Jakub Šofar Book order (chronological)

El erotismo tiene una larga tradición en la literatura checa. Tenemos las canciones medievales de los «alumnos pícaros», el erotismo místico del barroco, la sexualidad encubierta del renacimiento nacional y los brazos bien abiertos del folklore, y después la decadencia, el vanguardismo, la experimentación, el postmodernismo. En una búsqueda más minuciosa, se hace evidente que, a su manera, finalmente reflejaron su sexualidad todas las grandes personalidades que conforman el canon de la literatura checa, como Karel Hynek Mácha, Božena Němcová o Jan Neruda. Los autores de los siglos XX y XXI, por tanto, tienen con qué enlazar. La corriente profunda siguió sin cambios, pero la paleta expresiva ganó en amplitud. Sobre todo después del «huracán de noviembre» de 1989, que trajo a la literatura checa la libertad, después de largas décadas.

Poplujte na vlnách humoru do hlubin kapitalistovy duše! Jak na pořádný Český nákup? Jedině vozem Čalfa Romeo! Pokračování úspěšné trilogie, které se tentokrát zaměřuje na lidový humor z období budování kapitalismu. Plebejská tvořivost zůstala stejně vtipná a neúprosná: Zesměšňuje papaláše, namyšlené celebrity, kýčovité seriály, aušusové výrobky a vůbec vše, co stojí za výsměch. Připomeňte si události, které byly ještě nedávno přítomností. Smíchy se budete za soukromé vlastnictví popadat!

Zábavně-poučná procházka novinami a časopisy první republiky. Praha jinak, Praha „jinohledem“. Praha poskládaná jako noviny z éry mezi dvěma válkami. Dramaticky i vesele. Informačně a zábavně. Slovem i obrazem. Kolážovaný dokument doby, kdy se dělaly moderní česk(oslovensk)é dějiny. Co se tehdy o městě psalo, co se tady dělo, jak se měnila řeč, jak se měnila vizualita míst? To všechno přehledně ve dvanácti třaskavě nabitých kapitolách: první strana, z domova, ze zahraničí, společnost, kultura, sport, zdraví, zábava, móda, černá kronika, inzerce – a samozřejmě literární příloha. A spíš než středem jede tato kniha po okrajích, po výjimkách, po periferii. Prostě jinak. Poznejte jak!

Také si z cest přivážíte místo suvenýrů kameny zajímavých tvarů? Jistě nesnášíte potlesk pasažérů na konci letu v letadle a po vlezu do vody si úzkostlivě kontrolujete věci zanechané na břehu. Zajímá vás ale, kolik lidí vlastně umřelo na tiskovou chybu? A kolik jich vůbec umřelo na něco, co si přečetli? Plete se vám Jodorowsky a Chodorkovskij, Švejk se vám proměnil ve Špejbla, Pinocchio v Pinocheta a alegorie se objímá s alergií? Karle, sundej si tu čapku! Konstantine, kde je tvá bible? Z kosti Biebla zbyla jen ta lýtková a torzo pánve. Co dělá Todor na Žižkově? To nic, to jen nějaká Prachyba, prabába všech omylů, vrhá svoje mláďata do cizích hnízd. Bezchybné poznání neexistuje. Na začátku byla chyba. Geniálními chybami je svět polidšťován. A čím méně příběhů, tím více života. Budoucnost není pošťák, nemusí zvonit dvakrát. Nezbývá než v té strouhance života plakat mojitové slzy homeopatického složení a poslouchat nekonečnou ozvěnu vítězného pokřiku v chrámu duše.

Plavba po moři geniálního lidového humoru pokračuje! Víte, čemu se za socialismu říkalo atomkaše, bifekální brýle, ELPO obleček, hudrák, oprc, sešit sešitovič či kovralový lišej? Kde se nacházela Jakešova lhota, Serčany, Zelená labuť, Dům hrůzy u Radbuzy, sídliště Na pendreku či náměstí U třech sejrů? Komu se přezdívalo Červotočenko, Prasselini, Krysa Vasilisa, Rudý Rambo, Čtvrťásek, Lunďas Kuňdas, Bonifácek či Husák v čokoládě? Nebývalý úspěch prvních dvou dílů zábavných lexikonů Po práci legraci přiměl autory k sestavení třetího pokračování. Hlavním pramenem se staly ohlasy od čtenářů, kteří vydolovali z paměti dobové anekdoty, hádanky, průpovídky, písňové parodie, historky ze života a především lidové výrazy ze všech sfér bytí od hospody přes sjezdový palác až po kriminál. A jelikož za tehdejšími vtipy už kráčí historie, dozvíte se zde řadu faktů a zajímavostí z časů čtyřicetileté vlády rudých soudruhů. Jak říká popletený plukovník Brabec: „Doteďka jste se smáli vy a teď se budete smát vy!“

