Tomáš Pospěch Books

Publikace „Tenkrát na Spartě“ je fotografickou sondou do zákulisí vrcholového fotbalu 80. let, kterému dominovala milovaná i nenáviděná Sparta. Zdeněk Lhoták (v roce 2020 vyhlášený Asociací profesionálních fotografů ČR za dlouhodobý přínos fotografii Osobností české fotografie) v knize prezentuje unikátní dosud nepublikované fotografie z období let 1977 až 1989, které dokumentují nejen sportovní výkony na trávníku ale i dramata a emoce odehrávající se na tribunách, v šatnách i soukromí tehdejších fotbalových idolů (Berger, Hašek, Chovanec). Knihu lze vnímat jako literární obrazovou esej o vrcholovém fotbalu v kulturně sociologických souvislostech. Najdete v ní fotografie ze slavných utkání s Juventusem, Realem Madrid, z oslav titulů v kabinách, letadlech i na tribunách. Možná se v ní najdou i seriozní padesátníci, kteří před třiceti lety „bojovali“ za Spartu ve slavném kotli. Kniha je doplněna textem Tomáše Poláčka a komentáři fotbalistů, trenérů a fanoušků k některým fotografiím.

Devětasedmdesátiletý prostějovský fotograf Karel Novák, představí unikátní fotografie z naturistických komunit v bývalém Československu, Německu (NDR) i Maďarsku, z období let 1962–1996. Jedná se o pohled do světa naturistů okem fotografa, a také samotného naturisty. Pro Karla Nováka je přirozené fotografování nahoty jako žitého fenoménu v prostředí naturistických komunit, k nimž po desítky let patří. Jeho fotografie jsou nejen svědectvím o kráse nahého těla pohybujícího se svobodně v přírodním prostředí, jsou také zprávou vnějšímu světu, který může ideály naturismu těžko pochopit, protože mu chybí to zásadní: autentický prožitek.

První kniha o legendárním rodinném domu z období socialismu, který v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vyrostl v téměř každém městě nebo vesnici. Odhaduje se, že šumperáků stojí v České republice a na Slovensku více než čtyři a půl tisíce. Dům nesl ozvuky bruselského stylu, je symbolem šedesátých let, stejně jako normalizace i moderního bydlení. Byl chválen i zatracován. Kniha vedle sebe klade pohled projektanta, majitelů domů, historika umění a fotografa. V úvodní studii, rozhovorech se stavebníky, plánech i na 400 fotografiích přibližuje fascinující příběh, jak se rodinný dům typu V navržený v roce 1967 šumperským projektantem Josefem Vaňkem mění v šumperák.

Pavel Vavroušek fotografoval v letech 1971-1981 Novou Sedlici, nejvýchodnější vesnici tehdejšího Československa. Snažil se zachytit jeden z posledních ostrovů venkovské pospolitosti, kde lidé žili tradičním stylem života jen minimálně se lišícím od života svých předků, a v neustálém vyjednávání s přírodou. Pracovali s hospodářskými zvířaty a jejich čas se odvíjel v rytmu střídajících se ročních dob a pravoslavných svátků. Fotografoval v prostředí ještě nezasaženém unifikující globalizací. Vybíral si to mizející, ohrožené, a zachytil je, dokud ještě bylo. Poslední vesnici. Další čtyři desetiletí tyto fotografie ležely v archivu.

Karel Novák (1925–2007) byl fotbalový útočník, který hrál za ŠK Slovan Bratislava, Spartu Praha, Bohemians Praha a dva zápasy odehrál i v reprezentačním dresu. V pozdějších letech ale kopal také za film a fotografii, která se po konci sportovní kariéry stala jeho hlavní profesí. Kniha přibližuje Karla Nováka coby zapáleného sportovního fotografa, který pro potřeby časopisů i knih pokrýval širokou plejádu sportů, zachytil osm olympiád a mimo jiné po dlouhá léta fotografoval významné osobnosti, například Danu a Emila Zátopkovy, Věru Čáslavskou, Olgu Fikotovou, Jana Kodeše, Martinu Navrátilovou nebo Jana Bergera a Ivana Hlinku. Kniha by nevznikla bez podpory České olympijské akademie, která disponuje rozsáhlou sbírkou snímků fotografa Karla Nováka. Speciální poděkování patří dceři Karla Nováka paní Dagmar, která poskytla do publikace jak cenné zápisky z cest Karla Nováka za sportem z 50. a 60. let 20. století, tak především řadu osobních vzpomínek na tátu, jemuž roky pomáhala při fotografování a sestavování archivu z více jak dvou set tisíc fotografií. Kniha vychází ve spolupráci s Českým olympijským výborem.

