Petr Borkovec Books

Soubor povídek básníka Petra Borkovce je poutavým zachycením běžných i méně obvyklých situací, které jsou podány jednak v jakémsi až lyricky zamlženém pojetí, na druhé straně ale i s velmi ostrou a pronikavou charakteristikou. Petr Borkovec vypráví pěkným jazykem, přitom obyčejně a jednoduše k pochopení. Má bohatou slovní zásobu a žádná věta se neopakuje. Ačkoli některé povídky obsahují mnohem zajímavější příběh než jiné, atmosféra je cítit z každé stránky. Právě v tom spočívá tajemství Borkovcových próz. Jak píše kritik Jan Štolba v jiné souvislosti: "Hrany světa hrubnou a dřou, jsou otřískané, osahané k nepoznání. Nějak tím vším však musíme projít." Nakladatelská anotace. Kráceno.

„Máte rád Bukowského? Jste víc syn nebo víc otec? Neutlačuje jedna poloha tu druhou? Kterou preferujete? Byl jste někdy na slam poetry? Měl jste šťastné dětství? Filozofická otázka – co to vlastně je poezie, co je její smysl? Čtete své básně své ženě? Asi nejste zrovna revolucionář, ale zkusil byste nějaký osobní manifest? Cestujete? Máte rád Bukowského? Je pro vás matka inspirací? Jakým způsobem prosekáváte cestu mačetou slov skrz džungli chaosu k napajedlu skutečnosti? Máte nějaký koníček? Co byste dělal, kdybyste nepsal? Máte rád Bukowského?“ Otázky jsou jasné. Petr Borkovec (1970) se ve svých krátkých prozaických textech pokouší zodpovědět všechny najednou.

Sbírka básníka a překladatele, nositele Ortenovy ceny za poezii, přináší reflexivní a intimní poezii.Edice: České básně.

Hmyz v klasické japonské poezii 8.–20. století. Tematický výbor japonských básní o hmyzu obsahuje 65 pětiverší waka a 155 trojverší haiku. Je rozdělen do osmi částí podle nejčastěji frekventovaných druhů hmyzu, odedávna v poezii oblíbených díky duchovnímu vlivu šintoismu a buddhismu.

„Máte rád Bukowského? Jste víc syn nebo víc otec? Neutlačuje jedna poloha tu druhou? Kterou preferujete? Byl jste někdy na slam poetry? Měl jste šťastné dětství? Filozofická otázka – co to vlastně je poezie, co je její smysl? Čtete své básně své ženě? Asi nejste zrovna revolucionář, ale zkusil byste nějaký osobní manifest? Cestujete? Máte rád Bukowského? Je pro vás matka inspirací? Jakým způsobem prosekáváte cestu mačetou slov skrz džungli chaosu k napajedlu skutečnosti? Máte nějaký koníček? Co byste dělal, kdybyste nepsal? Máte rád Bukowského?“ Otázky jsou jasné. Petr Borkovec (1970) se ve svých krátkých prozaických textech pokouší zodpovědět všechny najednou.

„Ty jednou někde necháš vlastní hlavu! Minule klíče, včera šála – a teď sluchátka! Na co prosím tě myslíš?“ Leporelo o věcech, které často ztrácíme. Které zapomínáme ve vlaku, ve škole, na plotě, v obchodě nebo kdovíkde. O věcech, s nimiž se už neshledáme... Někdy ale jo, a to je pak krása! A vůbec: co dělá zapomenutý deštník? Najde ho někdo? Jak se mu daří? A ztracenému mobilu? Peněžence? Vraťte mi ji, prosím! A ty báječné rukavice, které všichni obdivovali? Kdo je teď nosí? A myslíte, že je možné v kině zapomenout košík s jahodami? Je možné najít klec s papouškem?

Souborné vydání sbírek básní pro děti Všechno je to na zahradě (2013), O čem sní (2016) a Každá věc má něco společného se štěstím (2019), doplněné o nový text Benjamin Murka. „Tati, já tomu vůbec nerozumím. Co je to přástevník? Proč by někdo kradl rybízy? A co by dělala husa v lampě, to je nějaká hloupost. Tak si to zkus představit. Procesí mnohonožek pod kamenem. Starší holky od sousedů, jak se ti smějou, že jsi z města. Zloděje, jak se trápí s ukradenými pendlovkami. Ustaraného prodavače ze samoobsluhy. Dva zmoklé cizince ve stáji, jak se smějí a nevíš čemu. Co se zdá rohlíku, když usne před svačinou. A až si po čtení zhasneš, poslouchej ve tmě: husa, rys, tetřev, vážka, jelen, had.

„Psal jsem před Vánoci minulého roku P. Borkovcovi, jestli by mi jako (bývalý?) vášnivý entomolog neporadil nějakou odbornou knížku na toto téma – D. Dolenský mi krátce předtím doporučil knížku B. Lhotského Křehká krása, z níž zde čtenář najde ukázky, ale bylo mi to málo –, knížku, která by mě takříkajíc zasvětila, ukázala mi cestu. Poradil mi obratem (čti kupř.: J. R. Winkler, J. Mareš & V. Lapáček) a rovněž obratem prošel všechny svoje texty a ty, jež se tohoto řemesla (ale nejen jeho) nějak dotýkaly – některé více, některé méně – mi poslal. Něco pak přepsal a něco připsal. A tak – pro radost – vznikla tahle sbírka textů. / J. Tvrdoň, 17. dubna 2024“ (z úvodního slova)