Je konec léta roku 2032. Pět procent plochy EU je zdivočeno se zákazem jakékoliv lidské činnosti. Ekologové se radují nad narůstajícím počtem přísně chráněných šelem. Lesníkům se naopak podařilo snížit stavy škodlivých kopytníků na minimum. Klimatologové varují před návratem malé doby ledové. Zdivočelí chtějí nechat přírodu, ať si o sobě rozhoduje sama. O tom všem se dočteme v napínavém ekologicko-katastrofickém sci-fi románu Aleše Dostála.
Povahou neodpvídá předpisům tvoří šestnáct sond do života obyčejných lidí kdesi v horách, na vesnici nebo v maloměstě. Hodně reálií si autor vzal ze svého povolání, je lesním inženýrem, takže v povídkách najdeme řadu loveckých a lesáckých motivů, jimž stejně jako ostatním v povídkách nechybí smysl pro jemnou komiku a zvláštnosti lidské povahy. Dostál portrétuje své hrdiny v situacích často velice banálních, někdy i trapných. A jestliže první povídka knížky má název Tak tu žijem a poslední Tak to v životě chodí, je to jistě charakteristika vyjadřující právě onu banalitu či trapnost, v níž se často odkrývá i náš život. Dostálovy povídky se čtou lehce, jsou snadno srozumitelné, jejich hrdinové mají velice daleko k planému filozofování. Za jejich příběhy je však skryt zájem, nabo dokonce touha přesáhnout sebe sama, vymanit se z životní banality a sáhnout si na hvězdy. (Text z obalu knihy)
Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Hrdina románu lesník Kamil už to ví. Zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života. Nejnovější román Aleše Dostála se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří. Hlavní hrdina, čerstvý důchodce, se díky školnímu srazu po dvaceti letech vrací na místo svého prvního působiště. Tady v roce 1992 začala jeho velká kůrovcová válka, odsud musel pro jistá nepochopení a křivdy odejít. Kamil se těší na setkání se spolužáky a kamarády a zároveň si představuje, jak asi vypadá nový les, který tam po kalamitě založil. Zůstal po něm pomník slávy, nebo hanby?
Výbor povídek z pera známého autora shrnuje necelé dvě desítky příběhů z jeho starších souborů s mysliveckou tematikou. V povídkách Velikonoční jelen, Půl kňoura, Přítel ministra, Velká výměna, Čtyři jeleni bez Smetany, Na tý louce zelený, Medvěd v pasti, Silvestr s jeleny a řady dalších tak mají čtenáři možnost se vrátit do časů, kdy autor začínal – do doby, kdy lesníci mohli být také myslivci, na polesí přijížděli lovečtí hosté z kapitalistické ciziny a každoročnímu sněžení se ještě automaticky neříkalo sněhová kalamita –, a zažít i často bouřlivý přechod do doby porevoluční. Všechny texty mají společný smysl pro humor a jemnou ironii. Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je autorem řady knih, první mu vyšla už v 80. letech minulého století, k těm posledním patří Pytlácké povídky (2017), román s mysliveckou tematikou Trofeje a ztráty (2018) nebo autobiografická novela Všichni psi mého života (2019).
Daňky hlava nebolí, zato o majiteli obory se to vždy říct nedá. Soubor povídek se stejně jako předchozí autorova díla točí především kolem přírody a myslivosti. V příbězích, které se zakládají na skutečných osudech, provází autor čtenáře malebnou podhorskou krajinou. Vyhřáté louky, vůně popadaných jablek, akrobatické kousky rorýsů křižujících blankytnou oblohu, třpyt zlatavého slunce na průzračné vodní hladině, nekonečné ticho lesních údolí – to vše tvoří rámec loveckých zážitků a věčného střetu života a smrti, který provází jak svět zvířat, tak lidí a na nějž autor pohlíží s moudrým nadhledem.
Druhé vydání prvotiny dnes již známého autora přírodních próz snad nejlépe uvede úryvek z anotace k prvnímu vydání z roku 1981, kdy vyšla v nakladatelství Profil v Ostravě. Hynek se snadno a z hlediska malých dušiček neobyčejně lehkomyslně rozhoduje, kam nastoupí jako čerstvý absolvent lesařiny. Nezajímá ho za kolik, nýbrž skutečnost, že tam, kam má jít pracovat, pramení řeky. Je to ve vysokých horách a my je snadno identifikujeme jako Jeseníky. Tady se odehrávají příběhy Dostálovy první knížky, tady se setkává jeho Hynek a Helena s realitou, která se hodně liší od růžových snů, tady se v jednotlivých prózách setkáváme s drsným životem dřevorubců, s polesným Jurou, hajným Kasičkou... Hrdinové próz jsou do rámcové novely spojeni několika postavami a především jednotící ideou lesáckého života. Poslední tři povídky tohoto souboru pocházejí z autorovy třetí knihy, která pod názvem Povahou neodpovídá předpisům vyšla v roce 1988.
