Jindřich Vybíral Books

Das Buch befasst sich mit Josef Hoffmann, Leopold Bauer, Hubert Gessner, Josef Maria Olbrich, Karl Johann Benirschke, den Architekten, die aus Mähren und Schlesien stammen bzw. wie der aus Wien gebürtige Wunibald Deininger in Mähren ein bedeutendes Werk hinterlassen haben. Mit Ausnahme von Josef Maria Olbrich studierten alle bei Otto Wagner an der Wiener Akademie der bildenden Künste und arbeiteten sich im Lauf der Zeit zu den Hauptakteuren der modernen Architektur in Mitteleuropa empor – blieben jedoch alle mit ihrem jeweiligen Heimatland in Verbindung. Die Aufträge, die sie dort erhielten, wären für sie im konservativen Wien um 1900 kaum denkbar gewesen. Dank der hervorragenden Leistungen der „Jungen Meister“ wurden die zwei Provinzen so zum Reservoir erstklassiger moderner Architektur Wiener Prägung.

Das Zacherlhaus befindet sich im Herzen Wiens nur 180 Meter vom Wiener Stephansdom entfernt und ist eines der bedeutendsten Bauwerke der Otto-Wagner-Schule. Joesef Plečnik, der später an der Akademie der bildenden Künste in Prag unterrichtete und Laibach ab etwa 1925 städtebaulich umgestaltete, errichtete es für den Bauherren Johann Zacherl in den Jahren 1903–1905. Es wurde als erstes Wohn- und Geschäftsgebäude modernen Stils in der Altstadt errichtet und zählt zu seinen bekanntesten Gebäuden in Wien. Im Buch kommen ausschließlich Experten für mitteleuropäische Architektur des 20. Jahrhunderts zu Wort, wie z. B. Ákos Moravánszky und Kenneth Frampton. Eine gründliche Renovierung die 2015 abgeschlossen sein wird, ist Anlass für diese großzügig bebilderte, repräsentative Dokumentation.

Leopold Bauer studierte bei Otto Wagner an der Akademie der bildenden Künste, wo er später auch unterrichtete. Er bekannte sich als Architekt zunächst zu den Werten der Moderne und versuchte Hygiene, Komfort und Schönheit in seiner Architektur zu vereinen. Mit diesen Motiven, aber unter anderen Vorzeichen schuf er zahlreiche Bauten, Villen und Wohnbauten, aber auch sein Hauptwerk, die im neoklassizistischem Stil erbaute Österreichische Nationalbank in Wien. Zu dieser Zeit leugnete er jedoch bereits seinen Ansatz als „moderner" Architekt. Er unterzog Otto Wagner einer scharfen Kritik und trennte sich im Streit auch von seinen einstigen Freunden Adolf Loos und Josef Hoffmann. Dieses Buch lädt dazu ein, Bauers Werk wieder zu entdecken, das die Kunstgeschichte lange Zeit ignoriert hat.

Brněnské vily procházejí renesancí po letech stagnace. Vznikaly jako letohrádky a později jako rodinné vily v blízkosti městského centra a v oblastech jako Černá Pole a Pisárky. Letohrádek Mitrovských, dokončený v roce 1794, měl rozsáhlou zahradu s oranžerií a skleníkem na ananasy. Další významnou vilou je romantický objekt Herminy Ripkové v Pisárkách, postavený téměř o sto let později. Chleboradova vila ve Veveří čerpá inspiraci z antické architektury. Nejznámější éra brněnských vil nastala v meziválečném období, kdy vznikla funkcionalistická osada Nový dům v Žabovřeskách a další vilové soubory v Masarykově čtvrti, Černých Polích a Králově Poli. Nové architektonické počiny v brněnské vilové architektuře jsou součástí rozšířeného vydání, které také reflektuje změny v péči o historické památky jako Jurkovičova vila či vila Tugendhat. Závěrečná kapitola slouží jako miniprůvodce s mapami a seznamem vil podle brněnských čtvrtí, což usnadňuje čtenářům procházky městem a ukazuje na úspěšnost této služby v minulosti.

