Jaromír Zemina Books

Alén Diviš (1990–1956) žil od dvacátých let v Paříži, kde studoval na École des Beaux-Arts a navštěvoval přednášky Františka Kupky. Na počátku druhé světové války, v době silně protičeských nálad ve francouzské společnosti, byl zatčen a vězněn v pařížské věznici La Santé, následně prošel internačními tábory ve Francii, Maroku a Martiniku. Po příjezdu do New Yorku v roce 1941 reflektoval své vězeňské zkušenosti malbami inspirovanými kresbami odsouzenců na smrt. Těmito existenciálními obrazy se nezávisle přiblížil k výtvarníkům jako Jean Dubuffet a Jean Fautrier. Po válce se vrátil do Československa, usadil se v Praze a v roce 1948 úspěšně vystavil své newyorské práce, zejména mezi mladými výtvarníky. Další výstava v roce 1949 zahrnovala jeho malby a kresby na náměty z balad Karla Jaromíra Erbena, přičemž smrt se stala jedním z hlavních témat jeho pozdní tvorby. V padesátých letech žil v izolaci pod komunistickou totalitou. Na konci života, kvůli nedostatku peněz na barvy, se věnoval kreslení, především výjevům z fantastických povídek Edgara Allana Poea a z Bible. Jeho umění šerosvitu a temnosvitu ho zařadilo mezi nejvýznamnější duchovně zaměřené umělce 20. století. Zemřel 15. 11. 1956 a jeho dílo bylo téměř zapomenuto, až v sedmdesátých letech ho znovuobjevil Jaromír Zemina. Kniha obsahuje desítky reprodukcí Divišových děl a texty Jaromíra Zeminy na divišovské téma, doplněné francouzským a anglickým resumé.

Katalog k výstavě, jenž obsahuje výběr méně známých kreseb, linorytů, obrazů a cliche-verré, Bohuslava Reynka. Také nejsou opomíjeny básně Bohuslava Reynka, vybrány ze sbírky Rty a zuby a Smutek země.

Soubor pěti povídek o životě, díle a příbězích malířů, převážně abstraktních.

Jiří John (1923–1972) se na umělecké scéně prosadil v druhé polovině padesátých let, navazující na tradice moderní české malby a evropského umění, zejména francouzského a italského. Každý podnět procházel jeho osobitým filtrem cítění. Tichý a jemný, patřil k malířům-básníkům, jako byli Jan Zrzavý a Josef Šíma. Jeho tvorbu předznamenal láskyplný vztah k přírodě, který byl dočasně zastíněn moderním velkoměstem. V zralém období, počátkem šedesátých let, se zaměřil na několik charakteristických témat, jako je předjaří a podzim, rašení a přezimování, což vedlo k novému obrazovému typu „krajin-zátiší“, překračujícímu tradiční krajinářství. Johnovo básnické a výtvarné cítění se projevilo nejen v malbě, ale i v grafice, kde byl nezaměnitelným mistrem. I přes svůj krátký život zanechal vyzrálé a celistvé dílo, které ho řadí mezi nejvýznamnější umělce po 2. světové válce. Kniha, která je výsledkem uměleckohistorického zájmu a hlubokého přátelství, volně řadí texty vzniklé během více než půlstoletí. Jaromír Zemina kombinuje erudici s literárně bohatou esejistikou, což přispívá k plastické naléhavosti Johnovy tvůrčí osobnosti.

Texty Jaromíra Zeminy o Adrianě Šimotové zahrnují úsek vymezený léty 1965–2014, tedy doby, kdy jí uspořádal vůbec první individuální výstavu, která se konala v Galerii Československého spisovatele v Praze a její smrtí, doplněný o nové texty vzniklé pro tuto knihu za posledních pět let. Zeminovy eseje jsou osobní i podstatu tvorby vystihující a sdělné, díky tomu, že vznikaly kontinuálně, téměř šedesát let, zahrnují celým opus jejího díla, života i myšlenkového vývoje, citových propadů a zrání. Adriana Šimotová o své tvorbě napsala „Tři čtyři hodiny se soustředím a pak teprve přijde okamžik, kdy se dám do práce. Když ten okamžik propásnu, už se k tomu nemůžu vrátit. A když začnu pracovat příliš brzy, tak je to nenaplněné.“ Texty Jaromíra Zeminy, jako by vznikaly podobně, i v tom, kdy Šimotová říká: „Zajímá mě i to, co tam není vidět, ale já vím, že to tam je.“ Nejde, jen o knihu kunsthistorickou, Zemina má svůj osobitý styl, propojující lyriku a epikou a díky téměř celoživotnímu záběru napsal knihu, která je znalým vhledem, a snad i klíčem k životem propojenému dílu jedné z nejvýznamnějších postav české kultury po Druhé světové válce. Vhledem, kterého v této hloubce nikdo jiný, než Jaromír Zemina není schopen. „To, o čem chci mluvit, je člověk. Jeho pozice ve světě. Člověk ve své tělesnosti i v duchovní oblasti.“ Adriena Šimotová

Fotografie košických historických památek . Přednosti: Malý šikovný formát, překlad do sedmi jazyků.