Osudy ohařů, jagdteriérů, kokršpanělů, jezevčíků drsnosrstých, bíglů, basset houndů, modrých gaskoňských bassetů až po trpasličí hladkosrsté jezevčíky, kteří autorovi, jak říká, při psaní radili jako první čtenáři. Jezevčík se totiž, jenom když trochu chce, číst naučí. Autobiograficky, tragikomicky laděný příběh jednoho lidského života, v němž psi různých ras, povah a věku mají své nezastupitelné místo. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Mohla by to být nádherná a klidná životní štace. Mohla, kdyby se parta mladých dokázala jenom kochat nádhernými lesy v Klenovníku a nevšímat si života a problémů. Jenže to většina z nich neumí, brání jim v tom jejich nátura, jejich představy o světě...
Čtrnáct příběhů loveckých psů a jejich přátel z říše lidí zaujme čtenáře nejen z řad myslivců a milovníků psů, ale i všechny ostatní od dětí po seniory. Čtivý a rychle proudící děj doplňují tematické akvarely Ludvíka Kunce. Se všemi psími hrdiny se autor potkal v téměř čtyřicetiletém období života profesionálního myslivce, od křížence Lumpa až po fenku Modrého gaskoňského baseta. Kniha navíc zaujme krásnými poetickými popisy přírody, kterými Dostál občas nečekaně zastaví příběh jako k nadechnutí. „…krajinu ještě zakrývala nízká mlha, jako závoj nevěsty...“, říká v povídce Král honu. Povídky začínají v době, kdy : „nosili jsme stejnokroje, které měly na klopě stříbrnou snítku jedle a lesníci na ně byli hrdi tak, že si je oblékali na svatbu i do hrobu“ a končí výstižnou e-mailovou korespondencí v povídce Modrá, kdy hrdinka čeká na své štěně “bylo to poprvé, kdy mi někdo řekl, že miluje dosud nenarozené štěně. Byla to láska, která se začínala podobat jakési posedlosti“. Všudypřítomný humor Dostálových próz vás bude provázet po celou dobu poutavého čtení a jediné, čeho se čtenáři bude nedostávat je nuda.
Za všechno mohou jeleni není jen název jedné z patnácti povídek této knížky, ale i tajemné symbolické zaříkávadlo, které se objevuje ve většině textů jako jakási podivná spojka. Nezbytnou součástí vyprávění je, jako ostatně ve všech Dostálových prózách, jemnou ironií kořeněný humor.
Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky z role profesionálního lesníka a myslivce vtělil do povídkových příběhů, které jsou spjaty s konkrétními hrdiny a krajinou. Jeho nejnovější kniha se věnuje fenoménu pytláctví. Většina myslivců a lovců má třináctou komnatu, do které ukládá své lovecké hříchy. Pytláci těchto příběhů však neloví jen pro maso, případně trofej, nýbrž jsou ke svým činům dohnáni mnohdy až podivuhodnými životními situacemi. Velká část příběhů se odehrává těsně po roce devadesát, kdy se k pronájmu honiteb dostávají soukromé osoby. Co to mnohdy udělá s osudy lidí na jedné či druhé straně, se dočteme ve dvanácti příbězích, okořeněných slovním i situačním humorem.
Soubor povídek se stejně jako předchozí autorova díla točí především kolem přírody a myslivosti. Většina myslivců a lovců má třináctou komnatu, do které ukládá své lovecké hříchy. Pytláci těchto příběhů však neloví jen pro maso, případně trofej, nýbrž jsou ke svým činům dohnáni mnohdy až podivuhodnými životními situacemi. Velká část příběhů se odehrává těsně po roce 1990, kdy se k pronájmu honiteb dostávají soukromé osoby. Co to mnohdy udělá s osudy lidí na jedné či druhé straně, se dočteme ve dvanácti příbězích, okořeněných slovním i situačním humorem. Nakladatelská anotace.
