoký podíl jedinců s psychopatickými znaky, kteří se v příhodném prostředí mohou stát sociálně úspěšnými. Tito lidé obvykle neprojevují násilí a nacházejí se na vysokých pozicích v různých organizacích, jak hospodářských, tak politických. V České republice jsou sociálně úspěšní psychopati aktivní stejně jako v jiných zemích, což dokládají četné „kauzy“ minulých desetiletí. František Koukolík se po 25 letech vrátil k tomuto tématu a shrnul vývoj poznání. Kniha přináší fakta, o kterých se mnohdy nechceme bavit, a vyvolává úzkost. Lidé jsou manipulovatelní a často slyší a vidí jen to, co chtějí. Citová paměť je nepřenosná, a tak se staré hrůzy vracejí a politické zrůdy se rodí znovu. Kniha je určena všem, kterým není lhostejný osud nás a dalších generací.

Eseje se zabývají řadou genetických tajemství i vztahem mezi poškozením mozku a změnami chování u člověka.

K výročí nakladatelství Medical Tribune i pátým narozeninám stejnojmenných novin vychází nádherně vypravený svazek esejů čtyř lékařů, které v době vydání komentoval, dále rozvíjel nebo je vztahoval k aktuálnímu dění Jaroslav Hořejší. Texty významných lékařů - Františka Koukolíka, Štěpána Svačiny, Oldřicha Vinaře a Jana Žaloudíka - rozjímající nad obecnými otázkami medicíny i nad konkrétními záležitostmi diabetologie a obezitologie, psychiatrie, neurologie a onkochirurgie doprovodil svými fotografiemi reflektujícími svět a zejména přírodu kolem nás

Kniha amerického neuropsychologa, žáka Alexandra Luriji, se věnuje řídicím funkcím lidského mozku. Po stručném popisu základní stavby a funkcí mozku se autor zabývá významem správného fungování čelních laloků a charakterizuje následky jejich poškození pro lidské chování. Velmi čtivé a srozumitelné podání výkladu, ilustrovaného řadou příkladů, zpřístupňuje tuto problematiku i laickému čtenáři. (čelní laloky a řídící funkce mozku)

Myslím, že jsme opět velmi ohrožený národ, biologicky i kulturně. Jedenadvacet esejí nevypráví příliš o tom, co by český národ měl dělat, jestliže chce přežít, a popřípadě se dostat dál; víc mluví o tom, co by dělat neměl. Hodnotové myšlení naproti tomu říká, že je každý národ svého druhu jedinečný vesmír – stačí uvážit jen jazyk – a že jeho zánik je stejná škoda, jakou je zánik jakéhokoli druhu života. Vzdorovat zániku národa? Nevím o větší a nevděčnější námaze. Příliš velký podíl z nás totiž mylně očekává, že přežití zařídí někdo z nás. Domnívám se, že by v českém případě mohl být tenhle typ myšlení, cítění a chování výsledkem rychlé, dejme tomu šest století trvající koevoluce genů a kultury. Vypráví o tom například esej Altruismus. Převezmou svět vlastníci korporací, pro něž budou národy pouhým nástrojem? Čím méně budou národy autonomní, což nevylučuje kooperaci, tím to bude snažší. A platí dnes aktuální názor, že pokud národ a jeho stát nebudou kontrolovat imigraci, pak se národ v průběhu jedné až dvou generací ohrožuje poškozením identity a riskuje státnost? autor

Obsahem publikace jsou současné teoretické i praktické poznatky o neurobiologii, klinických projevech a léčení schizofrenie, určené odborné i motivované laické čtenářské veřejnosti. Neurobiologická část pojednává o rizikových faktorech a změnách funkčních systémů mozku při schizofrenii v molekulárně genetické, buněčné, převážně tedy mediátorové i behaviorální úrovni. Klinická část se zabývá symptomatologií, diagnostickými klasifikačními systémy, diagnostickými stupnicemi, diferenciální diagnózou, průběhem, léčením a prevencí. Kapitola o terapii schizofrenie pojednává mimo jiné také o rodinné psychoedukaci.

