Pavel Soukup Books

Když se Janu Husovi blížila čtyřicítka, zdál se být na vrcholu slávy a vlivu. Známý kazatel v Betlémské kapli a bakalář svaté teologie se těšil podpoře královského dvora i přátelství pražského arcibiskupa. Brzy ale přišly potíže: udání, procesy, klatba, vyhnanství a po něm odchod do Kostnice. Tam byl Hus nakonec uvězněn a upálen jako kacíř. Po celý život se přitom zabýval stejnými myšlenkami jako otcové kostnického koncilu – jak napravit zlořády v církvi, sužované papežským schizmatem a nedůstojným životním stylem kleriků. Co tedy otcové koncilu shledali na Janu Husovi tak nebezpečným, že jej poslali na smrt v plamenech? Kniha se zabývá genezí rozsudku a hledá jeho příčiny v osobitých rysech Husovy životní dráhy a veřejného působení. Líčí jeho úspěch a pád: jakými cestami se mu podařilo získat si proslulost a vytvořit okruh stoupenců a proč to přilákalo pozornost strážců dogmatu. Jan Hus je tu chápán jako příklad veřejně angažovaného učence, který se kvůli své popularitě dostane do vážných potíží. Zachytit život a smrt kazatele znamená zároveň dozvědět se něco o pozdně středověké společnosti, jejím chápání světa, jejím vnitřním napětí a předsudcích.

Historia de Expeditione Friderici Imperatoris se měla stát oficiální kronikou výpravy císaře Fridricha do Svaté země. Text, napsaný nejpozději v roce 1200, je problematicky spojován s klerikem Ansbertem, jehož jméno je v rukopisu připsáno později, což ztěžuje určení autorství. Autor se pravděpodobně výpravy osobně účastnil a po císařově smrti začal zpracovávat své zápisky do kroniky, která byla později redigována a doplněna o informace o událostech ve Svaté zemi. Předpokládá se, že autor měl blízko k českému prostředí a byl součástí císařova okolí, možná jako člen jeho sekretariátu. Oficiálnost kroniky je patrná z důležitých dopisů mezi Fridrichem a významnými osobnostmi té doby a z příznivého tónu vůči císaři. Největší předností Ansbertova textu je, že jako jediný z kronik třetí výpravy zaznamenává napětí mezi křižáky a Byzantskou říší. Fridrich putoval se svým vojskem po souši, čímž se dostával do konfliktu s císařskými vojsky, podobně jako účastníci první kruciáty. Tím se Ansbertova kronika obsahově blíží kronikám prvních křižáků a její tón je výrazně protibyzantský, podobně jako v případě kronik první výpravy.

Kniha se věnuje úloze kazatelství v tzv. českém reformním hnutí zhruba mezi lety 1360 a 1420. Sleduje metody používané pro výklad a šíření božího slova a jejich význam pro formulaci reformního programu. Na příkladu latinských univerzitních kázání mistra Jakoubka ze Stříbra zkoumá konstrukci kazatelského textu a pracovní nástroje používané husitskými mistry při výkladu Bible.

Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

Kulturní a přírodní památky jižní a východní Evropy, obsažené ve svazku Evropa II., okouzlují svou rozmanitostí a ohromují svým významem. Velkolepý oblouk se klene od pravěkých kreseb v jeskyni Altamira a památek řecké a římské antiky až ke vznosným stavbám španělského středověku, renesančním palácům, barokním kostelům a městským komplexům Itálie, klášterům a skvostným stavbám carů v Rusku a historickým stopám starých kultur v oblastech hraničících s Malou Asií a Uralem. Pestré jsou rovněž přírodní památky, např. horská krajina Pyrenejí, ligurské pobřeží nebo proslulá Plitvická jezera.

Sborník úvah a studií věnovaných klíčovým pojmům a koncepcím, s nimiž pracuje mezinárodní bádání o husitství. V jednotlivých esejích se autoři zamýšlejí nad tím, do jaké míry lze na husitské období aplikovat terminologii sousedních historických a sociálněvědných oborů, např. novověké termíny reformace a revoluce. Rovněž zkoumají vztah husitství k jevům a procesům jako hereze, chiliasmus či konfesionalizace. Cílem několika pramenných studií z oboru církevních dějin doby velkého schismatu je obohatit výzkum předpokladů husitství.

Tato kniha je první publikací v češtině, která se věnuje všem aspektům spojeným s touto pozdní fází křížových výprav. Přispělo do ní 15 historiků z Francie, České republiky a dalších evropských zemí. Jejich texty vás zavedou na nejrůznější bojiště v Evropě i ve Středomoří, ale i na místa, kde se o křížové výpravě pouze vášnivě debatovalo. Kniha integruje do dějin pozdních kruciát i výpravy proti husitům a věnuje se také českému přínosu k diplomatickému řešení turecké hrozby v době Jiřího z Poděbrad.

