Michal Téra Books

Zamierzeniem autora było ukazanie czytelnikowi portretu słowiańskiego pogaństwa, znanego nam głównie ze źródeł pisanych i ludowych podań, w mniejszym stopniu ze źródeł archeologicznych. Bohaterem swojego wywodu uczynił Peruna bóstwo grzmotu. Książka podejmuje próbę usystematyzowania dotychczasowych ustaleń oraz przedstawienia go w szerszym kontekście. Wychodząc od teorii G. Dumzila o trzech funkcjach spełnianych przez panteon indoeuropejski, wypracowuje własną koncepcję, w której obok postaci reprezentujących funkcje władzy (Weles, Trzygłów, Św. Mikołaj/Św. Sawa/Św. Jurij), siły (Perun, Światowit, Ilja Muromets, prorok Eliasz) i produkcji (m. in. Jarovit, Mikula Seljani, Jarylo, Kupalo, Kostroma) występują też niebiański ojciec bogów (Swarog, Svjatogor) oraz matka bogów (Mokosz, Siwa, Św. Paraskewa). Od redakcj

Nové Dějiny Ruska jsou kolektivní prací pěti českých historiček a historiků. V chronologicky vymezených částech (Kyjevská Rus, Moskevská Rus, 18. století, 19. století, sovětské období ruských dějin, Rusko po roce 1991) jsou zmapovány hlavní vývojové linie ruských dějin od raného středověku až do současnosti. Vedle zachycení klíčových událostí politického rázu autoři věnují pozornost také otázkám hospodářského, sociálního, kulturního a náboženského vývoje Ruska. Jedním z hlavních cílů je přiblížit českému čtenáři ruské dějiny způsobem reflektujícím nejnovější výsledky světového bádání.

Práce Michala Téry představuje Peruna – božstvo starých Slovanů – komplexně a v širokém kontextu. Využívá k tomu četné písemné prameny, archeologický materiál a analogie z jiných náboženských systémů, především z oblasti indoevropských tradic. Mimo pozornost nezůstává ani lidová kultura slovanských národů, která v sobě uchovala řadu prvků předkřesťanských kultů. Kniha o Perunovi není jen portrétem pohanského božstva, ale studií o zaniklém světě archaického náboženství, jeho bohatosti a proměnách.

Nová básnická sbírka Michala Téry se inspiruje východokřesťanskou liturgií a spiritualitou, která se zhmotňuje v podobě chrámového ikonostasu s pevně danými motivy ortodoxního duchovního umění. Páteří sbírky je dvanáct rozsáhlých básní vycházejících z „třetího pásu“ každého ikonostasu, tedy z pásu dvanácti největších křesťanských svátků v církevním roce od srpnového Proměnění Páně až po pozdně jarní slavnost Nejsvětější Trojice. Mezi nimi se prolínají poetické miniatury, které reprezentují ostatní povinné součásti pravoslavného ikonostasu. Čtenář tak ve svých rukou drží dílo, které vtěluje osobní výpověď do kanonické struktury východokřesťanské liturgiky a přetavuje pevně stanovené výtvarné kompozice ikon do aktuálního poetického vyjádření. Z obrazu se tak rodí slovo, z ikony spirituální poezie.

Monografie Zapomenutý ostrov se ve třech studiích věnuje otázce naší současné identity a jejím historickým kořenům. První text se snaží vymezit střední Evropu z hlediska kulturního vývoje a historických souvislostí celého regionu a představit ji jako svébytnou součást evropské civilizace. Druhá studie demonstruje na celém spektru textů a výpovědí způsob nazírání na Rusko a Rusy v českém veřejném prostoru a snaží se s tímto nazíráním polemizovat. Ve třetí kapitole se autor zamýšlí nad dosavadním vývojem po listopadu 89, poměrem českého a obecně středoevropského prostoru k tzv. Západu a snaží se vymezit klíčové principy naší současné identity i její perspektivy. Kniha kombinuje odborný a esejistický styl a využívá celou škálu textů a zdrojů, které rozebírá, široce komentuje a doplňuje osobními postřehy.