Populárně-vědecká publikace navazuje na předchozí knihy autorů z let 1996 (Vzpoura deprivantů: O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci; Galén) a 2001/2002 (Život s deprivanty I.: Zlo na každý den a Život s deprivanty II.: Základy stupidologie; obě Galén). Také v této knize se pokoušejí pochopit, proč jsou někteří lidé zrůdy, bez ohledu na to, zda se chovají kriminálně, nebo zákonu unikají a jsou z nich lidé někdy nesmírně mocní, bohatí - a oblíbení. Kniha hledá odpověď na otázku, kdo jsou lidé, o nichž hovoří současné zprávy sdělovacích prostředků, klinické zkušenosti i historické příklady, a proč se dopouštějí takových činů. Teoretická možnost, že tito lidé nejsou nemocní a nejde ani o poruchu osobnosti, ale o druh parazitní evoluční strategie a krajní variantu lidské normy, se zejména v posledních letech prohlubuje.... celý text

Volné pokračování knihy Lenochod a vesmír (1995) přináší nejnovější informace z astrofyziky, biochemie, sociobiologie, ekologie a dalších vědních oborů.

Publikace vycházející z nejmodernějších vědeckých poznatků se v sedmi kapitolách zaměřuje na vývoj dětského mozku před narozením a během prvního roku života. Málokdo si uvědomuje, jak si v hlavách neseme dědictví starší než 600 milionů let. Eseje se zabývají citovým životem, poznáváním, pamětí, jazykem a vývojem číselného smyslu, ukazují, že i malé děti rozpoznávají a prožívají jevy mnohem hlouběji, než jsme si dříve mysleli. Například šestiměsíční děti dokážou bezpečně rozlišovat správné výsledky jednoduchých aritmetických operací od nesprávných. Nejmenší děti jsou mnohem „chytřejší“ a zároveň křehčí, než si většina z nás uvědomuje. Snadno jim lze nevědomě nebo vědomě ublížit, což může mít dlouhodobé následky, někdy až na celý život. Text přispívá k lepšímu pochopení života dětí a je doplněn průběžnými vysvětlivkami některých jevů a pojmů, stejně jako instruktivní obrazovou přílohou.

Homo sapiens stupidus navazuje na eseje ze třetí kultury, které vyšly v knížkách s názvy Machiaveliánská inteligence a Josefu Švejkovi je 30 milionů let. František Koukolík upozorňuje na objevy současné vědy, pokroky světa technologií, které lámou všechny tradiční souřadnice. Hledá jejich možný smysl, pravděpodobné vyústění, strategický vliv, který budou ve všech sociálních vrstvách mít na náš každodenní život. Upozorňuje na zajímavé souvislosti a klade i za nás řadu nepříjemných otázek. Na mnohé z nich nabízí odpověď. Posláním lékaře je někdy říkat skutečnosti, které nechceme slyšet. Radostné a odpočinkové čtení či pravdu v kostce snadno a rychle, to v této knize nenajdete. Najdete zde však pomocnou ruku – nejčerstvější informace, které pomáhají vzdorovat nelidské části globalizačních mechanismů i fosilnímu politickému myšlení. Je na nás, zda se dokážeme v přívalech lží a technicky dokonalé propagandy orientovat, zda se dokážeme ubránit. Na nás záleží, zda budeme zítra Homo sapiens sapiens anebo stále Homo sapiens stupidus…

Čtvrté volné pokračování populárně vědecké edice je společným dílem autorů P.Koubského a F.Koukolíka. Popisuje projekt nové generace velkých astronomických dalekohledů, přípravu mezinárodní kosmické stanice ISS a pátrání po zábleskových zdrojích záření gama. Problematika života je zastoupena plasticitou neuronálních sítí, novými otázkami přirodního výběru, biologickými zbraněmi, blížícím se miléniem a Nostradamovým proroctvím, klimatickými změnami.

Rozhodujeme esteticky, ekonomicky, právně, morálně, politicky, takticky a strategicky, sociálně i nábožensky. Rozhodujeme v nejistých situacích. Rozhodovat se musíme snad v každém vědomém okamžiku života. Všechna rozhodnutí mají příčiny a důsledky. Často je neznáme, nerozumíme jim, nebo si je mylně vykládáme. Zevní i niterné důsledky rozhodnutí, které mohou být prosté i osudné, si poneseme – někdy po celý život. Může na nich nějakým způsobem záviset náš vlastní život stejně jako život několika i mnoha dalších lidí. Rozhodováním se zabývá rozvětvená teorie vycházející z evoluční biologie, psychologie, ekonomie, neurovědy i filosofie. Současnou výhodou je možnost prostřednictvím nejrůznějších metod sledovat, co se lidem v průběhu rozmanitých typů rozhodování „děje v hlavě“. Kniha vychází z přibližně tisícovky současných vědeckých prací i článků z prestižních časopisů cílených na tuto problematiku.

