Eva Frantinová Books

Básnická próza zachycuje střípky dojmů a životních prožitků, jež skládá autorka do alegorické básnické mozaiky. Ve své poetické próze vyjadřuje autorka smutek nad konzumní společností a lítost nad lidmi, zahnanými povinnostmi do kouta, lidmi bez fantazie, zahlcené moderními přístroji, bez vztahu k přírodě a poezii. Jde o knihu čirých literárních samomluv, promítnutých do podoby meditativních prozaických vyznání.

Antologie českých básnířek, které vstupovaly do literatury na konci 60. let 20. století a především v 70. letech 20. století. V doslovu ke knize Milan Blahynka píše: Psát doslov ke knížce jedinečných veršů je nesmysl non plus ultra. Nesmysl tím větší, čím jsou básně lepší. Nesmysl největší, když vzrušující básně jsou dílem žen. Do antologie byly zahrnuty verše Blanky Albrechtové, Jitky Badoučkové, Evy Brixy, Evy Frantinové, Evy Hrubé, Marcely Chmarové, Marie Kafkové, Jaroslavy Málkové-Eichackerové, Libuše Mikyskové-Semecké, Markéty Procházkové, Lydie Romanské, Marie Štemberkové a Yvety Tausingerové.

Originální pojetí erotické básně v próze. Autorka zde staví do kontrastu milostnou poetiku a lyriku s místy až cynickým či brutálním pohledem na intimní sféru. Použitý jazyk vypovídá o autorčině bohatství v tomto směru; stojí tu vedle sebe básnické obraty i expresivní slova.

Sbírka poezie české renomované básnířky Evy Frantinové je dalším příspěvkem do její bohaté tvorby, který se opět vyznačuje charakteristickým rukopisem, zachycujícím proměny dnešního světa v rozmanitých podobách. Znepokojující motivy jsou v poezii Evy Frantinové zachyceny jako pomíjející "otisky dlaní v mořském písku", jako stopy na pláži, které spláchne přílivová vlna a nic po nich nezůstane. Básně putují sbírkou jako posmutnělé rozhovory, v nichž se zdá, že člověk je odsouzený k pláči a umírání, k rezignaci kvůli beznadějnosti světa, v němž marně hledá důstojné východisko z mizérie, ze společnosti, která postrádá prosté lidské city a v níž "jsme zkopírováni do mobilů".

Krátká skladba české básnířky evokuje citově vypjatou jízdu vlakem, při níž vyvstávají do popředí nejrůznější myšlenky i emocionální zastavení. Vše vlastně začíná jako obyčejný výsek ze všedního dne: protagonistka podnikne krátký výlet po železniční trati, jakousi "zapřenou jízdu" z vršovického nádraží, která jí přináší množství postřehů a dojmů, a to nejen o současném životě, jenž se projevuje především jemnou drobnokresbou zachycující tváře, typy i chování spolucestujících. Tato netradiční exkurze totiž autorce dovoluje i hrozivé ohlédnutí do minulosti, kdy se vagón náhle promění v dobytčák a před očima jí defilují tváře jejích předků, jedoucích do koncentračních táborů, "až na konečnou, tam, kde nic není". Stručný a výraznými básnickými prostředky napsaný příběh Evy Frantinové , nikoli náhodně se odehrávající "v šedi sychravých dnů, které každoročně postihují Čechy".

Třicet sedm reflexivních básní v próze od současné české autorky. Autorka se nebojí pustit čtenáře do intimních zákoutí své duše. Touží se s nimi rozdělit o všechny své pocity vyvolané toulkami Prahou a izraelskými městy, které v ní postupně evokují vzpomínky na nejrůznější lidi a události. Jazyk, který používá, je košatý, nápaditý, plný básnických metafor. Eva Frantinová si už okruh svých čtenářů dokázala najít a touto knihou je určitě nezarmoutí.

Básnická sbírka Evy Frantinové. Klíčový význam pro tvorbu měl autorčin dědeček a (od r. 1957) pobyty u něj v Josefově Dole, ale i pozdější studium houslové hry na pražské státní konzervatoři. Časopisecky publikuje od r. 1975 (Tvorba, Literární měsíčník, Kmen, Host, Obrys-Kmen, Salon Práva, rozhlas, Viola), od r. 1979 knižně, kdy debutovala v nakladatelství Mladá Fronta básnickou sbírkou Noci bez krajnic. Do r. 1990 se věnovala převážně poezii, posledních deset let píše básnickou prózu. Za básnickou sbírku Vzkaz bosé stopy jí byla Masarykovou akademií umění udělena Cena K. H. Máchy. Ve slovníku Literatura s hvězdou Davidovou (Votobia) je zastoupena samostatným heslem. Žije v Praze.

