Jiří Daníček Book order

V pořadí šestá kniha básníka a prozaika Jiřího Daníčka (*1948) zahrnuje v sedmi oddílech 94 textů napsaných v letech 2019-2022. Básně - a o ty se opět jedná ve všech případech - se vracejí na táž místa: ke zvykům čínských básníků, na lov tetřívků, do (nejen) židovské školy, za podobou krásné Helené, nebo i dál, do Nového světa. A opět lze říci, že pro jednoduchého čtenáře jsou to verše jednoduché, pro složitého složité, pro smutného smutné a pro zvláštního zvláštní. Ale něco podstatného je tu navíc. Těm, kdo trpí tritanopií, neschopností vidět modrou barvu, umožňují některé verše skrze řádky tuto barvu zahlédnout, nebo si ji alespoň představit.

Na konci ledna vychází Židovská ročenka 2022/2023 - 5783, která opět nabízí výběr textů českých a zahraničních autorů. Miloš Doležal přibližuje Maxe Eislera (1881-1937), česko-rakouského historika umění, pedagoga a sionistu, jenž objevil umělecký talent Bohuslava Reynka. Ruth Jochanan Weiniger se zaměřuje na Hieronyma Lorma (1821-1902), který vytvořil dotykovou abecedu pro hluchoslepé, a zkoumá jeho pozdní filozofické texty z perspektivy asimilovaného Žida v moderním světě. Jindřich Toman analyzuje Příběhy z ghetta Siegfrieda Kappera (1821-1879), prvního židovského básníka píšícího česky, a odhaluje tragické zápletky v jeho textech. David Flusser (1917-2000), odborník na judaismus, přináší dvě přednášky na téma Židovské prameny raného křesťanství, které jsou prezentovány živým způsobem. Mezi zahraničními autory se poprvé představují architekt a básník Michail Ajzenberg (1948) a americký básník Stanley Moss (1925). Oba si zaslouží pozornost. Ročenka také obsahuje komentáře k Tóře od rabína Davida ben Yarona, který dříve působil v pražské obci jako "hostující rabín".

Text letošní ročenky začíná výběrem z nejstarší dochované sbírky chasidských vyprávění Šivchej ha-Bešt z roku 1814, uspořádaným a přeloženým judaistou Pavlem Sládkem. Historie židovské emancipace a toleranční patent pro české Židy jsou tématem studie historičky Ivety Cermanové z Židovského muzea v Praze. Jindřich Toman, profesor na Michiganské univerzitě, přispívá doslovem k anglickému vydání Žalozpěvu za 77 297 obětí Jiřího Weila z roku 2020. Daniel Boušek, hebraista z FF UK, publikuje studii o judeo-arabštině a judeo-arabské literatuře. Nový překlad povídky Delmore Schwartze, Zodpovědnost se započíná ve snech, je součástí ročenky. Ota B. Kraus, jehož století od narození jsme si připomněli v září 2021, je zastoupen povídkou Strawberry Fields, dosud nepublikovanou. Izraelskou básnířku Lali Michaeli, původem z Gruzie, představuje několik překladů Michaela Rozov. Jindřich Vacek, překladatel, přetiskuje ukázky ze svých pamětí Všechny moje toulky. Autobiografickou povídku Zbožné lži od Irene Dische doplňuje rozsáhlá ukázka. Básník Tim Postovit, narozený v Kyjevě a žijící v Česku, přispívá pěti básněmi ze svých knih. Ročenku uzavírá povídka Davida J. Novotného Návrat do Josefova.

Ročenka 5781 (2020/2021) přináší jako obvykle v češtině dosud nepublikované nebo aktuálně jako součást větších celků vycházející texty židovských autorů domácích i zahraničních. Letos jsou v ní zastoupeni Josi Klein Halevi, Jindřich Toman, Anka Muhlsteinová, Matvej Grubian, Joav Katz, Jeff Friedman, Batya Gur , Arnošt Goldflam a David Jan Novotný.

