Bohumil Kartous Books

Připravujeme děti na svět, který nenávratně zmizel. Vezeme děti na parním stroji do virtuální reality a tvrdíme jim, že je to pro ně prospěšné. Tato kniha tvrdí opak a snaží se ukázat, jaké dopravní prostředky vedou společnost místo do minulosti do budoucnosti. Existuje jedna zábavná společenská hra. Do kruhu se rozestaví židle a okolo nich stojí lidé. Židlí je přesně o jednu méně než lidí. Na povel si mají lidé sednout – kdo to nestihne, ze hry vypadává. Nemá si kam sednout. Do značné míry jde o alegorii života. Lidská společnost hraje tuto hru i v reálném světě. Úspěšní v ní nacházejí svá místa, neúspěšní se pohybují ve stínu periferie. Snahou výchovy a vzdělávání by v tomto světě mělo být nacházet co nejvíce míst pro každého, protože příliš mnoho lidí na periferii mění hru ve svízelnou situaci nebo dokonce horor. Co když se ale lidstvo dostalo do situace, kdy původní pravidla hry přestala platit, protože židle nejsou po ruce, nýbrž se ukrývají někde v nepřehledném prostoru mimo okamžitý dosah, a dokonce se stále pohybují? K jejich hledání pak potřebujete dovednosti, které si musíte osvojit. Místo toho si ale osvojujete dovednosti, které vás vedou úplně jiným směrem. V takové situaci se nyní ocitáme a děláme jen málo, abychom to změnili.

Budoucnost vzbuzuje obavy v turbulentním světě změn a nejistot, ale můžeme ji ovlivnit. Bob Kartous navazuje na svou předchozí knihu a prostřednictvím rozhovorů s vybranými osobnostmi předpovídá budoucnost racionálně, nikoli esotericky. Mnoho lidí touží znát svou budoucnost, což je důvodem, proč esoterika v 21. století, i v době pokročilého vědeckého poznání, zažívá rozmach. Tato doba je nejen technologická, ale také plná nejistoty, což činí budoucnost mlhavou a obtížně snesitelnou. Lidé se s tím vyrovnávají různými způsoby, buď se snaží uniknout, nebo čelit realitě. V důsledku rostoucí úzkosti mnozí vnímají svůj život jako „únikovou hru“, což je varovné. Technologický pokrok se žene vpřed, zatímco lidská adaptace se pomalu přizpůsobuje. Tato kniha analyzuje změny evolučních podmínek v digitálním světě a nabízí způsoby, jak uchopit vlastní budoucnost, abychom se jí nemuseli bát. Cílem je, aby naše děti mohly do budoucnosti vstupovat bez strachu. V závěru knihy se objevují rozhovory s osobnostmi jako Jiří Horáček, Anna Šabatová a další, které obohacují diskusi o budoucnosti. Předmluvu napsala Martina Viktorie Kopecká.