Petra Trnková Book order

Architekt Josef Schulz (1840-1917) je většině veřejnosti znám hlavně jako autor návrhu stavby Národního muzea, spoluautor Rudolfina či autor rekonstrukce požárem poničené budovy Národního divadla. Málokdo ví, že vedle architektonické a pedagogické praxe byla důležitou kapitolou jeho celoživotních zájmů také fotografie. Cílem drobné publikace, která je koncipovaná jako doprovodná ke stejnojmenné výstavě, je představit Josefa Schulze coby zdatného fotoamatéra a sběratele fotografií a ukázat, jak se jeho architektonické a fotografické zájmy navzájem prolínaly. Publikované fotografie (tj. reprodukce kolodiových negativů a albuminových pozitivů) pocházejí ze sbírky odd. dokumentace ÚDU AV ČR, a jsou doplněné několika snímky a dokumenty z dalších institucí (Archiv hlavního města Prahy, Archiv Národního muzea).

Dějiny fotografie by mohly být zároveň dějinami zápasu o její uznání jako takzvaného vysokého umění. To přišlo velmi pozdě a se stejným zpožděním se na fotografii začalo nahlížet jako na sbírkový umělecký předmět hodný zájmu historiků umění. V domácím, ale i ve světovém kontextu byla jednou z prvních institucí, jež fotografii v tomto ohledu „vzala na milost“ Moravská galerie v Brně, kam do čela sbírky fotografie nastoupil v roce 1968 Antonín Dufek a jako emeritní kurátor zde působí dodnes. Z velké části to byla právě jeho činnost, která české (a slovenské) fotografii vytvořila pevné místo v rámci dějin umění a také dokázala českou fotografii zviditelnit a proslavit v zahraničí. Tato publikace je tak poctou osobnosti Antonína Dufka a jak jinak, je zcela věnována fotografii. Kniha obsahuje třináct studií předních historiků a teoretiků umění, které doprovází rozsáhlý rozhovor s Antonínem Dufkem a také jeho výběrová bibliografie.

Ústředním tématem knihy je osobnost hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye a jeho umělecký mecenát v Čechách v polovině 19. století, s důrazem na jeho zájmy v krajinotvorbě, architektuře, sběratelství a vlastní umělecké činnosti. Kniha zkoumá širší kontext uměleckého mecenátu a zohledňuje vliv předchozích generací. Ukazuje, že Buquoyovo nadšení pro romantismus a historismus přesahovalo běžné umělecké zájmy jeho společenské vrstvy. Jeho zásahy do krajiny na Novohradsku, koncepce rožmberského hradního muzea a dokumentace proměn jeho panství ho činí výjimečným v kulturním mecenátu své doby. Tato kolektivní monografie je výsledkem pětiletého výzkumu obrazových a písemných pramenů spojených s uměleckým a kulturním okruhem rodu Buquoyů v 18. a 19. století. Obsah odráží strukturu výzkumu a badatelské priority autorů, zahrnující témata jako romantické vize, rodová tradice, různé skupiny návštěvníků na Rožmberku, a umělci ve službách Buquoye. Tato publikace přináší komplexní pohled na Buquoyovu kulturní činnost a jeho vliv na středoevropské umění a kulturu.

Výstava KRAJINA – SÍDLO – OBRAZ/romantický řád Jiřího Jana Buquoye přenáší návštěvníky do doby, kdy se utvářel vzhled jihočeského hradu Rožmberk a okolí Nových Hradů, kde vznikaly romantické promenády a stavby evokující anglickou architekturu. Klíčovou postavou byl Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814–1882), majitel rožmberského a novohradského panství, jehož rodina se významně zapsala do historie Českého království. V 19. století se Buquyové zaměřili na kulturní zájmy, zejména výtvarné umění a úpravy svých sídel. Výstava začíná portrétní galerií významných osobností rodu a pokračuje výtvarnou činností členů rodiny, kde umění nebylo jen vzděláním aristokracie, ale celoživotním zájmem. Důraz je kladen na Nové Hrady a Rožmberk, ale zahrnuty jsou i další sídla. V Nových Hradech vznikl jeden z prvních krajinných parků v Čechách, Tereziino údolí, a Jiří Jan zde realizoval nové krajinné prvky. Na Rožmberku se projevila jeho historická orientace, kdy hrad získal funkci muzea. Výstava zahrnuje rozmanité materiály, od autentických děl po fotografie, a představuje umělce od regionálních po významné středoevropské. Je výsledkem pětiletého výzkumu týmu Ústavu dějin umění a součástí projektu Obnova buquoyské kulturní krajiny. Na výstavě je prezentováno na 170 exponátů, včetně velkoformátového panoramatu Rudolfa Alta a nejstarších fotografií z Nových Hradů a Rožmberku.

Kniha českému čtenáři vůbec poprvé odkrývá mimořádně pozoruhodnou oblast historie naší vizuální kultury, a to prostřednictvím děl ze zdejších sbírek, zasazených do evropského kontextu. Vztah umění a fotografie se v 19. století formoval především ve třech rovinách. V první řadě to byly umělecké ambice fotografů, s nimiž se setkáváme již od samého počátku. Zároveň zde existovala nutkavá potřeba umělců – zástupců tradičních výtvarných oborů – vyrovnat se s novým typem obrazu, ať už byl symbolem nebezpečí, nebo naopak příjemného usnadnění klasických výtvarných postupů. A konečně, ke slovu se záhy dostali i teoretici a historici, v jejichž společnosti se umělci a fotografové potkávali a kteří byli oběma skupinám silnou oporou. Tyto tři úhly pohledu – pohled umělce, fotografa a teoretika – také tvoří základní osnovu knihy: umění vytvářené za pomoci fotografie, fotografie koncipovaná jakožto umění a konečně fotografie coby prostředek záznamu a zkoumání artefaktu. Nejenže nelze tato tři témata oddělit, ale jako celek nás dokonce vybízejí vracet se k tématu dnes již všudypřítomného vztahu umění a fotografie a všímat si jeho neustálých proměn. Autorka je vědeckou asistentkou a kurátorkou fotografické sbírky Ústavu dějin umění AV ČR.

Kniha sleduje proměnu panství kolem hradu Rožmberk nad Vltavou provedenou rodem Buquoyů kolem poloviny 19. století – krajinné úpravy, přestavbu a výzdobu sídla i vznik tzv. hradního muzea. Text je, stejně jako u předchozí knihy Buquoyské Nové Hrady, bohatě ilustrovaný dobovými fotografiemi a jinými vyobrazeními včetně plánové dokumentace.

Knižní podoba informačních tabulí, které jsou součástí naučné stezky okolím Nových hradů, otevřené roku 2012

Kniha o fotografické sbírce Moravské galerie v Brně obsahuje průřez tím nejlepším, co se podařilo nashromáždit dvěma generacím kurátorů v uplynulých padesáti letech. Je exkurzí do malého univerza sbírky s ukázkami fotografií pokrývajícími téměř celou dobu existence média a s texty, které čtenáři přiblíží důvody i okolnosti jejího založení. Na více než pětistech reprodukcích postihuje vývoj fotografie v rozmezí let 1841-2005.