Ctirad Václav Pospíšil Book order (chronological)

Poslední kniha profesora Ctirada V. Pospíšila se zabývá naším mluvením a rozmlouváním o Bohu Otci, Synu a Duchu svatém. A také humorem, který souvisí s pojednáním o Duchu svatém. Autor zde, obdobně jako v jiných svých dílech, klade důraz na to, jaký význam má systematická teologie pro zdravou spiritualitu a životní praxi. Nejde mu tolik o to, abychom si rozšiřovali teoretické poznatky (byť ty mohou být cenné), jako spíše o to, abychom se nechali uchvátit, proměňovat a přetvářet mystériem trojjediného Boha. To se děje zejména otevíráním se Duchu svatému, který nás uvádí do vnitrobožského života Otce a Syna – do tajemství Trojice a vtěleného Slova. V knížce se propojují témata teologická a spirituální, zasazená do kulturního kontextu naší země. Čtivý, místy až strhující text je přístupný širšímu okruhu přemýšlivých čtenářů. Závěrečný oddíl a přílohy nás přesvědčují o tom, že humor je nakonec vrcholným projevem svobody Ducha svatého.

Detailní komentovaná bibliografie české trojiční teologie a pneumatologie z let 1800 až 2010 s rozborem vybraných textů katolických autorů od národního obrození do roku 1989. Upravené a rozšířené vydání.

Práce profesora Pospíšila představuje první systematické zpracování christologie a soteriologie v českém jazyce po 2. vatikánském koncilu. Autor se řídí koncilním požadavkem na metodu v dogmatické teologii, začíná dějinami dogmatu a postupně se dostává k hlubšímu spekulativnímu prohloubení klíčových témat. V úvodu se seznamujeme s christologickou metodou a terminologií. Následuje zkoumání různých přístupů k historickému Ježíši a biblické christologii. Dále se autor věnuje myšlení o Ježíši Kristu v patristické epoše, zahrnující názory církevních otců a jejich odpůrců. V další části se podrobně rozebírají aspekty vtělení Božího Syna a tajemství Muže z Nazareta v kontextu jeho spásného díla, přičemž vrcholným bodem je událost kříže. Pospíšilův přínos spočívá v propojování teologie a spirituality, což přispívá k hlubšímu chápání víry a světa. Autor se nebojí odpovědět na složité otázky týkající se vtělení, Ježíšova vědomí, mesiášských zkoušek a významu Kristova kříže. Monografie slouží jako standardní učební text na teologických fakultách a je oblíbená i mezi těmi, kdo se zajímají o tajemství Ježíšovy osoby a života. Páté vydání je důkladně revidováno a rozšířeno.

Monografie je výsledkem dlouholetého výzkumu renomovaného teologa prof. Ctirada Václava Pospíšila, který se spolu s kolegy Veronikou Řehákovou a Janem Sušerem snaží provést čtenáře cestou od strachu ze zednářů k osvobození a porozumění. Kniha je prvním takovým počinem v české katolické teologii a historiografii od obrození. Rozčleněna je do čtyř částí, přičemž první podrobně mapuje Masarykův vztah k evolučnímu vzniku člověka a překvapivě ukazuje blízkost jeho pohledu a názoru zednářů křesťanské recepci stvoření člověka. Druhá část se zaměřuje na Masarykův vztah ke svobodným zednářům během jeho života, což dosud nebylo zpracováno. Následují kapitoly o historických osobnostech, jako jsou Jan Amos Komenský a Wolfgang Amadeus Mozart, a jejich vnímání zednáři. Poslední část se věnuje historii vztahu katolické církve k zednářství, přičemž se opírá o církevní dokumenty a dialogy mezi katolíky a zednáři, zejména ve 20. století, kdy došlo k posunu k dialogu. Kniha má potenciál vyvolat široké spektrum reakcí v české společnosti a oslovit nejen zájemce o zednářství, ale i širší veřejnost a historiky.

