Barbora Půtová Books

Kniha Pravěké umění je společným dílem světově proslulého francouzského prehistorika Jeana Clottese a českých vědců – historičky umění a kulturoložky Barbory Půtové a antropologa a kulturologa Václava Soukupa. Cílem této práce je synteticky z mezioborové perspektivy popsat a analyzovat genezi lidské tvořivosti v kontextu evoluce člověka a kultury. Zvláštní pozornost je věnována vzniku a vývojovým proměnám kultur mladého paleolitu (aurignacien, gravettien, solutréen, magdalénien) na území pravěké Evropy. Autoři knihy holisticky a komparativně analyzují jak materiální technologie a kamenné industrie mladého paleolitu, tak projevy umělecké kreativity na úrovni pravěkých plastik, skulptur, rytin, kreseb a jeskynních maleb. Jedná se o práci, která vznikla na základě dlouhodobé spolupráce autorů s předními evropskými prehistoriky, antropology a archeology.

Kniha čtenáře uvádí do vývojových proměn výtvarné rekonstrukce prehistorického světa, zejména období mladého paleolitu. Pozornost je věnována výtvarné tvorbě českých a zahraničních umělců od 19. až do počátku 21. století. Výklad sleduje postupný vývoj a základní milníky výtvarné rekonstrukce pravěku a evoluce člověka na území Evropy i ve Spojených státech amerických. Tvůrci umělecké rekonstrukce ztvárňují fyzický vzhled i způsob života našich evolučních předků, přičemž kladou důraz na vizualizaci evolučních proměn morfologie rodu Homo v kontextu prehistorických přírodních ekosystémů, flory a fauny. Tuto uměleckou produkci podporovaly postupně narůstající vědecké poznatky a empirická data z oborů prehistorické archeologie a paleoantropologie. Umělci v mnoha případech pracovali s dobovými domněnkami, archeologickými fragmenty a spekulativními představami otevírajícími prostor pro fantazii, tvůrčí volnost anebo únik z oficiálních uměleckých proudů. Výtvarné rekonstrukci pravěku a evoluce člověka se proto nevěnovali pouze vědecky orientovaní umělci, jako jsou Charles R. Knight, Rudolph Franz Zallinger a Zdeněk Burian, ale i Mikoláš Aleš, Jaroslav Panuška nebo Jan Konůpek. V současnosti svět pravěku zachycují John Sibbick, Julio Lacerda, Cícero Moraes, Élisabeth Daynes, bratři Kennisové nebo Pavel Dvorský a Petr Modlitba.

Publikace představuje život a uměleckou tvorbu českého malíře Jaroslava Kláta (narozen 1962) v kontextu vývoje výtvarného umění 20. a 21. století. Ačkoliv je jeho tvorba generačně nezařaditelná do jednoho výtvarného názoru a proudu, Kláta ovlivnilo hned několik uměleckých osobností. V publikaci jsou proto popsány umělecké směry a konkrétní malíři (Miloš Malina, Jan Smetana), na které Klát ve své tvorbě volně navázal. Zejména je zdůrazněno setkání Kláta a Smetany, jež tvoří ústřední okamžik jeho uměleckého formování. Opomenuty nejsou ani moderní výtvarné trendy a dobový kontext (normalizační milieu) přelomu 70. a 80. let 20. století, v němž se profilovala Klátova malba. Zvláštní pozornost je věnována také Klátovu pobytu v Paříži a cestám do exotických zemí, které obohatily jeho výtvarnou tvorbu. V knize jsou dále prezentovány a analyzovány základní konstrukční a kompoziční prvky Klátova malířského rukopisu, jenž charakterizuje dominantní role barvy a světla. Publikace interpretuje Klátovu tvorbu jako ukázku symbolického konstruktivismu, který je založen na originální syntéze tvarů, kompozic, objektů a barev stojící na hranici výtvarné abstrakce.

Vstoupíme-li do imaginárního světa Jaroslava Róny a odhalíme jeho niterné výtvarné sny, pomůže nám to pochopit cíle umělcovy tvorby a dešifrovat široký námětový rejstřík a repertoár motivů jeho díla. Malířovo dílo vědomě reflektuje společenský, kulturní a politický kontext a živě reaguje na klíčové umělecké osobnosti, dobové proudy a tendence nebo současnou výtvarnou scénu. Jeho obrazy je možné vnímat jako kritickou sondu vedoucí k existenciální reflexi smyslu i cílů lidského života a proměn společnosti. Do celého malířského díla se promítá pestrá životní zkušenost, nevyčerpatelná tvůrčí představivost, osobitý výtvarný styl a technická i výrazová virtuozita. Zvláště naléhavé jsou obrazové kompozice, apokalypsy a vize, připomínající potenciální i reálné problémy současného světa, které hrozí vyústit v zánik lidské civilizace.

