Otto M. Urban Books

Born from a bizarre, fin-de-siècle amalgam of dandyism, occultism and Symbolism, Decadence moved the Romantic imagination firmly indoors, into a morbid, mauve-hued interior with Redon on the walls and Poe on the bookshelves. Czech art was well suited to express the Decadent temperament, and In Morbid Colours reveals, for the first time, the incredible cornucopia of fantastical, proto-Surrealist art produced under this rubric between 1880 and 1914. Full of superb color illustrations, it details the work of artists such as Frantisek Bilek, Karel Hlavácek, Frantisek Kavan, Benes Knüpfer, Gabriel Max, Alfons Mucha, Max Pirner, Jan Preisler, Jakub Schikaneder, Hanus Schwaiger, Max Svabinsky and Josef Váchal, as well as artists with ties to Czech art such as Alfred Kubin, August Brömse and Richard Teschner. All of these artists constitute a hitherto-undiscovered world unto themselves, and each is embellished here with superbly-researched commentary and excerpts from contemporaneous Decadent literature.

In his books, Otto M. Urban was the first person to define Czech Symbolism in the fine arts as a distinct phenomenon acting in a proclamatory fashion as part of the broader European artistic stream. Thanks to his insight, Czech art found its place within the natural context of European culture. The exhibition and the book Mysterious Distances juxtaposes renowned artists such as Mucha, Kupka, Pirner, Knüpfer, Schwaiger, Švabinský, Bílek, Šaloun, Zrzavý, Staeger and Teschner with many lesser known or newly discovered figures. The book includes an anthology of critical texts of the time and essays devoted to Symbolism in literature, theatre and applied art.

Česko-anglický katalog vydaný ke stejnojmenné výstavě v Národní galerii Praha konané ve Veletržním paláci ve dnech 20. září 2019 – 5. ledna 2020. Název výstavy převzatý ze stejnojmenného sci-fi románu Ludvíka Součka, který Josef Bolf četl v dětství, odkazuje ke škrábání obrazů do vosku natřeného černou tuší. Jeden z nejosobitějších současných českých malířů se tak v Národní galerii vrátil k technice, kterou před skoro deseti lety víceméně opustil, a kombinuje ji s vystavenými animacemi nebo kolážemi vrstvenými na skleněné desky. Doprovodná publikace adekvátně technice i námětům potemněla, z obrazové části černá prosákla do celé knihy. Obrazy z tmavé plochy vystupují na nehlazeném papíře v úvodu, i pod lakem ve vlastním katalogu. Jinak klidné, klasické uspořádání knihy (a její úzkostné čtenáře) narušují jen obrázky posouvající se neuroticky do textu a dva prázdné černé obdélníky namísto obrázků, mezery v celkovém obrazu autobiografického, ale plachého umělce. Ve stříbrné obálce katalogu se odrážejí pokřivené tvary a zrcadlová stěna, která na ochozu prvního patra veletržního paláce pojala Bolfovu ,site specific‘ kresbu i kurátorský text Otto M. Urbana. Umělce zvlášť reflektuje třiadvacet desek s předtištěným černým obdélníkem, které osobně vyškrábal.

Malíř a grafik Jakub Špaňhel, jeden z nejvýraznějších současných umělců, ve svém díle vědomě pracuje s vlivy a motivy z dějin umění. Takový přístup byl po staletí normální a přirozenou součástí tvůrčího gesta, snahou vyrovnat se a vypořádat se silnými osobnostmi minulosti. V jeho pohledu na umělecká díla minulosti je zásadní emocí úžas nad viděným a vnímaným. Pocit vytržení, který vás intuitivně zasáhne v momentě hlubokého a silného zážitku. Špaňhel se však neinspiruje jen malbou, ale velice výrazně i historickou architekturou, zejména sakrálními interiéry. Způsob, jakým inspirací z dějin umění užívá, je bezprostřední a jaksi samozřejmý. Jeho přístup například k pracím Václava Hollara či Bohuslava Reynka lze označit za veskrze současný, nepietní, ale za zcela upřímný a otevřený. Česko-anglická publikace vychází jako další z katalogů výstav v Galerii Miroslava Kubíka v Litomyšli, konaná 1. dubna – 31. května 2017.

