Viktor Šlajchrt Books

Kniha "Prague 1900-2000 A" spadá do žánru Ostatní. Autorem je Kaplan Jan. Jedná se o počin nakladatelství "Gallery" z roku 1999. Přejeme příjemné čtení.

Jak vypadala Praha během posledních sto let, jak se její obyvatelé bavili, jaké osobnosti v ní žily, to představuje jedinečný soubor dokumentárních fotografií, pohlednic a plakátů, doplněný zasvěcenýmy komentáři o historickém pozadí a kulturním dění.

Antologie české prózy přináší povídky a jiné práce od 38 současných autorů (např. V. Šlajchrta, L. Vaculíka, J. Škvoreckého, E. Kantůrkové, A. Goldflama, I. Vyskočila, J. Nesvatby, J. Justa, P. Řezníčka, J. Trefulky, ad.).

Velká kniha citátů může na první pohled působit stejně obšírně jako jiné tlustospisy. Jde však o vysoce zhuštěný výtažek, koncentrát vydestilovaný z nekonečných zásob intelektuálního dědictví.

Mistrova divertimenta. Slavoje Českého, jenž vstoupil před osmi lety na veřejnou scénu jako krajně skeptický glosátor křečí soudobé civilizace, znají zatím pouze čtenáři studentského měsíčníku Babylon. Ještě tajemnější postavou je jistý JUDr. Bedřich Břich publikující na internetu. Texty obou nyní zařadil do výboru ze své příležitostné publicistiky filosof Zdeněk Vašíček. Sestavil a doslov napsal Viktor Šlajchrt.

Drobné eseje o jídle a pití. V souboru drobných, jemně ironických esejů zkoumá Viktor Šlajchrt pokrmy i nápoje zejména z hlediska kulturní historie, ale všímá si i jejich současných mediálních obrazů. Ochutnávání se v jeho pojetí stává básnickou a filosofickou zkušeností. Klade si otázku, zda lze odvodit ze stravovacích návyků různých národů „geogastronomickou komparatistku“, jež by vycházela z pozorného sledování chutí a vůní regionálních specialit. Viktor Šlajchrt, známý spíš jako literární a výtvarný kritik, se gastronomickou publicistikou více zabýval v druhé polovině devadesátých let, kdy působil jako šéfredaktor časopisu Bar&Man a spolupracovník časopisu Labužník.

Česká metropole nepochybně náleží k nejpůsobivějším městům světa a vstupuje tak v různých podobách i do literatury. Autor, jenž se jejími literárními reflexemi zabývá dlouhodobě, vybral pro knihu Obrazy Prahy devět svých esejů. Spisovatel a publicista Viktor Šlajchrt (1952) ve své knize porovnává zobrazování Prahy v některých dílech světové i české beletrie, respektive v historických publikacích, v rozměrnějších studiích pak pojednává specifická témata, která se vztahují k obrazovým publikacím, na jejichž přípravě se podílel. Dobové pohlednice pražských pohostinských zařízení tu zasazuje do kontextu vývoje pohlednicového žánru, ale zároveň do souvislosti s kulturní historií zdejších hospod, kaváren a barů, líčí rovněž společenské poměry ve zlaté éře módních salonů od poloviny 19. století do roku 1948 a v hlavních rysech vykresluje poválečnou výstavbu města s jejími proměnami v posledních třiceti letech. Každý z pozorovatelů vnímá Prahu trochu jinak a také její atmosféra se v různých dobách přeludně mění. Kniha si mimo jiné všímá estetických, ideologických či komerčních manipulací, které zobrazování města ovlivňují.

Komponovaný výbor z fejetonistických textů, které Viktor Šlajchrt publikoval převážně na internetu v letech 1999-2001, doplněný o pásmo soukromých zápisků z roku 2010, lze číst jako svébytný prozaický tvar, jehož autor se představuje coby vnímavý a duchaplný pozorovatel nejen malých a velkých událostí okolního světa, ale i vlastního životního příběhu.

Kniha Okamžiky umění esejisty a kritika Viktora Šlajchrta obsahuje více než sedmdesát textů o výtvarném umění. Autor je rozdělil do pěti kapitol, v nichž popisuje především českou výtvarnou scénu. Najdeme zde texty o českých klasicích, umění současném, galerijním životě, zajímá ho art brut, fotografie, architektura, design i erotika. Texty nejsou psány odborným kunsthistorickým jazykem jako vědecké studie, ale tak, aby jim porozuměla široká obec čtenářů, což ovšem neubírá na jejich správnosti ani nezpochybňuje odbornou vybavenost autora. Na více než třech stech stranách Viktor Šlajchrt popisuje vše podstatné, co se českého výtvarného umění týká, nevyhýbá se však ani okrajovým žánrům či autorům. Jeho kniha tak tvoří jakýsi zvláštní až encyklopedický útvar, aniž by však o to primárně usiloval.

Črty, úvahy, fejetony, povídky, básně a lyrické anekdoty současného originálního autora, které vyšly na samostatné stránce internetového časopisu Neviditelný pes v letech 1997-1999. Svazek je tak trochu veřejným deníkem, trochu kronikou pražského kulturního hemžení, trochu memoárem, ale také dlouhou a nesoustavnou esejí o dějinách politice, umění, gastronomii, bohémství a domácích zvířatech na konci druhého tisíciletí.