Václav Bořánek Books

Václav Bořánek je v současné době jeden z nejlepších českých trenérů a učitelů metody, která se označuje jako „Horsemanship“. Kniha se netváří jako návod či instruktážní příručka. Spíše jde o úvod do problému, zamyšlení se nad tím jaké problémy vás čekají pokud se rozhodnete začít používat některou z popsaných metod. Kapitoly: 1. Prolog 2. Něco úvodem 3. Horsemanship, co to vlastně je ... 4. Pomůcky 5. Základy komunikace 6. Základy práce ze země 7. Práce v kruhovce 8. Zaříkávači nebo blázni? 9. Poznámka na závěr

Václav Bořánek vás v této knize provede horsemanshipem od základů až po pokročilé techniky. Zúročil deset let psaní pro časopis Horseman, kde vybral to nejlepší. Jako jeden z nejaktivnějších učitelů jezdectví v Česku dosáhl mnoha mezinárodních úspěchů a trénoval různé typy koní. Po skončení profesionální kariéry v roce 2004 se začal věnovat pomoci koním a jejich majitelům, protože to považoval za potřebné. S manželkou Bárou založili tréninkové a vzdělávací centrum Ranch28, které navštívily stovky studentů. Vydávají časopis Horseman, jehož články se staly základem této knihy. Václav popisuje svou cestu k horsemanshipu, která začala v osmdesátých letech, kdy se snažil získat informace o této metodě. Po pádu železné opony se mu otevřely možnosti vzdělávání, a s Bárou navštívili řadu významných horsemanských osobností. V roce 2005 začali učit a psát knihy, aby šířili znalosti o horsemanshipu. Cílem je ukázat, že se jedná o přístup k jezdectví obohacený o filozofii Toma Dorrance a Raye Hunta. Václav vyjadřuje smíšené pocity k současnému stavu jezdectví a doufá, že kniha pomůže těm, kteří se chtějí učit, a zasévá pochybnosti o běžných praktikách. Psaní je pro něj způsobem, jak tříbit myšlenky a zaznamenat vlastní zkušenosti.

Kniha Strašidlo zvané horsemanship díl 2. přináší unikátní pohled na svět horsemanů prostřednictvím vzpomínek, historických souvislostí, korespondence a 595 autentických fotografií. Na obálce se uvádí, že autoři vnímají své zážitky jako malou roli ve velkém filmu, který už nikdy nezahrají. V minulosti bylo možné navštívit ranče a trénovat s horsemany, kteří byli vždy vřele vítáni. Jejich touha po znalostech a sdílení technik vedla k vytváření silných vazeb a přátelství. Postupem času se stali součástí komunity, která je s radostí vítala na akcích jako Californios. S přibývajícími lety však začala tato doba mizet, což bylo znatelné i v přírodě, kdy sucho zasáhlo Kalifornii a Texas. Starší generace horsemanů postupně odcházela a mladší se sice objevovali s lepším vybavením a marketingem, často však postrádali cit pro koně. Autoři si uvědomují, že jejich patnáctiletá zkušenost s nejlepšími horsemany světa byla cenná a doufají, že jejich úsilí pomůže alespoň jednomu člověku a jeho koním. Nakonec si uvědomují, že to, co zažili, stálo za to.