Dekadence je téma, které je v současné kultuře aktuální, či lépe, opět aktuální. Apokalyptický pocit zmaru a krize naší civilizace podněcuje zvýšený zájem o temnou stránku lidského nitra i samotného světa. Od sedmdesátých let 20. století můžeme sledovat kontinuální snahu soudobého umění pracovat s typicky dekadentní tematikou: odcizení, deviace, splín, perverze, hrůza, ošklivost, krása, halucinace, smrt, sebevražda, zánik, narcismus, pornografie, násilí, narkotika, nemoc, šílenství. Dekadentní umění je subversivní, podněcující, nevyvolává lhostejnost, ale vyžaduje formulování jasného postoje. Dekadence je v tomto smyslu vyhrocená, extrémní i provokativní. Po úvodní studii je publikace strukturována, podobně jako výstava, do pěti základních kapitol: I. Krajnost sebe: bolest (Robert Mapplethorpe, Pierre et Gilles, Matthew Barney, Cindy Shermanová, Gilbert and George, Yasumasa Morimura ad.), II. Krajnost těla: sex (Jeff Koons, Niba, Anders Serrano, Joel-Peter Witkin, David Černý ad.), III. Krajnost krásy: pop (David LaChapelle, Pierre et Gilles, Paolo Schmidlin, Shimon Oksteyn, Daniel Edwards, Zbygniew Libera ad.), IV. Krajnost mysli: šílenstí (Damien Hirst, David Baley, Catherine Opieová, Jake a Dinos Chapmanovi, Gottfried Helnwein ad.) V. Krajnost života: smrt (Steven Gregory, Joel-Peter Witkin, Kieth Haring, Ivan Pinkava, Václav Jirásek ad.). Kniha obsahuje, vedle menších referenčních obrázků, celostránkové reprodukce všech děl, která byla představena na stejnojmenné výstavě v Galerii Rudolfinum, stejně jako pohledy do vlastní expozice. Jednotlivá díla jsou doprovázena komentáři samotných autorů nebo úryvky z teoretických studií a rozhovorů. Publikace je doplněna podrobným biografickým a bibliografickým oddílem. Vychází souběžně v české i anglické verzi.

Monografie V barvách chorobných : Idea dekadence v českých zemích1880 a 1914, která vychází ke stejnojmenné výstavě v Obecním domě poprvé představuje a to i rámci evropského kontextu, specifickou část výtvarné umělecké scény ovlivněnou myšlenkami dekadence. Jedná se o umělce takového významu jako byli Max Pirner, Hanuš Schwaiger, Beneš Knupfer, Jakub Schikaneder, Františka Bílek, Karel Hlaváček, Max Švabinský, Alfons Mucha, Jan Preisler, František Kaván, Františka Kobliha, Jan Zrzavý, Josef Váchal a mnozí další. Fenomén dekadence je nahlížen třemi autory Danielem Vojtěchem z filozofického a historického hlediska, Lubošem Merhautem z literárního a konečně editorem knihy Otto M. Urbanem z úhlu dějin umění. Monografie je ve své obrazové části členěna do 4 oddílů : Zachmuřený, zhýralý, morózní; Démon láska; Satanické halucinace a Očistec smrti, které jsou proloženy desítkami citátů a básní. Publikace má dvě části. První část charakterizuje dekadenci ve výtvarném umění a zároveň sleduje širší souvislosti. Zabývá se dekadencí z hlediska evropské duchovní situace, uvádí do historie české diskuse o dekadenci a sleduje dekadentní projevy ve výtvarném umění. Druhá část knihy obsahuje komentovanou obrazovou přílohu a je doplněna ukázkami básní z české dekadentní poezie.

Kniha kterou autorsky připravili Otto M. Urban, Jarka Vrbová a Tomáš Vrba je složena ze tří částí: studie o norském malíři jako zásadní postavě světové kultury 20. století, prvního takto obsáhlého mimo Norsko vyšlého výběru z jeho fascinujících ilustrovaných deníků a konečně ze studie o Munchově iniciačním vlivu na české výtvarné umění po úspěšné výstavě, která se v Praze uskutečnila v roce 1905 a zásadně poznamenala vývoj českého moderního umění. Textová monografie vychází jako 4. svazek edice Vera effigies zaměřené na klíčové osobnosti přelomu 19. a 20. století. Obsahuje 223 reprodukcí umělcových olejomaleb, grafiky a fotografií zapůjčených Munchovým muzeem v Oslo. Kniha se stává nejen první velikou českou knihou o Munchovi, ale i příručkou ke kulturním dějinám přelomu 19. a 20. století. Počet ilustrací a příloh: 223

Symbolismus je v současné době vnímán jako jedno z klíčových uměleckých hnutí posledních desetiletí 19. a počátku 20. století. V českém prostředí byl prvním směrem, jenž proklamativně vystupoval jako součást širšího evropského uměleckého proudu. Jeho zásluhou patřilo české umění do přirozeného kontextu evropské kultury. Rozmanitá pojetí symbolismu jsou vždy spjata svými odkazy s romantismem. Symbolismus je vnímán jako určité pokračování jeho některých tendencí, zejména individualismu tvůrce jakožto vyvolené a vidící osobnosti, jež je schopna nahlížet a zobrazovat svět i jinak, než jak se jeví „střízlivému fyzickému“ zření. Otto M. Urban v knize Tajemné dálky poprvé kodifikuje český symbolismus ve výtvarném umění jako samostatný fenomén, jenž byl doposud prezentován pouze v souvislosti se secesí. Kromě plejády zvučných jmen (Pirner, Knüpfer, Schwaiger, Mucha, Kupka, Švabinský, Bílek, Šaloun, Zrzavý) zde najdeme díla desítek dalších autorů, mnohdy málo známých a nově objevovaných, včetně „českých Němců“, jako byli například Richard Teschner či Ferdinand Staeger. Knihou prolíná, rozdělena do třech částí antologie dobových kritických textů. Její nedílnou součástí jsou studie věnované symbolismu v literatuře (Luboš Merhaut), divadle (Petra Ježková) a užitém umění (Otto M. Urban). Kniha je doplněna kalendáriem (Filip Wittlich), soupisem literatury a jmenným rejstříkem.