Prolog Janova evangelia (Jan 1,1–18) je jedním z klíčových textů křesťanské Bible. Vybroušené vyznání víry rané církve nám otevírá dveře k uchopení toho, kým skutečně je Ježíš z Nazareta.Kdo je autorem Prologu a jak souvisí s celkem Janova evangelia? Jaký význam má pro náš život a spiritualitu? Proč v Prologu nenajdeme zmínku o Kristově kříži a vzkříšení? Co nám říká o dějinách spásy před Kristem a o tajemství vztahu mezi Bohem Otcem a Slovem Synem?Ctirad V. Pospíšil propojuje přínos moderní biblické exegeze s geniální intuicí církevních otců, mistrů středověké teologie i učitelů křesťanské spirituality. Jde mu vposled o uvádění smyslu Prologu do života dnešních křesťanů, o službu věřícím, církvi a okolnímu světu.

Výbor z duchovní korespondence sv. Pia z Pietrelciny je cennou sbírkou duchovních inspirací i poučení praktického rázu. Učíme se tu hlouběji prožívat víru v Boha, mít opravdovou naději v náročných životních etapách, milovat bližního a upřímně mu odpouštět. Kapucínský světec nás vybízí, abychom se vydali na cestu s Ježíšem, a ukazuje pevné body, na kterých stojí autentická křesťanská existence. Z jeho dopisů je patrné, jak naplněný byl jeho život v Boží přítomnosti a jak ohleduplně se věnoval těm, kdo se svěřili jeho duchovnímu vedení. Jeho opravdovost promlouvá i k lidem 21. století – kněžím, řeholníkům, laikům žijícím ve světě, mladým lidem i těm, kdo víru hledají.

Duchovní, teologický a historický výklad Janových pašijí. Autor přibližuje hloubku a krásu klíčové události dějin spásy – utrpení a oslavení Ježíše Krista. Nejprve se zabýváme specifickým způsobem janovského myšlení a vyjadřování. Poté sledujeme jednotlivá zastavení na Ježíšově cestě – jak se vydává těm, kdo ho přicházejí zatknout, jak je vyslýchán, odsouzen, ukřižován i pohřben. Konečné slovo má ale Bůh – v Ježíšově vzkříšení a setkávání s učedníky. Janovy pašije jsou prozářeny světlem povelikonoční víry. Kde je kříž, tam je i vzkříšení. Kde je vzkříšení, tam jsou ti, kdo věří v Krista, milují ho, radují se z Pánových tajemství a prožívají je v prosté každodennosti.

Kniha vychází u příležitosti 650. výročí od narození velkého českého reformátora. Základy, na nichž je tato nová pomyslná stavba zbudována, se nacházejí v předchozím zpracování z roku 2015 (Husovská dilemata). Jedná se o první takto komplexní uvedení do husovské problematiky v celé její tematické šíři (dobový kontext, Viklefova filosofie a její česká recepce, Husův život a posmrtný odkaz, jeho pojetí eucharistie a církve, christologie, soteriologie, trojiční teologie, teologie stvoření, eschatologie a mariologie). Kniha má co říci teologům, ale také historikům a těm, jimž nepřestává ležet na srdci takzvaná česká otázka.

Hymnus z listu Filipanům (Flp 2,6–11) je dobře známý čtenářům Nového zákona i těm, kdo se modlí breviář a účastní se liturgie. Krásná a hutná výpověď o tom, kdo je Boží Syn, nás přivádí k jádru opravdu křesťanského života. Jakou mentalitu má podle autora Ježíš Kristus? Boží Syn je pokorný a skutečně svobodný, nepovyšuje se nad druhé a zároveň je zcela poslušný Bohu Otci v lásce. Sám na sobě ukazuje, že k nezměrné Boží slávě můžeme dojít výlučně skrze cestu kříže. Srozumitelné a velmi podnětné dílo se může stát východiskem osobní reflexe i společných duchovních cvičení.