Průřez texty z dějin českého písemnictví na téma alkohol a jeho konzumace. Ve třech hlavních kapitolách: pivo, víno, kořalka. A v několika vedlejších, například alkohol obecně, píseň lidová a píseň umělá, vtipy a aforismy. Od středověku po současnost, s těžištěm v devatenáctém a dvacátém století. Zábavné historky, odstrašující příklady. V jakémkoli žánru. Na tři stovky poutavých textových ukázek, řazených, jak je slina na jazyk přinesla. Včetně mravních ponaučení a několika desítek tematických ilustrací. Plus osvětová předmluva Jana Nejedlého a originální alkotest a alkokvíz závěrem. První knižní bilance svého druhu. Strhne k četbě nejen pijáky, ale i zaryté abstinenty.

Přehled titulů nově vydané české literatury za rok 2016, druhově a žánrově uspořádaný, též personálně, s charakteristikami autorů a díla, včetně barevné obálky publikovaného díla a souběžného textu v angličtině a němčině.

Antologie erotiky v české literatuře. Výprava za tématem erotiky napříč staletími - od počátků po rok 1989. Pouť začíná v polovině 14. století dramatickým Mastičkářem a končí texty, které vznikly těsně před "listopadovým uragánem". Povaha sebraného materiálu je různá, jako se různily doby, kdy jednotlivé příspěvky vznikaly. Čtenář objeví jak velké postavy dějin české literární erotiky (Jeník z Bratřic, K. H. Mácha, K. J. Obrátil), tak desítky autorů anonymních, zapomenutých nebo dosud neobjevených. Autorem osvětové předmluvy je esejista Jan Nejedlý. Kniha pojatá zábavným, nenuceným způsobem poslouží dobře k čtení, listování i snění v každém věku.

Lexikon lidové tvořivosti z dob socialismu. Víte, čemu se za socialismu říkalo moč mrtvé asfaltérky? Co to byl šedý mor, štrougalky, buzertaška, Leninovy sáně či bakelitový jaguár? V době před revolucí jsme zažívali zlatou éru lidové tvořivosti – a to nejlepší z ní najdete právě v této knize. Dostáváte do ruky jedinečný přehled historie, v níž minulost ožívá skrze vtipy a žerty. Zábavný i poučný bedekr na cestu do hlubin totality ilustruje dobový obrazový materiál.

Nenechte se zmást, že je coby autorka uvedena lékařka MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová. Do regálu mezi odbornou literaturu tato kniha rozhodně nepatří. Skuteční autoři, Michal Šanda a Jakub Šofar, vyšli z poznatku, že o těch opravdu zajímavých prožitcích vlastně lidé nemluví. Spisovatelé hojně fabulují, ale psát o svých niterných záležitostech se odváží málokdo. Prohrábnout temnou sedlinu na dně duše. Pokud jsou vůbec takové příběhy vyprávěny, bývají vyprávěny pouze jedinému posluchači, a to psychiatrovi v rámci terapie. Šanda se Šofarem už nejsou žádní holobrádci – sedlina na dně jejich duší je hutná a temná.

Jsem blázen na hoře. Nikoliv Stařec z Hory. To vůbec ne. Blázen na hoře je nahoře. S policemi plnými literárních duší. (Až umřu, vyvalí se ze mě zásoby písmenek. Státní hmotné rezervy.) V noci se z nich páří a blázen je v mlze dezorientovaný. Ale baví ho to, i když přesně neví, co je vlastně jeho perimetr. Někdy v letech 1962–1964 se mnou matka jezdila autobusem k očařovi. Mám od narození jednu čočku rozpitou do duhovky (setkání se ženami podobného osudu možné…) a nosil jsem brýle s takovou tou klapkou. Pak jsem to viděl u koňů. Když babičce vozili uhlí, na které měla nárok, neboť děda Filip byl strojvůdce, tak se Fuksa zastavila, klapku měla v pohotovostní poloze a uhlíř lopatou z vozu sypal uhel na chodník. Některé balvany měly přes deset kilo, a pak se to muselo rozbíjet kladivem. Byly plné pyritu a já si ve sklepě mohl hrál na zlatokopa. Tyto zápisky obyčejného pětapadesátníka jsou tentokrát z náprsní kapsy (nebo možná z kapsičky červených trenek, na které býval obrázek závodní motorky). Některé vyšly, některé jsou přesáté a některé jsou nové. Ale co to proboha znamená, to „nové“?

