Emil Hruška Books

Neblaze proslulá paravojenská formace – Sudetoněmecký dobrovolnický sbor – vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa…

V archivech jsou uloženy statisíce dnes už zapomenutých soudních a policejních spisů, které dokumentují lidská dramata na straně obětí, zločinců i mužů zákona. Patnáct kriminálních případů zpracovaných v této knize čerpá právě z těchto dobových dokumentů a přináší pohled na proměnu zločinu v letech 1914 až 2004 od časů, kdy ještě v kriminalistice neexistovala daktyloskopie až po první případ vyřešený metodou porovnání DNA a pátrání v kyberprostoru internetu. Skutečné zločiny zasazené v reálných a často také dramatických kulisách historie naší republiky. Otec, který pro svou lásku obětuje dítě. Kasař, který si neváhal změnit tvář. Žena, která stála za zmizením minimálně 47 dětí. Vrah v roli hrdiny, který dostane vyznamenání od prezidenta republiky… Skutečné příběhy, které jsou často šílenější než nespoutaná fantazie spisovatelů. Kniha vychází z oblíbeného rozhlasového cyklu „Historie českého zločinu“, který je od roku 2016 vysílán na stanici Český rozhlas Dvojka. Příběhy: Dítě, které nikdo nechtěl, Žháři v Holicích, Kde jsou děti ?, Kasař, který změnil tvář, Neodeslaný dopis vraha Ondraše, Dokonalý padělek, Bestie Ruth, Státní vyznamenání pro vraha, Špatný vrah, Studna, Akce Starožitnost, Neznámá z Letňan, Jak usvědčit vraha, Vyděrač

Popis osudu Konrada Henleina, který se z občana Československé republiky změnil v jednoho z nejhorších zrádců v její historii. Autor objevil a sugestivně podává nová fakta, zajména týkající se údajné Henleinovy sebevraždy.

Pohnuté životní osudy nepříliš známých osobností českých dějin let 1939-1945. Výklady věnované různým zajímavostem tohoto historického období. // Autor sleduje život kolaborantů a konfidentů gestapa (např. parašutista Karel Čurda, policista Jaroslav Nachtmann a bývalý důstojník čs. armády Antonín Nerad), nacistických pohlavárů (K. H. Frank a velitel jednotek SS Adolf Hanke) a rovněž osob, na jejichž činnost můžeme nahlížet spíše pozitivně (např. bratr Hermanna Göringa Albert Göring, který patřil k odpůrcům nacismu).

Rozsáhlá autobiografická freska "pana vikáře" Šedého (1873 - 1971). Vzpomínky zachycují společenské, hospodářské a církevní poměry v Rakousko - Uhersku na přelomu 19. a 20. století, cesty "na zkušenou" po předválečné Evropě, péči o Čechy na Volyni a jižní Ukrajině postižené hladomory na počátku 20. let, církevní práci "apoštola severní Moravy" v době přestupového hnutí (zejména ve Svébohově, Zábřeze, Hrabové, Olomouci), život církve v Sudetech za 2. svět. války a nakonec dobu odpočinku v rodném Jimramově. Rozmanitost navštívených míst, vykonaných aktivit, lidských setkání a osudů ujednocuje životní nasměrování, vyrůstající z pokorné a "tklivé" zbožnosti.

Nebyl ani příliš vzdělaný, ani příliš schopný, spíše bázlivec, než neohrožený předák Hitlerovy páté kolony v předmnichovském Československu. Proč tedy padla volba právě na Konrada Henleina a on se stal vůdcem sudetských Němců? A jak to vlastně bylo s Henleinovou sebevraždou? Na tyto a další otázky hledá odpovědi Emil Hruška ve své nové knize literatury faktu, která se čte jako detektivka.

Kriminální případy z let 1920-1963. Pohraniční pitaval volně navazuje na knihu Vraždy v pohraničí (2018). Také v „pitavalu“ dává autor kriminální případy (tentokrát nejen vraždy), ke kterým došlo v česko-německém pohraničí, do dobových souvislostí společenských a politických. Některé z případů, vzhledem k jejich specifičnosti, autor uvozuje právnickými a kriminalistickými zásadami a závěry, důležitými jak pro vyšetřování, tak pro soudní řízení. Kniha je vybavena mnoha fotografiemi, většinou dosud nepublikovanými.

