Kateřina Hosnedlová Books

Jan Skácel vystudoval reálné gymnázium v Břeclavi. Za války byl totálně nasazen na stavbách silnic v Rakousku. Od roku 1948 pracoval jako redaktor brněnské Rovnosti. V roce 1953 nastoupil do literární šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK. Po zániku Hosta nesměl publikovat, jeho dílo vycházelo v samizdatu a exilu. Až v 80. letech spolupracoval s divadlem, např. jeho přebásnění Sofoklova Oidipa bylo uvedeno ve Státním divadle v Brně a v pražském Divadle na Vinohradech. Tvorba Jana Skácela se vyznačovala hlubokým mravním postojem, v době tzv. normalizace se v ní projevila až existenciální úzkost. Pro Skácelovu poezii je charakteristické zachycení nálady okamžiku, inspirace moravským folklórem, láska k lidové tradici a snaha vymanit se z chaosu současného světa. Zatímco doma Skácel v podstatě publikovat nemohl, obdržel v roce 1989 dvě významná evropská literární ocenění: Svaz slovinských spisovatelů mu udělil cenu Vilenica 89 a v Itálii získal Petrarkovu cenu. U nás byl doceněn až po smrti.

Srpen 1968 na malém moravském městě nahlížený očima malého chlapce - Jaroslava Formánka, který se v roce 2000 rozhodl k tomuto tématu, coby etablovaný Pařížan, vrátit. "A v té mléčné tmě uviděl jsem zázrak, skála se rozestoupila, spatřil jsem tajemství - dlouhé kakaové řasy," říká hlavní hrdina.

En 1871, lorsqu'il écrit "Le Bateau ivre", Rimbaud a tout juste dix-sept ans. Destiné au cercle des poètes parisiens et faisant office de présentation du jeune auteur, ce poème révèle déjà tout le génie de celui qui, "à seize ans, avait écrit les plus beaux vers du monde (Verlaine). Les autres poèmes du recueil - "Sensation", "Roman", "Ma bohème" - célèbrent la communion avec la nature, le vagabondage et l'éternelle jeunesse.