Karel Novák (1925–2007) byl fotbalový útočník, který hrál za ŠK Slovan Bratislava, Spartu Praha, Bohemians Praha a dva zápasy odehrál i v reprezentačním dresu. V pozdějších letech ale kopal také za film a fotografii, která se po konci sportovní kariéry stala jeho hlavní profesí. Kniha přibližuje Karla Nováka coby zapáleného sportovního fotografa, který pro potřeby časopisů i knih pokrýval širokou plejádu sportů, zachytil osm olympiád a mimo jiné po dlouhá léta fotografoval významné osobnosti, například Danu a Emila Zátopkovy, Věru Čáslavskou, Olgu Fikotovou, Jana Kodeše, Martinu Navrátilovou nebo Jana Bergera a Ivana Hlinku. Kniha by nevznikla bez podpory České olympijské akademie, která disponuje rozsáhlou sbírkou snímků fotografa Karla Nováka. Speciální poděkování patří dceři Karla Nováka paní Dagmar, která poskytla do publikace jak cenné zápisky z cest Karla Nováka za sportem z 50. a 60. let 20. století, tak především řadu osobních vzpomínek na tátu, jemuž roky pomáhala při fotografování a sestavování archivu z více jak dvou set tisíc fotografií. Kniha vychází ve spolupráci s Českým olympijským výborem.

Výstavní a publikační projekt českého kurátora a slovenské kurátorky představuje osm autorů dlouhodobě tvořících v Praze nebo s tímto prostředím bezprostředně spjatých: Ruda Prekopa, Vasila Stanka, Tona Stana, Martina Štrbu, Mira Švolíka, Kamila Vargu, Petra Župníka a tragicky zesnulého Jana Pavlíka. Skupina „slovenských fotografů žijících v Čechách“ nebo „českých fotografů slovenského původu“ je jakýmsi společným kulturním statkem obou států a zajímavým fenoménem při zkoumání vztahů mezi českou a slovenskou fotografií. Katedra fotografie pražské Akademie múzických umění byla v sedmdesátých a osmdesátých letech jedinou vysokou školou s výukou fotografie ve střední Evropě. Je překvapivé, že generace Slovenské nové vlny zůstala prakticky nekontaminovaná tradicí české fotografie a na půdě pražské FAMU vyrostla jako osobitý solitér. Přesto, nebo možná právě proto, že nešlo o organizovanou skupinu s vytyčeným programem, jejich poměrně jednotný vizuální jazyk představoval jeden z prvních projevů fotografické postmoderny u nás. Cílem kurátorů bylo prozkoumat fenomén Slovenské nové vlny a jeho východiska s časovým odstupem téměř tří desetiletí. Osobitý důraz kladou kurátoři na díla, která nebyla ve své době představena vůbec nebo jen okrajově.

Fotografická publikace doprovází stejnojmennou výstavu v Galerii hlavního města Prahy. Ukazuje život obyčejných lidí v Československu za vlády komunistické strany. Známými i dosud nepublikovanými fotografiemi připomíná proměny, jimiž tato společnost za onu dobu prošla, především postupující zmar a devastaci skrývající se za pompézními komunistickými slavnostmi a manifestacemi oddanosti, jakož i všudypřítomné politické dusno posilované propagandou. Všímá si ale i její druhé, odvrácené strany - blahodárného soukromí v hospodách, na chatách a na chalupách, kde lidé teprve žili přirozeně a do jisté míry i svobodně. Kniha se tak stává živou, oživující vodou pro paměť toho, kdo tuto dobu zažil, a historickým dokumentem pro mladší generace, které tuto "nejspravedlivější společnost" nepoznaly. Obsahuje fotografie Josefa Koudelky, Dagmar Hochové, Jindřicha Štreita, Markéty Luskačové, Jana Lukase, Viktora Koláře, Gustava Aulehly a mnoho dalších významných fotografů.