Nedávné teroristické útoky oživily diskuse o Belgii jako zemi původu islámských teroristů a také o frapantní liknavosti belgických bezpečnostních složek. Odkrývají se ale i jiná temná místa z belgické minulosti: dodnes neodhalená tzv. banda vrahů z Brabantska podnikla v 80. letech dvacátého století sérii absurdních teroristických útoků s desítkami obětí; je tu i případ vraha a pedofila Marka Dutrouxe. Kritika tehdejšího vyšetřování mířila přímo do struktury belgické státní správy paralyzující sebe samu… Svérázný belgický státní systém, svérázná mentalita lidí, těžký stín ležící nad zemí od 19. století, kdy byla kolonie Belgické Kongo místem tak strašlivých masakrů, že jsou v Belgii dodnes tabu. To vše přežívá dodnes. Hlavní země Evropy je krásná, ale stíny nad ní se nedají rozehnat. Autor prožil v Belgii několik let a ve své knize předkládá českému čtenáři ojedinělý pohled na tuto zemi.

Útlá knížečka, na půl hodiny čtení, víc reportáže než povídky, čtení srozumitelné hlavně těm, kdo po poslední válce vyrůstali v dosídlených pohraničních oblastech, kde žili pohromadě Češi odevšad, Češi z Volyně, Rumuni, Bulhaři, cikáni, nevysídlení Němci a kdovíjaká ještě směska. Pro ostatní Čechy (Pražáky zvláště) zprávy z jiného světa. Ta nejdůležitější z nich je tato: Stalo se a bylo, nedá se odestát, a kolik je hrobů, o kterých nikdo neví. Poučení? Skrze Aymého Zelenou kobylu: Který Francouz si dneska láme hlavu, že před skoro sto padesáti lety znásilňovali prušští vojáci jejich prapraprababičky? Asi jako v Hruškově majstrštyku Smrt Karla Fábery: Děti pocházející z těchto prapodivných svazků však už problémy mezi sebou neměly. Národnost jejich rodičů jim mohla být ukradená.

Konrad Henlein (1898–1945), rodák z Vratislavic nad Nisou, patří mezi osobnosti, které se navždy výrazně zapsaly do moderních českých, respektive československých dějin. Ovšem mezi ty, jejichž „zapsání“ se konalo s fatálně negativním dopadem. Voják v první světové válce, bankovní úředník, cvičitel Německého turnerského svazu, předák Sudetoněmecké vlastenecké fronty a později Sudetoněmecké strany, v letech 1938–1945 přední činitel „sudetoněmecké župy“ jako součásti Německé říše… Autor podrobně líčí Henleinův osobní a rodinný život, jeho charakterové vlastnosti, politickou kariéru i konec v zajateckém táboře v Plzni. Součástí knihy je množství fotografií, z nichž některé dosud nebyly publikovány.

Kniha mapuje sudetoněmecké nacionalistické hnutí. Autor se soustředil na problémy, které pokládá za relevantní z hlediska pochopení podstaty tohoto hnutí a provázanosti jeho předválečné a poválečné podoby.

Minulost neminula a nikdy nemine. Možná, že z dálky vypadá tak trochu jako černá díra, která vše pohltí a blahosklonně zahltí pláštíkem zapomnění, ale dejte pozor vždy, kdy se vám bude chtít přiblížit! Ten pláštík je totiž Májový, tak lehce k roztrhání. A až se přihrne minulost nejen vaše osobní, ale všech vašich pozemskůch bližních, že popraskají hradbičky iluzemi stavěné, vězte, že teprve pak přijde život, a přijde si pro vás, přijde vás vyzkoušet. Bude nevysvětlitelný, záhadný, náhodný, chcete-li. Chvílemi také beznadějný a nespravedlivý. A někdo padne a někdo postoupí dál. Tam, kde jsou místa lidskůch dějin v černé díře nejhlubší, čekají stále největší výzvy. Zabalíte-li se dobře před zimou této temnoty, pak vše kolem vás zůstane záhadné, náhodné a nicotné. A budete-li zrovna držet v ruce tuto knihu, čeká vás dobrodružství, o kterém těžko promlouvat, které tak leda prožívat.