Výpravná umělecká monografie Félicien Rops: enfant terrible dekadence je první původní českou monografií věnovanou životu a tvorbě jednoho z hlavních představitelů evropské výtvarné dekadence a symbolismu, která ho zasazuje do kontextu těchto hnutí. Publikace komplexně přibližuje celý rozsah jak volné, tak grafické, časopisecké i knižní ilustrační tvorby tohoto belgického grafika, ilustrátora a malíře druhé poloviny devatenáctého století. Prostřednictvím pečlivých analýz a reprezentativního obrazového doprovodu tak čtenář získává možnost ponořit se do Ropsova světa, ve kterém je krása obnaženého ženského těla zasazena do v té době tabuizovaných sexuálních, literárních i sociálních souvislostí.

Antropologie turismu je relativně nová subdisciplína a tematická oblast sociokulturní antropologie, která se postupně etabluje a dynamicky rozvíjí od sedmdesátých let 20. století. Barbora Půtová ve své knize popisuje, analyzuje a interpretuje předmět a základní témata antropologie turismu včetně jeho historických proměn v kontextu západního světa od starověku až po současnost. Věnuje se například typologii turismu a turisty, autenticitě a konstrukci turistických představ, analýze a interpretaci sociální interakce a vztahu hostů a hostitelů, fenoménu suvenýru a vzorcům chování souvisejícím s jeho nakupováním. Monografie poskytuje výkladový rámec, který umožňuje porozumět základním konceptům a přístupům v antropologii turismu, a na základě případových studií poukazuje na širší historický a kulturní kontext objektů a procesů spojených s aktuálním fenoménem turismu.

Pražská Královská cesta jako historická spojnice mezi královým měšťanským sídlem (královým dvorem) a sídlem reprezentativním (Pražským hradem) představuje ojedinělý architektonický i urbanistický celek a unikátní soubor stavebních slohů. Zahrnuje šlechtické paláce i měšťanské domy, v nichž vzkvétala řemesla, obchody, hostince nebo hospody. Kniha prostřednictvím starých fotografií, pohlednic, grafik a dalších materiálů představí zmizelou výstavbu, proměněná zákoutí, prostranství, průčelí či dvory a zaměří se na Královskou cestu jako na místo, v němž se potkával všední život, historická tradice, architektura a kulturní historie. Poprvé v historii bádání o Praze je téma popsáno nejen z hlediska umělecko-architektonického vývoje, ale také s ohledem na každodennost a zmizelý všední i sváteční život obyvatel staré Prahy.

This monograph discusses the scientific legacy of the Czech anthropologist Jan Jelinek whose research in the field of paleolithic and non-European cultures strongly influenced the activities of the Moravian Museum and the Anthropos Museum in Brno. The book comprises four independent sections in which the authors interpret various themes of Jelinek's interest in the evolution of man and culture.

Výtvarná monografie se zaměřuje na životy a díla českých malířů Jaroslava Kláta staršího (1902–1979) a Jaroslava Kláta mladšího (narozen 1962) v kontextu vývoje výtvarného umění 20. a 21. století. Klát starší vytváří most mezi realistickou malbou a abstraktními projevy 60. let, přičemž jeho tvorbu ovlivnily jak domácí, tak mezinárodní umělecké směry. Kniha systematicky představuje oblasti jeho umělecké činnosti, zejména krajinomalby a zátiší, a věnuje se jeho přechodu k abstraktní malbě a tašismu, což je považováno za vrchol jeho experimentální tvorby. V 70. letech se vrací k figurativní a realistické malbě. Klát mladší představuje kontrastní přístup, jehož dílo nelze snadno zařadit do jednoho uměleckého směru. Kniha identifikuje vlivy jako fauvismus, futurismus, expresionismus a surrealismus, a zmiňuje konkrétní malíře, jako jsou Miloš Malina a Jan Smetana, kteří ovlivnili jeho výtvarný styl. Důležitým prvkem analýzy je kontext normalizace na přelomu 70. a 80. let, který formoval Klátovu malbu, spolu s jeho studijním pobytem v Paříži a cestami do exotických zemí. Kniha rovněž popisuje základní konstrukční a kompoziční prvky Klátova malířského rukopisu.

