Edita Štěříková Books

Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku / Edita Štěříková patří ke kmenovým autorům nakladatelství Kalich. Čtenářům je dobře známa jako neúnavná autorka rozsáhlých historických studií, jimiž soustavně mapuje dějiny české náboženské emigrace. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, Pozváni do Slezska, Zelów, Exulantská útočiště v Lužici a Sasku, Země otců a naposledy „tenký“ průvodce Stručně o pobělohorských exulantech – to je přehled téměř vyčerpávající i z hlediska místopisného.Její nová knížka čtenáře patrně překvapí. Tentokrát totiž nejde o odbornou teoretickou práci, ale o historickou prózu – román či obsáhlou novelu, jejímž hlavním hrdinou je historická postava, exulantský kazatel Václav Blanický. Prozaické zpracování zpřítomňuje čtenáři nejen jeho osobní životní příběh, ale pohnuté osudy exulantů vůbec, a to způsobem daleko bezprostřednějším a účinnějším, než dokáže pouze faktografické historické pojednání. Pozoruhodné je samo autorčino kultivované, do detailu promyšlené vyprávění, kterým nás přenese do tehdejších časů, její mírně archaizující výrazivo, v němž zaslechneme ozvuk jazyka našich písmáckých předků. Historická novela Edity Štěříkové splňuje tři náročné požadavky: nese ji znalost věci, literární uměřenost a schopnost zprostředkovat čtenáři osobní prožitek.

Autentický životní příběh jednoho z obyčejných řemeslníků, kteří kvůli své víře opustili rodinu, živnost i vlast, aby mohli svobodně následovat Ježíše Krista. Strhující osobité vyprávění krejčího Jana Jílka nenechá nikoho bez odezvy v srdci. Jílkova oddanost Kristu, jeho čisté srdce a jednoduché vyznání, kterého se nevzdal ani tváří v tvář vyhrůžkám mučení a smrti, inspiruje i současníky k osobní statečnosti, k hledání pravdy a životu v opravdovosti.

Velmi výjimečná kniha, která nás seznámí s životy křesťanských žen z území Česka, Moravy a Slezska kvůli pronásledování od katolíků se svými rodinami uprchly směrem Sasko (dnes součást Německa) a některé z nich sloužili i ve vzdálených zemích, například v severoamerickém Grónsku nebo ve středoamerických ostrovech v Karibiku. Dozvíme se o tom, co všechno je v životě potkalo a že život vlastně není peříčko.

O dějinách Obnovené Jednoty bratrské, církve vzniklé v 18. století a dnes rozvětvené téměř po celém světě, existuje bohatá, především cizojazyčná literatura. Jak už jméno napovídá, v jejích kořenech lze hledat dědictví staré české Jednoty bratrské. U kolébky Obnovené Jednoty stáli moravští exulanti, potomci bratří z fulneckého sboru, jehož posledním kazatelem byl Jan Amos Komenský. V roce 1727 podepsali v Herrnhutu statuty „bratrského spolku“. Jejich společenství se brzy stalo tak přitažlivé, že se v něm postupně ocitli v menšině, ačkoliv se k němu během padesáti let připojilo více než dva tisíce exulantů z Moravy, Čech a rakouského Slezska. Svou exulantskou vážností stáli Moravané své vrchnosti, svému milému, fantazií obdařenému hraběti Mikuláši Ludvíku Zinzendorfovi nejednou v cestě. V dosavadní literatuře se o nich psalo jen na okraji, spíše povrchně a více z hlediska Zinzendorfova. Moravané se tak dostali zcela do stínu výřečného hraběte. Tato práce si naopak všímá především exulantů, na základě pramenů se ve zkratce snaží podchytit jejich osudy, jejich postoje a přínos pro vznikající církev, v níž chtěli vidět obnovenou českou Jednotu bratrskou.