Kniha zkoumá vilovou architekturu Jihomoravského kraje od poloviny 19. století po současnost, přičemž Brno hraje klíčovou roli v architektonické historii posledních dvou století. V moravské metropoli působila většina zmíněných architektů, mezi nimiž vynikl Leopold Bauer se svou Reissigovou vilou ve stylu geometrické secese. Adolf Loos, brněnský rodák, navrhl vilu cukrovarníka Bauera v Hrušovanech. Brno proslavil také Ludwig Mies van der Rohe vilou Tugendhat. V meziválečném období se město stalo centrem funkcionalistické moderny, kterou formovalo množství avantgardních architektů, jako jsou Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner, Jindřich Kumpošt a další. Jejich vliv přesahoval hranice Brna, což vedlo k realizaci solitérních vil v celém Jihomoravském kraji. Kyjov, město na Slovácku, bylo domovem tří architektů, včetně Poláška, který zde postavil sedm vil. Publikaci vydala umělecká agentura Foibos ve spolupráci s Národním památkovým ústavem a Muzeem města Brna. Projekt Slavné vily Čech, Moravy a Slezska má patronát manželky prezidenta republiky, ministra pro místní rozvoj a Ministerstva kultury ČR, zatímco hejtman Jihomoravského kraje převzal záštitu nad knihou a výstavou.

Leopold Bauer (1872–1938) patřil kolem roku 1900 k předním představitelům moderní architektury ve střední Evropě. Byl označován za tvůrce prvního moderního domu v habsburské monarchii a za autora první filozoficko-teoretické reflexe moderní architektury v tomto regionu. Později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Monografické zpracování jeho architektonického a designérského díla je založeno na studiu Bauerovy obsáhlé písemné pozůstalosti ve vídeňské Albertině a na systematickém terénním výzkumu architektových realizací.

Rozsáhlou bilingvní publikaci, která doprovází výstavu ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (ve dnech 19. 11. 2015 až 7. 2. 2016), připravil kolektiv pedagogů Katedry teorie a dějin umění VŠUP v Praze spolu se studenty a externími spolupracovníky. Kromě podrobného vědeckého katalogu všech vystavených exponátů obsahuje odborné studie, detailněji přibližující vybraná témata a je bohatě ilustrován. Představuje umělecká díla různých kvalit a nejrůznějších médií, která se v letech 1918-1939 a 1945-1992 podílela na reprezentaci československého státu. Publikace proto přibližuje nikoli obvyklý uměleckohistorický kánon českého umění 20. století, nýbrž průřez dobovou vizuální kulturou, v níž se setkávají slavné malby a sochy nejpřednějších umělců s nenápadnými užitými grafikami na bankovkách. Grafický design Jan Čumlivski.

Autor nepodává vývoj české architektury jako encyklopedický přehled staveb, nýbrž jako dějiny idejí. V ohnisku jeho pozornosti jsou vedle výtvarných forem také za nimi skryté nebo souběžné významy. Různá témata a dílčí aspekty architektury historismu a rané moderny mají být představeny jako dialog mezi umělci, teoretiky a jejich publikem. Mluva architektury je konfrontována s jinými projevy dobového myšlení, především s dostupnými texty, které ozřejmují souvislost výtvarného cítění a dalších sfér života české společnosti. Kniha vychází s předmluvou profesora Wolfa Tegethoffa, ředitele mnichovského Zentralinstitut für Kunstgeschichte. Jindřich Vybíral (1960) Studoval bohemistiku, historii a dějiny umění na univerzitách v Ostravě, Brně a Londýně. Působil v Národní galerii v Praze, naposledy jako vedoucí sbírky architektury, od roku 1997 je prorektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. O architektuře 19. a 20.století vydal řadu studií a také knižní publikace: Zrození velkoměsta (1997, německy 2001), Století dědiců a zakladatelů (1999), Mladí mistři (2003).