Zápisky, ze kterých se tato knížka skládá, vznikaly v rozmezí pětadvaceti let, od roku 1990 zhruba do roku 2016. Autor se v nich snažil zaznamenat, co se o navštívených krajích a místech dozvěděl z pramenů, kterým mohl důvěřovat, porovnat tyto prameny se skutečností, přidat údaje, které mu připadaly zajímavé a pro případného návštěvníka užitečné, a příležitostně uplatnit také vlastní pohled tam, kde se zdálo, že stojí za zaznamenání. Rozhodně se ale nejedná o pokus o turistického průvodce. Pokud zde zápisky laskavému čtenáři jako celek předkládáme, tak zejména proto, že mu snad mohou být upozorněním a případně i inspirací k vlastním pohledům na místa a skutečnosti, které by jinak na svých cestách mohl v zamyšlení minout, nebo dokonce vůbec nenavštívit. Totéž platí i o židovských památkách, o nichž se zápisky nezřídka zmiňují. A rovněž o víně.

Čtvrtá kniha básní Jiřího Daníčka (1948) obsahuje texty, napsané v letech 2017 a 2018. Verše doprovázejí čtenáře na Cestě skrze Loutkové divadlo, Kalendář, Slova a písmena a Odpověď na otázku až po Šikmou věž, skrze šest oddílů, ze kterých se Katzovy sady skládají.

Židovská ročenka pro rok 5779 (2018/2019) přináší texty dvanácti autorů, domácích i zahraničních. V úvodu je otištěna kapitola z knihy Svět modliteb známého a respektovaného učence, rabína Elie Munka, nazvaná Hodiny modlitby a jejich význam.

V pořadí třetí sbírka Jiřího Daníčka (nar. 1948) zahrnuje něco málo přes sto básní, napsaných v letech 2015 - 2017. Pro jednoduchého čtenáře jsou to verše jednoduché, pro složitého složité, pro smutného smutné a pro zvláštního zvláštní. Ale ve všech případech se jedná o básně a to je možná důležité.

Pokud se domníváte, že držíte v ruce „kuchařku na trému“ a stačí si jen vybrat ten správný recept typu „vraž tam jedno vejce a pořádně zamíchej“, obáváme se, že tato kniha není pro vás „to pravé ořechové“. Jestliže hledáte zaručený recept s přesvědčením, že tréma poté sama odejde, knihu odložte a nekupujte ji. To vám totiž autor neslibuje, a jak sám říká, neumí to zařídit. Také vám nebude říkat, co máte dělat. „Obecně platné zaručené recepty“ zkrátka nefungují. Ve své publikaci vám nabízí něco zcela jiného. Něco, co se mu osvědčilo při práci s lidmi, kteří za ním přicházejí ze stejného důvodu, z něhož se i vy nyní chystáte otevřít tuto knihu. Bude vás provázet vašimi myšlenkami tak, abyste si je utřídili a našli si v nich vlastní fungující řešení. Pokud jste tedy připraveni na sobě opravdu poctivě pracovat a nečekat, až řešení přijde samo, je tato kniha určena právě vám. Přejeme vám příjemné zážitky při sebeobjevování.

Sbírka veršů básníka, prozaika, dramatika a scénáristy starší generace (*1948) obsahuje autorovu poezii, která vznikala v letech 2010-2015. Jiří Daníček se po dlouhé básnické pauze představuje jako autor svébytné a vyhraněné poezie, která je prostoupena obrazy, v nichž se odkrývají jak stopy po dávných podobenstvích, tak i znepokojivé možnosti, jimiž se ubírá současná civilizace. Daníček ve svých mnohdy pochmurných vizích pracuje s biblickými odkazy, v jeho básních se pohybují dábelské obludy, ze smrtelných ran vytéká "víno ze sodomských vinic" a láska se propadá do země. V jakoby druhé linii pak autor také důrazně připomíná i neblahou zkušenost židovského národa, jež se odráží nejen v nedávné tragické minulosti, z níž je stále ještě cítit dým hořících pecí, ale i z neklidné současnosti. Básník si ale nevšímá pouze napjatých situací, dokáže se přiblížit i jemným humorem, z něhož pramení drobné až anekdotické epizody. Umí také zachytit i prostředí a atmosféru tel avivské metropole, podivuhodné východoasijské motivy i okamžiky lásky. Jednotlivé náměty propojuje autorův charakteristický rukopis, onen "směr písma" citovaný v titulu, jenž se zdá být zcela ustálený, přesto ale do něho vstupují prvky, které navozují změny, jimiž obohacují nebo naopak rozesmutňují lidskou duši i samotnou existenci člověka.