Téma nacisté a poklady je tématem mnohaletým, košatým a snad nevyčerpatelným. A také doslova obaleným mýty, jako málokterý relikt druhé světové války. České země jsou tímto fenoménem zvláště výrazně zasaženy: takzvaní hledači pokladů a lokality v čele se Štěchovicemi či Hradišťkem, pošetilé plány a sliby, už už vyzvedávající tu bedny se zlatem, tu Jantarovou komnatu, tu tajemné dokumenty… Je však skutečností, že nacisté se tak či onak dotkli osudu vlastně všech hlavních movitých historických památek v Čechách, ať už to byly české korunovační klenoty, relikviář sv. Maura, Závišův kříž, cenné sbírky militarií či dodnes nenalezené insignie a část archivu Univerzity Karlovy. Ve všech těchto případech autor předkládá kombinaci zjištěných faktů a souvislostí, která je ve své kompaktnosti a předložených závěrech ojedinělá.

K. H. Frank byl v letech 1939–1945 faktickým vládcem Protektorátu Čechy a Morava, usilující o udržení klidu a zajištění zbrojní výroby podle Hitlerovy linie. Jeho úsilí bylo podpořeno vysokým důstojníkem SS dr. Robertem Giesem, který byl jeho osobním tajemníkem a později šéfem ministerského úřadu. Gies, označovaný jako Frankův „zlý duch“, byl klíčovým hráčem v pozadí a měl významný vliv na Frankovy rozhodnutí. Historikové potvrzují, že se podílel na všech zásadních opatřeních, včetně memorand týkajících se „konečného řešení české otázky“. Jeho znalosti o dění v protektorátu byly rozsáhlejší než Frankovy, což posilovalo jeho reálnou moc. Gies také stál za úklidovými opatřeními nacistů na konci války a dohlížel na ukrytí důležitých dokumentů a insignií. Po válce zmizel a po krátké internaci se skrýval v západním Německu pod falešným jménem, kde zahájil novou kariéru. Pokusy o jeho stíhání jako válečného zločince v 60. letech selhaly.

Tak střílej! přináší dva jen těžko uvěřitelné příběhy z konce druhé světové války, které napsal sám život. Kdo byl muž, který ve druhé polovině čtyřicátých let vystupoval v Karlových Varech pod jménem Jiří Skomarovský, patřil ke koloritu našeho největšího lázeňského města, zároveň však představoval výraznou figuru jeho kriminálního podhoubí? Došel trestu za své zločiny, které v Karlových Varech a okolí spáchal? Kam se v roce 1950 „ztratil“? Kdo a proč zavraždil v únoru roku 1955 v bavorských Alpách ženu a malého chlapce? Sahají snad kořeny této tragédie až do válečných časů? A co se vlastně stalo v roce 1945 s rodinou dr. Herberta Davida, významné osobnosti sudetoněmecké nacistické scény? Dva odlišné příběhy, několikero lidských osudů v nelehkých časech. Skutky jsou fatální. Zlo musí být potrestáno. Ale je tomu skutečně tak?

Heydrich nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora 27. září 1941 a setrval v ní do své smrti 4. června 1942. Věnoval se nejen represi proti odbojným Čechům a „konečnému řešení židovské otázky“, ale také problematice přestavby správního aparátu a zajištění fungování protektorátu jako „zbrojnice třetí říše“. Toho všeho, ale i jiných problémů, se týkaly jeho známé, méně známé i zcela neznámé projevy a stati, jež vznikly v Praze. Vedle toho kniha přináší pohledy na Heydricha – formulované po jeho smrti – ze strany jiných vysoce postavených členů SS. Samostatnou část představuje pojednání o Nadaci Reinharda Heydricha, která působila v Praze do posledních válečných dnů.

Sám autor této knihy nevycházel při své práci z údivu nad tím, jak fatální roli sehrály někdy aktovky v moderních dějinách. Aktovky na místě útoku na Reinharda Heydricha byly dokonce čtyři! Aktovka Stauffenbergova, s jejíž pomocí měl být zlikvidován Hitler. Co měla skrývat Mussoliniho aktovka? Co se stalo s penězi z aktovky K. H. Franka? Jakou úlohu sehrála aktovka, nalezená během alžírské války? Anebo: co vše měl v aktovce Jan Palach? Jak to bylo s aktovkou ledabylého špióna Falouta, který své příruční zavazadlo s tajnými spisy zapomněl na kbelském letišti? Jaká tajemství obsahovala aktovka hudebního skladatele Eugena Suchoně, objevená léta po jeho smrti? To jsou některé z „případů aktovek“, které vstoupily do dějin – a nejsou zdaleka poslední.