Monografie I řekl Bůh zaceluje velkou mezeru v díle českých teologů, protože opravdu současná, původní, kompletní teologie stvoření v našem jazyce po mnoho desetiletí nebyla k dispozici. Důsledné promýšlení všech témat klasického pojednání o stvoření a také řady otázek teologické antropologie ve světle tajemství Boha Otce, Syna a Ducha svatého dává tomuto zpracování zcela originální ráz i vzhledem k tomu, co v této věci nabízí mezinárodní scéna. Hlavním společným jmenovatelem úvah o trojičním prazákladu veškerého bytí je svoboda a důstojnost nejenom osob Trojice, ale především člověka. Dílo je adresováno v první řadě těm, kdo se věnují křesťanské teologii, ať už jako přednášející, nebo posluchači, případně mají o danou formu racionality hlubší zájem.

Popularizační brožurka o tom, jak číst a chápat církevní dokumenty - se vší úctou, která jde ruku v ruce se sebeúctou a zdravým rozumem osvíceným vírou.

Kniha je snahou o teologické uchopení mariánské úcty. V první části nás autor uvádí do současného stavu mariologie v našich zemích. Druhá část podává to nejdůležitější z biblické teologie na dané téma. Tématem třetí části je bytostné zakořenění Mariina tajemství v tajemství vtěleného Slova, ukazuje Marii jako ženu víry i jako první učednici svého Syna. V závěru jsou nastíněny dějiny dogmatu o neposkvrněném početí Panny Marie. Kniha je určena studentům teologie, kněžím, katechetům i všem, kdo hledají mariánskou úctu, zakořeněnou v tradici a solidní teologické reflexi. Jde o výrazně rozšířené zpracování dílka Maria – mateřská tvář Boha.

Předkládaná kniha je velmi živým a čtivým zpracováním životního příběhu T. G. Masaryka i myšlenkového odkazu prezidenta osvoboditele. Autor přistupuje k minulosti jako ke kořeni naší přítomnosti, a proto se snaží poukazovat na aktualitu Masarykova poselství. Kromě toho se prof. Pospíšil analyticky a kriticky věnuje ožehavému tématu náboženského rozměru osobnosti prvního prezidenta. Jeho řešení je inovativní a překvapivé zároveň, protože vůbec nemíní zastírat svou fascinaci Masarykem, což mu ovšem nebrání vyslovovat určité kritiky a výhrady. Dílo je adresováno všem zájemcům o tuto jedinečnou postavu našich moderních dějin. Mnoho zajímavého a podnětného tam najdou jak ti, kterým jsou blízké Masarykovy humanitní ideály a jeho pojetí demokracie, tak křesťané všech církví v naší zemi. Kniha vychází u příležitosti 100. výročí vzniku svobodné republiky Čechů a Slováků, protože bez této události by dnes jenom stěží existovala jak Česká, tak Slovenská republika.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými (rozuměj jdoucími proti stanoviskům rozhodujících představitelů své církve) zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Vědomé a odvážné geopolitické, náboženské, intelektuální, ba i válečné stýkání se a potýkání s jinakostí představuje základní komponentu evropské a obecně západní identity. Právě v těchto časech Evropané a Zápaďané, tváří v tvář dynamickým procesům v globalizujícím se světě, ohledávají své tradice, někdy s obavami či povrchně, jindy kriticky a s entuziasmem. Zvláštní kapitolu v dějinách evropských kontaktů s alteritou, tj. se státními či náboženskými entitami v Africe, Asii a Americe, reprezentuje fenomén františkánství se svým obrovským intelektuálním dědictvím. Právě proto vznikla i tato kolektivní monografie, jejímž cílem je některé tyto specifické projevy františkánské (křesťanské, evropské, západní) existence připomenout a inovativně poodkrýt.

Náboženský spis středověkého františkánského mystika patří k vrcholných dílům scholastické teologie.

Monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Vědomé a odvážné geopolitické, náboženské, intelektuální, ba i válečné stýkání se a potýkání s jinakostí představuje základní komponentu evropské a obecně západní identity. Právě v těchto časech Evropané a Zápaďané, tváří v tvář dynamickým procesům v globalizujícím se světě, ohledávají své tradice, někdy s obavami či povrchně, jindy kriticky a s entuziasmem. Zvláštní kapitolu v dějinách evropských kontaktů s alteritou, tj. se státními či náboženskými entitami v Africe, Asii a Americe, reprezentuje fenomén františkánství se svým obrovským intelektuálním dědictvím. Právě proto vznikla i tato kolektivní monografie, jejímž cílem je některé tyto specifické projevy františkánské (křesťanské, evropské, západní) existence připomenout a inovativně poodkrýt.

Během třinácti let ve vězení, v situaci zjevně úplně beznaděje, se mu naslouchání Bohu a možnost s ním hovořit staly rostoucí silou naděje, která mu po jeho propuštění umožnila stát se svědkem naděje - velké naděje, která ani v nocích osamělosti nezaniká." Těmito slovy popisuje papež Benedikt XVI. základní rysy života kardinála F. X. Nguyena Van Thuana v encyklice Spe salvi. F. X. Nguyen Van Thuan, římskokatolický kněz a kardinál, se narodil v roce 1928 v Hue ve středním Vietnamu. Doba jeho mládí byla poznačena nepokoji, které zmítaly tehdejší Evropou i jeho vlastní zemí. Ve stejném roce, kdy se měl ujmout úřadu arcibiskupa, byl uvězněn komunistickým režimem. Ve vězení prožil celých třináct let, z toho devět let v naprosté izolaci. Tři roky po svém propuštění byl vyhoštěn z Vietnamu, přičemž jako záminka k tomuto kroku sloužila jeho návštěva ad limina ve Vatikánu. Zemřel v Římě v roce 2002. V den pátého výročí úmrtí byl zahájen proces jeho blahořečení.

Katolický teolog se vyrovnává s palčivou otázkou, kterou je pro katolíky i pro náš národ postava Jana Husa a husitství. Kniha je určena všem, které zajímá současný postoj katolíků k Janu Husovi a husitství.

Existuje jednoznačná a přímočará vazba mezi vírou v jediného Boha a násilím? V posledních letech se objevují hlasy, které vypovídají o monoteismu právě v tomto smyslu.

Zápolení o naději a lidskou důstojnost. Česká katolická teologie 1850-1950 a výzvy přírodních věd v širším světovém kontextu, je první prací tohoto rozsahu a tematického zaměření u nás. V úvodu autor představuje zejména aplikovanou metodu a zásadně odmítá ideologický ateismus i fundamentalistický kreacionismus. První kapitola je věnována problematice astronomie a kosmologie, druhá pojednává o poměru teologie k darwinismu v oblasti fauny a flóry, konečně třetí a nejspletitější vypovídá o tom, jak se teologie vyrovnávala s teorií evolučního způsobu vzniku - stvoření člověka. V díle se objevuje celá řada nových zjištění také na nevyhnutelných kontextuálních rovinách jednak dějin světové teologie, jednak dějin přírodních věd, a to na světové i české národní úrovni.

Druhý vatikánský koncil měl zásadní vliv na katolickou církev a jeho texty i události z koncilu jsou stále předmětem diskusí mezi teology a věřícími. I po padesáti letech se ptáme, zda skutečně zvěstujeme Kristovo evangelium tak, aby oslovilo srdce současníků, jak se církev otevírá světu a potřebám lidí, a jaká je úloha biskupů v církvi. Profesor Ctirad V. Pospíšil, editor knihy, uvádí, že koncil vedl k deideologizaci katolického pojetí křesťanství a otevřel církev tajemství Božího království na různých úrovních, včetně ekumenických a mezináboženských vztahů. Charakterizuje ho velkorysost, nesebestřednost a touha po smíření a sjednocení všech lidí dobré vůle. Publikace shromažďuje proslovy papežů Jana XXIII. a Pavla VI. z koncilní auly, dokumenty vyhlašující a uzavírající koncil, projev Pavla VI. na Valném shromáždění OSN v roce 1965 a poselství koncilních otců světu. Česká edice obsahuje také koncilní řeč kardinála Berana o svobodě svědomí, což obohacuje naše znalosti o této významné události v církevních dějinách.