Andrej Pešta (1921–2009) byl významnou romskou osobností a jako amatérský fotograf zachytil život kolem sebe v období 50.–80. let minulého století. Kniha přináší prezentaci takřka sta fotografií, jimž je v knize dán maximální prostor. Fotografie jsou doplněny indexem s podrobnými popiskami. Součástí knihy je text teoretika fotografie Tomáše Pospěcha, v úvodu knihy se k fotografiím a zejména ke své osobní zkušenosti s jejich tvůrcem ve vzpomínce vyslovuje historička a muzeoložka Jana Horváthová, stav a vývoj sbírky Peštových fotografií ve sbírkách Muzea romské kultury je popsán od kurátora Adama Holubovského a v závěrečné části knihy čtenář nalezne dva texty pojednávající o historické osobnosti Andreje Pešty z pera historika Dušana Slačka a romistky Milady Závodské. Kniha vychází v česko-anglické jazykové verzi, obsahuje také medailon Andreje Pešty v romském jazyce.

Obsáhlá publikace shrnuje tvorbu světově proslulého fotografa Josefa Koudelky. Vyšla u příležitosti stejnojmenné retrospektivní výstavy v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.Textová část knihy přináší několik studií, které mapují jednotlivé etapy Koudelkovy životní i profesní dráhy a zařazují jeho dílo do kontextu světové fotografie. Obrazová část je řazena chronologicky do sedmi kapitol, dle jednotlivých tematických cyklů (Začátky, Experimenty, Cikáni, Divadlo, reportážní Invaze 1968, Exily a soubor Panorama). Publikace i výstava vznikly u příležitosti velkorysého daru Josefa Koudelky své rodné zemi (Koudelka věnoval rozsáhlý soubor svých fotografií pražskému UPM).

Sbírka téměř sedmdesáti příběhů přináší nejstarší písemně zaznamenané pověsti a historky z Hranic a okolí provázené barevnými ilustracemi. Hranicko je pozoruhodná oblast Pobečví, Potštátska a Záhoří s bohatými přírodními i kulturními památkami, z nichž vynikají především četné rozvaliny hradů a nejhlubší propast v České republice. Vedle pověstí o hradech, propasti nebo pokladech, četných umrlcích, ďáblech a hastrmanech jsou osobitými příspěvky do obecného strašidlopisu ve zdejším kraji hojní věščáci, poseci, čudové a nejrůznější světlonoši, fajermoni, ohnivé svině, psi a bečky. Kniha může zaujmout čtenáře všech generací, ať už je zajímají pověsti o významných památkách, krvavé historky, rozličná strašidla a nebo hostorické souvilsosti, osobité fabulace a svérázný jazyk.

Monografie fotografa Jana Jindry, který vytvořil v osmdesátých letech minulého století několik fotografických cyklů, které se v mnohém odlišují od tehdy výrazné vlny české dokumentární fotografie. Sugestivně v nich pojmenoval výrazné fenomény doby, která nebyla zdaleka tak líbezná, jak nám ji líčí socialistické seriály. Vyhledával témata, která vypovídala o rozpadu hodnot v době normalizace a rozporech mezi oficiálními proklamacemi a každodenními životy. Někdy ironizuje nepříliš utěšené stránky tehdejšího života (Jídelní a lůžkové vozy, Jižní Město, Přijímač). Jindy situaci ještě více vyhrocuje použitím tvrdého blesku a přítomným humorem (Silvestry v hotelu Jalta, Chalupáři). Později zachytil listopadové události roku 1989 a odchod sovětské armády. Teprve odjezdem okupačních vojsk osmdesátky definitivně končí. Kniha s rozsahem 160 stran a výběrem 99 fotografií zachycuje svět osmdesátých let v Československu. Fotografie uvadí odborný text Tomáše Pospěcha, fotografického kurátora a editora publikace. Knihu uzavírá rozhovor s fotografem Janem Jindrou.