Brutální idiocie. Vulgárnost. Špína. Autentické diskuse z internetových serverů. Tohle není poezie. Je to čirá nenávist.

Je možné na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obhájit diplomovou práci o onanii v literatuře? Navíc dip­lomovou práci podstrčenou jako kukaččí vejce? Ale román Nika Kelmana Holky, o bohatých chlapících a jejich lolitkách, byl původně také obhájenou diplomovou prací. Pachateli docu-prózy, příběhu stmeleného citacemi k tématu, jsou dva kmenoví autoři nakladatelství dyb­buk. Nela Astonová si kompenzuje úzkost z politicko-vědných bádání nekonečným referenčním průzkumem českých knih a časopisů. Jakub Šofar, kulturní publicista a občasný prozaik, si výkyvy svých depresí udržuje nenasytným čtenářským obžerstvím. Těžko soudit, zda jsou v této nesourodé koalici jeden druhému inhibitorem, či naopak urychlovačem reakcí. Každopádně výsledkem jejich spolupráce je posunutí literární tvorby na další, možná zcela ztracenou (a zatracenou metu). Dva zatracenci volbou, nikoliv osudem, školí o generaci mladšího a o civilizaci vzdálenějšího kamaráda. Všechno je jen náhoda, všechno spolu souvisí. A samohana je jedním z možných/nemožných dosažení cesty ke svobodě…

Zradidla čili lapy jsou provazce, na nichž jsou asi v jednometrové vzdálenosti upevněny barevné hadříky. Zradidel se používá k obehnání leče, aby zvěř z ní nebo do ní nešla. Vše, co z psaní pochází, je právě takovými zradidly čili lapy. Člověk sám sobě vymezuje, co má být vevnitř a co venku. Sám sebe zrazuje a sám sebe lapá. Tyto zápisky obyčejného padesátníka z levé kapsy buď vycházejí poprvé, nebo podruhé. Jsou nové, nebo staré. Byly otištěny v nezměněné podobě, nebo ve změněné podobě. Změny jsou všeho typu. Nikdy ale nejde o texturu bytí, vždycky jen a pouze o texty. Technologie nemůže být dál než lidská představivost…

Kniha Chléb pod sněhem vůbec poprvé v ucelené podobě představuje publicistickou tvorbu básníka Oldřicha Mikuláška, s níž se v letech 1934–1952 postupně seznamovali čtenáři přerovského listu Obzor a brněnských deníků Rovnost a Lidové (resp. Svobodné) noviny. Na rozdíl od Mikuláškova básnického díla zůstávala doposud stranou zájmu, avšak neprávem. Ve většině novinářských textů se totiž projevuje Mikuláškovo básnické vidění světa i jeho specifický lyrický jazyk. Výbor předkládá přes 130 příspěvků různých žánrů, rozličných námětů a proměnlivého rozsahu z celkového počtu asi 800 zveřejněných publicistických článků Oldřicha Mikuláška. Mikuláškovy texty jsou doplněny o vzpomínky jeho přátel a kolegů na dobu básníkova působení v novinách. Kniha je doprovozena fotografiemi a uzavřena vysvětlivkami dobových reálií, ediční poznámkou a seznamem pramenů a literatury.

Soubor citátů vyřčených slavnými osobnostmi před jejich úmrtím. Zahrnuje představitele (církevní, panovníky, vědce, umělce) od antiky po novověk. Poslední slova byla sestavena citáty vybranými Jakubem Šofarem a doplněna o ukázky tzv. Tance smrti (32 černobílých ilustrací znázorňujících smrt).

Básně a texty autora středního věku (nar. 1958) vznikaly v letech 1982-2006, některé byly otištěny časopisecky (Tvar, Intelektuál).

V léčebně dlouhodobě nemocných literárních armatur mívá noční službu šílený Hölderlin. Kašle na svoje povinnosti, nebloudí po chodbách, pořád jen mlátí svým pyjem do kláves odloženého klavíru minimalistické nokturno s matoucím názvem Hyperion. Poslední emerita v socializovaném světě představ ale neslyší, že filc na kladívkách je už dávno pryč. Deformované tóny se hroutí, zvuk je recyklován na nerozlišitelné vzdechy a šumy civilizace. Jaká slast pro všechny internované, kdyby se ten šílenec někdy netrefil. Ale on setrefí pokaždé. Jeden sacher, prosím pěkně, a ubrousek na drobky. Poslouchám ten masochistický koncert u otevřeného okna, ze kterého jsou vidět koruny stromů na petřínské stráni. Slyším ho dokonale, i když jsem od Johanna Christiana Friedricha vzdálen mnoho desítek let. Taky mívám touhu zatroubit na šofar, aby spadly hradby Jericha. Jak pošetilé!