Dagmar Blümlová Books

Jedná se o upravené vydání sbírky pověstí, povídek, historických výkladů a zvyklostí. Kterou v roce 1921 publikoval českobudějovický učitel Václav Ambrož pod názvem Ze starých Českých Budějovic – sbírka pověstí a událostí města Českých Budějovic se stručným doprovodem dějepisným. Editorka knihy Dagmar Blümlová stála před nelehkým úkolem zaujmout moderního čtenáře, proto bylo nutné sáhnout k určitým úpravám jazykovým, stylistickým i obsahovým. Na samý závěr knihy editorka nově zařadila pasáž o pověrách a zvycích pod názvem Z nové doby. Jednotlivé pověsti doplňuje kulturně historický komentář. Současnému čtenáři přibližuje obsah knihy také moderní grafická úprava a ilustrace grafika Bedřich Kocmana.

Knižní vydání stovky fejetonů původně otiskovaných v Mladé frontě Dnes. Medailony tvůrčích osobností nejrůznějších oborů, které nějakým způsobem souvisely s jižními Čechami, ať již rodem, dílem či dočasným působením. Chronologické uspořádání dovoluje uvědomit si kulturněhistorické prostředí, z něhož literáti, vynálezci, sběratelé, výtvarníci a mnozí další vyrůstali; kupříkladu Oskar Nedbal vedle parazitologa S. Provázka, E. Hácha mezi V. Novákem a F. Bílkem. Mnohá další překvapení přinášejí biografické texty důsledně vybavené portréty osobností a základními prameny a literaturou.

Kniha je souborem sedmi příspěvků od Dagmar Blümlové, Václava Cílka, Anny Hogenové, Petra Juřiny, Michala Kohouta, Karla Stibrala a Jiřího Zemánka, jež zazněly na stejnojmenné konferenci konané 12. května 2012 v Praze. Krajina je v nich představena jako fenomén zajímavý pro mnohé obory: filozofii, archeologii, estetiku i přírodní vědy, a zároveň jako nevyčerpatelný zdroj umělecké inspirace. Nechybí ani představení jednoho ze současných amerických ekologických přístupů ke krajině: objevování důležitosti takového způsobu vnímání krajiny a předávání zkušeností s ní, který je typický pro animistické kultury přírodních národů, jež se rozvíjely bez jakéhokoliv systému písma. Obsah: - Krajina jako naše prodloužené tělo (Anna Hogenová) - Krajina archeologická (Petr Juřina) - Posvátná krajina (Václav Cílek) - Současná estetika a krajina (Karel Stibral) - Kdo obývá krajinu? Krajina - sídlo - vědomí (Michal Kohout) - Krajina ve slovech i za slovy. Pokus o typologii literární krajinomalby (Dagmar Blümlová) - Jak ladit s řečí země - K ekologii a etice jazyka Davida Abrama (Jiří Zemánek)

Životní příběh sopranistky, jejíž kvality prověřil čas v desítkách rozhlasových nahrávek. Součková, pěvecký talent od studentských vystoupení vysoce hodnocen kritikou, zejm. V. Holzknechtem, čekala na svou příležitost v Karlínském divadle (s O. Novým nebo K. Fialou). Když z několika důvodů (manžel evangelický farář a politický vězeň) nedostala stálé angažmá v Národním divadle – byla zvána pouze k hostování či na záskoky (nejčastěji Královna noci) – odešla do Českých Budějovic, kde svou pěveckou kariéru také ukončila a stala se první univerzitní profesorkou v oboru hlasová výchova. Dramatický životní příběh charizmatické ženy, která se nikdy neproměnila v operní divu, doplňuje množství fotografií s významnými pěveckými partnery i dirigenty. Nechybí soupis veškerého repertoáru. V hodnocení Lidových novin kniha získala maximální počet bodů. ... celý text

Kniha představuje průřez literárním dílem Aloyse Skoumala (1904-1988) od jeho raných vyznání z dvacátých let po literárněhistorický esej a rukopisné aforismy ze sedmdesátých let. Obsahuje epigramy, verše, deníkové záznamy, proslov na 1. sjezdu českých spisovatelů a různé výklady osobností literatury a kulturněhistorického prostoru. Textový materiál je rozdělen do dvou celků. První část zahrnuje literárněhistorické a kritické texty, většinou doslovy a jubilejní medailony. Druhá část ukazuje Skoumala jako spisovatele - epigramatika, satirika a glosátora, přičemž jejím jádrem je nikdy nepublikovaná sbírka Budiždán, která shrnuje více než tři desetiletí jeho aforismů. Tato část je tematicky spojena se Skoumalovým deníkem z let 1955-1956, jenž odhaluje zákulisí české literatury a kultury a ukazuje jeho specifickou metodu tvoření založenou na ironizujícím hněvu. Závěr knihy přináší dvě básnické vstupy, zahrnující přírodní lyriku z východočeské Budislavi a skladbu pro děti z téhož kraje. Editorka Dagmar Blümlová se osobností Skoumala zabývá téměř třicet let a napsala o něm monografii.

Životopisná monografie o předčasně zesnulém historikovi L. K. Hofmanovi (1876-1903), vrstevníky považovaném za největší talent historické vědy své generace. Autorka, kulturní historička, se pokouší vysvětlit jeho osobnost z indicií českého fin de siecle, zformulovat jeho traumatizující svár mezi vědou a uměním i zahlcující ideál soudobé literatury, který mu bránil přijmout pravidla reálného každodenního života. K nejzajímavějším kapitolám patří L. K. Hofmana život poté nebo Stručná anamnéza pokrokářství. Významné jsou i postřehy ilustrující působení ruské literatury v české kultuře konce 19. století.