Kniha přináší svědectví o jedinečném hospodářském fenoménu 70. a 80. let 20. století a o tehdejší propagační fotografii. Vychází z archivu nalezených diapozitivů, které pro JZD Agrokombinát Slušovice pořídil v letech 1978–1990 zlínský reklamní fotograf Jan Regal. Tomáš Pospěch tyto práce interpretoval a využíval přitom postupy obvyklé v zemědělství: Nalezené snímky vytrhával z původních kontextů, ošetřoval, přesazoval, rouboval, kypřil a posléze sklízel i kompostoval. Vznikla tím hravá kniha, která je jak osobitým dokumentem, stejně jako výraznou autorskou publikací.

Vydáno u příležitosti výstavy Skrze tebe vidím sebe: Dialogy o portrétu konané od 12.2. do 15.5.2022 v zóně 8smička v Humpolci.

Denně pracují s fotografií, často používají stejný nástroj – fotoaparát i stejnou terminologii, ale hovoří o zcela jiném pojetí fotografie. Kniha přináší 22 rozhovorů s významnými zástupci různých přístupů k fotografii a s profesemi, které jsou s fotografií spjaté.

Na podzim 2016 uplynulo přesně padesát let od doby, kdy na vesnici u Šumperku dostavěli první rodinný dům typu „V“. Pod obecně užívaným názvem šumperák se stal legendou, nejstavěnějším domem v Československu. Byl milován i nenáviděn. Naplňoval dobové představy o moderním bydlení, ztělesňoval úspěch modernizace venkova, architekti se od něj distancovali, památkáři se obá¬vali, že zkazí charakter české vesnice. Dnes upomíná na dobu socialismu, kdy jste si nemohli objednat architekta a najmout firmu, která by vám dům postavila. Vzniklo jich pět, možná také dvacet tisíc. Stavěny byly svépomocí, bezprostředně proto vypovídají o vkusu a schopnostech svých majitelů. Nelze se ptát, který z domů je originál. Aniž to jejich projektant Josef Vaněk na počátku tušil, vypustil do světa velice úspěšnou partituru. Autorská kniha Tomáše Pospěcha v grafické úpravě Milana Nedvěda je osobitou interpretací tohoto fenoménu. Autor se na příkladu šumperáku zamýšlí nad architekturou té doby, i nad otázkou originality a sériovosti. Společně s tím, jak se s každou novou realizací rozmazával plán rodinného domu typu V, se současně zpřesňuje fenomén šumperák.

V roce 1853 vyrostl v sousedství menšího moravského města Hranice téměř stejně velký areál vojenských budov, ve kterém se vystřídala řada elitních vojenských škol rakousko-uherského mocnářství a později hostil Československou vojenskou akademii. Po dobu nejméně sta let se stal zvláštní křižovatkou, kudy procházely osudy významných spisovatelů (Rainer Maria Rilke, Robert Musil, Franz Kafka, Joseph Roth, Josef Svatopluk Machar), olympijských vítězů (František Ventura, Emil Zátopek), sv. Terezy od Kříže a rodičů papeže Jana Pavla II., absolventů a učitelů, do jejichž životů zasáhly dějinné zvraty 20. století (Heliodor Píka, Ludvík Svoboda, Otakar Zahálka, Karel Klapálek, Otakar Jaroš, Václav Morávek, Adolf Opálka), a řady dalších českých vojáků bojujících v prusko-rakouské, první i druhé světové válce nebo perzekuovaných nacistickým a komunistickým režimem. Hranické školy navštívili císařové František Josef I., Karel I., pruský král Vilém I., arcivévoda Ferdinand d´Este nebo prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Vedle scénáře Šumná města - Hranice, velkého počtu fotografií, map a dobových plánů kniha poprvé podrobně seznamuje s architekturou těchto významných budov, historií vojenského školství i s osudy významných osobností, kteří těmito školami prošli i s jejich tragickými osudy za druhé světové války nebo po ní.