Ein Plädoyer des Nobelpreisträgers für eine naturwissenschaftliche Theorie des Bewußtseins und der Seele als Ansammlung von Nervenzellen

Třetí soubor padesáti drobných esejů popularizátora vědy Františka Koukolíka plynule navazuje na předchozí knížky Chlap kousl psa (2021) a Břevno v oku (2022) (obě v Nakladatelství Karolinum). Dodržuje již nastavenou věcnou i formální strukturu abecedního uspořádání textů zpracovávajících aktuální poznatky a trendy soudobé vědy, tak jak je autor čerpá ze špičkových světových odborných publikací a časopisů (prameny jsou uvedeny za každým textem) a jak to čtenář zná již z předešlých dvou knih.

První autorova kniha z řady O hvězdách, atomech, životě a vědcích. Formou krátkých esejů a zamyšlení přináší nejnovější informace z astrofyziky, biochemie, sociobiologie, ekologie a dalších vědních oborů.

Několik klíčových odstavců Dostojevského Bratrů Karamazových dokazujících, že zřídlem morálního chování je víra v nesmrtelnost a Boha, se často shrnuje do různých podob výroku: „Bůh není, na jeho trůn dosedl (nad)člověk, dovoleno je vše.“ Zkušenost však říká, že lidé nábožensky věřící, bez ohledu na druh víry, se chovají jak morálně, tak amorálně, a to někdy do krajnosti, úplně stejně jako lidé nábožensky nevěřící. Z této zkušenosti a z vývoje poznatků sociokognitivní neurovědy posledních desetiletí plyne, že nikdy, za žádných okolností, nebylo a není lidem věřícím ani nevěřícím dovoleno vše, přestože se dopouštěli a dopouštějí všech zločinů, neboť kořeny lidského vědomí, empatie, altruismu, lásky, zla i religiozity jsou přirozené a je nutné hledat je hlouběji, a to jak v biologické, tak kulturní evoluci.

Kniha Františka Koukolíka Bulšit je určena širšímu okruhu čtenářů a pojednává o nenápadné součásti naší kultury, o žvanění. Žvanění je staré jako lidstvo samo, nicméně jeho současný dosah je díky internetu a sociálním sítím globální a nesrovnatelně vyšší. Žvanění je dnes natolik rozšířené, že se stalo běžnou sociální aktivitou. Žvanění není lhaní, o to hůře se poznává. Je to rakovina naší komunikace a lidé, kteří se nás ve jménu moci snaží za jakoukoli cenu ovlivnit, ovládají techniku žvanění skvěle. Za pomoci bulšitu, zmrzačené podoby jazyka, podřezávají větev, na níž sedíme. Žvanilové se nás snaží přesvědčit projevy, ohromit reklamou, propagandou, utáhnout pseudovědou a příliš se nezabývají skutečností. Žvanil přehání, vtipkuje, rád se zdobí citáty. Je okázalý, nabízí fanatismus, pověrčivost a prázdnotu. Žvanilové jsou nejsilnější, jakmile je téma, o kterém mluví, širší a hlubší než jejich znalost věci. Žvanilové mívají rysy narcisismu a psychopatie, bývají nečestní, rádi se chlubí a nepřijímají žádnou odpovědnost za svá sdělení. Kniha nabízí základní informace k pochopení bulšitu, abychom jej dokázali odhalit a najít před ním obranu.

Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok. Autorka dokonale ilustruje soužití s nemocí, na niž — přesněji na některou z jejích forem — stůně asi jeden člověk ze sta. Přestože jde o postižení velmi časté, ani nejbližší okolí nemocných si nedokáže představit jejich utrpení často jen málo ovlivnitelné moderní terapií, které může pacienty přivést až na hranici sebevraždy. „Homo psychoticus je mimořádně cenná kniha. V záplavě braku a vymyšleností, které si s duševními poruchami a onemocněními jen nebystře a nevzdělaně hrají, představuje kus těžce získané skutečnosti.“ MUDr. František Koukolík, DrSc., FCMA, Thomayerova nemocnice Praha

Kniha navazuje na autorovo dílo Sociální mozek a je určena všem zájemcům o výsledky a směřování soudobé kognitivní a afektivní neurovědy - lékařům, psychologům, právníkům i filozofům. Zabývá se neuronálními a evolučními podklady mentalizace, sebeuvědomování, jazyka a praxie, osobnosti a inteligence, hudby,humoru, rozdílů mezi ženským a mužským mozkem, lásky a krásy, morálního, právního a ekonomického rozhodování, náboženství a spirituality.

