Ondřej Sládek Books

The Metamorphoses of Prague School Structural Poetics Ondrej Sládek Academy of Sciences, Brno In the present volume, the author concentrates on tracing and analysing the metamorphoses of Czech literary structuralism in the course of the 20th century. Attention is focused primarily on the works and approaches of those Czech literary theoreticians and historians who went into exile. The author has attempted (1) to present several key sources and formative relations of Czech structuralism (e. g. to Saussure's linguistics, to Russian formalism and the like), (2) to outline the historical development of Czech structuralism in exile, and (3) to provide a brief characterisation of the main changes undergone by the structural poetics of the Prague School in exile in the context of the development of Western literary theory and criticism, and more specifically, the history of structuralism and post-structuralism. The changing structuralist point of departure is demonstrated through a number of selected approaches, analysing in particular detail the theoretical proposals of Mojmír Grygar, Kvetoslav Chvatík, and Lubomír Doležel. In researching this subject, the author applies the perspective of the theoretician and historian of the theory of literature. ISBN 9783862886135. Travaux linguistiques de Brno 12. 202pp. 2015.

K připomenutí třicátého výročí úmrtí literárního vědce a estetika Jana Mukařovského (11. 11. 1891 - 8. 2. 1975) uspořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR dne 8. 2. 2005 v Praze mezinárodní kolokvium „Český strukturalismus po poststrukturalismu". Záměrem bylo připomenout významné literárněteoretické a esteticko-filozofické příspěvky Jana Mukařovského, porovnat je s přístupy některých poststrukturálních myslitelů a poskytnout prostor pro širší diskusi o současné podobě českého literárněvědného strukturalismu. K účasti bylo vyzváno šestnáct domácích i zahraničních badatelů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují; předložené studie tak představují aktuální podobu současného teoretického uvažování o českém strukturalismu.

Úvahy a diskuse o tom, jak psát dějiny "po konci dějin", jak psát literární dějiny a pěstovat literární historiografii, získaly v našem prostředí na významu po roce 1989. Tyto diskuse zproblematizovaly nejen "psaní dějin literatury, ale i samotný obor literární historie. Nad úvahou, zda vůbec psát literární dějiny, však převážila snaha nalézt způsob, jak je psát, jak pěstovat literární historiografii poté, co byly v průběhu minulého století vysloveny radikální pochybnosti o možnostech objektivního poznání, o jednotě historického vývoje, i o jednotě autora a díla.

Dílo Jana Mukařovského patří právem do zlatého fondu české, ale i světové literární vědy a estetiky. Nutnost nově kriticky analyzovat a zhodnotit přínos jeho strukturálních koncepcí, ale i pozdějších prací, kdy se veřejně distancoval od strukturalismu, je nasnadě. Cílem monografie je přiblížit život a dílo Jana Mukařovského v širším kontextu domácí i zahraniční literární vědy a estetiky. Vykreslen je nejen Mukařovského život a formování jeho vědecké dráhy, nýbrž také osobní vztahy a jeho společenské a politické aktivity. Ústřední část práce je věnována analýzám základních principů Mukařovského strukturální poetiky a estetiky.

Autoři jednotlivých studií nahlíží vztah naratologie a teorie fikce, logiky a vyprávění, zabývají se hlasem vypravěče ve filmové adaptaci literárního díla, zkoumají vývoj narativu v české literatuře z pohledu kritiky 60. let, interpretují řadu zajímavých literárních děl (české a světové literatury, kde je vyjádřeno téma šoa z pohledu viníka), dále představují širší mezioborové vazby, sémiotické a literárněvědné přístupy.

Kniha přináší tři univerzitní přednášky, jež Jan Mukařovský ve třicátých letech věnoval epice v literatuře. První dvě, „Epika, její podstata a druhy“ a „Román a novela“, na sebe v univerzitní výuce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ve školním roce 1932–1933 navazovaly: Mukařovský se v nich zabývá podstatou a charakteristickými znaky epiky a později také jazykovými, vypravěčskými a kompozičními prostředky typickými pro epické žánry. Těžiště třetí přednášky „Podstata epiky“ leží v pozorování toho, jak se v epice odvíjí zápletka a jak je epický text komponován. Přítomná edice vychází z rukopisných materiálů z Mukařovského pozůstalosti, první dvě přednášky jsou publikovány vůbec poprvé. Vydání doprovází bibliografie a průvodní studie Ondřeje Sládka.