Po více než dvaceti letech vychází teprve druhá kniha brněnského fotografa Jaroslava Pulicara.

První souborné vydání fotografií Eugena Wiškovského společně s jeho texty. Fotograf, pedagog, překladatel Sigmunda Freuda a v neposlední řadě také tenista Eugen Wiškovský (1888–1964) je stále více oceňován jako čelný představitel české avantgardy a řazen po bok autorům, jako je František Drtikol, Jaromír Funke nebo Jaroslav Rössler. Tvůrce co do rozsahu nevelkého fotografického díla byl také autorem nepříliš početných, ale o to inspirativnějších textů o fotografii, ve kterých shrnul principy avantgardní fotografie, obhajoval svébytnost fotografie mezi ostatními druhy umění a přinesl specifické pojetí jak vnímat černobílou fotografii. Americký historik umění Matthew S. Witkovsky jej v úvodním textu přibližuje jako fotografa, který zcela osobitě po svém reagoval na novou věcnost a spojoval přístup k fotografii s podněty z tvarové psychologie nebo psychoanalýzy. Tato první souborná reedice Wiškovského textů je jistě inspirativní nejen pro teoretiky umění, ale také pro ty, kteří hledají další cesty ve své vlastní fotografické tvorbě

Kniha volně navazuje na antologii textů Česká fotografie 1938-2000 v recenzích, textech, dokumentech. Zatímco ta přinesla výběr z často připomínaných teoretických esejů, manifestů, recenzí a textů z dějin české fotografie provázených komentáři, kniha Myslet fotografii se z různých stran zamýšlí nad psaním o české fotografii. Dějiny umění nejsou nikdy pevně dané jen proto, že se odehrály, ale jsou stále znovu ustanovovány. Autor nás seznamuje s různě vytvářenými příběhy vývoje české fotografie. Zajímá jej, jak se psaní o fotografii proměňovalo, jak byly pojmenovávány různé nové přístupy k fotografii nebo jak se posouvají významy nejdůležitějších pojmů spjatých s fotografií. Kniha je vůbec prvním přehledem historiografie české fotografie, ale vedle toho může sloužit jako příručka pro porozumění jednotlivým modelům a strategiím fotografické tvorby.

První antologie významných studií, recenzí, programů a dalších textů změřených na českou fotografii v letech 1938-2000. Průkopnické dílo přináší 102 textů vybraných z dobových kulturních, uměleckých a fotografických časopisů, novin, katalogů, sborníků. Některé z teoretických textů, manifestů nebo zakládacích dopisů nebyly dosud publikovány. Přináší texty o teorii fotografie, formující hlavní přístupy a terminologii nebo pojmenovávající jednotlivé zásadní tendence, jsou dnes v mnoha případech i odborné obci prakticky neznámy, od autorů, jako jsou Karel Teige, Jaromír Funke, Eugen Wiškovský, Věra Linhartová, Jiří Kolář, Anna Fárová, Antonín Dufek, Vladimír Birgus, Josef Moucha, Jaromír Zemina, Karel Srp, Tomáš Pospiszyl a mnozí další. Přetištěné články významných fotografů, historiků umění a kritiků jsou doplněny o úvodní glosy, které zasazují vybrané texty do obecnějšího kontextu.

Publikace ke stejnojmené výstavě zachycuje v širokém spektru vše podstatné, co bylo vytvořeno v posledním dvacetiletí na území bývalého Českoslovenka v oblasti fotografie.

Tématem fotografií Tomáše Pospěcha, které vznikaly poslední čtyři roky především na jaře a na podzim, je venkovský fotbal. Chybí v nich ale vzrušení, svět zaplněných tribun, velkoplošných obrazovek, reklamních mantinelů, fotbalových celebrit.