Podtitul: Tvářnosti české katolické trojiční teologie a pneumatologie 1800-1989. Komentovaná bibliografie 1800-2010. Souhrný přehled české trinitární teologie a pneumatologie.

Pohled do nitra stigmatizovaného kapucína. O osobnosti stigmatizovaného řeholníka a možná nejpopulárnějšího světce 20. století Padre Pia bylo napsáno již téměř pět stovek knih a studií. Publikace Karmelitánského nakladatelství, která se dočkala již druhého vydání je však specifická tím, že ji napsali tři kněží - duchovní synové otce Pia, kteří tohoto chudého bratra z Pietralciny velmi dobře znali. Nevydávají přitom pouze své osobní svědectví, ale provádí zejména hlubokou duchovní studii, pronikají do tajů spirituality otce Pia, do jeho pojetí kněžství a mystiky. Stigmata se na těle otce Pia objevila náhle v roce 1918 v jeho jednatřiceti letech, aby ho provázela po dalšího půl století. Bylo to přitom vůbec poprvé v dějinách, co se stigmata objevila na těle kněze. Otec Pio se stal velmi brzy mediálně známou osobností, zástupy věřících však k němu přitahovala zejména jeho opravdovost a neustálý kontakt s Bohem. Kromě svého osobního poselství a prožitku zanechal otec Pio dalším generacím i nemocnici nazvanou Domov pro úlevu v utrpení. Jan Pavel II. poděkoval Pánu za to, že nám daroval otce Pia právě v tomto století plném utrpení. Jeho poselství představuje balzám vlitý do ran našeho neklidem zmítaného věku.

První svazek nové ediční řady Europaeana Pragensia, zabývající se (nejen) českým františkánstvím a jeho aktivitami, přesahujícími geografické, kulturní a náboženské hranice Evropy a západního křesťanstva ve středověku a raném novověku. Kniha vychází u příležitosti 800. výročí založení Řádu Menších bratří – františkánů.

Křesťanský život se odehrává v dějinách, přičemž biblické myšlení je historicky orientováno, zatímco řecká filosofie se zaměřuje na neproměnné. Zrod současné katolické teologie dějin byl provázen spory o pozitivní či negativní hodnocení dějin, což je tématem úvodní kapitoly. Druhá kapitola zkoumá přínos české katolické teologie posledních desetiletí k tomuto tématu. Třetí kapitola se věnuje vztahu mezi teologií a filosofií dějin. Čtvrtá kapitola se zaměřuje na podmínky pozitivního hodnocení dějin a času, přičemž zkoumá vztah mezi časem a trojičně pojímanou věčností. Předposlední kapitola se zabývá otázkou, co dává času formu příběhovosti, zahrnující jak malé dějiny jednotlivců, tak velké dějiny kolektivních subjektů, jako je národ či Boží lid. Klíčovým problémem teologie dějin je tajemství vztahu mezi identitou a proměnlivostí dění. Autor se této komplexní otázce věnuje v šesté kapitole, která se zaměřuje na christocentrické nazírání na tajemství dějin přítomných v Kristu. Kniha má nejen originální filosofický a teologický rozměr, ale také duchovní hloubku, a je určena i těm, kdo usilují o hlubší duchovní život, přičemž autor přináší řadu překvapení.