Kniha představuje dějiny Kyjevské Rusi od jejích počátků až do 13. století. Práce uvádí základní soubor pramenů a soudobé odborné literatury k dané problematice a seznamuje čtenáře s vývojem východní Evropy od nejstarších dob až do mongolského vpádu. Pozornost je věnována starověkým dějinám východní Evropy a antického Černomoří, slovanské etnogenezi, turkickým kočovnickým říším v raném novověku, pronikání Skandinávců do východní Evropy, formování staroruského státu a jeho vývoji. Stranou nezůstává ani podoba staroruské společnosti, její struktura a proměny. Publikace se rovněž věnuje kultuře Kyjevské Rusi, podobě její architektury, vzdělanosti, církevní organizace a písemnictví. Jedná se o první originální českou práci na toto téma.

Básně z let 1993–2012. Michal Téra (1976) pochází z Trutnova. Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor historie, doktorát obhájil na oboru slovanské literatury. V současné době pedagogicky působí na katedře literární kultury a slavistiky Univerzity Pardubice. Odborně se věnuje slovanským dějinám a kultuře, překládá z ruštiny, polštiny a staroruštiny. Vydal několik odborných studií, monografi i (Perun – bůh hromovládce. Sonda do slovanského archaického náboženství, 2009) a komentované překlady (Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský, 2014; Svatí a hříšníci. Staroruská literatura 11. – 12. století, 2015).

Staroruská literatura 11.-12. století. Publikace nabízí překlady originálních textů, které vznikly v 11. - 12. století ve východoslovanském prostoru. Jedná se o díla staroruské literatury do češtiny dosud nepřeložená nebo s překlady zastaralými. Do souboru byly zařazeny texty hagiografi cké, homiletické, autobiografi cké, epistolární a právní. Konkrétně jsou to legendy sepsané pečerským mnichem Nestorem o Borisi a Glebovi a o igumenovi kyjevsko-pečerské lávry Feodosijovi, kázání Feodosije Pečerského Paměť a pochvala knížete Vladimíra od mnicha Jakova, Poučení Vladimíra Monomacha, jeho list knížeti Olegu Svjatoslaviči a obě verze staroruské právní památky Ruská pravda. Ke každému překladu je připojena odborná studie, osvětlující vznik, obsah a kontext díla.

Dvojsbírka Vyvanutí je složena ze dvou autonomních a zároveň propojených básnických celku. První s názvem Veraicon vstupuje na pudu erotické poezie, využívá tradičních metaforických postupů k zachycení milostné poetiky a buduje spirálu drobných i rozsáhlejších básní jako oslavu milované bytosti se všemi vzestupy, zákruty i pády. Zároveň se podprahově otevírá hlubšímu spirituálnímu prožitku, pro nějž je milostné a erotické vyjádření alegorií a jinotajem, za nimiž se skrývá pravý obraz – veraicon. Druhá část pojmenovaná podle autora Nebeského žebříku a církevního otce Klimakos se plněhlásí k maystické tradici, a to jak křesťanské, tak súfijské. Vzestup duše je zde zachycen jako osobní cesta počínající zrozením a prvotním poznáním, které je postupně rozvíjeno a opouštěno v koloběhu temných sestupu a světelných výstupu, jejichž konečným výsledkem je súfijské faná’ – vyvanutí. Obě části, ač zdánlivě tematicky odlišné, jsou spolu vnitřně propojeny, přičemž vyvanutí jako konečný stav duše i lidského srdce prostupuje jako základní hlubinný motiv oběma sbírkami.

Ruská pravoslavná církev je nejpočetnější ze společenství pravoslavných církví. Její působnost sahá mimo hranice Ruské federace také na území Ukrajiny, Běloruska, Lotyšska, Litvy, Estonska, Moldávie, Ázerbajdžánu, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu; mnoho farností se rovněž nachází v západní Evropě a Spojených státech amerických. Základy sociální koncepce patří k nejdůležitějším dokumentům v moderní historii Ruské pravoslavné církve. Srozumitelným a čtivým jazykem reagují na aktuální problémy dnešní společnosti, jako je vztah ke státu, světskému právu, politice, soukromému vlastnictví, násilí a válce, masmédiím, sekularizaci a globalizaci; zvláštní důraz je kladen rovněž na otázky ekologie, bioetiky, vzdělání, mravnosti a důstojnosti lidského života.