Česká emigrace v 18. století do Pruského Slezska / Publikace byla vydána k 250. výročí české emigrace do Pruského Slezska (1742–1992); jedná se o první a úvodní knihu z dlouhé řady publikací zaměřených na české exulanty v zahraničí; český evangelický exil se rozprostíral od Berlína přes Slezsko až na Ukrajinu; názvy kapitol: Česká emigrace ve třicátých letech 18. století: do Lužice a do Berlína; Organizovaná emigrace v první slezské válce; Shromaždiště českých emigrantů v Münsterberku; Rozdělení českého sboru v Münsterberku na luterský a reformovaný; Usazení se českých emigrantů ve Slezsku; Husinec; Bedřichův Tábor (Friedrichstabor); Bedřichův Hradec (Friedrichsgrätz); Založení dalších českých kolonií v Polsku (Zelov), vývoj slezských emigrantských osad; Mateřština a státní příslušnost; Reemigrace; – reprodukce pramenů a obrazový materiál je komentován rovněž v němčině

Christian David patří mezi největší moravské osobnosti, přesto je dosud znám a obdivován více ve světě než v České republice. Prostý tesař se stal smělým následovníkem Ježíše Krista a pro jeho víru, odvahu a vytrvalost se evangelium rozneslo do končin země. Stal se zakladatelem bratrské osady Herrnhut v Horní Lužici, spoluzakládal obnovenou Jednotu bratrskou, známou také pod názvem Moravská církev - Moravian church. Davidův životní příběh dosud inspiruje věřící i nevěřící k praktickému životu v prosté odevzdanosti Bohu v čisté důvěře a lásce. Jsem velmi rád, že se vůbec poprvé dostává k českému čtenáři tak hodnotná kniha o Christianu Davidovi. - David Loula

Tvrdá náboženská perzekuce vládnoucí v českých zemích v době od Bílé hory až do tolerančního patentu donutila statisíce lidí k odchodu do exilu. Čeští exulanti se uchylovali ponejvíce do sousedních zemí Lužice, Saska, Polska, Slezska, Uher, později i do vzdálenějšího Braniborska. Dějiny české náboženské emigrace jsou velmi složitou a členitou otázkou. Předložená kniha podává nenáročnou populární formou jejich stručný, avšak fundovaný přehled. V současné době se křesťanské církve snaží o přehodnocení své společné minulosti a v Evropě jsou živě diskutována témata průchodnosti hranic a poskytování azylu. Podněty k zpracování novodobých problémů jsou hledány i v historii. I tato knížka může vést k důkladnějšímu zamyšlení nad minulostí a přítomností.

Obsáhlá práce věnovaná poslední vlně nekatolických exulantů z českých zemí. Zahrnuje i vlastní životopisy exulantů, seznamy exulantských rodin, mapy, dokumentární fotografie.

Matouš Stach : 1711-1787 : grónský misionář, exulant z Mankovic / Jedinečné dílo renomované historičky o osobnosti Matouše Stacha, exulanta z Moravy. Po dramatickém útěku z rodných Mankovic kvůli pronásledování pro víru se dostává do Herrnhutu a odtud odjíždí jako první misionář do Grónska, kde rozvíjí misijní činnost obnovené Jednoty bratrské. Životní příběh Matouše Stacha inspiruje dnešní křesťany k následování Pána Ježíše kamkoli on jde, povzbuzuje k odvážné víře, která se nedá odradit ani nebezpečím ani dlouhým neúspěchem.

Autorka se soustavně zabývá dějinami české náboženské emigrace. Po třech svazcích vydávaných v Kalichu od r. 1999 (Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století; Pozváni do Slezska; Zelów – Česká exulantská obec v Polsku) podává ve své nové knize celkový přehled o náboženské emigraci z českých zemí v 17. a 18. století přes severní a severozápadní hranici, do Lužice a Saska. Exulanti hledající útočiště oživili válkou a morem vylidněná města a na venkově založili desítky nových obcí. V abecedně řazeném přehledu měst a vsí je zachycena krátká exulantská historie tak, jak ji lze doložit z dochovaných pramenů. Ve druhé části je v obsažnějších kapitolách podána stručná historie některých větších exulantských kolonií a českých sborů, jako jsou známé Drážďany, Žitava a mnohé jiné. Připojeny jsou mapy, fotografie.