Vhled do života andělů. Sborník sleduje osobnost svatého archanděla Michaela, a to z oborově různorodých pohledů. Obsahuje historické, biblické, spirituální, i umělecké příspěvky, v nichž jsou zohledněna nejnovější současná bádání. Rovněž pojednává o poutních místech Mont-Saint-Michel a Monte Gargano. Hodnotné jsou překlady z francouzských teologických slovníků. Do publikace je vřazena bohatá paleta barevných Michaelovských ikon a reprodukcí. V českém prostředí se jedná o nejucelenější publikaci svého druhu.

Náčrt trinitární teologie. Ačkoli je trinitologie ústředním a pro ostatní pojednání systematické teologie také určujícím tématem, poslední česká katolická monografie věnovaná tajemství Nejsvětější Trojice se datuje rokem 1926. Zejména v posledních dvaceti letech prožívá trinitologie bouřlivý rozvoj. Právě tyto dvě souvislosti jsou pro celou monografii rozhodující. Připravované dílo chce být jak originální monografií, tak studijním textem pro frekventanty univerzitních kursů dogmatické teologie. V první části knihy se autor zabývá třemi klíčovými otázkami: První se týká odvěkého problému: Jahve je Bůh Otec, nebo celá Trojice? Na odpovědi závisí jak pohled na starozákonní zjevení Boha, tak propojení tématu Boží jedinosti a trojičnosti. Druhá otázka se týká praktického významu Božího obrazu, jde tedy o propojení trinitologie a spirituality. Třetí otázkou je poměr mezi imanentní a ekonomickou Trojicí, mezi nestvořeným a stvořeným bytím. Druhá část knihy je historická a odpovídá tomu, co se dnes obvykle označuje jako auditus fidei. Třetí část je nástinem intelectus fidei a v mnohém vlastně navazuje přímo na úvodní tři klíčové otázky. Nejprve se autor vrací k Novému zákonu, protože trinitologie nesmí ztratit kontakt s Ježíšovým příběhem. Jedná se o téma propojení trinitologie a teologie kříže. Následuje pasáž věnovaná Božím vlastnostem a jejich novému trinitologickému promyšlení.

Esej z roku 1847 přednesená v Akademii obrozenců v Osimu.

Všední dny liturgického mezidobí (26. - 34. týden - roční cyklus 1). Základem metody Lectio Divina jsou liturgické texty, jejichž poselství je dále rozvinuto biblickým komentářem, meditací, modlitbou, kontemplací a jsou zařazeny i podněty pro každodenní činnost. Čtenářům - kněžím a především laikům ve společenství církve se tak dostává do rukou kvalitní průvodce, který může napomoci k novému prožívání a poznávání každodenních tajemství víry.

Tato publikace představuje úvod do dogmatické teologie. Pro hloubku a přehlednost zpracování lze práci profesora Pospíšila doporučit nejen odborníkům a vysokoškolských studentům, ale také všem zájemcům o teologii, hermeneutiku a filozofii vědy.

Platí-li, že základním východiskem christologie musí být postava a životní cesta Muže z Nazareta, pak analogicky platí, že základním východiskem mariologie musí být postava a životní cesta Marie z Nazareta, jak ji prezentuje Nový zákon. Posledním ospravedlněním christologie jako teologické disciplíny je naše přesvědčení, že Ježíš je vtělené Slovo, tedy definitivní sebevýpověď Trojjediného a jeho sebedarování nám, pochopitelně neoddělitelné od vylití Ducha, k němuž drama Ježíšova života bytostně tíhne. Analogicky tudíž platí, že poslední ospravedlnění mariologie jako teologické disciplíny musí spočívat v odpovědi na palčivou a pro mnohé také provokativní otázku: Co nám o sobě zjevuje Trojjediný v postavě a životním příběhu Marie z Nazareta? Poměr církve k Písmu je obdobný jako poměr Marie ke vtělenému Slovu. Maria i Boží lid jsou matkami Božího Slova - slova, dávají mu tělo, viditelný a slyšitelný výraz, zároveň jsou ale obě také učednicemi plodu svého lůna. (ukázka z knihy)

První český překlad díla Bernarda z Clairvaux De gratia et libero arbitrio, které se zabývá vztahem lidské svobody a Boží milosti. Podle Bernarda je dobrá vůle, projevovaná svobodným rozhodováním, to jediné, čím člověk může přispět ke své spáse. Originálním přínosem spisu je i učení o trojí podobě svobody: svobody od nutnosti, od hříchu a od ubohosti. Spis doplňuje historicko-teologický úvod Ctirada V. Pospíšila.

