Roman Szpuk Books

Haiku od českých a slovenských autorů. Editoři k novému výběru českých a slovenských textů přistupovali s největší obezřetností a snahou udržet laťku kvality velmi vysoko. V knize tak na vás kromě výjimečných autorů formy haiku čeká i velké množství precizně zpracovaných témat, jako je pomíjivost, pokora, introspekce, hluboký smysl pro detail, ale též jazykový humor a situační komika. Samotný název, pocházející z textu Jakuba Zemana, není jen odkazem na tradiční téma, ale nese i symbolickou hodnotu, jeho citlivá nostalgie a víra ve vliv lidského díla nám připomínají osobu významného českého teoretika a překladatele haiku Antonína Límana, jehož památce je kniha věnována. Haiku je citlivý lyrický útvar s filozofickým přesahem a má schopnost měnit pohled na svět kolem. Ať i vám každé haiku poodhalí kousek něčeho nového a přiměje vás k pozastavení se nad krásou obyčejných věcí.

V autobiografické próze popisuje básník, meteorolog a tulák Roman Szpuk své výpravy do lesů Šumavy. Vydává se na bouří bičovanou rozhlednu na vrcholu Boubína, na zimní přechod Basumského hřebene nebo za říjícími jeleny. Potkává se s lidmi z okraje společnosti, často však s vnitřním bohatsvím. Deníky prokládá krátkými básněmi – haiku a doplňuje je fotografiemi, pořízenými vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou. Kniha byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Druhé vydání je rozšířeno o texty z roku 2018.

Změny počasí a nálad šumavské krajiny v prózách vimperského básníka: Roman Szpuk, vynikající básník, je chodec a milovník drsného počasí. V knize popsal svoje výlety na bouřemi bičovanou rozhlednu na vrcholu Boubína, zimní přechod Basumského hřebene, výpravy za říjícími jeleny. Jeho bohatý jazyk rozehrává všechny nálady a taje šumavské přírody a krajiny i lidského nitra. V knize najdeme i portréty rázovitých figur z Vimperka a jeho okolí, lidí z okraje společnosti, kteří ale disponují velkým vnitřním bohatstvím. Roman Szpuk se tak řadí po bok Karla Klostermanna a Josefa Váchala, skvělých spisovatelů a milovníků Šumavy, a v tomto bytostném básníkovi dnes nalézáme neméně dobrého prozaika.

Emotivní básně šumavského rozervance. Niterná poezie autora řady básnických sbírek, inspirovaná zážitky a setkáními – u každé básně je uveden pramen inspirace nebo věnování.

Povídkový soubor Kunderion charakterizují vtipný sarkasmus, ale i společensko-kritický tón (např. Fronta na vlažný pivo, Dodekameron), které zdařile vyvažuje humor, ironický odstup vypravěče, ale i patřičná dávka melancholie, zastavení v kunderovském „lyrickém věku“ (např. Něco z Jedůvky). Knihu podbarvují odkazy na texty slavnějšího kolegy z Paříže (např. Poslední láska směšného pána), především ale je o potřebě, hledání i ztrácení lásky, o vzájemném protínání i míjení, jak jsme toho byli svědky v předešlé Radově próze Promiskuitní večírek, na kterou Kunderion svým uspořádáním, názvem i atmosférou jednotlivých povídek volně navazuje.

V rozsáhlé autobiografické próze Klika byla vysoko popisuje básník, meteorolog a tulák Roman Szpuk část svého života, strávenou zejména v lesích Šumavy. Představuje se jako vnímavý pozorovatel obyčejných, a přitom fascinujících detailů, které zůstávají ostatními neobjevené. Bohatým a hutným jazykem přibližuje svět mezi rostlinami a zvířaty, který je většině lidí vzdálený. Zároveň však žije ve všední realitě, otevřeně popisuje návštěvy nemocné matky a starých lidí upoutaných na lůžka. Setkává se s tuláky, samotáři a blázny, modlí se, spí venku, prochází lesem za každého počasí. V jeho autentických deníkových záznamech znovu ožívá tradice romantiků, poutníků, hledačů a rozervanců. Text plyne svobodně jako Szpukova milovaná oblaka a jer prokládán krátkými básněmi – haiku. Knihu doplňují autorovy fotografie, pořízené vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou.

Podtitul: (zvrácené sonety). O autorce bohužel nevíme nic bližšího. Básně nám poslala v roce 1998 její důvěrnice, která s ní trávila čas v psychiatrickém útulku, kam se Zuna dostala už zcela propadlá alkoholu i drogám. Podle svědectví té ženy, která si přeje zůstat v anonymitě, už tenkrát Zuna nic nového nepsala, kromě neustálých drobných retuší již hotových básní. Celé dny trávila mlčenlivým pohledem z okna, až jednoho dne utekla. Nemůžeme si tak být ani jisti, zda si sama tyto verše neopsala od jiné neznámé básnířky, dosvědčeno je jen to, že se o ně strachovala a takřka všude je s sebou nosila v dosti potrhaném svazečku. Zřejmě to byla jediná literární pozůstalost té mladé ženy, jíž v době hospitalizace nebylo více než pětadvacet let. Jeden z bývalých chovanců útulku zaslal před časem lékařskému personálu zprávu, podle níž se setkal se Zunou na jistém severočeském nádraží. Ve značně zuboženém stavu požádala ho o almužnu. Jevila známky prohlubující se depersonalizace. Zřejmě se odtamtud vydala na cesty, kdoví kam, kdoví pod jakým jménem?

