Anna Beata Háblová Books

Kniha Anny Beaty Háblové pojednává o obchodních centrech, jejich architektonickém vývoji, ale i o roli, jakou hrají v životě současné společnosti i v rámci urbanistické struktury města. Fundovaný a poučený výklad se zde kombinuje s velmi čtivou formou, doplněnou vtipnými ilustracemi. Při vší odlehčenosti textu však publikace Města zdí jasně poukazuje na závažnost problému, který obchodní centra vnesla do městského organismu a městského života. Obchodní centrum není jen jedním z mnoha stavebních typů, ale je fenoménem, na němž lze odhalit mnohé podstatné rysy současné civilizace. Autorčina kritika nákupních center však není jednostranná ¬– chápe, že obchodní centra jsou a budou součástí našeho urbánního prostředí a je třeba hledat formy, jak je lze koncipovat vstřícněji vůči okolní městské tkáni.

Zná všechny řeky na světě, jejich délky a počty přítoků. Zná města, kterými tečou, pamatuje si množství oblouků jejich mostů...

Sbírka Anny Háblové (nar. 1983) Rýhy je jedním z mála případů lyrické poezie. Lyrika vyhrocuje klíčové životní situace, kdy se člověk ocitá ve velkém napětí, kdy si klade osudové, etické či jiné otázky. Lyrická situace je okamžik, v němž se rozhoduje podstatné. Lyrika propojuje svět novými vztahy, klade důraz na obnovení poznávací síly jazyka. To stvrzuje autorka v jedné ze svých básní, když píše: „Existuje nepostřehnutelný zlom / Mezi posedlostí / A zklamáním“. Ne náhodou se sbírka jmenuje Rýhy. Jsou to rýhy na duši a zrcadlově i rýhy na povrchu viděného světa. Rýhy hluboké, cítěné s opravdovostí a citlivostí, mající v současné poezii jen málo obdob. Sbírka je doprovázená reprodukcemi děl malíře Patrika Hábla.

I nemísta měst mají své příběhy. Kniha Nemísta měst z různých úhlů zkoumá téma všech opomíjených, pomíjivých a míjených prostorů měst. Některá vznikají nekoncepční výstavbou, jiná jen tím, že chybí důvod k zastavení. Některá nás dráždí a odrazují, v jiných nacházíme únik před předvídatelností veřejného prostoru. Esejistické kapitoly (autorka se v nich opírá o klíčové zdroje z oboru architektury, urbanismu či exaktních urban studies, ale i filozofie, sociologie, ekonomie či geografie) uvozují povídková „zastavení“, která umožní na problematiku nahlédnout v rozšířené perspektivě. Rob se zabydlí v nevyužívaném prostoru železničního křížení na periferii Londýna. Chang opustí tradiční rolničení a začne třídit plasty, s jejichž špínou a zápachem žije v důvěrné blízkosti. Pro Ramiho je uprchlický tábor vězením s unavenou nadějí na útěk. Ale je zde i řada dalších, pro které je potřeba vztahu s místem zásadní. Skrze místo, jeho historii a charakter totiž objevujeme to, čemu se říká domov, „naše místo“ ve světě. Jsou nemísta součástí přirozeného vývoje měst a v éře toků a sítí nutností, nebo jsou naopak důsledkem našeho selhání a bezradnosti? Téma, které autorka pojednává, nechybně zaujme odbornou veřejnost (urbanisty, architekty, sociology), ale díky svému propojení s příběhy i další vnímavé čtenáře.

Autorka básnické sbírky Kry je držitelkou mezinárodních cen Young Planning Professionals Award 2012 a Young architecture award 2010 za urbanismus a architekturu. Tento obor se odráží i v této sbírce básní, blížící se svým charakterem japonským Haiku. Název Kry je zkráceninou slova krajiny, která je také jedním z motivů knihy. Slovy básníka Hopkinse báseň vzniká tehdy, pokud se vnitřní krajina lidské duše setká s podobně uspořádaným rytmem vnější přírody. Tehdy vzniká nová báseň, a takto vznikly i Kry. Sbírka je doprovázená ilustracemi malíře Patrika Hábla.

Sedm osobností, které se nejspíše nikdy nepotkaly a přece mají něco společného. Muž od koní a ředitel Národního hřebčína Jiří Machek, vysokoškolský pedagog Sean Pollock, plastický chirurg Roman Kufa, architektka a básnířka Anna Beata Háblová, František Piškanin, podnikatel, Colloredo- Mansfeld, lesní inženýr, majitel zámku Dobříš a kníže, Jiří Raboch, psychiatr. A co mají společného? Vášeň pro to, co dělají.

Básnická sbírka Anny Beaty Háblové. Není to rozhodně ideální svět, který Anna Beata Háblová ve svých verších představuje. Je to místo, viděné prizmatem neradostných vizí, starostí o to příští, co je ještě téměř neviditelné, přesto to ale číhá v blízkosti člověka na svou příležitost. Zdá se, že autorčina poezie je dokonce mnohem tvrdší a drsnější než v předcházejících sbírkách. V rychlých a ostře řezaných pasážích se odrážejí "slova přiskřípnutá nocí", která jen zpřítomňují okoralost citů, čas ztemnělých vzpomínek a konečně i jakousi beznadějnou prázdnotu domovů a příbytků, jež sice poskytují střechu nad hlavou, ale neznamenají jistotu, "že musíš žít".

Románový debut ostrého zraku. Hrdinkou knihy je mladá výtvarnice Petra, která trýznivě balancuje mezi touhou po uměleckém uplatnění a odvržením všeho, co souvisí s její prvotní životní volbou. Jako ostře řezané reliéfy se jí vynořují vzpomínky na studium malby, které ji podstatně formovalo. A vedle toho je tu i namáhavá, neradostná přítomnost spočívající v monotónní práci pokladní v supermarketu, k níž se z pragmatických důvodů uchýlila. Sugestivní líčení těchto dvou kontrastních světů nabízí nezvyklou perspektivu, která nespočívá jen v ponoru do vnitřního zápasu románové protagonistky. Svorníkem díla je téměř až detektivní zápletka vyjevující vášeň, s jakou je možné nořit se do umění. Autorka si klade podstatné otázky ryzosti tvorby i lidských vztahů. Její příběh není zprávou o unikání, ale spíše zdařilou konfrontací s hranicemi vztahů i sebevyjádření. Člověka popisuje jako křehkého tvora, který ve svém letu nevyhnutelně naráží do skla globalizované civilizace, vlastní samoty i osudu. Ten je možné snad poznat, pochopit, přijmout, ale ne už tak snadno změnit.