Základy systematické pneumatologie. Publikace není pouze informací o základech systematické pneumatologie, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale chce také přivádět čtenáře k meditaci Božích tajemství. Největší prostor je věnován biblickým základům a východiskům pneumatologie, celkem sedm kapitol. Další tři kapitoly se zabývají problematikou prvních dvou ekumenických koncilů, trinitární teologií sv. Augustina a otázkou vycházení Ducha Svatého. Závěrečné kapitoly se zaměřují na františkánskou pneumatologii, jak ji nacházíme ve spisech sv. Františka z Assisi, sv. Antonína z Padovy a sv. Bonaventury z Bagnoregia. Vyšlo se souhlasem vyšších řeholních představených. Druhé vydání.

Život a dílo Serafického doktora, významného křesťanského myslitele ze 13. století.

Kniha nejen pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii. Teologie služby, jak napovídá podtitul, je kniha určená především těm, kdo se věnují křesťanské charitě nebo diakonii, ale rozhodně nejenom jim. Autor, prof. Ctirad Václav Pospíšil, člení látku do tří základních částí. V první jsme seznamováni s předpoklady teologie služby, druhý oddíl se nejprve zabývá problematikou solidarity s potřebným člověkem v mimokřesťanských náboženstvích a posléze dějinným přehledem křesťanského charitního díla. Třetí část nahlíží některé aspekty služby prismatem základních tajemství víry. Čtenář je tak srozumitelnou a zároveň originální formou uváděn do současné teologie a zároveň pozván k tomu, aby nazíral přítomnost trojjediného Boha v naplňování svého poslání. Kniha je splátkou dluhu, který čeští teologové vůči charitnímu dílu nesporně mají.

Mezinárodní rozprava o českém reformátoru 15. století a o jeho recepci na prahu třetího milénia Papežská lateránská universita Řím, 15.-18.12. 1999

Dosud nejobsáhlejší zpracování dogmatické christologie a soteriologie v češtině. Autorův živý styl, šíře záběru a zároveň ucelenost výkladu činí publikaci vhodnou nejen pro studenty teologických fakult, ale i pro ty, kdo chtějí prohloubit své znalosti christologie samostatným studiem.

O slavnosti Všech svatých 1. listopadu roku 1950 papež Pius XII. prohlásil za dogma víry pravdu o tělesném nanebevzetí Panny Marie. To byl významný mezník v dějinách katolické církve. Tajemství Mariina nanebevzetí slaví celá církev 15. srpna. U příležitosti 50. výročí prohlášení tohoto dogmatu vyšel český překlad apoštolské konstituce Munificentissimus Deus o pozdvižení Bohorodičky Panny Marie s tělem i duší do nebeské slávy, kterou bylo toto dogma vyhlášeno. K tomu je připojen český překlad apoštolského listu Pia IX. Ineffabilis Deus z 8. prosince 1854, kterým bylo za dogma vyhlášeno a definováno Neposkvrněné početí blažené Panny Marie.

Soubor příspěvků přednesených v Olomouci dne 10.2.1999 na představení encykliky Fides et ratio a dokumentu Ad tuendam fidem pořádaném katedrou systematické teologie CMTF UP ve spolupráci s katedrou filozofie CMTF UP

Profesor christologie na Katedře systematické teologie CM teologické fakulty UP Olomouc fundovaně představuje základní témata svého oboru.