Marie Kubinová Books

Soubor studií tzv. „pražské tematologické školy“ se zabývá výraznými místy literatury 19. a 20. století (hrad, chaloupka, hospoda, škola a prostor výchovy, vězení, chrám a prostor víry, továrna, věž, pokoj) v české literatuře, kterou však konfrontují se světovým literárním kontextem. Stati autorů Daniely Hodrové, Zdeňka Hrbaty, Marie Kubínové a Vladimíra Macury, kteří se zabývají literární topologií, tj. zkoumáním konkrétního prostoru v literatuře, jsou inspirativní nejen pro poznání naší minulosti a přítomnosti, ale i pro další obory – především filosofii a výtvarné umění. ... celý text

Autoři druhého svazku Poetiky literárního díla 20.století se rozhodli pozorovat a představit svůj předmět velice "zblízka", v plné jeho konkrétnosti. Detailní analýzy - například mnohovrstevnatého, všechny řečové složky aktivizujícího přediva vyprávění, jak se projevilo v jednom z Vančurových a jednom z Čapkových děl - prostředkují čtenářům živé doteky se slovesnými výtvory: průhledy do básnivé prózy, do poezie symbolismu, do tvorby avantgardy a jejích časových souputníků. Pozorně sledovány jsou též experimenty vytvářené na pomezí literatury a výtvarnictví, texty budované na principu variačních a permutačních obměn či intertextových citací.

Kniha Marie Kubínové Časoprostor lyriky se nad novodobou českou poezií věnuje otázce, jak lyrická báseň vytyčuje trasy, po nichž se má ubírat čtenářova představivost, a jak konkrétně je v básnických textech vytvářeno jejich časové a prostorové zakotvení. Toto přemýšlení se inspiruje pracemi Miroslava Červenky, Gastona Bachelarda, ale ve výkladu se potkávají též poznatky různých jiných disciplín: stylistiky, sémiotiky, tematologie, fenomenologie či kognitivní vědy.

Marie Kubínová se zaměřuje na pohyb četby – proces, kdy hranice textu prochází v neustálé proměně individuálním příjemcem. Podrobně sleduje, nejen jak působí na čtenáře tok času, jakými proměnami ve svém subjektivním vidění světa prochází, ale mimo jiné si všímá i jeho psychických složek – paměti, intelektu a emocí. Je zde též sledován zdánlivě protichůdný, ale ve skutečnosti spíše podporující a rozvíjející pohyb tzv. naivního (sémantického) a estetického (sémiotického) čtenáře. Stále jsme na cestě a vše je v pohybu – a to nám umožňuje skrze konkrétní text osobnostní růst a rozvoj. Až nakonec náš kontakt s dílem končí a noří se do minulosti, aby přišlo dílo další a vše začalo jinak a znovu.

obsahuje 3 studie: Jiří Wolker a proletářská poezie Vítězslav Nezval - představitel poetismu Halasova Sépie

Žákům se často stává, že si nejsou jisti, zda některou partii školské matematiky ovládají. Nevědí, proč jsou v řešení některých typů příkladů stále neúspěšní. Chybí jim jistota a rychlost v řešení rutinních příkladů. Ve sbírkách příkladů si nejsou jisti, jak obtížný je který příklad. Tyto a mnoho dalších problémů, se kterými se…

Sborník je rozdělen na tři části podle druhů a obsahuje následující studie: POEZIE / LYRIKA: Verš a poezie (Miroslav Červenka); Motivovanost v lyrické poezie (Marie Kubínová); PRÓZA / EPIKA: Tematizovaná zprostředkovanost vyprávění (Marie Mravcová); Funkce fantastiky v současné próze (Jiří Holý); Proud vyprávění, proud hovoru, psaní proudem: hrabalovská pozorování (Milan Jankovič); DRAMA: Drama jako metodologický problém (Pavel Janoušek).

Matematika jako výzva k přemýšlení. Tak by se dala nazvat netradičně pojatá knížka, pomáhající pochopit probírané učivo. Vede nás krok za krokem od úkonu k úkonu, tak, že si zvládneme vzorce vlastní úvahou vytvářet sami. Pokud si nebudeme vědět s něčím rady, můžeme nahlédnout do nápovědy a na konci každého tematického celku si své vědomosti prozkoušet.

Platnost strukturalistické teze o znakové povaze uměleckého díla je v případě díla literárního, tj. útvaru psaného přirozeným jazykem, mimo jakoukoli vážnější pochybnost. O to víc pozornosti si vyžadují zvláštnosti uměleckého verbálního znaku, jejichž různé aspekty se pokoušejí postihnout sondy vysílané touto knížkou. Jde např. o otázky výstavby uměleckého textu, na níž se ve vzájemné spolupráci podílejí výsledky jeho osobitého podvojného členění a dvojích významových vztahů; o nástrahy, jež dílo právě proto staví do cesty svému interpretovi, který má pojmovým a sukcesívním jazykem popsat to, co se ze samé své podstaty brání sevření do jeho schémat; o sémiotické postupy recepce, v níž se vnímatel vyrovnává s paradoxní situací: s nutností bytostně se ztotožnit s hodnotovým poselstvím kohosi jiného, zakódovaným navíc v časově proměnlivé významové struktuře. Druhá část knížky se pak pokouší domýšlet některá řešení obsažená v teoretickém odkazu velkých osobností, zejména J. Mukařovského. Část třetí kombinuje teoretické úvahy s jejich aplikací, a to při analýze české poezie dvacátých a třicátých let.