Prozaik Aleš Dostál (*1946) se narodil v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval u Lesů České republiky. Je členem Obce spisovatelů a spolupracoval s Československou televizí a Filmovým studiem Barrandov. Zážitky profesionálního lesníka a myslivce vtělil do beletrizovaného příběhu, v nichž popisuje osudy hlavní hrdinky, učitelky Ivany, které po restituci připadne na starost péče o lesní oboru. Odjíždí tedy i s jedenáctiletou dcerou do hájenky, čímž se spustí kolotoč událostí, v nichž nechybí ani detektivní zápletka. Těžiště přímočarého svižného vyprávění spočívá ve zdařile vykresleném prostředí, znalosti myslivecké problematiky i v čtenářsky atraktivním příběhu.
Po čtenářském úspěchu knihy povídek Velikonoční jelen z roku 2011 přichází autor v knize Bílá daněla opět s podobnými příběhy zvířat a lidí, které potkal během svého života profesionálního lesníka a myslivce. Úsporným a čtivým jazykem próz, s humorem a ironií nás přivádí za zvířaty do prostředí lesoven a hájoven, do světa lovců, kteří více meditují, než střílejí, až k tragikomickému příběhu mladého lesníka, kterému kůrovec sežral les i iluze. Pestrostí námětů, osobitým kultivovaným stylem se tak autor řadí mezi literárně jedinečné tvůrce tohoto žánru.
Soubor několika příběhů zasazených do východních Čech se zabývá otázkou, zda ponechat v krajině dosud kriticky ohrožený, avšak silně expandující druh šelmy bez jakékoli regulace. Je pravda na straně ochranářů a aktivistů, jejichž nadšení mnohdy hraničí s fanatismem, nebo zemědělců a myslivců, kteří se nezřídka jako starousedlíci musejí s následky těchto rozhodnutí potýkat? Jak říká aktér jedné povídky: Dřív jsme se chodili na vlky dívat přes plot do zoo, nyní jsme za plotem my a vlci si nás hlídají. Přímočaře a čtivě psané příběhy, které se mnohdy čtou jako detektivka, líčí přiostřující se spory mezi oběma stranami i bezmoc místních, v nichž často narůstá pocit, že nemají nikde zastání.
V novém souboru povídek se autor vydává na další lovecká dobrodružství do severomoravských hor a s hlubokou znalostí krajiny i s humornou nadsázkou přibližuje nástrahy mysliveckého řemesla a líčí často neuvěřitelné lovecké příhody, které zažívají protagonisté jednotlivých příběhů.
Sbírka mysliveckých povídek, založených na skutečných zážitcích, je počinem zkušeného autora přírodních próz. Nejen jeleni, ale i daňci, srnci a mufloni jsou hrdiny loveckých povídek, v nichž autor vypráví příběhy, které jsou sice ze skutečného života, ale občas při nich zůstává rozum stát. Odcizená trofej, Les plný spolužáků, Král honu, Muflon k narozeninám a další povídky ukazují, co všechno se může přihodit na pozadí krásné přírody, malebných západů slunce a tichých nocí, které podbarvují jedinečné zážitky z mysliveckého světa, v němž se potkávají osudy zvířat a lidí. Nakladatelská anotace. Kráceno.
Soubor povídek z mysliveckého života přibližuje skutečné příběhy, v nichž autor čtivě a s citem pro detail zachycuje atmosféru jedinečných loveckých zážitků, krajiny i lidských charakterů. Jednotlivá vyprávění spojuje nejen tematika lovu a dohledání zvěře, ale i láska k přírodě a porozumění věčnému koloběhu života.
Nová kniha Aleše Dostála opět zaujme nevšedností námětů vypointovaných příběhů, ale hlavně jazykem próz bez zbytečného balastu nostalgického popisu. Když už se k němu autor uchýlí, pak mu stačí jedna věta: "Temné figury jehličnatého lesa se řadily na úbočích jako spořádané pluky vojska"
Kniha vynikajících příběhů o českém lese, zvířatech, myslivosti a loveckých psech, kteří provázeli autora na jeho cestách životem, je plná vtipu, romantiky a hlavně lásky k přírodě. Autor úspěšných povídkových knih jako Řeky pramení v horách, Povahou neodpovídá předpisům a románu Ještě jednou se nebát se nyní rozhodl podělit se čtenáři o zážitky, které ho potkaly jako profesionálního lesníka a myslivce, i o příběhy svých nejmilejších hrdinů - psů, kteří prošli čtyřicetiletou historií jeho známé chovatelské stanice Aledos, ať už jimi byli bíglice Kora, jezevčík Kim či kterýkoliv z jeho dalších psích kamarádů. A že se někdy současná myslivost stává jen honbou za trofejí, i to je v knížce ukázáno s humorným nadhledem a laskavou ironií.