Nová kniha historičky Edity Štěříkové nás tentokrát přivádí do jiných končin, než jsme u pobělohorských exulantů většinou zvyklí, a to do Nového světa. Johann Böhner pocházel z německé rodiny na Šumpersku, roku 1731 odešli do proslulého Herrhnutu hraběte Zinzendorfa. Odtud se později vydal s ostatními herrnhutskými misionáři zvěstovat evangelium indiánům v Georgii, poté černým otrokům na třech ostrovech v Karibském moři. Misií na karibských ostrovech strávil 42 let, což bylo naprosto výjimečné; tamní podnebí a nebezpečné cesty lodí si mezi misionáři vybíraly vysokou daň na jejich zdraví a životech, málokdo z nich tam přežil 10 let. Autorka nás seznamuje nejen se životem J. Böhnera, ale též s organizací misijního života, ohlasem mezi otroky i jejich pány, s politickou situací i zákulisím – politickým i církevním. Připomíná současný kritický pohled na křesťanství a na křesťanskou misii obzvlášť, avšak zdůrazňuje, že mnohé ze současných názorů na lidskou důstojnost pocházejí od apoštola Pavla v praktickém uskutečnění v životech herrnhutských misionářů.

V letošním roce vzpomínáme nejen 600. výročí upálení mistra Jana Husa, nýbrž i 70. výročí reemigrace potomků českých exulantů. Jak ukazuje nová práce badatelky Edity Štěříkové, obě výročí, ač jsou od sebe vzdálena pět set třicet let, mají přímou historickou souvislost a také společné vyznění: Víra a osobní přesvědčení mají vysokou cenu. Kniha přináší nejprve dva výmluvné životní příběhy z doby rekatolizace v průběhu 18. století a poté několikero vyprávění ze života potomků českých exulantů, našich současníků – reemigrantů, jejichž předkové museli pro své svědomí opustit české země. V druhé části knihy autorka sleduje červenou nit táhnoucí se od M. Jana Husa přes konfesionalizaci a náboženskou emigraci až k reemigraci a přesvědčivě nastiňuje velkolepou koncepci tohoto období našich národních i evropských dějin, jehož hodnocení zůstává dodnes živou a nedořešenou otázkou.

Jan Jeník (1748–1827) byl svérázným, pietistickým kazatelem luterského exulantského sboru v Berlíně. Sloužil se stejnou horlivostí jak Čechům, tak Němcům. Vynikal neochvějnou biblickou vírou, pokorou a skromností. Na srdci mu leželi chudí a opuštění, ale vážili si ho také lidé učení a vysoce postavení. Byl tak výraznou osobností, že lidé, kteří jej osobně poznali blíže, o něm s velkým nadšením vyprávěli ještě řadu desetiletí po jeho smrti.

O historii exulantské kolonie Friedrichův Hradec (založené v roce 1752 v krašejovském lese) už historička Edita Štěříková v různých souvislostech psala, např. v dnes již rozebrané monografii Pozváni do Slezska. Podnětem ke vzniku této drobnější monografie bylo zpřístupnění starších pozemkových knih Friedrichova Hradce. Tyto knihy jsou i zajímavým pramenem genealogickým a umožňují nám o něco bližší pohledy do života exulantské obce po stránce hospodářské a demografické, především však vhledy do života hradeckých hospodářů.

Zelów : česká exulantská obec v Polsku / Další z obsáhlých prací věnovaných dějinám české náboženské emigrace. Renomovaná historička podává dějiny Zelova z exulantského, českého pohledu, jak jej umožňuje především farní archív evangelického reformovaného sboru v Zelově, sbírky zelovských rodáků a dosavadní polská literatura. Součástí knihy jsou seznamy rodin, které přišly do Zelova před rokem 1820, seznamy zelovských farářů, kazatelů, starších a kantorů, jakož i seznamy českých rodin v Zelově v r. 1945.

Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku / Rozsáhlé fundované dílo se zabývá českou náboženskou emigrací po roce 1741 do pruského Slezska a vznikem prvních čtyř exulantských kolonií v této oblasti. Kromě vypsání historie této exulantské vlny přináší také detailní seznamy emigrantských rodin, kopie dobových dokumentů, chronologické tabulky, mapy. Obsahem navazuje na knihu Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století (vyd. 1999 v nakl. Kalich) od téže autorky, která se studiu a mapování české náboženské emigrace věnuje dlouhá léta.

Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů / Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých náboženských exulantů. Autorka se podrobně zabývá exulantskými koloniemi na Střelínsku, na Táborsku, na Opolsku, v Polsku i na Volyni a Ukrajině. Bohatý dokumentární doprovod, mapy, seznamy obyvatel.

Činnost Jednoty bratrské v polském Lešně a počátky polské větve této církve.