Praktické informace a návody pro každodenní život Jak se efektivně učit Jak zlepšit paměť Jak rozvíjet tvořivost Jak zlepšit pracovní výkonnost Jak pěstovat duševní schopnosti ve stáří Jestliže chceme dobře zvládnout život v neustále se měnícím světě, musíme být stále otevřeni novým myšlenkám. Příručka pro uživatele mozku je určena lidem, kteří tuto skutečnost chápou, kteří se chtějí učit a také se snaží vnímat, co motivuje druhé lidi. Autor v knize poskytuje fascinující pohled na mechanismy fungování mozku a uvádí jejich praktické využití. Složitou problematiku popisuje srozumitelně, na základě vědeckých poznatků podává konkrétní návody pro každodenní užití. Pojednává o základních funkcích mozku, o pohlavních odlišnostech, o výzkumech mozku ve vztahu ke stárnutí, potravinám, lékům a drogám, spánku, námaze, o rysech osobnosti, o emocích a inteligenci, o motivaci a mezilidských vztazích.

„Člověk - zvíře politické“ je Aristotelův výrok. Nemohl mít ponětí o tom, že se za třiadvacet století budou lidé dívat jiným lidem do hlavy, co se jim tam v průběhu politického rozhodování děje, ani o tom, proč se to děje. Proč jsou lidé političtí živočiši? Co je národní charakter, existuje vůbec? Je člověk ekonomicky racionální bytost nebo spíše bytost sociální? Co odlišuje levičáky od pravičáků? Co se nám děje v hlavě, rozhodujeme-li se v průběhu volebního cirkusu? Proč někteří lidé tolik touží po moci a jiní se tak důsledně rozhodují proti svým nejlepším zájmům, že to dělá dojem černého humoru? Proč je nutné mít v průběhu jednání a rozhodování lidských skupin vždy hůl v ruce? Co se děje v hlavě lidí, kteří závidí, nenávidí, jsou přátelští, rozhodují se ekonomicky? Co dělá s lidmi bída a jak je to s lidským štěstím? Tato kniha shrnuje posledních patnáct let nejmodernějšího výzkumu otázek, jimiž se do této doby věnovali psychologové, politologové, ekonomové a filosofové. Jejich úvahy se totiž díky pokroku vyšetřování činnosti mozku začínají měnit na vědecky ověřitelná fakta.

Vyprávění o stáří je vyprávěním o čase, biologii a medicíně, ale také o smrti, lásce, tvořivosti, štěstí a moudrosti. Metuzalém byl název šestnáctidílného pořadu o stárnutí a stáří vysílaného Českou televizí v roce 2012. Při psaní literárního scénáře bylo nejtěžší určit a sestavit skutečnosti a souvislosti tak, aby se vešly do patnácti minut jednoho televizního dílu. Poznávání světa totiž připomíná několikarozměrnou časoprostorovou síť. Ke scénářům převedeným do knižní podoby a v textu značeným kurzivou jsou připojeny úvahy, vzpomínky, asociace i reflexe, které mně šly hlavou při psaní, natáčení, rozmluvách se členy štábu, v průběhu projekce i povídání s diváky a kritiky. Také v nich je o fyzice a biologii, ale i o lidech, které jsem v životě potkal; o strachu, vězení a psychiatrických zařízeních jako o spojitých nádobách; o Johanu von Guddenovi a jeho královském pacientu, o včelím mozku a Čingischánovi; o americkém prezidentu Jeffersonovi a míšence Sally Hemmingsové i dětech, které spolu měli; o sebevraždách i práci s vědeckými informacemi, o Sigmundu Freudovi v r. 2012 a také o zombie science... František Koukolík

Monografie oceněná v roce 2003 Vondráčkovou cenou navazuje na šest let starou, rozebranou knihu obou autorů zabývající se stejným tématem. Obsahuje nejnovější poznatky z molekulární biologie, neuropatologie, klinického obrazu a léčby jednotlivých typů demencí. Úvodní, obecné kapitoly jsou zaměřeny na základní problematiku demencí - epidemiologii a patofyziologii. Speciální část se pak věnuje všem nozologickým jednotkám, které se syndromem demence projevují. Kniha je určena zejména geriatrům, neurologům, psychiatrům, psychologům a praktickým lékařům, ale také patologům se zájmem o diagnostiku neurodegenerativních onemocnění.