Soubor deníkových próz s názvem Stmívá se… obsahuje zápisy spojené s autorovým pobytem v protialkoholní léčebně Lnáře. Jde o relativně homogenní část víceméně fluidního souboru záznamů z doby před léčbou a po ní. Nedílnou součástí knihy je osm vložených autorských ilustrací.

Nová sbírka současného českého básníka obsahuje především reflexivní a intimní lyriku a poezii s přírodními motivy.

Roman Darmošlap Szpuk už desítky let prochází okolí Vimperka a v řadě svých sbírek jasně demonstroval, že má oko i jazyk básníka. Tentokrát se ale pustil na tenký led. Několik let se intenzivně věnoval psaní klasických haiku. S německým znalcem pečlivě hlídal přesnou formu a výsledkem jsou básně, které můžeme nazvat "šumavskými haiku". Je samozřejmé, že v naší kultuře chybí prostoupenost zenovým buddhismem, jako je to v Japonsku, ale výsledek Romanova snažení patří k tomu nejlepšímu, co v Evropě v oboru haiku kdy vzniklo

Divoké básně souznící s šumavskou krajinou. Dva spříznění poetičtí autoři napsali básně, které vycházejí z hlubokého souznění s šumavskou krajinou a z neustálého hledání. Zahloubáme-li se do jejich veršů a necháme se unést jejich atmosférou a naléhavostí, ocitneme se v nitru šumavských hvozdů, vzpomeneme si na vůni tlejího listí, mlhu za měsíční noci a trýznivou vášeň v srdci...

V souboru deníkových záznamů A zavaž si tkaničky se Roman Szpuk obrací k šumavské krajině a přírodě, pozoruje dění v okolí a zachycuje drobné každodenní příběhy. Podobně jako ve své předchozí knize Chraplavé chorály (Stehlík, 2013), která byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, i zde naplno odkrývá nevšední niterný pohled na svět. Bohatým jazykem rozvíjí klasické literární postupy, jakými jsou deníkové záznamy či básně v próze. Tulák Szpuk v sobě nezapře romantického rozervance a citlivého básníka. Skrze výtvarné, hudební, teologické i meteorologické termíny reflektuje silné okamžiky v divoké přírodě, kam vyráží v jakémkoliv počasí a roční době. Zaměřuje se na tišší a hlubší stránku lidského bytí. Básníka (vypravěče) provází celou knihou nejčastěji dítě (Dominik) a blázen (Zdeněk). Děj se odehrává převážně ve Vimperku a okolí, na meteorologické stanici Churáňov a v Teplicích.

Kniha haiku šumavského básníka a tuláka s ilustracemi Jana Chaloupka. Autor zachycuje přítomné okamžiky čistým pohledem, který nic nesoudí, jen se snaží porozumět. Dívá se raději jinam, než kam se upírá pozornost davu. Rozsáhlou sbírkou básní prostupuje souznění s přírodou a krása pomíjivosti.

Básník je na cestách, kde nejspontánněji potkává odpovědi na své otázky. Vše z krásy krajiny a měst smí oživit, vše smí svým jedinečným způsobem i zpřítomnit. Otevírá se příležitostem k setkání a čte v nich příběhy tajuplné jak na útržcích dávných rukopisů. Sbírku doprovází skvostné ilustrace a medailon Blanky Brožové-Kadlecové.

Silná autobiografická výpověď Romana Szpuka, básníka, meteorologa, jednoho ze samotářů z knihy Raději zešílet v divočině. Soubor veršů ze třinácti plodných let doprovází autor téměř 40 ilustracemi malovanými přírodním uhlem. Celkem 11 oddílů odhaluje intenzivní básníkova životní období, často inspirované jeho pobytem na Šumavě.Podobně jako u většiny Szpukových děl i zde platí, že se s touto knihou budete muset vyrovnat. Vstupujete totiž někomu do duše. Najednou dýcháte chladný šumavský vzduch, vydechujete páru, došlapujete mezi byliny, z nichž každá nese jméno, hledíte na vrchy, jež básník umí pojmenovat česky, německy i lokálním slangem, ocitnete se uprostřed milostného poryvu i ve vánici, anebo jen v přítomném okamžiku bezelstně vnímáte přírodu a život kolem. Někdy si po třetím čtení řeknete: „Heuréka, přišel jsem na to!“ a jindy hned na první dotek verše víte: „Ano, je to silné a přesné.“

Nová sbírka současného českého autora obsahuje verše, které byly napsány v letech 1989-1993.

Sbírka básní, v nichž se prolíná přírodní a intimní lyrika, je doprovázena ilustracemi B. Brožové.