Helena Kokešová Books

Kniha přibližuje předního českého novináře konce minulého století formou životopisné studie a výboru z korespondence s Jaroslavem Vrchlickým, Eduardem Albertem a Antonínem Rezkem. (životopisná studie a edice korespondence)

O vánočních svátcích roku 1909 si začala desetiletá dcera zesnulého rakouského ministra financí Josefa Kaizla Zdenka psát deník. Poslední stránky popsala v červnu 1919. Deníky jsou unikátním svědectvím dospívání dívky z lepších společenských vrstev v době předválečné a zejména v období 1. světové války. Ozvěny válečných hrůz i milostné sny, rodinná dramata, politické proměny české společnosti i vznik nového státu jsou témata, která v deníku rezonují. Edice deníků je doplněna dopisy Josefa Fanty ml. Zdence Kaizlové psanými z italské fronty v roce 1918. Studie editorek přibližuje životní osudy Zdenky Kaizlové a její rodiny.

Alice Garrigue Masaryková (1879-1966) byla významnou osobností české a slovenské společnosti první poloviny 20. století a první předsedkyní Československého červeného kříže. Své životní poslání zasvětila humanitární práci a čelila několika krizovým situacím, včetně vězení během první světové války a nuceným exilům v letech 1939 a 1948. Ve svých vzpomínkách se vracela k dětství v intelektuálně podnětném prostředí rodiny T. G. Masaryka, která kladla důraz na vzdělání a společenskou angažovanost. Memoáry, nazvané Dětství a mládí, vznikly v padesátých letech, kdy žila v exilu v USA. Popisují rodinnou výchovu, vztahy se sourozenci a rodiči, stejně jako politické a společenské otázky té doby. Hlavní část vzpomínek se soustředí na její studentská léta a zkušenosti ze zahraničí do začátku první světové války. Krajina kolem Martina, kde Masarykovi trávili léto, měla pro ni zvláštní význam. Memoáry byly poprvé vydány v Pittsburghu v roce 1960, s druhým vydáním v Praze v roce 1994. Současné třetí vydání obsahuje kritický poznámkový aparát a studie, které osvětlují jak vzpomínané období, tak dobu psaní. Text je doplněn vzpomínkou praneteře a novým souborem fotografií.

Publikace Korespondence T. G. Masaryk - Josef Svatopluk Machar. Svazek II. (1896) zkoumá a dokumentuje vztah a kulturní i politickou činnost T. G. Masaryka a J. S. Machara v roce 1896 na základě jejich vzájemné korespondence. Z unikátního celku oboustranné korespondence (celkem na 800 dopisů z let 1893-1932) je editováno 97 dopisů z roku 1896 a v…

Eduard Albert, lékař a chirurg, pedagog, literární kritik, překladatel, básník, mecenáš a politik, patří mezi nejvšestrannější osobnosti českých a rakouských dějin 19. století. Kniha Heleny Kokešové sleduje všechny rozměry Albertova života a působení, jeho rodinné zázemí, vzdělání a odbornou kariéru ve Vídni, Innsbrucku i Praze, vlastní literární tvorbu i rozsáhlé dílo překladatelské, společenské vztahy i všestrannou mecenášskou činnost na podporu mnoha českých literátů, umělců a vědců, církevních institucí i mnoha jednotlivců. Rozsáhlá pozornost je věnována Albertovu celoživotnímu zájmu o politiku a jeho efektivní činnosti v řadách tzv. české lobby ve Vídni. Albert byl politicky nejblíže Masarykovým realistům, vztah k nejvýznamnějším osobnostem této skupiny (Masaryk, Kaizl, Goll) je důležitým tématem knihy, stejně jako Albertův komplikovaný vztah k České akademii věd a umění. Stranou nezůstává ani „druhý život“ této vskutku renesanční osobnosti, Albertův odkaz v české společnosti i v rakouském a německém prostředí.

Odborná a popularizační činnost Eduarda Alberta, Albert jako literární teoretik, překladatel, básník, autor historických spisů z dějin Žamberka a okolí. Přátelské vztahy Eduarda Alberta a jeho mecenášství, Albert a Česká akademie věd, vztahy Eduarda Alberta s realisty. Vzájemná korespondence Eduarda Alberta s Antonínem Rezkem, Karlem Kramářem a Josefem Kaizlem.

Katalog k výstavě Obraz mezi obrazy : Božena Němcová v Letohrádku Hvězda 28.5.-28.10.2001

Publikace Politici, umělci a vědci ve veřejném prostoru na přelomu 19. a 20. století se zabývá především významným obdobím českých dějin, kdy se formulují a zejména v dobových polemikách tříbí názory různých proudů českých intelektuálů, kteří v proměňujících se uskupeních utvářeli podobu české moderny. Její požadavky pak byly formulovány v Manifestu česká moderna. Soustředí se především na osobitý vklad dvou vůdčích osobností české kultury, T. G. Masaryka a J. S. Machara, jejichž vztah lze na základě nově zpřístupňované korespondence detailně sledovat a nově interpretovat. Kniha přináší také poprvé uveřejněný materiál vycházející z korespondencí s dalšími osobnostmi (Jan Jakubec, Božena Viková-Kunětická, A. V. Kraus, František Kupka a Antonín Macek; Hugo von Hofmannsthal).