František Záruba Books

V kontextu mezioborového kastelologického bádání představují hrady doby přemyslovské fascinující kapitolu hradní architektury v Čechách i v Evropě. Od posledního uceleného zpracování tématu došlo k významnému pokroku v poznání jednotlivých lokalit, přičemž badatelé učinili řadu zásadních objevů. Autor v publikaci shrnuje současný stav poznání českých středověkých hradů, přičemž první svazek se zaměřuje na královské hrady, biskupská sídla a Chebsko. Druhý svazek bude věnován šlechtickým hradům a třetí zasazuje českou hradní architekturu do širšího evropského kontextu. První svazek zahrnuje úvod o dějinách kastelologie v Čechách a reflektuje vznik raně středověkých hradů, klíčové prvky obrany a správu země. Těžištěm výkladu je 13. století, kdy vznikla řada královských hradů, z nichž některé sloužily jako správní centra, jiné chránily důležité cesty nebo byly součástí nově zakládaných měst. Neopomíjejí se ani lovecké hrady, jako Křivoklát, obklopený rozsáhlým loveckým hvozdem. Vrcholem hradního stavitelství byla doba Přemysla Otakara II., spojená s hrady jako Písek, Bezděz nebo Zvíkov. Pozoruhodná jsou i sídla pražského biskupa, zejména Horšovský Týn, a Chebsko s významnou císařskou falcí.

podnázev: Od nedobytného útočiště k pohodlné rezidenci. Hrady Václava IV. jako dějiště pohnutých osudů syna Karla IV. dlouhodobě přitahují pozornost badatelů a vzbuzují zájem laiků. Autor publikace se opírá nejen o výsledky těchto bádání, ale vychází i z vlastního zájmu a výzkumu hradních areálů doby Václavovy. Významné postavení v knize zaujímá umělecko-historická interpretace hradů, posuzovaných v kontextu stavební produkce celého 14. století, již lze snad nejvýstižněji charakterizovat coby „cestu od hradu k zámku“. Kromě činnosti dvorské hutě, výtvarných souvislostí hradní architektury a historického kontextu je čtenář detailně obeznámen také se stavebními úpravami či výstavbou, již v daném období prošel Pražský hrad, Kaple Všech svatých, Loket, Žebrák, Vlašský dvůr či Nový hrad u Kunratic.

Architektonický, umělecký a funkční vývoj hradních kaplí představuje mimořádně zajímavé téma, které dosud nebylo souhrnně zpracováno. Řada dochovaných hradních kaplí přitom poskytuje nebývale kvalitní ukázky středověké (nejen) sakrální architektury. Kaple byla často chápána jako velmi prestižní záležitost, jež reprezentovala vlastníka hradu. Ve středověkých Čechách se podařilo doložit existenci přibližně sto hradních kaplí, z nichž se dochovala pouhá část. Přesto nebylo možné o všech pojednat v jediném svazku. První díl překládaného triptychu pojednává o nejstarším přemyslovském období. Čtenář se zde seznámí s řadou nádherných kaplí typu Zvíkova, Bezdězu nebo Horšovského Týna. První vydání. Poznámka: V roce 2016 byl dotisk 1. vydání.

Druhý svazek Hradních kaplí se věnuje převážně 14. a počátku 15. století, tedy době lucemburské. V předešlém svazku jsme se měli možnost seznámit s kaplemi ze 12. a především pak ze 13. století, které ve většině případů vznikly na královských hradech. Ve 14. století se tato situace změnila, šlechta, alespoň co se týče kvantity, převzala inciativu a vystavěla celou řadu významných hradních kaplí, které najdeme např. na Českém Krumlově, Lipnici, Kosti, Krakovci nebo Bečově. Vedle tohoto výrazného nástupu šlechty čeští panovníci, zvláště Karel IV. a Václav IV. si stavějí ty nejkrásnější hradní kaple, které se v Čechách nalézají. V prvé řadě je to samozřejmě Karlštejn, kaple Všech svatých na Pražském hradě nebo Vlašský dvůr.

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Závěrečný třetí svazek Hradních kaplí pojednává především o době vlády Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského, byť panovník tehdy definitivně ztratil své postavení výsadního stavebníka. Jedinou velkou realizací se tak stala kaple na Křivoklátě, kterou inicioval Vladislav Jagellonský. Jedná se o stavbu mimořádně důležitou, protože je dochována prakticky v intaktním stavu včetně inventáře. Šlechta naproti tomu postavila velmi početnou skupinu náročných kaplí, kterým vévodí Smečno, Rabí, Švihov, Bor u Tachova a Pardubice. Patnácté století oproti době předhusitské přináší odlišný obraz i co do podoby kaplí. Závěrečná část knihy obsahuje kapitolu věnovanou typologií hradních kaplí, exkurz do 17.–19. století a slovník odborných pojmů.

Kolektivní monografie vychází u příležitosti desetiletého výročí činnosti Výzkumného centra Dvory a rezidence ve středověku v Historickém ústavu AV ČR (2013–2023). V součinnosti předních domácích historiček a historiků představuje dvorský výzkum v českých zemích ve více než třech dekádách intenzivního bádání (1989–2022). Autoři mapují období od raného středověku po 18. století, jinak řečeno až na práh osvícenství. Publikace je rozdělena do tří hlavních kapitol (Prameny a metodika, Prostor a čas a Lidé a území), v nichž jsou předestřeny historiografické výsledky a metodologické problémy dvorského bádání (např. v otázkách výpovědi pramenů, ceremoniálních aktů, rezidenčních sídel či role aristokracie, rodin i rodů nebo výchovy a kléru).