Československá zpravodajská služba (2. oddělení hlavního štábu Československé armády) byla ve třicátých letech minulého století pověstná svou vysokou profesionalitou a výkonností. Když se v roce 1933 dostali v sousedním Německu k moci nacisté, a v tom samém roce se v ČSR etablovala Henleinova Sudetoněmecká vlastenecká fronta (později Sudetoněmecká strana), byla čs. zpravodajská služba ve stále větším rozsahu konfrontována se špionáží ve prospěch Německé říše, prováděné v naprosté většině příslušníky německé menšiny v ČSR. K odhaleným a následně potrestaným německým vyzvědačům patřila také Anna Dienelová, mladá Němka z Chebu, jejíž případ se stal v roce 1935 senzací, která zaznamenávala ohlas i v zahraničním tisku. „Případ Dienelová a spol.“ měl rozsáhlé souvislosti a aktéry, kteří se navždy zapsali do análů čs. zpravodajské služby. Vedle Anny Dienelové, přezdívané „Mata Hari z Chebu“, to byl kupříkladu záhadný Georg (Jiří) Le Gros, ale také zpravodajští důstojníci František Jandera či Josef Bartík. Mapování „případu Dienelová a spol.“ a jeho souvislostí je v podstatě nezamýšleným thrillerem, dávajícím specifický náhled do historie zpravodajských služeb před druhou světovou válkou.

Autor vydal v Nakladatelství Epocha dvě knihy, v jejichž titulech bylo slovo „pohraničí“: Boj o pohraničí a My, hoši z pohraničí. Projevilo se tak nejen autorovo tu menší, tu větší zakotvení v místech při česko-německé hranici, ale hlavně jeho zájem o lidi, události a souvztažnosti, jež jsou (nebo byly) pohraničí vlastní, charakterizovaly je a zase jím zpětně byly ovlivňovány. Kniha Vraždy v pohraničí navazuje na obě předchozí nikoli tematicky, ale právě svou prostorovou determinací. Vybrané kriminální případy pocházejí z dvacátých až padesátých let minulého století. Některé z nich by se mohly odehrát i kdekoli jinde, za jinými však byla právě ona česko-německá hranice, ta neviditelná, ale reálná čára krajinou a s ní spojené území. Čtenář jistě ocení dokumentární fotografie dobové i současné, doplňující a ilustrující text.

Některé ze skutečných kriminálních případů ve své době žily na stránkách novin, jiné byly před veřejností skryty. Kdo a jaký byl „vrah služebných děvčat“ Hugo Schenk mající literární ambice? Kdo byl největším podvodníkem éry první Československé republiky? Byli odsouzení v případu vraždy na statku skutečně vinni, nebo šlo o selhání justice? Jak se pachatel málem vyhnul trestu za závažný zločin předstíráním duševní poruchy? Autor podobně jako ve svých předchozích knihách na kriminální téma rámuje a ilustruje předložené případy dobovými společenskými souvislostmi a kriminalistickou a trestněprávní teorií.

Václav Jelínek (1905–1967), který své romány podepisoval jako Sláva V. Jelínek a za nacistické okupace, kdy se „dal k Němcům“ pod jménem Willibald Yöring, byl fenoménem české brakové literatury let dvacátých až čtyřicátých. Byl neuvěřitelně plodný: během své spisovatelské kariéry vydal přes stovku „děl“, jejichž obsah sahal od červené knihovny po dobrodružství všeho druhu. Oživované mrtvoly, oplodňování žen semenem z oběšenců, krysy požírající lidi… Notná dávka perverze Jelínka „proslavila“ tak, že jeho knihy jsou dnes cenným sběratelským artiklem – právě pro svou neuvěřitelnou stupiditu a dekadenci. Za okupace Jelínek udával své spoluobčany a po válce za to byl odsouzen na několik let do vězení. Ve vazbě sepsal jakousi svou obhajobu, která však nemohla být jiná než jeho „slavná“ díla.

Skrývá v sobě tři hrůzyplné, ale autentické případy poválečného převaděčství. Právě takového, jehož zneužily nejodpornější hamižné lidské hyeny k tomu, aby stovky důvěřivců, kteří ať už z jakýchkoli pohnutek chtěli přejít státní hranici na Západ, připravili nejenom o peníze a cennosti, ale i o životy. Zatím co o primitivním masovém vrahovi a sadistovi Hubertu Pilčíkovi bylo už možné leccos se dočíst (ačkoliv nikde tak dopodrobna jako u Hrušky), o následujících dvou případech čtenáři nejspíš ještě neslyšeli. Ocitnou se v nich pro změnu v prostředí protektorátní a těsně poválečné herecké smetánky, stejně jako poté mezi falešnými partyzánskými „hrdiny“, ve skutečnosti ale bestiemi s cílem své oběti okrást a zavraždit. A co je také na knize zajímavé: Všechny ty události se do jisté míry prolínají!