Kniha krátkých próz - vzpomínek, zamyšlení i básní v próze - je plná obyčejných věcí, které nás denně obklopují. Pod perem básnířky se nejen věci, ale i lidé kolem nich stávají jedinečnými. Krátké, většinou jednostránkové texty nás uvádějí do autorčiných vzpomínek, jakýchsi momentek z dětsví a mládí, které jsou ovanuty pelem nostalgie, anebo se zabývají drobným detailem ze života, rozvedeným do poetického zamyšlení, v němž autorka vnímá současný svět s ostrými hranami konzumu, rychlosti, byznysu a klipovitosti jako ohrožení skutečně prožitého lidského kontaktu... Úvahy mají často formu fejetonu, jindy jde o jakousi báseň v próze rozsahu zcela minimálního, obsahově zasahují od vzpomínky na výkupnu lahví ve Vršovicích jejího dětsví, přes čistě poetický citový výron, po úvahu o tom, co je vážné umění a vážná hudba.

Autorka do svého "snění" zařadila věci a pojmy očima viditelné i ty skryté, spatřené pouze jejím vnitřním zrakem. Tak se nám objeví Památka vedle Plovoucí podlahy, Rekonstrukce vedle Chlapce s básněmi a třeba Bačkory u Podzimu. Texty jsou sledem volně řazených meditativních postřehů bez vnitřních souvislostí. Evě Frantinové nechybí obrazotvornost, spíše jí přebývá. Kniha osloví jen specifický okruh čtenářů, ochotných se napojit na autorčino nadneseně poetické myšlení zahlcené přemírou metafor. Soubor reflexivních psychologicko-poetických úvah o snění v mnoha podobách.

Soubor reflexivních a meditativních básnických próz je inspirován vzpomínkami a dojmy. Zvláštní a zajímavý pohled autorky na zaniklý svět jejího dětství, na situace a předměty, které jsou už minulostí, na zvláštní a svérázné lidské postavičky, které nenávratně zmizely s hekticky se měnícím světem. Ironicky a se smutkem se dívá na současný styl života.

Povídání o jídle se známými osobnostmi doplněné kuchařskými recepty.

Sbírka přírodní lyriky a letmých dojmů z autorčiných cest po domově i v zahraničí byla oceněna v roce 2000 cenou K.H. Máchy, kterou uděluje každoročně Masarykova akademie umění.

Z hvězdy pod okap se dostanete s knížkou z edice Báseň na sobotu nakladatelství Periskop. Ihned, jak vezmete do ruky sbírku příjemného čtvercového formátu, bude vám jasné, že obálka pochází z dílny Františka Dostála. Až na jednu několikastránkovou skladbu obsahuje sbírka stručné několikařádkové verše/aforismy. I když tato forma není nová a prakticky nenajdete moderního básníka, který by se v ní nevyřádil, tudíž byste si mohli myslet, že útvar byl vyčerpán, že už toho víc není, co by bylo možné říci na pár řádcích. Při čtení Eviných aforismů budete mít úplně opačný pocit. Lehkost a přirozenost jejího psaní, moudrost skrytá, nebo lépe řečeno obsažená, v každém i v tom nejobyčejnějším okamžiku, v té nejprostší věci, jakoby jasně dávaly najevo, že jejich autorka je tady doma a že kdo umí, ten umí...

Proklamativní stručná dvojverší čelí rychlosti dneška zachycením autorčiných vzpomínek.

Azbestové mosty kniha od autora Eva Frantinová. Básnická sbírka.

Útlá sbírka básní české prozaičky je inspirovaná nejen milostným citem, ale vším, co je součástí každodenního života ženy.

Básnická sbírka renomované autorky přináší verše z každodenního života, a přece plné nadčasové fantazie a zářivých metafor. Krásný dárek pro čtenáře v dobách, kdy se naše hmotařská společnost na hony vzdaluje nejen poezii, ale už i prozaické realitě.

Autorka - houslistka, básnířka a prozaička - nabízí čtenářům autobiografický kaleidoskop drobných textů. Nesouvislá autobiografická próza Frantinové je sledem impresí o životě, lidech, událostech a věcech. Jednotlivé střípky obsahují například vzpomínky na předky, črty o tvorbě, úvahy o každodenních (ne)obyčejnostech. Celý text lze považovat za doklad bohatého vnitřního světa spisovatelky i jejího talentu pamatovat si, poeticky vyjádřit a zaznamenat. Poslední strany knihy patří deníku autorčiných snů.

Kniha poezie současné české básnířky a prozaičky obsahuje v rychlém tempu psané básně, které podávají osobitou výpověď "o stavu světa" i dnešní kritické společenské situaci. Básně Evy Frantinové, komponovány ve výbušném stylu se stupňující akcelerací, jsou zamyšlením nad tím, jak "skřípe štěstí v polámané zemi", jak se mění povahy a charaktery lidí, jak těžce a obtížně se znovu hledají jistoty, místo nichž se dostavila skepse a traumatické rozčarování z bezduchosti času a doby. Ve verších hrají důraznou úlohu odkazy a parafráze na velikány české poezie (Nezval, Holan, Halas), některé básně dokonce velmi zdařile nabízejí variace názvů klasických literárních děl. Jsou tu ale zastoupeny i vzpomínky na rodinné příslušníky a v neposlední řadě je tu zobrazen nesnadný život v oparu karanténních vyhlášek a nařízení způsobených pandemií covidu-19.