Lenka Civade Books

Prends la vie comme elle vient mais ne baisse jamais la tete ! Ne laisse jamais les gens avoir pitié de toi ; la pitié c'est ce qui se change en haine le plus rapidement. Apres l'amour. Elles s'appellent Magdalena, Libuse et Eva. Elles sont belles, tcheques, et partagent le meme destin : de mere en fille, elles grandissent sans pere. De cette malédiction, elles vont faire une distinction. Leur vie, qu'elles voudraient fiere et simple, se transforme en saga dans ce pays bousculé par l'Histoire.

1988. Une jeune femme de 18 ans est envoyée en colonie de vacances en France par le Parti communiste tchécoslovaque. Au dernier moment, elle décide de ne pas embarquer dans le train de retour et de changer le cours de son destin

Pendant dix-huit ans, s'écrivant chacune du pays de l'autre, la Tchécoslovaquie et la France, Lenka Hornakova Civade et Anne Delaflotte Mehdevi ont tissé leur amitié. On lira ici leurs lettres qui interrogent, racontent et exposent depuis la chute du rideau de fer jusqu'à la mort de Havel à Prague. Chacune découvre la société de l'autre, sa culture "exotique", parfois perturbante, s'imprégnant de l'idée d'une Europe encore en devenir - le traité de Maastricht vient d'être voté. "L'Europe, remarque Lenka, c'est un peu comme la grammaire et ses exceptions." Cette correspondance croisée forme le récit alerte de l'amitié entre deux jeunes femmes se confiant leurs fous rires, leurs maternités, leurs rencontres, belles ou inquiétantes. Leur histoire débute quand Anne débarque à Prague en 1993 : "J'y suis enfin ! Ma vie pragoise commence." En écho, de France, Lenka répond : "Paris, ah, Paris ! Comment ça sonne !"

Vzájemná korespondence dvou přítelkyň - Češky a Francouzky, které si v letech 1993 - 2011 dopisovaly anglicky a francouzsky. První vydání vyšlo pod názvem "Prioritaire". Lenka a Anne se poznaly v kavárně AMT Coffee na londýnském letišti při nočním čekání na letadlo. Anne se tam zamilovala do Američana, jehož snem bylo usadit se v Praze a vybudovat zde mezinárodní knihkupectví. Přestěhovala se tedy za ním a od roku 1993 do roku 2011 spolu provozovali v Mánesově ulici známé mezinárodní knihkupectví U Knihomola. I Lenku zavála láska mimo domov; během letní brigády na divadelním festivalu v Belgii se seznámila s jeho uměleckým ředitelem a usadila se s ním v Paříži. Ve svých dopisech si dívky sdělují poznatky, zážitky, problémy, zvláštnosti, odlišnosti, ale i stejnosti a zkušenosti z neznámých zemí, v nichž se ocitly. Pohled Anne na Prahu a Českou republiku představuje pro nás řadu překvapivých věcí a zase Paříž a Francie má očima Lenky v běžném životě nečekaně mnoho společného s naší zemí. Sdělují si také své jazykové pokroky, Lenka ve francouzštině a Anne v češtině.

Francouzka Anne žijící v Praze a Češka Lenka žijící ve Francii využívají psaní dopisů nejen jako prostředek vzájemné komunikace, ale i vlastního poznávání neznámé země, jejich zvláštností i stejností, radostí i problémů. Z dopisů Anne se dozvídáme mnohdy věci velmi překvapivé a neobvyklé, které nám domorodcům nijak zvláštní nepřipadají, a uvědomíme si je až pohledem překvapeného cizince. A podobně z pohledu Lenky z Francie naopak zjišťujeme, kolik toho v běžném životě může mít cizí země s tou naší společného. Dopisy jsou časově zarámovány pobytem Anne v Praze od roku 1993 do roku 2011, kde společně s manželem provozovali oblíbené mezinárodní knihkupectví U Knihomola v Mánesově ulici. V dnešní čím dál rychlejší a uspěchanější době se psaní dopisů stává vzácností. Zprávy si sdělujeme prostřednictvím emailů či sms spíše v holých větách, na nějaké zamyšlení, zastavení, úvahu, dojem či pocit nějak nezbývá čas. A možná je to škoda… Částečně přeloženo z angličtiny a francouzštiny.