Známý historik umění se ve své knize představuje jako prozaik, básník a autor deníkových záznamů. Pro jeho texty je charakteristický jemný cit, neobyčejná vnímavost k viděnému a nevšední slovní mistrovství. Zejména texty inspirované přírodou patří k tomu nejlepšímu, co v u nás bylo v posledních desetiletích napsáno.

Esej, ve kterém se Jaromír Zemina stává poutníkem po krajině severních Čech, zvláště Českého ráje. V centru jeho pozornosti jsou zejména pískovcové sochy Matyáše Bernarda Brauna (ale také Václava Levého), geniálně dotvářející krásu krajiny, která se stala po dalších tři sta let trvalou inspirací pro české umění. Zemina se zhostil také role průvodce výtvarnými a literárními díly, ovlivněnými tímto krajem s jeho sochařstvím.

Obsáhlý soubor esejů známého historika umění, spisovatele a básníka o českém výtvarném umění a umělcích, propojený spojujícím vzpomínkovým textem. Kniha je doplněna kresbami, fotografiemi, reprodukcemi obrazů a úplnou bibliografií Zeminova díla z pera Polany Bregantové. Zeminovo dílo jedinečným způsobem spojuje analýzu výtvarného díla, duchovní portrét jeho autora a vlastní, jedinečné osobní svědectví o vztahu k danému autorovi a jeho dílu. Zemina si vytvořil svůj nezaměnitelný esejistický styl, který vytváří z jeho textů nejen událost odbornou, ale stejnou měrou i literární. Jaromír Zemina (* 1930) patří k nejvýznamnějším českým znalcům moderního výtvarného umění. Nejznámější jsou jeho práce věnované dílům Aléna Diviše, manželů Janouškových a Jiřího Johna, zabýval se ovšem zevrubně i díly desítek dalších umělců, českých i světových (Velázquez). Ve svém díle užívá osobitého esejistického stylu, který v jeho dílech beletristických plynule přechází do básní a básní v próze.

V knize nazvané Knížka zimního času, kterou vydalo českobudějovické nakladatelství Měsíc ve dne, shrnul Jaromír Zemina, umělec, znalec umění a básník, to, co dosud napsal o své nejmilejší roční době. Jsou to texty z jeho zápisníku, původně neurčené pro veřejnost, kterými zachycoval proměny světa kolem sebe i ve svém nitru od doby, kdy se zima ke scéně života teprve blíží, až po dobu, kdy odchází, aby byla vystřídána jarem. Mnoho místa v knize věnoval Vánocům se vším, co k nim patří, zejména betlémům, o nichž píše nejen jako milovník, nýbrž i jako znalec-historik umění. Jeho různým reflexím odpovídá způsob, jímž je vyjadřuje, takže se tam střídají básně ve verších s básněmi v próze, lyrika s epikou a s esejistikou. Tuto rozmanitost rozmnožují fotografie, jejichž autorem je sám pisatel. V tom všem se spojilo a prolnulo současné nazírání s viděním tradičním ve směs, která obohacuje to, co bylo dosud o zimním čase napsáno. Zeminovu vytříbenému stylu odpovídá rafinovaná grafická úprava od Anny Doubravové, která z této knihy určené pro důvěrné chvíle dělá knihu i po vnější stránce krásnou.

Kniha, vydaná k stému výročí narození Václava Boštíka, je historicko-uměnovědná práce a netradiční obrazová monografie od tří autorů. Historik Martin Boštík, bez příbuzenského vztahu k malíři, strávil léta bádáním a shromáždil rozsáhlý materiál o malířově životě a inspiracích, přičemž velký důraz klade na rodný kraj Václava Boštíka, Litomyšlsko. Historik Stanislav Vosyka popisuje duchovní klima tohoto uměleckého regionu v období malířova působení. Třetí autor, Jaromír Zemina, malířův celoživotní přítel a kurátor, doplňuje text úryvky ze svých starších úvah o díle, které ho provází více než padesát let. Publikace obsahuje téměř pět stovek fotografií a reprodukcí Boštíkových děl, z nichž většina je publikována poprvé. Kniha nejen přispívá k poznání osobnosti Václava Boštíka, ale také vyvrací mýty a omyly, které se tradují v odborných kruzích i mezi jeho obdivovateli. I když se Boštík bránil titulu největšího českého malíře druhé poloviny 20. století, důkladnost práce s pramennými materiály zaručuje, že se tato publikace stane referenčním dílem o Václavu Boštíkovi na mnoho let. Počet stran: 320 Počet ilustrací a příloh: 440 Vydalo Arbor vitae a Regionální muzeum v Litomyšli.