Publikace přináší historický přehled štukatérského řemesla a seznamuje s různými materiály a používanými technikami. Přibližuje základní mezníky technologie zpracování štukové masy, jež se vyvíjela v důsledku rozvoje technologických znalostí a také v závislosti na konkrétním slohovém období. Kniha nabízí výběr z bohatého sbírkového fondu Národního technického muzea, konkrétně Sanderovy sbírky, která zahrnuje architektonické prvky z nejrůznějších slohových období i výzdobné plastické elementy plošné a prostorové. Seznamuje s využitím této techniky v českých dílnách či ateliérech, kde jsou kontinuálně dodržovány původní techniky štukatérství a historické materiály. Přináší reflexi o stavu a vývoji štukatérství v českém prostředí po roce 1989. Zároveň ukazuje, jak se štukatérství uplatňuje v moderním interiéru nebo v tvorbě designových produktů a artefaktů.

Publikace je prvním ze tří plánovaných výstupů projektu "Vytvoření a ověření systému evaluace veřejných kulturních služeb" Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI), jehož cílem je navrhnout a v praxi ověřit systém evaluace veřejných kulturních služeb. To znamená systém, který spočívá v sadě nástrojů a postupů zjišťování a vyhodnocování přínosů podpory lokálních a regionálních kulturních aktivit pro města a jejich obyvatele. Publikace přináší přehledně uspořádaná teoreticko-metodologická východiska řešení projektu, založeného na případových studiích prováděných ve třech menších městech - Českém Krumlově, Blatné a Velkém Meziříčí. Přesto mají získané poznatky a zkušenosti obecnější platnost a praktickou využitelnost i v jiných městech.

Monografie se zabývá evolucí člověka a kultury. Klade důraz na roli kultury jako specificky lidského adaptačního systému, s jehož pomocí se člověk přizpůsobuje vnějšímu prostředí.

Odborná monografie se zaměřuje na deskripci, analýzu a interpretaci skalního umění v portugalských nalezištích Foz Côa a Mazouco. Kniha je rozdělena na dvě části. První, teoretická část, se věnuje výzkumné strategii, dokumentaci, datování, konzervaci a prezentaci skalního umění. Zkoumá vztah mezi skalním uměním a krajinou, přičemž odlišné vnímání krajiny v různých kulturách ovlivnilo výtvarný projev tvůrců. Tato část také zohledňuje život loveckých a sběračských skupin a přístupy k interpretaci skalního umění z různých perspektiv, jako jsou krajinná, ergonomická, historická, sociologická, rituální, umělecká a estetická. Druhá část se zaměřuje na archeologické lokality Foz Côa a Mazouco, popisuje výtvarné techniky a specifika skalního umění v Foz Côa a analyzuje mladopaleolitické lokality s ohledem na místní geografické a klimatické podmínky. Dále se věnuje metodám datování skalního umění a pravěkého osídlení v této oblasti. Na závěr je představena lokalita Mazouco, kde byly nalezeny pravěké zoomorfní rytiny se stylistickými podobnostmi s těmi ve Foz Côa. Cílem publikace je komplexně představit skalní umění a seznámit odbornou i laickou veřejnost s těmito archeologickými lokalitami.

Kniha je věnována pozoruhodné kultuře a originálnímu umění afrického království Benin. Jsou v ní zachyceny historické proměny beninského království, místní mytologie, náboženství, architektura, umění a řemesla, politické a sociální uspořádání, obchodní kontakty i každodenní život domorodých obyvatel. Českému čtenáři jsou také poprvé uceleně představeny proslulé beninské bronzy a další unikátní umělecké artefakty, které jsou dnes považovány za významnou součást světového kulturního dědictví. Jedná se o interdisciplinárně koncipovanou vědeckou monografii, která integruje perspektivu kulturní antropologie, archeologie, historie, dějin umění a afrikanistiky.

Tato publikace je vydána k výstavě Království Benin: Bronzy zkropené krví v Paláci šlechtičen v MZM Brno. V nevelké kolekci exotik, které byly po delimitaci původního fondu přiřazeny Ústavu Anthropos, byl identifikován vzácný kus – bronzová soška léčitele z Beninu, která je také ústředním exponátem naší výstavy. Detektivní prací v archivech se podařilo zjistit původ tohoto předmětu, který byl dříve součástí větší, leč dnes nezvěstné, beninské kolekce. Přáním autorů výstavy i autorky předkládané publikace není jen představit formální krásu jedinečného výseku domorodé africké kultury, nýbrž i dovést k hlubšímu zamyšlení nad civilizačními procesy, jejichž součástí byli naši předchůdci a jimž každodenně podléháme i my.