Soubor statí připomínajících úlohu kritika, satirika a překladatele Aloyse Skoumala v kulturněhistorickém kontextu české reality 20. století. Kromě biografické studie o Skoumalovi (D. Blümlová) kupř. stať o jeho příteli E. A. Saudkovi (J. Vrtiš), o souvislosti se Starou Říší (J. Bednářová), o specifiku Skoumalovy divadelní kritiky (J. Rauchová) a další.

Soubor studií z cyklu zaměřeného na kulturněhistorické přiblížení přelomu 19. a 20. století, tentokrát oscilující kolem významného fenoménu tzv. sporu o Rukopisy. Kniha přibližuje stanoviska obou táborů: Masaryk (J. Blüml, J. Svobodová), J. Goll (B. Jiroušek), V. Tille (D. Blümlová) na straně odpůrců pravosti RKZ, revue Osvěta (J. Rauchová), J. Kalousek (B. Jiroušek), F. Bačkovský (H. Kábová) na straně obhájců. Rozpětí obou táborů zachycují originální textové přílohy, kupř. zápisky J. L. Píče ze zahraniční paleografické zkoušky Rukopisů nebo raná dramatická báseň Záboj z pera budoucího historika J. Šusty. Dobový kontext vzdáleně reflektující spory o Rukopisy dokreslují studie o německém prostředí v Čechách (kupř. Nové Německé divadlo od D. Růžkové) či z dějin užitého umění.

Životní příběh sopranistky, jejíž kvality prověřil čas v desítkách rozhlasových nahrávek. Součková, pěvecký talent od studentských vystoupení vysoce hodnocen kritikou, zejm. V. Holzknechtem, čekala na svou příležitost v Karlínském divadle (s O. Novým nebo K. Fialou). Když z několika důvodů (manžel evangelický farář a politický vězeň) nedostala stálé angažmá v Národním divadle – byla zvána pouze k hostování či na záskoky (nejčastěji Královna noci) – odešla do Českých Budějovic, kde svou pěveckou kariéru také ukončila a stala se první univerzitní profesorkou v oboru hlasová výchova. Dramatický životní příběh charizmatické ženy, která se nikdy neproměnila v operní divu, doplňuje množství fotografií s významnými pěveckými partnery i dirigenty. Nechybí soupis veškerého repertoáru. V hodnocení Lidových novin kniha získala maximální počet bodů.

Monografie přibližuje osobnost Aloyse Skoumala (1904-1988), kterého autorka konfrontuje se všemi sférami kultury dvacátého století, do nichž během svého života aktivně vstupoval a zanechával v nich svou stopu. Na základě studia zdrojů, jež formovaly jeho duchovní svět, dochází k závěru, že vědomě přenesl nonkonformní pozici staroříšského Josefa Floriana do zcela odlišných podmínek prostředí i doby. Ačkoliv se jako Moravan nikdy nepřestal vymezovat vůči Praze, v níž prožil půl století, potřeboval být v centru kulturního dění, jež mu poskytovalo materiál pro v Čechách po Havlíčkovi nevídaný typ nekompromisní ironie. S jeho "boschovským" viděním nelze vždy souhlasit do důsledku; pravdou však je, že v sarkasmech a hyperbolách jeho kritik, lektorských posudků, novinových a časopiseckých článků, konferenčních vystoupení a zejména ve vlastní aforistice a v epigramech vyvstávají specifické rysy jednotlivých historických období - ať již první republiky nebo let padesátých - ve velmi ostrých konturách. Oporou pro nelehký úkol, jejž si předsevzal jako životní, mimo jiné zbavit českou kulturu "pivního pochechtávání", "fořtovské důkladnosti" a "flekovské úrovně", mu byla inspirace angloirského myšlení a literatury. Jeho překlady, na něž se plně soustředil až v druhé polovině svého tvůrčího života a jejichž osu tvoří triáda Swift - Sterne - Joyce, autorka dokládá završení Skoumalova "irského záměru".

Soubor kulturněhistorických statí nabízí nejrůznější pohledy a metodologické přístupy k fenoménu moderny vymezené přelomem 19. a 20. století. Vedle syntetizujících statí Společenská modernizace a česká intelektuální elita (J. Štaif), Konzervativní rozbřesk moderny (M. Hlavačka), Česká literatura 19. století na cestě k modernosti (A. Haman) či Gotická duše moderny (L. Řezníková) lze v knize nalézt i interpretace osobností spjatých s modernou (J. Karásek, A. Breisky), či evropské komparace (Lotyšská básnická moderna, Česká moderna v Uhrách). Tematický celek dotváří přílohy – faksimile souvisejících dobových textů (Manifest české moderny) včetně parodií na modernu.

Kolektivní práce z cyklu sledujícího kulturní dějiny přelomu 19. a 20. století, tentokrát prizmatem společenského ruchu kolem reprezentativních výstav z devadesátých let 19. století, Jubilejní a Národopisné (faksimile prostorových plánků obou tvoří unikátní přílohu knihy). Vedle obecných informací (Výstavnictví v českých zemích od M. Hlavačky) jsou přítomny i studie sledující regionální reflexi vlny výstavnictví (Písek, Jindřichův Hradec, Sobotka) nebo specifické okruhy každodennosti s výstavnictvím související (kulinářská podoba Jubilejní výstavy, tvůrce zbraní K. Krnka a jeho úspěchy na výstavách, fejetony J. Nerudy k tématu a mnohé další).

Prezentace a reprezentace české vědy a kultury v prvním desetiletí samostatného státu (1918-1929).