V této knížce Jaromír Zemina shromáždil básně a básnické prózy, v nichž líčí své zkušenosti se zvířaty a vyznává se z lásky k nim, ať jsou to mravenci, ptáci, ryby, psi nebo krávy a koně – ti především. Jim věnuje text nejdelší, končící konstatováním, že nejlepší místo na světě je pro něho tam, kde se stýká příroda s uměním pod patronací poezie. Proto zahrnuje do zvířecího světa nejen zvířata stvořená přírodou, nýbrž i ta, která vytvořili lidé: mravenci jmenovaní v názvu knížky jsou skuteční, medvídek je dětská hračka. A koně, které od mládí kreslí, jsou pro něho stejně významní jako ti, o něž se jako chlapec staral a na nichž jezdil. Působivost Zeminovy knížky umocňují jeho fotografie, které, tak jako v předchozí Knížce zimního času, vydané rovněž českobudějovickým nakladatelstvím Měsíc ve dne, střídají se s texty a dokládají nejen autorovo nadání literární, nýbrž také talent výtvarný, jímž se odlišuje od většiny historiků umění i beletristů. Knížka je půvabná a přitažlivá též svou vnější podobou, jejíž autory jsou František Nárovec a Anna Doubravová.

niha jednoho z nejvýznamnějších českých historiků umění, esejisty, kreslíře a básníka Jaromíra Zeminy zahrnuje texty z let 2001 až 2017. Sám autor ji charakterizuje následovně: „Opět se tu střídá próza s poezií, ubylo reflexí o přírodě, zato je tu mnohem víc úvah o umění, i starém, jež mě zajímá čím dál víc, a přibylo také intimnějších úvah o mně samém. V tom smyslu je tato knížka snad ještě osobnější a otevřenější než všechny předchozí.“ Myšleno zejména knihu Jiných textů (Torst, 2000). Sama kniha je tematicky rozdělena do deseti oddílů (Galerijní práce a sběratelství, Přátelé, Klasikové, Vetera et nova, Z ciziny a domova, Všudypřítomná poezie, Trocha přírody, Povzdechy, Miscelanea, Velmi osobní), v nichž jsou jednotlivé texty řazeny chronologicky. Suma textů se, s jistou nadsázkou, dá chápat jako román, román o podstatné části Zeminova života, složený sice z rozmanitých kusů a kousků prózy i poezie, ale vnitřně souvislý a stejnorodý. Obdivuhodný v tom, že přináší modrost, vzdělání a citlivost pozorovatele a glosátora, který nás neučí mentorovat, ale vnímat, brát si to, co je nám nabízeno. Autor Pozdní texty sám doprovodil téměř stovkou dokumentárních fotografií.

Autobiografická kniha esejů, básní a vzpomínek Jaromíra Zeminy.

Podtitul: Pokus o podobiznu stárnoucího mistra Umělecká studie o francouzském malíři Cézannovi a dojmy z cesty do Aix-en-Provence, kde měl Cézanne ateliér.

Nová kniha významného českého historika umění volně navazuje na svazek jeho básní, próz a deníkových záznamů s názvem Jiné texty. Autor v něm svým nezaměnitelným způsobem zachytil v próze a ve fotografii své dojmy, postřehy a zážitky z cest do zahraničí (do Francie, Japonska, Itálie, Německa, Maďarska, Dánska, Itálie, Chorvatska, Černé Hory a Švýcarska). Knihu graficky upravil Zdeněk Ziegler.

Katalog k výstavě Nová citlivost zabývající se českým sochařstvím 60. - 80. let 20. století.

Monografie seznamuje s malířským dílem architektky a výtvarnice Zdenky Marie Novákové. Obsahuje množství barevných reprodukcí jejích imaginativních krajin a snových obrazů. Okomentoval Jaromír Zemina. Vyšlo jako katalog k výstavě v Městském muzeu v Hořicích, 2008. Souběžný anglický text.

Padesát pohádek výhradně napsaných východočeskými autory. Vybral, uspořádal a doslov a medailony o autorech napsal Otakar Chaloupka. Identifikační číslo tohoto vydání knihy je 46-005-81 .

Katalog k výstavě Jana Zrzavého v Jízdárně pražského hradu v roce 1963.Uspořádal Jaromír Zemina

Volná krajinářská tvorba fotografa Karla Kuklíka. Černobílé snímky z období od 70. let 20. století do současnosti zachycují nostalgickou tvář různých krajů ČR - Mostecka, Šumavy či Třeboňska.

Esej o způsobu malby, námětech a životních osudech dvorního malíře Filipa IV. a významného zástupce španělského malířství 17. století. Esej o vznešenosti Velázquezova malířského rukopisu, ikonografické rozbory několika obrazů, vybrané podstatné myšlenky a výroky Velásquezových monografistů, osobní postřehy a srovnání s díly současníků i následovníků, vyjadřují osobní vztah a obdiv autora k umělcovu dílu.

Fotografická publikace věnované proslulé malostranské "Lennonově zdi". Na počátku byla autorova báseň, vzdávající hold poetické atmosféře tohoto unikátního místa. Později začal Jaromír Zemina při procházkách Kampou proměny zdi dokumentovat formou barevných fotografií.