Humoristické vyprávění populárního českého herce je uvažováním o nástrahách života.

V předchozí knížce Pavel Soukup tvrdil, že není děvkař, jen romantické dřevo. Na základě tlaku ze strany své ženy Isabely, médii a nakladatele v této druhé knížce konečně přiznává: „Nejsem dřevo!!! Jsem romantický děvkař!“. Druhá knížka volně navazuje na první – známý a oblíbený herec v ní vypráví humorné i podivuhodné příběhy ze svého hereckého či osobního života. Doprovází jej skvělý karikaturista Lubomír Lichý.

V nové knize edice Dny, které tvořily české dějiny autor živě a barvitě líčí událost, která je obecně známá především z Vávrova filmu Jan Hus, totiž zatčení a popravu tří mladíků, kteří se „provinili" vyrušováním při kázání v kostele. Celá událost je zasazena do širokého kontextu tzv. odpustkových bouří v Praze roku 1412 a jejich důsledků, včetně kostnického koncilu. Autor, vědecký pracovník Centra medievistických studií při Filosofickém ústavu AV ČR, se zabývá též „druhým životem" tří popravených mládenců v paměti následujících staletí. Kniha nejen přináší některé nové poznatky, ale navíc je psána velmi přístupným a svěžím stylem.

V roce 1458 Enea Silvio Piccolomini poznamenal, že Čechy zažily v naší době mnoho změn, válek a zázraků. Nicméně, zpětný pohled ukazuje, že některé aspekty zůstaly nezměněny, včetně konstrukcí smyslu. Potvrzuje se teze o revoluční vlně, kdy radikalismus raných dvacátých let byl následován návratem k normálu a postupným vyprcháváním radikálnějších přístupů. Z hlediska kulturního kódu jsou zajímavé případy, kdy nové normy přetrvaly až do 16. století, což naznačuje, že změny ve strukturách církve a společnosti ovlivnily myšlení generací vychovaných v porevolučních dobách. Husité se svým jedinečným výkladem křesťanských norem odlišili od západního křesťanstva. I když Evropa většinou odmítla české kacířství, historici jej vnímají jako součást širšího reformního hnutí na přelomu středověku a novověku. Dvanáct badatelů z různých oborů zkoumá, jak změny v církevních a společenských strukturách ovlivnily kulturní praxi a myšlení v husitském období. Název knihy odráží přesvědčení, že husitská snaha o náboženskou reformu byla zároveň pokusem o přeskupení kulturních obsahů a důrazů v kontextu revize hodnot a nových společenských konfigurací.

Editory knihy jsou Pavel Soukup, Robert Novotný a Pavlína Cermanová. Pohled na husitství se často měnil. Po dlouhá desetiletí bylo jednostranně vyzdvihováno, po roce 1989 naopak v širším povědomí převážilo pojetí zdůrazňující kulturní škody a náboženský fanatismus. Intelektuální přínos husitských myslitelů, převratné změny ve společnosti a inovace v oblasti písemnictví či hudby jako by upadly v zapomnění. Odborné bádání přitom právě v posledních pětadvaceti letech přineslo nové poznatky a interpretace ukazující provázanost českých dějin 15. století s vývojem v soudobé Evropě, ale také unikátní impulzy, kterými se husitství vymyká své době. Kniha Husitské století shrnuje výsledky tohoto výzkumu a podává ve čtyřech oddílech vyvážený obraz této epochy, nezávislý na ideologických předsudcích. Mezi historický nástin revoluční doby a pokompaktátního období jsou vklíněny oddíly věnované sociálním dějinám a mocenské konstelaci v zemích České koruny i kulturnímu a duchovnímu vývoji. Kniha vychází ve spolupráci s Centrem medievistických studií Filosofického ústavu AV ČR.

Sborník příspěvků věnovaných Františku Šmahelovi. Publikace má přispět několika poznatky či interpretacemi k poznání dějin Čech ve středověké Evropě. Jde většinou o konkréta, úzce zaměřené speciální studie.

Známý herec se sametovým hlasem, ikona českého dabingu a také zkušený autor – to je Pavel Soukup, pro něhož je Romantické dřevo už čtvrtou knihou v pořadí. Nové vydání jeho humorných i vážných povídek a postřehů ze života dá nahlédnout i pod pokličku umělcova profesního a soukromého života.