Ústav pro českou literaturu AV ČR představuje od svého založení v roce 1947 ojedinělé vědecké centrum, které se zaměřuje na teorii a dějiny české literatury od nejstaršího období až po současnost. Současně plní funkci informačního a konzultačního střediska v oblasti literárněvědných informací. Kniha, která je věnovaná tomutopracovišti, nepředstavuje jeho syntetické dějiny, je spíše sledem náhledů do činnosti jednotlivých útvarů, které Ústav spoluutvářely.

Slovník literárněvědného strukturalismu představuje vůbec první takto tematicky vymezenou terminologickou příručku, která postihuje strukturalismus ve všech jeho podstatných dimenzích a podobách, jež získal v rámci literární vědy v průběhu dvacátého století. Kniha obsahuje více než tři stovky hesel, ve kterých se autoři snažili přístupnou formou vyložit základní teoretické a metodologické koncepce, paradigmata, klíčové pojmy, směry a školy strukturalistické literární teorie a kritiky, a to jak z hlediska jejich historického vývoje, tak z hlediska jejich aktuální podoby. Kromě hesel z oblasti literární vědy slovník obsahuje i termíny z řady dalších spřízněných oborů (např. lingvistiky, estetiky, sémiotiky, antropologie atd.). Jednotlivá hesla mají podobu ucelených studií a jsou vzájemně propojena odkazy. Jakkoli autoři slovníku bohatě čerpají ze strukturalistického dědictví Pražské školy, ve svých výkladech se neomezují pouze na tuto badatelskou tradici. Slovník je určen všem, kdo se zajímají o literární vědu, estetiku, lingvistiku, filozofii, ale také o dějiny vědy a myšlení o literatuře. Slovník je dílem týmu předních českých odborníků, vědeckých pracovníků Akademie věd České republiky a vysokých škol. Je výsledkem výzkumného projektu řešeného oddělením teorie Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., které se dlouhodobě věnuje teorii a dějinám strukturalismu, zejména Pražské škole.

Antologie textů Český strukturalismus v diskusi obsahuje překlady studií zahraničních literárních teoretiků a historiků zabývajících se českým strukturalismem, zejména poetikou, sémiotikou a estetikou Jana Mukařovského a Romana Jakobsona. Antologie představuje reprezentativní výbor z široké diskuse o českém strukturalismu, kterou vedli zahraniční badatelé (bohemisté, ale i nebohemisté) v šedesátých až devadesátých letech 20. století. Z vybraných autorů se jedná o články například E. Holensteina, P. Grzybeka, W. F. Schwarze, H. Schmidové, W. Steinerové, T. G. Winnera, P. V. Zimy a dalších. Antologie je doplněna o medailonky autorů a doslov mapující dějiny zahraniční recepce a hlavní témata diskusí o českém strukturalismu. Editor Ondřej Sládek.

Již více než čtyřicet let patří pojmy performance a performativita v humanitních a společenských vědách mezi deset nejčastěji užívaných termínů. Jak k tomu došlo? Jak jim máme rozumět? Jaké teoretické koncepce jsou s nimi spjaté? Jak se proměňovalo jejich pojetí? Jakým způsobem ovlivnily směřování některých vědních disciplín, ale i samotnou kulturní praxi? Takovéto a řada podobných otázek se nabízí pro úvahy o významech, proměnách a užití dvou klíčových pojmů literární a kulturní teorie a performančních studií několika posledních dekád. Na některé z nich, týkající se především literatury, vyprávění, fikce, divadla a genderu, se pokouší odpovědět tato kniha. Práce nepředstavuje vyčerpávající syntézu, ale spíše je jakýmsi stručným úvodem do problematiky pro široký okruh zájemců. Kniha byla psána s cílem seznámit čtenáře s hlavními názory na to, co je performance a performativita a jaké teoretické a metodologické koncepce s nimi byly v minulosti spojovány, současně ovšem také nastínit stav a směřování našeho aktuálního literárněteoretického diskurzu o této problematice. Některé kapitoly mají proto podobu syntetických výkladů, jiné mají naopak charakter sond věnovaných konkrétním problémům. Jakkoli by se mohlo zdát, že okruh témat jednotlivých kapitol knihy je relativně široký, sjednocuje je společný požadavek: kritická analýza užití pojmů performance a performativity v kontextu literární vědy.