Amsterodam, rok 1656. Evropa se vzpamatovává z třicetileté války, která přímo či nepřímo vyhnala mnoho lidí z jejich domovů. Patřil k nim i kněz, učitel a filosof Jan Amos Komenský. Řízením osudu se po mnoha peripetiích a osobních tragédiích dostal do Amsterodamu ve stejné době, kdy v něm žil a tvořil světoznámý malíř Rembrandt van Rijn. Podle historických pramenů bydleli téměř v sousedství, lze tudíž předpokládat, že se museli znát. Ve florentské galerii Uffizi také visí Rembrandtův obraz starce, nápadně podobného právě J. A. Komenskému, a mnozí badatelé skutečně předpokládají, že jde o filosofův portrét.Z těchto dvou základních úvah vyšla Lenka Horňáková-Civade, když si představila, jak setkání těchto dvou výjimečných, ale velmi rozdílných mužů mohlo proběhnout, o čem si během nutných sezení při malování mohli povídat, v čem si mohli rozumět, nebo naopak být v rozporu, ale také jestli mohli jeden druhého v něčem ovlivnit.

Mladý učitel Martin přijíždí do provensálského pohoří Luberon, které na první pohled připomíná ráj jako z pohlednice. Martin, nadaný zvláštním talentem, sem následuje tajemnou vůni ještě tajemnějších lanýžů, o nichž zatím jen sní... Co když ale hlavním motorem jeho hledání není pouze touha najít "černý diamant"? V pátrání téměř detektivním nás autorka tentokrát seznamuje s méně známou stránkou života jihofrancouzského venkova a z poněkud jiného úhlu pohledu... Vychází ve druhém, autorkou upraveném vydání.

Píše se rok 1953 a Vladimír Vochoč, bývalý československý konzul v Marseille, je ponižujícím způsobem vyslýchán vyšetřovatelem komunistické policie. Tak začíná nová kniha Lenky HorňákovéCivade. Jejím hlavním tématem je opět cesta za svobodou. Tentokrát se ale za ní nevydává jen ženská hrdinka. Knihou se vinou příběhy dvou lidí, jejichž osudy se poprvé protnou v roce 1938: Božena, s dítětem v náručí, přichází do Marseille, aby se odtud dostala do Ameriky, do země zaslíbené. Vladimír je v Marseille nový konzul ještě mladé československé republiky. Československo ale záhy zaniká a Vladimír stojí před nesnadnou volbou mezi loajalitou a vzdorem. Lenka Horňáková-Civade ve svém románu vzdává hold nejen silným ženám, ale také muži, jenž dokázal využít chaos na počátku 2. světové války a zachránit stovky lidských životů. Román, jímž poněkud nezvykle čtenáře provází hadrová panenka, se probojoval do druhého, užšího výběru prestižní literární ceny Prix Renaudot.

Snili jste někdy o tom, že si koupíte zámek? Tedy… alespoň ruinu, ze které by se zámek dal časem vydobýt? Snili jste někdy o tom, že najdete místo v srdci venkova a založíte tam kulturní centrum, kde budete pořádat výstavy, koncerty, divadelní představení…? Snili jste někdy o tom, že změníte svůj život a stanete se třeba venkovským hoteliérem? Snili jste někdy o Provence? A napadlo vás všechny tyto své sny spojit – a pak je začít proměňovat ve skutečnost? Přesně to totiž udělali česká malířka a spisovatelka Lenka Horňáková-Civade a její francouzský manžel Jean Louis, tedy Honza Ludvík. O tom, jak se sny plní, zhmotňují, ale také jak se srážejí s realitou, mění se v minulost a uvolňují cestu snům novým, je tato vtipná, poetická a přemýšlivá kniha, která se ke čtenářům vrací v novém vydání.

Další z milých knížek Lenky Horňákové Civade nás tentokrát zavede na terasy kaváren, s výhledem i bez, kde: „Nejste ani venku ani uvnitř, tak někde mezi. Sedíte a nemáte nic na práci, ale nemůžete říct, že neděláte nic. Děje se tu spousta věcí, dají se zde potkat zajímavé osoby, příběhy a situace.“ A právě o tu spoustu věcí se s námi rozhodla podělit nejen slovem, ale i vlastním obrazovým doprovodem. Nechme se tedy vtáhnout do atmosféry francouzských kaváren a užijme si chvilku pozorováním, co se kolem nás děje… Ti, kteří znají Provence, vědí, že jeden z nejkrásnějších pohledů na ni, jeden z okamžiků, kdy si ji užíváme nejlépe, je od kavárenského stolku. Ti, kdo zde nikdy nebyli, snad přijmou pozvání na kávu, na skleničku, na některou z oněch provensálských teras, plných inspirace.