V pravdě neuvěřitelný příběh, který se – rozčleněn na jednotlivé případy – odehrával v letech 1928 až 1935, a který je zapsán v dějinách české kriminalistiky. Z hlediska práce bezpečnostních úřadů však nejen pochvalně. Vrah po léta unikající spravedlnosti, nevinně podezřívaní a věznění lidé, tragédie pro celé rodiny. Otázky viny, podlosti, malichernosti, nenávisti či společenské psychózy, postavy bez svědomí, honba za senzacemi a mediální lynč jako smysl života. Do značné míry filmová povídka, možný základ scénáře thrilleru, jenž by možná působil nevěrohodně, ač spočívá striktně na doložených faktech.

Kniha o Karlu Hermannu Frankovi, nacistovi, který výrazně, někdy zásadním způsobem ovlivňoval dění v Protektorátu Čech a Morava, když předtím se agilně podílel na rozbití Československé republiky, není tradičním životopisem. Jakkoli autor nemohl pominout některá o K. H. Frankovi známá fakta, soustředil se na věci dosud neznámé či méně známé, zato nahlížené někdy v až paradoxních souvislostech. V knize se tak můžeme dočíst nejen o Frankovi samotném a jeho rodině, ale také o jeho poměru k jiným nacistickým pohlavárům (Henleinovi, von Neurathovi, Heydrichovi, Daluegovi či Frickovi), o jeho poradcích, o koncipování protektorátní politiky, podílu na vyhlazení Lidic a Ležáků, či o posledních měsících života. Pojednání o Frankovi a politice jsou zpestřena poněkud odlehčenými kapitolami o jeho údajných aférách, okradení či o „tajné sekretářce“. Knihu ilustruje řada dosud nepublikovaných fotografií.

Útlá knížečka, na půl hodiny čtení, víc reportáže než povídky, čtení srozumitelné hlavně těm, kdo po poslední válce vyrůstali v dosídlených pohraničních oblastech, kde žili pohromadě Češi odevšad, Češi z Volyně, Rumuni, Bulhaři, cikáni, nevysídlení Němci a kdovíjaká ještěsměska. Pro ostatní Čechy (Pražáky zvláště) zprávy z jiného světa. Ta nejdůležitější z nich je tato: Stalo se a bylo, nedá se odestát, a kolik je hrobů, o kterých nikdo neví. Poučení? Skrze Aymého Zelenou kobylu: Který Francouz si dneska láme hlavu, že před skoro sto padesáti lety znásilňovali prušští vojáci jejich prapraprababičky? Asi jako v Hruškově majstrštyku Smrt Karla Fábery: Děti pocházející z těchto prapodivných svazků však už problémy mezi sebou neměly. Národnost jejich rodičů jim mohla být ukradená.

Nová kniha známého autora objasňuje spoustu mýtů, dodnes tradovaných, ať už jde o český exil, disent nebo popřevratové události, a odkrývá čtenářům i leccos z toho, co by někteří u nás ponechali nejraději hodně hluboko v podzemí paměti.

Český právník zkoumá průběh událostí, které se váží k poválečné životní etapě nacistických činitelů (např. Henlein, K. H. Frank), jejich spolupracovníků (např. Feilová) a rodinných příslušníků (např. Umannová). Současně líčí nacistické akce v českém pohraničí v letech 1945-1948.

Sudetská území po vzniku republiky, události od r.1938 - 1945 po odsun.

Protektorátní etudy tvoří celkem třináct kapitol, jež zastřešuje temné období a prostředí protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). Ovšem tyto etudy nejsou ani tak o nacistických represáliích. I toto chmurné období totiž přinášelo nemálo situací tragikomických. Odehrávaly se zde pozoruhodné příběhy v kulturní sféře (zejména ve filmové branži), docházelo až ke směšným vyšetřováním přestupků (jakým bylo třeba bezděčné uplivnutí si před vozem německého pohlavára či klepání koberců v době k této činnosti neurčené), které v celkové obludnosti režimu působí až absurdně. Nacistický režim však chtěl kontrolovat do detailů každý aspekt lidského konání – včetně sexuálního života (i toho za úplatek). Některé z takových situací se již ve své době šířily v podobě anekdot (často jen ústně tradovaných), v čemž byli Češi vždy mistry.